Domovská stránka Muzem Žatec Stará papírna Muzem Žatec Články Muzem Žatec Zachráněný exponát 2018

Zachráněný exponát 2018

Zachráněný exponát měsíce

Roku 2018 bychom rádi v rámci řady zachráněný exponát měsíce představili sbírkové předměty našeho muzea spojené s kapucínským klášterem v Žatci. Jedná se o předměty zrestaurované i předměty, které prošly muzejní konzervátorskou dílnou. Představeny budou vybrané obrazy, kresby i fotografie spojené s významnou žateckého budovou, která v současnosti prochází náročnou rekonstrukcí.  

Krátce k historii kapucínského kláštera v Žatci

Klášter s kostelem Korunování Panny Marie vznikl z iniciativy žateckých měšťanů. Kapucíni přišli do města roku 1675. Jednalo se o tři kněze a dva laické bratry.

V letech 1676 – 84 proběhla výstavba typického kapucínského objektu u někdejší Červené brány v jihovýchodní části Horního Předměstí. Stavbu sponzorovaly Ludmila Eva Františka z Kolovrat a Marie Sidonie Varensbachová. Vznikl patrový klášter s uzavřeným dvorem směřovaný do zahrady, která sloužila k meditaci i jako hospodářské zázemí.

Klášterní kostel byl vysvěcen roku 1683. Hlavní oltář s obrazem Korunování Panny Marie a sochami sv. Václava a Ludmily je od Veita Styrla z roku 1683. Postranní oltáře byly zasvěceny sv. Františku z Assisi a sv. Antonínu Paduánskému. Pod kostelem byla zřízena krypta. Na počátku 18. století  žilo v klášteře dvanáct duchovních, dva klerici a pět laických bratrů.

Kapucíni se podíleli na rekatolizaci města. Prosluli jako kazatelé. Oblíbená byla i jejich procesí. Pečovali rovněž o v Žatci velmi silný kult Jana Nepomuckého. Obdiv lidí si získali i za pomoc při morové epidemii v letech 1714 – 1715. Na přímluvu měšťanů přežil klášter i josefínské reformy. Za první světové války byl v klášteře lazaret. Činnost kláštera byla přerušena násilným zásahem komunistického režimu roku 1950. Klášter krátce sloužil také jako domov důchodců. Po sametové revoluci byla nejprve upravena klášterní zahrada, která je dnes oblíbeným místem odpočinku i malou venkovní galerií. Najdeme zde dětské hřiště, živá zvířata, bylinkovou zahrádku, ale i několik významných uměleckých děl. Můžete si zde prohlédnout například kopii sochy slavného žateckého Boreše, který dle pověsti  zachránil město od útoku vojska duchů. Originál sochy je umístěn v hlavní budově našeho Regionálního muzea v Žatci v Husově ulici. V zahradě je rovněž umístěna nová bysta slavného Jana ze Žatce, středověkého písaře, notáře a spisovatele, jehož skladba Oráč z Čech položila základy spisovné němčiny.

Co se uchovalo ve sbírkách Regionálního muzea v Žatci

Ze zařízení se ve sbírkách muzea uchoval soubor obrazů nejen kapucínských světců, který je uložen v muzejním depozitáři v budově Staré papírny. Obraz Sv. Josefa z Leonessy je trvale vystaven v Křížově vile. Mezi světci najdeme např. obrazy, sv. Anděla (Angelus) z Acri patrona Kalábrie; sv. Serafína z Montegranara, sv. Fidela ze Sigmaringen patrona právníků; známého středověkého světce sv. Františka z Assisi nebo oblíbeného duchovního rádce a léčitele Blahoslaveného Bernarda z Offidy. Některé z obrazů nebyly dosud určeny. Všední život kláštera je patrný ze souboru fotografií v unikátním starém albu z poč. 20. století, kapucínský klášter je rovněž zobrazován na regionálních grafikách a kresbách. Dochovala se rovněž stará fotografie členů konventu či část písemných materiálů z běžného klášterního provozu v 1. pol. 20. stol. Z knihovny žateckého kapucínského kláštera pochází pravděpodobně i rukopisná Postila Hortulus Reginae z roku 1479. Jedná se o sbírku kázání od adventu až do velikonoc.  

(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D)

Přehled jednotlivých exponátů na měsíc: leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad, prosinec    

Exponát měsíce ledna
 

Obraz sv. Fidela

Sv. Fidel ze Sigmaringen

Sv. Fidel ze Sigmaringen (1578-1622) se narodil jako Markus Roy (Rey) v městě Sigmaringen na Dunaji v knížectví Hohenzollern v Kostnické diecézi. Vystudoval práva. Roku 1612 znechucen korupcí a jinými nešvary světského života vstoupil do řádu kapucínů a byl vysvěcen na kněze. Věnoval se dál studiu teologie. Osudným se mu stala misionářská činnost v protestantském Švýcarsku.

