Z historie muzea

Německé městské muzeum – počátky činnosti

Počátky muzejní činnosti v Žatci spadají do devadesátých let 19. století. V roce 1896 bylo založeno německé Městské muzeum v čele s  ředitelem gymnázia Josefem Hollubem. Od roku 1901 bylo spravováno Sekcí pro záležitosti městského muzea při městském zastupitelstvu. Po smrti J. Holluba převzal vedení správce muzejních sbírek Josef Šípek. Od roku 1921 bylo muzeum členem Svazu německých vlastivědných muzeí v České republice, který vznikl roku 1920.

Sbírky byly původně shromažďovány na radnici. Část však byla i v levém křídle někdejší Všeobecné nemocnice císařovny Alžběty v Radíčeveské (dnes Husově) ulici 678, která v té době sloužila jako sirotčinec. Díky provizornímu umístění byl problém s evidencí i stavem sbírkových předmětů. O systematičnosti se mnohdy rovněž nedalo mluvit. Nejbohatší byla regionální sbírka prehistorická a národopisná. Sbírkové předměty byly nejčastěji získávány darem, ale také koupí.

Situace se částečně zlepšila za první republiky. V letech 1929 - 1939 našlo muzeum důstojnější prostory v zrekonstruované budově bývalého gymnázia a měšťanského pivovaru na dnešním náměstí 5. května.

21. ledna 1930 převzal funkci správce muzejních sbírek dr. Erich Tursch ze Staňkovic u Žatce.  Ředitelem se stal v lednu 1930 Max Wurdinger.  Muzeum mělo i konzervátora Antona Schmiedla. Veřejnosti se otevřelo 8. května 1930.

Na návštěvníky čekalo osm místností s prehistorickou, historickou a uměleckou expozicí v  prvním patře a velký sál v přízemí, který sloužil jako lapidárium. Vystavena byla asi třetina předmětů.

Po roce 1930 přibyla muzeu také povinnost zachraňování a evidence nálezů odkrytých při polních pracích, kopání základů a stavbách či nalezených v okolních pískovnách. Ředitel Wurdinger spolupracoval s archeologem dr. Helmutem Preidelem či mladou badatelkou Camillou Streitovou (1903 – 1950), která se specializovala na laténské období.Pečlivě uspořádaná a názorně prezentovaná archeologická část žatecké muzejní sbírky byla hodnocena jako jedna z největších a nejkvalitnějších prehistorických sbírek v pohraničí. Menším stínem na kráse byla záležitost s falzy, která se do muzea dostala díky iniciativě amatérského archeologa a dobrodruha Josefa Sýkory z Malé Černoci. Ten s oblibou nálezy „vylepšoval či přímo falšoval.“ Roku 1936 mu proto soud vyměřil tři měsíce žaláře a částečnou ztrátu majetku.

Do muzea  se  27. 4. 1937 dostal unikátní soubor stříbrného Žateckého pokladu, který byl nalezen při hloubení základů pro stavbu skladu chmele na dnešním Chmelařském náměstí. Objeven byl pod podlahou zbořené stáje usedlosti „Stará pošta“, kde bylo pravděpodobně v raném středověku ekonomické zázemí žateckého hradiště zaměřené na zpracování barevných kovů a železa.

Muzeum vyvíjelo i výstavní činnost, např. ve spolupráci se spolkem fotografů a ostatními severočeskými muzei. Konaly se přednášky pro veřejnost. Školy mohly muzeum navštívit bezplatně. Klasické vstupné bylo za první republiky 2 Kč pro dospělou osobu a 1 Kč pro dítě. Za odborný výklad se účtovala korunová přirážka. Muzeum finančně podporoval stát, město i Archeologický institut Německé univerzity v Praze. Rozvoji pomohlo také založení Německé muzejní společnosti pro kraj žatecký v březnu 1933.

Německé muzeum převzalo po Mnichovu i část sbírek muzea českého. Návrh na sloučení obou institucí v Žatci se objevil již roku 1930, tehdy ho však české menšinové muzeum odmítlo.

Muzeum se stěhuje do dnešní Husovy ulice

Roku 1940 se německé muzeum přestěhovalo do budovy již zmíněného sirotčince v dnešní Husově ulici, kterou převzalo do své správy o rok dříve. Žatecký deník Saazer Anzeiger si pochvaloval, že „v těchto nových prostorách vzniklo muzeum, na které mohou být obyvatelé Žatce skutečně hrdí. Donedávna se prý při slově „muzeum“ mnohým lidem vybavovaly tmavé, studené a nepřívětivé místnosti, kde každého přepadala úzkost.“

Budova přidělená městskému muzeu byla postavena jako Všeobecná nemocnice císařovny Alžběty stavitelem Janem Staňkem. Základní kámen byl položen 18. srpna 1857. Předcházela mu finanční sbírka po obcích žateckého politického okresu.

Prvotním impulsem však byla donace 16.000 zlatých manželů Ernsta a Franzisky Pauli, kteří tak založili nadaci pro nemocnici v Žatci. Stavba byla předána 1. listopadu 1861. Součástí areálu byla zahrada, ve které byla vybudována i kaple s hrobkou pro manžele Pauli. Objekt sloužil jako okresní nemocnice až do roku 1899, kdy byla nedaleko postavena nemocnice nová. Pak zde byl zřízen sirotčinec, fungující až do 1939.

Budova nebyla koncipována pro muzejní účely, přesto pro žatecké muzeum představovala velké zlepšení. V šesti prostorných, světlých místnostech této nově upravené budovy byla 17. listopadu 1940 otevřena nejprve rozsáhlá výstava Pravěk a raně středověké osídlení Žatecka, poté vlastní trvalá expozice. Historie města byla prezentována klasickým chronologickým způsobem. Nevystavené předměty odpočívaly v depozitáři v očíslovaných kartonech a byly přístupné badatelům. V kapli byly vystaveny umělecké památky náboženského charakteru. V zahradě se plánovalo i zřízení  tzv. muzea pod širým nebem s modely prehistorických obydlí. