Renesanční sladovna

Dům č.p. 356 v Masarykově ulici má v přední části obytné prostory z počátku 19. století, na ně v přízemí a prvním patře navazuje dvoulodní stavba renesanční. Donedávna byla stavba mylně považována za zbytky středověkého špitálu s kaplí Božího Těla, vystavěného podle testamentu Otlina Pelissera z roku 1390. Ten byl skutečně zřízen listinou Václava IV. z roku 1400 na předměstí poblíž Pražské brány.  Revizní stavebně historický průzkum však v roce 1991 prokázal, že objekt nemá se špitálem nic společného a byl vystavěn jako renesanční sladovna.  K tomuto účelu sloužil nepochybně přinejmenším v letech 1681-1775. V zadním traktu je archeologicky doložena existence hvozdu – místa s pecí k sušení sladu. Ve dvorní části byla studna. Prameny připomínají i existenci dalších sladoven v sousedních č.p. 354 a 357. Po zrušení sladovny (od r. 1779) zde byla městská sýpka. Od roku 1801 byl v soukromém držení několika majitelů. Ve 2. polovině 19. stol byla přední část několikrát upravena a přestavěna.

               Sladovna - 1.polovina 20.století, pohled od jihozápadu

             Sladovna - 1.polovina 20.století - pohled od východu

Po roce 1953, kdy se dům dostal do majetku státu, začala jeho tragická devastace. V roce 1960 byla stržena střešní konstrukce a objektu hrozil zánik. Teprve počátkem 90. let byl tento unikátní objekt alespoň provizorně zastřešen a bylo zamezeno žádosti o sejmutí památkové ochrany z roku 1988. V roce 2010 byla zahájena v rámci projektu Chrámu chmele a piva jeho velkorysá generální rekonstrukce.

Technologické postupy výroby sladu a zařízení sladovny:

Sýpka – suchý prostor sladovny zpravidla v 1. patře určený k uskladnění zásob obilí (ječmene nebo pšenice) k postupné výrobě sladu.

Náduvníky – vyzděné nádrže (kádě) v přízemí určené k namáčení obilí.

Studna - zajišťovala nezbytný zdroj vody pro náduvníky. V čp. 356 byla studna archeologicky zjištěna uprostřed dvora

Humno – místo, kde se po namočení a odkapání nechalo obilí několik dnů klíčit.

Hvozd – část sladovny vybavená pecí a kanálky k rozvodu horkého vzduchu potřebného k sušení naklíčeného obilí. V čp. 356 je hvozd archeologicky doložen v severním traktu budovy směrem k Nákladní ulici. V záklenku hvozdové pece se zde dochovalo i spálené obilí.

Válečka – místo, kde se po usušení zbavoval slad tzv. sladového květu (tj. od zrn se oddělovaly zbytky kořínků a klíčků). Zpravidla se tak dělo sešlapáváním zrna nohama v nějakém prohloubeném prostoru přímo ve sladovně. Po výše zmíněných operacích se slad odvezl do mlýna k semletí, odkud se mohl dodávat již k přímému použití.

Sladovna v současnosti  (nahoře - průčelí z Masarykovy ulice, dole - průchod z Nákladní ulice)
Sladovna v současnosti (nahoře - průčelí z Masarykovy ulice, dole - průchod z Nákladní ulice)
Chcete stránku vytisknout?
Skrýt před tiskem nějaké části stránky.
Vytisknout celou stránku tak, jak ji vidíte.
(tento box nebude vytištěn)
Úprava stránky před tiskem
Najeďte myší na nějaký obsah na stránce, zobrazí se červený obdélník. Kliknutím na něj obsah skryjete. Poté stiskněte tlačítko 'Vytisknout'.