Dne 24. dubna 1622 byl ve Seewissu zavražděn příznivci protestantů po odchodu z kostela, když se odmítl vzdát katolické víry. Bylo mu 44 let. Zatímco hlava mučedníka byla v říjnu 1622 exhumována a převezena do kapucínského kostela ve Feldkirchu, zbytek těla byl pohřben v kryptě dómu v Coiře dne 5. listopadu téhož roku. Proces ve věci jeho blahoslavení začal již roku 1623. Dne 24. března 1729 jej papež Benedikt XIII. prohlásil blahoslaveným. Mezi světce byl zapsán roku 1746 papežem Benediktem XIV. Dne 16. února 1771 byl jeho svátek rozšířen na celou církev. Je patronem oblasti Hohenzollern a právníků. Jeho atributy jsou okovaná hůl, meč a palma.

Na olejomalbě z kapucínského kláštera je zobrazen v hnědém hábitu s kapucí a růžencem. Nechybí jeho atributy ani výjev připomínající jeho ubití při cestě z kostela. Obraz o rozměrech 88 x 110 cm je umístěn v jednoduchém hnědém rámu. Roku 2014 ho zrestaurovala MgA. Veronika Kopecká.

Popis malby

Na portrétní malbě je světec Sv. Fidel ze Sigmaringen oděn do hnědého hábitu s kapucí, cingulem a růžencem. V pravé ruce drží krucifix, levou přidržuje meč a řemdih. Na stole leží lebka, o níž je opřena kniha. V levé horní části je za oknem zobrazena budova kostela a výjev boje – připomínka jeho násilné smrti. Nad kostelem v oblacích se vznáší postava andělíčka.

Olejomalba na plátně je napnuta na napínacím rámu a vložena do dřevěného rámu hnědého odstínu s jednoduchým profilem. Malba patří do souboru portrétů kapucínských světců, který se dochoval v historické sbírce žateckého regionálního muzea.

Stav před restaurováním

Na díle byly patrné předchozí restaurátorské zásahy – záplaty, tmely, retuše. Lokálně docházelo k jejich oddělování od podkladu. Adheze barevné vrstvy byla nedostatečná. Při okrajích malby byly patrné doplňky plátna, opatřené tmelem a retuší. V celé ploše se vyskytovaly trhliny a krakelace malby. Povrchová vrstva výrazně ztmavla nánosem prachového depozitu a degradovaného laku. Lokálně byly patrné průtlaky plátna. Dřevěný rám byl poškozen rýhami, výpadky a povrchovým znečištěním. Na zadní straně díla je patrná signatura a několik záplat. Povrch plátna byl pravděpodobně impregnován lněnou fermeží.

1a před restaurováním  2 zadní strana před restaurováním 3 poškození v barevné vrstvě 4 poškození v barevné vrstvě přemalba

Postup restaurování

Po sejmutí malby z rámu byl proveden restaurátorský průzkum pomocí denního světla i UV záření a zkoušky rozpustnosti barevných vrstev a tmelů a přemaleb. Na základě průzkumu byly provedeny vlastní restaurátorské práce, které spočívaly v čištění malby nejprve suchou cestou, poté destilovanou vodou a poté následovalo snímání přemaleb a tmelů a ztmavlé fixáže pomocí organických rozpouštědel. Odstranění vrstev bylo nutné vzhledem k velkému pnutí barevné vrstvy, ale také kvůli snížení estetických kvalit a změně barevnosti díla.

Během snímání vrstev byla pod přemalbami objevena odlišná kompozice a barevnost původního výjevu včetně popisového pole. Retuše byly v místech rozsáhlých úbytků pouze přizpůsobeny barevnosti okolí tak, aby defekty nerušily, ale byly zachovány veškeré fragmenty malby. Tmelení defektů bylo provedeno jen na nejnutnějších místech, protože malba byla často nanesena i na plátně bez podkladu. V rámci čištění byly zachovány kvalitní retuše a tmely z předchozích restaurátorských oprav.

Zadní strana plátna byla čištěna na vakuovém stole pomoc vodných obkladů. Po vyčištění malby, fixaci a vyrovnání malby byly doplněny chybějící části plátna včetně obvodového zpevnění pomocí pruhů upraveného plátěného materiálu (striplining). Po vytmelení tónovaným kliho-křídovým tmelem byla malba retušována technikou lokální pomocí akvarelových barev a závěrečné zcelení povrchu bylo provedeno syntetickým pryskyřičným lakem v organickém rozpouštědle.

