Kultura mohylová

Střední doba bronzová – mohylová kultura (1 600 – 1 300 př. n. l.)

Více než pět set let trvající osídlení našeho regionu lidem únětické kultury se postupně proměňuje v hmotný projev  kultury mohylové (název podle typických hrobů zakrytých mohylovým náspem). Památky z tohoto období svědčí o tom, že severozápadní Čechy, podobně jako Čechy střední a Morava, se dostaly do okruhu tzv. středodunajské mohylové kultury. Naproti tomu západní a jižní Čechy byly tehdy doménou českofalcké mohylové kultury. Ke kulturní změně přispěly zejména déletrvající vlivy z oblasti dnešního Maďarska, odkud se šířily proti toku Dunaje k západu a severozápadu typy výrobků i duchovní hodnoty do končin s původně únětickým osídlením. Výsledkem je konečné vítězství bronzu. Ten s definitivní platností nahradil dosud užívaný kámen a kromě typů předmětů známých již ve starší době bronzové (např. jehlic, seker, náramků a dýk) se prosadil i ve výrobě specializovaných výrobních nástrojů a zbraní. V kovovém inventáři se poprvé objevují břitvy, srpy a nože. Ve výzbroji se hojně uplatnily bronzové meče a hroty kopí a šípů. Zdá se, že kromě chovu domácích zvířat a obilnářství hrál v tehdejší společnosti významnou roli i boj.

Dokladem existence „bojovnického" stavu i výraznějšího majetkového rozvrstvení tehdejší společnosti je nepochybně pohřeb válečníka z Malnice u Postoloprt. Významné postavení pohřbeného zde m. j. podtrhovaly tři zlaté drátěné spirálky. Poblíž jedné z nich byl další předmět z velmi tenkého bronzového plechu. Při vykopávkách však nebyly zjištěny ostatky zemřelého, takže není jasné, zda šlo o pohřeb kostrový či žárový. Kremace je v mohylové kultuře doložena asi u jedné pětiny pohřbů, zejména na sklonku střední doby bronzové. V sousedství malnické mohyly se našla ještě druhá, rovněž s kamennou konstrukcí. Výpověď pamětníků, že se v okolí již v minulosti při orbě naráželo na velké kameny, vede k domněnce, že zde mohyl bylo původně ještě více. V zemědělsky intenzivně obdělávané krajině středního Poohří byly však nadzemní násypy pravěkých mohyl zničeny orbou, až úplně splynuly s okolním terénem. Tak postupně zmizely výrazné památníky posvátné krajiny našich předků.

Výše uvedená skutečnost však neznamená, že nad všemi pohřby původně mohyla byla. Doloženy jsou i hroby tzv. ploché, bez hlinitého rovu nad terénem, a to jak kostrové tak žárové. I když počet pohřebišť mohylové kultury na Žatecku je ve srovnání se hřbitovy únětické kultury podstatně nižší, lze uvést přesto několik dalších lokalit. Např. z Tvršic pochází z hrobu malý džbánek a bronzová jehlice, další hrob byl nalezen v Dobříčanech u Žatce. Z porušené výbavy pohřbu, dokládajícího prohlubující se společenskou nerovnost, patrně pochází skvostný zlatý  náramek s růžicemi z Větrušic, který chová ve svých sbírkách Národní muzeum. Možná i další ojedinělé předměty, které jsou v žateckém muzeu, byly kdysi součástí rozoraných hrobů. To se týká např. bronzového nože s prolamovanou rukojetí ze zahrádkářské kolonie poblíž Čeradické ulice v Žatci, bronzové dýky se čtyřmi nýty, nalezené v lese u Holedeče či sekery, kterou kdysi z okolí Žatce získalo muzeum v Teplicích.

Jestliže ve srovnání s předchozím obdobím známe méně pohřebišť, pak pro sídliště kultury mohylové v severozápadních Čechách platí toto tvrzení dvojnásob. Jde spíše o jednotlivé objekty či soubory keramiky z menších výzkumů či sběrů. Vzhled domů neznáme vůbec. Přesto i ze Žatce máme náznaky osídlení mohylové kultury z několika míst. Jedna jáma s keramikou se našla při stavbě sídliště Jih III v poloze Macerka. Další střepy jsou ojediněle známy z Obloukové ulice, prostoru tankodromu u kasáren či návrší Černovka u civilního letiště. Z lokalit v nejbližším okolí města lze uvést např. Libočany, Záhoří a Bezděkov.

Kromě stop osídlení uprostřed zemědělsky příhodné krajiny však zaznamenáváme tendenci budování výšinných sídlišť na strategických a dobře hájitelných místech. K nim se v období mohylové kultury ve středním Poohří řadí např. vrch Rubín u Dolánek, Hradec u Kadaně, Černovice nad Chomutovem a Vlčí hora u Bílence na Podbořansku. Na úpatí výšinného sídliště na Vlčí hoře se v okolí Rudolfovy myslivny rozkládá skupina asi deseti mohyl, vzácně dochovaných včetně nadzemních násypů. Ty byly zkoumány na popud hraběte Černína už roku 1866 a později prakticky zničeny různými amatérskými výkopy. Z předmětů, které se v nich našly, lze usuzovat, že přinejmenším některé byly snad vybudovány právě v období mohylové kultury střední doby bronzové.

Osídlení výšinných poloh je dalším projevem majetkové nerovnosti a společenského napětí. Rozvrstvení společnosti se prohlubovalo i dále a vyvrcholilo později ve starší době železné. Jeho příčinou byla snad rozvíjející se kovolitecká výroba, kterou známe kromě běžných nálezů i z depotů. Hromadný sklad výrobků ze střední doby bronzové se našel u Železné. Obsahoval celkem čtrnáct bronzových seker. Vzácný soubor kovoliteckých pomůcek pochází z Rybňan u Žatce.  Asi patnáct odlévacích forem na nože, srpy, sekery, břitvy, dále několik hliněných dyzen sloužících k nasazení měchu na tavící pec a kovolitecký tyglík spolu s dalšími předměty dokládají slévání bronzu přímo na místě i tehdy používané  technologické postupy.

Významné lokality:  Malnice, Větrušice, Rybňany, Železná

Mohylová kultura
Encyklopedie
kontakt HLAVNÍ BUDOVA
Regionální muzeum K. A. Polánka
Husova 678
Žatec 438 01
IČO: 00360805
 
telefon
608 200 697
email
rmz@muzeumzatec.cz
bod
mapa

přejít na Facebook

 

kontakt KŘÍŽOVA VILA
Regionální muzeum K. A. Polánka, pracoviště Křížova vila
Zeyerova 344
Žatec 438 01

telefon
774 192 414, 415 710 389
email
vilakriz@muzeumzatec.cz
bod
mapa

přejít na Facebook

kontakt STARÁ PAPÍRNA
Regionální muzeum K. A. Polánka
pracoviště Stará papírna
Volyňských Čechů 733
Žatec 43801
 
telefon
email
email
bod
Používáním tohoto webu souhlasíte s ukládáním cookies, nezbytných pro dobré fungování webu.