21. Chmelové známky šlechty

Vyjma knížecího rodu Schwarzenberků, jehož ražby již byly opakovaně popsány, vlastnily rozsáhlé pozemky ve středních a severozápadních Čechách i další významné feudální rody. Jejich chmelové známky však nejsou známy v počtu srovnatelném se schwarzenberskými známkami či ražbami Antona Drehera. O všech, které se dochovaly, lze napsat, že patří ke vzácnějším.

Připomeňme, které rody měly své državy ve výše uvedeném teritoriu. V písemnictví jsou uváděny tyto: Černínové z Chudenic, Fürstenberkové, Hohenlohe, Lobkowiczové, Thunové, Thurnové-Valsassina a Wallisové. Kromě nich zde nacházíme i příslušníky nižší šlechty.

Přestože dvory obou černínských velkostatků - Petrohrad a Krásný Dvůr-Mašťov - ležely v řadě obcí s letitou tradicí pěstování chmele, dosud se nepodařilo rozpoznat ani jedinou známku, která by se dala jednoznačně přisoudit tomuto významnému českému rodu. Mezi sběrateli je za černínskou považována známka s iniciály E. C. na líci interpretovanými jako Eugen Czernin (viz zde). K jejímu definitivnímu určení však chybí přesvědčivé důkazy.

Známky s legendou DVŮR KRUŠOVICE jsou v písemnictví uváděny jako ražby fürstenberského panství. Za předmnichovské republiky je zmiňován mezi fürstenberským majetkem poplužní dvůr v Povlčíně, dříve součást velkostatku v Olešné, a krušovický velkostatek s pivovarem. Fabrika chmelových známek obou vzájemně blízkých lokalit ukazuje na jejich společný původ.

Obr. 1	Obr. 2
Obr. 3	Obr. 4

Panství Červený Hrádek na Chomutovsku patřilo od 19. století rodu Hohenlohe-Langeburg. Důsledkem první pozemkové reformy byla parcelace červenohrádeckého velkostatku, po níž zůstaly v rodovém držení pouze dvory v obcích Červený Hrádek, Otvice a Údlice (druhý a třetí byly pronajaty). Vznik známek s nápisem HOHENLOHE na líci lze nejspíše vročit do období první republiky. Pro uvedenou dobu výroby vypovídají i použité rubní strany známek zhotovených v závodě Rudolf Lässig Žatec, které jsou charakteristické žateckým ražbám z raného období předmnichovské republiky.

Obr. 5

Obr. 6

Hraběcímu rodu Wallisů sv. pánů z Carringhmainu náleželo fideikomisní panství Kolešovice s řadou dvorů. Po první pozemkové reformě zůstal v majetku rodu pouze velkostatek v Kolešovicích, na kterém obíhaly známky s lícní legendou DOMAINE WALLIS KOLESCHOWITZ.

Obr. 7	Obr. 8
Obr. 9	Obr. 10

Panský rod Zessnerů ze Spitzenberka připomínají známky dvora Dobříčany s legendou HERRSCHAFT DOBRITSCHAN. Některé indicie ukazují na to, že tyto pozoruhodné ražby mohly mít původ v chebském závodě Alexander Quintus na přelomu osmdesátých a devadesátých let 19. století.

 
Obr. 11

Měděnou známku s opisem Dr. SCHREITTER-SCHWARZENFELD KAADEN vydal za první republiky některý z členů rodiny rytířů Schreitterů-Schwarzenfeldů. Ve druhé polovině 19. století jsou sv. páni Schreiter-Schwarzenfeldové uváděni jako držitelé podbořanského panství. Příslušníci kadaňské větve rodu zastávali v období Rakouska-Uherska významné vojenské a politické posty, za předmnichovské republiky pak provozovali advokátskou praxi.

 
Obr. 12

Výše uvedené ražby patrně s výjimkou dobříčanské vznikly bezpochyby v době předmnichovské republiky. Vyplývá to z absence šlechtických titulů, které, jak známo, vyhlášením republiky ztratily platnost a zákonem č. 61/1918 byl vydán nejen zákaz jejich užívání, ale zákonem č. 268/1936 byly stanoveny i sankce za jejich používání. Fürstenberské známky vyrazil pražský závod Karnet a Kyselý, ostatní byly vyrobeny v žatecké ražebně Rudolf Lässig.

V současnosti nejsou známé známky knížecího rodu Lobkowiczů, hrabat Thunů, hrabat z Thurnu a Valsassiny a hrabat z Herbersteinu. Lze se pouze domnívat, že lobkowiczké známky mohly být vydány v obcích náležících k velkostatkům Poláky a Vintířov, chmelové známky rodu Thun-Hohenstein pro dvory v obcích, jež byly součástí velkostatků Klášterec nad Ohřía Peruc.Hrabata z Thurnu a Valsassiny pravděpodobně vydala známky pro obce velkostatku Valeč-Libkovice, hrabata z Herbersteinu pro dvory velkostatku Nepomyšl. Chmelové známky těchto rodů s určitostí předcházely známkám, které vydali pozdější vlastníci půdy - majitelé zbytkových statků a kolonisté.

Možným vysvětlením malého počtu v současnosti známých známek šlechtických velkostatků by mohla být skutečnost, že byly zhotoveny svépomocí s obrazem či textem s malou výpovědní hodnotou. Takové známky pak mohou být nerozpoznány mezi kvantem dosud neurčených tzv. kovářských známek.

© Marek Cajthaml 2005

ZPĚT