Nefunkční napínací rám byl nahrazen novým se shodnou profilací lišty. Zdobný rám byl vyčištěn, ošetřen proti dřevokaznému hmyzu a drobné defekty byly retušovány.

1a po restaurování 2a zadní strana po restaurování odkryté nápisové pole po restaurování

Nová zjištění v průběhu restaurátorského postupu

Přidanou hodnotou vlastního restaurátorského zásahu bylo odkrytí nápisového pole za hlavou světce, které bylo zcela skryto přemalbami a teprve po restaurování díla byla umožněna identifikace významného světce řádu kapucínů, vzdělaného doktora filozofie a práv, kněze a mučedníka Sv. Fidela ze Sigmaringen.

po retuších 1 po tmelení 1 snímání laků a přemaleb snímání přemaleb striplining

Uložení

Restaurovaná malba je uložena v depozitáři muzea na závěsné kovové obrazové síti bez přístupu denního světla. Klimatické parametry (vlhkost a teplota) jsou zde soustavně měřeny a regulovány

(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)

 

Exponát měsíce února
 

Obraz sv. Josefa z Leonessy

Sv. Josef z Leonessy
Sv. Josef z Leonessy (1556 - 1612) vlastním jménem Eufranio Desideri se narodil 8. ledna 1556 v Leonesse (Rieti). Dne 3. ledna 1572 oblékl v Carcerelle u Assisi kapucínský hábit. Dne 8. ledna 1573 složil řeholní sliby. Na kněze byl vysvěcen 24. září 1580 v Amelii, dne 21. května 1581 obdržel povolení kázat. Od srpna 1587 působil jako misionář v tureckém Cařihradu (dnešní Istanbul). Na podzim 1589 se vrátil do Itálie do Carcerelle. Až do své smrti kázal v oblastech Abruzza a Umbrie. Zemřel 4. února 1612 v Amatrice, kde také záhy vznikly počátky jeho kultu. Již v 17. století začaly oficiální snahy o jeho blahoslavení. Dne 18. října 1639 lidé z Leonessy dokonce doslova odcizili Josefovo tělo uctívané v Amatrice. Za blahoslaveného byl Josef prohlášen papežem Klementem XII. v červnu 1737, jak je také uvedeno v latinském nápise na obraze. Dne 29. června 1746 jej papež Benedikt XIV. prohlásil za svatého. Dne 12. ledna 1952 jej papež Pius XII. prohlásil patronem misií v Turecku.

Sv. Josef z Leonessy se díky svým mimořádným charakterovým kvalitám, vzdělání i silnému sociálnímu cítění mohl stát věhlasným kazatelem v kterémkoliv z velkých měst. On však upřednostňoval kázání pouze v malých italských vesničkách, považoval se za kazatele rolníků, pastýřů, horalů, poutníků a dětí. Nezdráhal se duchovně pečovat o křesťanské otroky, vězně, malomocné i zbojníky. Jeho nadšení pro křesťanskou víru bylo bezmezné. I proto se těšil mezi lidmi obrovské oblibě za svého života i po smrti.

Popis malby
Na portrétní malbě ze souboru obrazů světců kapucínského řádu je zobrazena postava Sv. Josefa z Leonessy hledícího na krucifix - symbol celého Josefova života. Hlásání evangelia především chudým bylo totiž náplní jeho řeholního působení. Příslušnost k řádu kapucínů (od r. 1573) je zřejmá z odění do hnědého hábitu s kapucí a růžencem.

Horlivé misijní působení přivedlo Josefa nejednou do nebezpečí. V pozadí obrazu vpravo je zachycena scéna, kdy je sv. Josef z Leonessy chycen na dvoře sultána a mučen zavěšením na háku. Ve spodní části obrazu najdeme identifikační nápis s datem jeho blahoslavení:
BEATUS IOSEPHUS Ã LEONISSA ORDINIS MINORUM CAPUCINORUM MISSIONARIUS APOSTOLICUS Z ELOSISSIMUS, VITAE SANCTITATE ET AUSTERITATE SPIRITU PROPHETICO AC MIRACULIS CLARUS A SS: D: N: CLEMENTE XII. An. 1737 DIE 21 JUNŸ BEATIFICATUS

Stav před restaurováním
Rozměrnou olejomalbu na plátně (bez rámu 103,5 x 120,5 cm) zrestauroval roku 2013 BcA. Lukáš Hrinda. Je napnuta na napínacím rámu a vložena do vlastního dřevěného rámu hnědého odstínu s jednoduchým profilem. Na díle byly patrné předchozí restaurátorské zásahy – záplaty, tmely, retuše. Lokálně došlo k jejich oddělování od podkladu. Adheze barevné vrstvy byla narušena a silná krakeláž malby se objevovala v celé barevné ploše. Povrch díla byl ztmavlý nánosem prachového depozitu i degradovaného laku. Lokálně byly patrné průtlaky plátna a na dvou místech i drobné otvory. Plátěná podložka byla zvlněna. Dřevěný rám byl povrchově znečištěn a poškozen četnými vrypy.

1 před - malba před restaurováním 2 před - zadní strana malby     3 před-detail poškození malby 4 před - detail poškození 5 před - detail poškození malby

Postup restaurování
Po sejmutí malby z rámu byl proveden restaurátorský průzkum pro zjištění stupně degradace, znečištění, definování sekundárních úprav a starších restaurátorských zásahů a obeznámení s původní výstavbou malby. Vyhodnocením průzkumu bylo prokázáno několik sekundárních zásahů, poslední úpravy se řadí do 2. pol. 20. stol. Jde o přemalbu latinsky psaného textu ve spodní části malby a další drobnější přemalby lokálně rozseté v ploše malby. Nevhodný napínací rám byl příčinou poškození malby v hranách. Nejprve byl obraz očištěn od prachového depozitu, suchým i mokrým čištěním s použitím destilované vody a organických rozpouštědel. Poté byla celá malba plošně konsolidována zažehlením z rubové strany. Následujícím krokem bylo ztenčení sekundární degradované lakové vrstvy, a její postupné odkrývání. Zadní strana plátna byla čištěna na vakuovém stole pomoc vodných obkladů. Po vyčištění malby, fixaci a vyrovnání malby byly doplněny chybějící části plátna včetně obvodového zpevnění pomocí pruhů upraveného plátěného materiálu (striplining). Pro tmelení defektů byl použit voskovo-pryskyřičný tmel. Před retuší byly tmely separovány vrstvou laku a následně retušovány olejo-pryskyřičnými barvami pomocí techniky nápodobivé retuše. Pro celkové sjednocení povrchu byl použit polymerový lak s přídavkem vosku. Nefunkční napínací rám byl nahrazen novým se shodnou profilací lišty. Zdobný rám byl vyčištěn a ošetřen proti dřevokaznému hmyzu. Drobné defekty byly zaretušovány a povrch byl konzervován včelím voskem v rozpouštědle.

1 po restaurování 2 po restaurování - rub 3 po restaurování - detail signatury

Prezentace veřejnosti
Obraz je součástí trvalé expozice Regionálního muzea K. A. Polánka v Křížově vile.

(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)

 

Exponát měsíce března
 

Obraz Sv. Serafína z Montegranara

Sv. Serafín z Montegranara (kolem 1540 - 1604)
Felice (pozdější bratr Serafín) se narodil v Monte Granariu někdy okolo roku 1540. Již v mládí se stal kapucínem, řeholní sliby složil roku 1559. V kapucínských klášterech v regionu strávil celý svůj život, nejdéle pobýval v klášteře Ascoli Piceno, kde dne 12. října 1604 zemřel. Pracoval jako zahradník, vrátný i almužník. Sílu hledal v modlitbě a pokoře, díky své víře dokázal skrze modlitbu pomoci i řadě nemocných. Za blahoslaveného jej prohlásil papež Benedikt XIII. dekretem z 18. června 1729. 16. července 1767 jej papež Kliment XIII. zapsal do seznamu svatých.

Popis malby
Na olejomalbě o rozměrech 100 x 118 cm ze žateckého kláštera je Serafin z Monteranara (Monte Granaria) zobrazen jako polopostava se svatozáří v hnědém záplatovaném hábitu s kapucí, přepásán cingulem. Nechybí jeho obvyklý atribut, hořící srdce. V pravé části obrazu je zobrazen anděl s krucifixem. Latinský nápis v dolní části informuje o základních životopisných údajích oblíbeného kapucínského světce (původ, příslušnost k řádu, data úmrtí a blahoslavení):
„B: SERAPHINUS A MONTE GRANARIO ORDINIS CAPUCINORUM LAICUS PLENUS MERITIS ET VIRTUTIBUS SIMUL PROPHETIAE DONO ILLUSTRIS OBIJT ASCULI AO: 1604 MIRACULIS CLARUS TUM IN VITA TUM POST MORTEM Ã BENEDICTO XIII BEATIFICATUS AO: 1729: 18. JUNI"

Stav před restaurováním
Dílo prošlo před restaurováním podrobným průzkumem, který odhalil předchozí restaurátorské zásahy – záplaty, tmely a retuše. V celé ploše malby byly patrné trhliny. Povrch díla ztmavl degradací vrchního laku i nánosem prachového depozitu. Lokálně byly patrné průtlaky plátna. Zdobný rám byl poškozen rýhami, výpadky a povrchovým znečištěním. Na zadní straně díla je patrná signatura a několik záplat. Povrch plátna byl pravděpodobně impregnován látkou na bázi oleje a vosků.

1 stav před restaurováním 2 před - poškození malby 3 před-detail poškození 4 během tmelení 5 během čištění

Postup restaurování
Po fotodokumentaci a vyjmutí z rámu byla provedena konsolidace havarijních částí rámu. Vlastní malba byla čištěna nejprve suchou cestou, poté tamponováním destilovanou vodou. Pomocí organických rozpouštědel byla odstraněna ztmavlá fixáž. Zadní strana plátna byla čištěna na vakuovém stole pomocí vodných obkladů.
V rámci čištění byly zachovány kvalitní retuše a tmely z předchozích restaurátorských oprav. Následovala konsolidace malby ze zadní strany a vyrovnání díla na vakuovém stole.
Chybějící části plátna a krátké či křehké okraje malby byly doplněny pomocí záplat a pruhů penetrovaného lněného plátna obdobné struktury. Tmelení bylo provedeno pomocí tónovaného kliho-křídového tmelu. Po vybroušení a izolaci tmelu byla provedena retuš barevné vrstvy akvarelovými barvami technikou lokální.
Dřevěný rám byl čištěn nejdříve suchou cestou pomocí štětců a latexových pryží wallmaster, poté mokrou cestou pomocí destilované vody a na závěr byl ošetřen nátěrem proti dřevokaznému hmyzu. Defekty na rámu byly lokálně dotmeleny a retušovány. Některé oddělené části byly přichyceny pomocí kostního klihu. Malba byla uchycena zpět do původního ošetřeného rámu. Restaurování celé olejomalby provedla v roce 2014 MgA. Veronika Kopecká.

1 po -malba po restaurování 2 po-rub po restaurování

Uložení
Restaurovaná malba je uložena v depozitáři muzea na závěsné kovové obrazové síti bez přístupu denního světla. Klimatické parametry (vlhkost a teplota) jsou zde soustavně měřeny a regulovány.

(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)

 

Exponát měsíce dubna
 

Obraz sv. Františka z Assisi

František z Assisi (František Serafínský)

Kapucínský řád měl v oblibě i některé starší světce, mezi kterými byl středověký mystik a asketa František z Assisi (1182 – 1226), zakladatel řádu minoritů. František se narodil jako Giovanni Battista Bernardone jako syn bohatého kupce v Assisi v oblasti Umbrie v Itálii. Jeho matka byla Francouzka. Původně se chtěl stát rytířem. Nakonec se však pod vlivem svých životních zkušeností rozhodl pro život duchovní v chudobě a odříkání. Toužil po mučednické smrti, které se však nedočkal, dle legendy ani od tureckého sultána. Dle další legendy se dva roky před smrtí dostal při modlitbě do stavu náboženského vytržení, po němž se na jeho rukách objevila stigmata. Zemřel roku 1226 dne 3. října jako slepý muž. Za svatého byl prohlášen již o dva roky později. Jeho svátek se slaví 4. října. Františkovi vděčíme také za zvyk stavět jesličky o vánocích. Pro svoji úctu k živým tvorům je patronem zvířat i ochránců přírody. Je také patronem Itálie. Byl i spoluzakladatelem řádu klarisek, jehož členem byla i naše sv. Anežka.

Popis malby
Na obraze ze žateckého kapucínského kláštera je sv. František zobrazen z profilu v kapucínském hnědém hábitu s kapucí. Na rukou jsou dobře viditelná stigmata. Před světcem na stole leží krucifix a lebka. Základní životopisné údaje
o zakladateli žebravého řádu minoritů a tvůrci řeholních pravidel přináší krátký latinský nápis: „S: FRANCISCUS PATER ET INSTITUTOR, TOTI ORDIN. MINORUM INCEPIT ANNO 1206. OBIIT ANNO 1226 AETATIS SUAE".

Stav před restaurováním
Olejomalba o rozměrech 88 x 110 cm je umístěna v hnědém hladkém rámu.
Na díle byly patrny předchozí restaurátorské zásahy (záplaty, tmely, retuše). Adheze barevné vrstvy byla snížena, výrazná krakelace malby byla patrná v celé ploše. Povrchová vrstva olejomalby ztmavla nánosem prachového depozitu a degradací laku. Lokálně se vyskytovaly průtlaky plátna. Zdobný rám byl poškozen rýhami a četnými odřeninami povrchové vrstvy. Ze zadní strany malby bylo plátno silně zašpiněno, textilní vlákna v okrajích plátna byla poškozena či chyběla zcela. Povrch plátna byl v minulosti pravděpodobně impregnován voskem.

1 stav před restaurováním 2 před zadní strana malby 3 před detail poškození 4 před detail poškození 5 před předchozí zásahy

Postup restaurování
Po sejmutí malby z rámu byl proveden restaurátorský průzkum, který prokázal dřívější restaurátorské zásahy i nevhodné pnutí barevné vrstvy po lakování a fixáži.
Po nezbytné konsolidaci havarijních částí rámu pomocí přelepů japonským papírem, byla malba čištěna nejprve suchou cestou a po zkouškách rozpustnosti i pomocí destilované vody a organických rozpouštědel. Zadní strana plátna byla čištěna na vakuovém stole pomocí vodných obkladů. Část nevhodných zásahů z minulosti byla sejmuta (ztmavlá fixáž a části laku) pro obnovení pružnosti malby. Po nové fixaci byla olejomalba vyrovnána na vakuovém stole. Chybějící části plátna a křehké okraje malby byly doplněny pomocí záplat a pruhů penetrovaného lněného plátna obdobné struktury. Následovalo tmelení tónovaným kliho-křídovým tmelem a poté broušení a izolace tmelů. Kvalitní předchozí retuše byly zachovány, nové retuše byly provedeny akvarelovými barvami technikou lokální.
Dřevěný rám byl vyčištěn a ošetřen nátěrem proti dřevokaznému hmyzu. Defekty na rámu byly lokálně dotmeleny a retušovány.
Restaurování olejomalby bylo podpořeno finančními prostředky z programu ISO/D MKČR ve výši 50% nákladů. Restaurátorské práce velmi citlivě provedla v roce 2014 MgA. Veronika Kopecká.

1 malba po restaurování 2 rub po restaurování 3 detail po restaurování

Uložení
Restaurovaná malba je uložena v klimaticky regulovaném depozitáři muzea na závěsné kovové obrazové síti bez přístupu denního světla.

(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)

 

Exponát měsíce května
 

Obraz sv. Ludvíka z Toulouse

Sv. Ludvík z Toulouse (Anjou)
Budoucí sv. Ludvík se narodil roku 1274 v Nocera dei Pagani v Itálii v královské rodině. Jeho otcem byl neapolský král Karel II. a matkou Marie, dcera uherského krále Štěpána V. V mládí byl po sedm let držen jako rukojmí na hradě v Suranu u Barcelony spolu s několika druhy. Důvodem byly války, které vedl jeho otec. Jako šlechtic měl zajatec jistou volnost, protože byl vázán tehdy závazným slibem. Ještě v zajetí přijal nejnižší svěcení, začal navštěvovat chudé a nemocné. Propuštěn byl roku 1295, když se jeho otec smířil s králem Petrem Aragonským. Protože zemřel jeho starší bratr, stal se Ludvík následníkem trůnu a měl se dokonce oženit s dcerou aragonského krále.
Ludvík však zvolil raději život duchovní a trůn nechal mladšímu bratru Robertovi. Otec ho přiměl, aby se stal alespoň biskupem toulouským. Zároveň Ludvík vstoupil do chudého řádu minoritů. Roku 1297 se ujal svého úřadu, za velkého zájmu místních, kteří byli zvědaví na biskupa z krve královské. Ludvík vstoupil do města bos a v chudém řádovém hábitu. Věnoval se péči o chudé, nemocné i vězně. Ve stejném roce však zemřel ve věku pouhých 23 let. Svatořečen byl v roce 1317 v Avignonu papežem Janem XXII.

Popis malby
Na obraze z kapucínského kláštera z 18. stol. je Ludvík zobrazen jako stojící polopostava v hnědém hábitu s kapucí, v pase převázaném cingulem a růžencem. Pravou rukou drží biskupskou mitru modro-zlaté barvy, jeho levá ruka je položena na královské koruně. Tyto dva atributy připomínají jeho královský původ a přijetí biskupského svěcení. O jeho původu a významných životních datech informuje i latinský nápis v textovém poli na spodní části malby. Olejomalba je vložena v hnědém hladkém rámu s tenkou vnitřní lištou zlatého odstínu. Na rubu je uvedena datace 1738 a pravděpodobně i signatura autora.

Stav před restaurováním
Průzkum díla, který předcházel restaurátorské práci, prokázal dřívější zásahy v podobě retuší, fixáže, tmelů a záplat na zadní straně. Celý povrch malby byl pokryt prachovým depozitem a ztmavlým degradovaným lakem. Vlastní barevná vrstva ztratila adhezi, v ploše byla patrná krakeláž. Lokálně se vyskytovaly v ploše tmavé skvrny. Ze zadní strany malby bylo plátno silně zašpiněno a opatřeno několika záplatami. Napínací rám vytvořil průtlaky do plátna s malbou, místy vznikly až trhliny. Zdobný rám byl povrchově znečištěn, na několika místech odřený.

1 před 2 před

Postup restaurování
Po dokumentaci, sejmutí z rámu a průzkumu díla v denním světle i v UV záření byly provedeny technologické zkoušky rozpustnosti jednotlivých vrstev malby i dodatečných zásahů.

Čištění malby probíhalo postupně, nejprve suchou cestou pomocí štětců a poté i s pomocí destilované vody a organických rozpouštědel, které bylo nutno použít k odstranění některých předchozích restaurátorských zásahů (ztmavlá fixáž a část laku). Tímto krokem bylo sníženo velké pnutí barevné vrstvy, které vedlo ke krakelaci malby. Kvalitní retuše a tmely z předchozích restaurátorských oprav byly zachovány. Zadní strana plátna byla čištěna na vakuovém stole pomocí vodných obkladů. Následovala nová konsolidace barevné vrstvy a vyrovnání plátna s malbou. Pro vysprávku defektů v plátně a náhradu jeho chybějících částí byly použity záplaty a pruhy penetrovaného plátna obdobné struktury.

Tmelení malby bylo provedeno kliho-křídovým tmelem tónovaným do odstínu bolusu. Po broušení a izolaci tmelů byla malba retušována akvarelovými barvami.
Dřevěný rám byl vyčištěn a ošetřen nátěrem proti dřevokaznému hmyzu. Defekty na rámu byly lokálně dotmeleny a retušovány. Na napínací rám byly přidány půlkulaté distanční dřevěné lišty. Dokončená malba byla vložena do původního rámu.

Restaurátorské práce provedla v roce 2013 MgA. Veronika Kopecká. Restaurování olejomalby bylo podpořeno finančními prostředky z programu ISO/D MKČR ve výši 50% nákladů.

1po 2po-detail

Uložení
Pro zachování kvality restaurovaného díla je nutné zajistit takové podmínky, které zabrání předčasnému znehodnocení. Restaurovaná malba je proto uložena v klimaticky regulovaném depozitáři muzea na závěsné kovové obrazové síti bez přístupu denního světla.

(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D)

 

Exponát měsíce června
 

Obraz kapucínského otce Angela

Otec Angel
Další obraz ze série z kapucínského kláštera v Žatci nám představuje otce kapucína Angela. Několikrát renovovaný latinský nápis, který dnes již nemusí v případě některých písmen odpovídat nápisu původnímu, naznačuje jeho významný šlechtický původ. Zvolil však nakonec život duchovní v chudobě a odříkání. Jak se rovněž dozvídáme z nápisového pole, vynikal učeností a byl i významným kazatelem. Životopisná data ani jeho původní jméno uvedeny nejsou. Řádové jméno Angel (Anděl), bylo mezi kapucíny velmi oblíbené. Nejznámějším nositelem tohoto jména byl roku 2017 svatořečený Anděl z Acri.

Popis malby
Olejomalba ze žateckého kláštera z 18. stol. zachycuje otce Angela jako stojící polopostavu v hnědém hábitu s kapucí a cingulem. Na stolku před ním jsou obvyklé atributy kapucínů, krucifix a lebka. Zobrazena je rovněž knížecí koruna odkazující na jeho původ. V pozadí je zobrazen prapor a srdce se svatozáří (symbol čtení v lidských srdcích). V dolní části v bílém poli je již zmíněný neúplný latinský nápis, identifikující částečně tohoto kapucína a připomínající jeho vlastnosti a zásluhy.

Stav před restaurováním
Olejomalba na plátně o rozměrech 92 x 114 cm byla silně poškozena, stav barevné vrstvy byl havarijní. Malba zcela zdegradovala a opadala i s bolusovým podkladem ve větších plochách (zejména v pozadí - světle modrý odstín). Ostatní barevná plocha byla velmi zašpiněna a ztmavlý lak zkreslil barevně i prostorově původní záměr neznámého autora. Na olejomalbě byly též patrny opravy z minulosti, které tristnímu stavu díla spíše dopomohly. Malba byla proto v roce 1999 svěřena restaurátorovi J. Komarovi, který provedl záchranný restaurátorský zákrok.

1před - stav před restaurováním 2před - stav před restaurováním-detail

Postup restaurování
Po fotodokumentaci díla, byl proveden odběr vzorků pro analýzu pigmentů v modrém pozadí. Analýza prokázala v podkladové vrstvě jemnou železitou hlinku s příměsí částic křemene, v barevné vrstvě byla analyzována olovnatá běloba, uhlová čerň a příměs jemných částic smaltu. Pro volbu vhodného prostředku pro odstranění ztmavlého laku byly provedeny zkoušky rozpustnosti.

Malba byla z lícové části zajištěna pomocí směsi vosku a hedvábné podložky a sejmuta z poškozeného rámu. Rubová strana malby byla mechanicky očištěna od povrchových nečistot, napuštěna vosko-pryskyřičnou směsí a nažehlena na novou plátěnou podložku. Po odstranění degradované vrstvy laku a přemaleb bylo plátno napnuto na nový rám a následovalo tmelení, retuše a celková rekonstrukce malby se závěrečným vrchním lakem. (1999)

Vzhledem k rozsáhlému restaurátorskému zákroku kombinací vosko-pryskyřičné rentoaláže a silné vrstvy laku však postupem času olejomalba začala vlivem silného pnutí znovu praskat a oddělovat se od podkladu, místy i s podkladovou vrstvou. Sejmutí všech nevhodných zásahů tak, aby došlo k otevření povrchu malby by bylo velmi nákladné a problematické, proto byl po provedených technologických a materiálových průzkumech pro zajištění krakel v roce 2014 zvolen způsob fixace páskou japonského papíru s reverzibilním adhezivem, který provedla MgA. Veronika Kopecká. Tento vratný způsob místního zajištění krakel byl proveden na všech místech, kde hrozila ztráta originální barevné vrstvy.

1. po restaurování       2. po restaurování  3 po zajištění prasklin 2014

Uložení
Restaurovaná malba je uložena v depozitáři muzea na závěsné kovové obrazové síti bez přístupu denního světla. Klimatické parametry (vlhkost a teplota) jsou zde soustavně měřeny a regulovány.

(text konzervátorka Ing. J. Kubíková, historička PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)

 

Kalendář muzeum ŽatecMěsíční program
Kalendář muzeum ŽatecOtevírací doba
Hlavní budova + Křížova vila
ÚT - PÁ: 9.00 - 17.00
SO - NE: 13.00 - 17.00
PONDĚLÍ: ZAVŘENO
/POLEDNÍ PŘESTÁVKA: 12.00 - 12.30/
Poslední prohlídka v 16.30
 
Pracoviště Stará papírna
ÚT - PÁ: 9.00 - 17.00
SO: 13.00 - 17.00
NE a PO: ZAVŘENO
/POLEDNÍ PŘESTÁVKA: 12.00 - 12.30/
Poslední prohlídka v 16.30
 
Ve všech budovách zavřeno
o svátky a 31.12.

 
 overeno
 
Kalendář muzeum ŽatecVstupné
Vstupné: Hlavní budova a Křížova vila
prohlídka jedné budovy
jednotlivci: základní 30,- Kč, snížené 20,- Kč, rodinné 60,- Kč
hromadné výpravy: MŠ á 5,- Kč, ZS,SŠ a VŠ á 20,- Kč
 
prohlídka budov RMŽ a KV
jednotlivci: základní 45,- Kč, snížené 30,- Kč, rodinné 100,- Kč
hromadné výpravy: MŠ á 8,- Kč, ZŠ, SŠ a VŠ á 30,- Kč
 
vstup zdarma
AMG, ZTP, novináři (po předložení průkazu)
děti do 6 let
 
Vstupné: Stará papírna
zdarma
 
kontakt HLAVNÍ BUDOVA
Regionální muzeum K. A. Polánka
Husova 678
Žatec 438 01
IČO: 00360805
 
telefon
608 200 697
email
rmz@muzeumzatec.cz
bod
mapa

přejít na Facebook

 

kontakt KŘÍŽOVA VILA
Regionální muzeum K. A. Polánka, pracoviště Křížova vila
Zeyerova 344
Žatec 438 01

telefon
774 192 414, 415 710 389
email
vilakriz@muzeumzatec.cz
bod
mapa

přejít na Facebook

kontakt STARÁ PAPÍRNA
Regionální muzeum K. A. Polánka
pracoviště Stará papírna
Volyňských Čechů 733
Žatec 43801
 
telefon
email
 
bod
Používáním tohoto webu souhlasíte s ukládáním cookies, nezbytných pro dobré fungování webu.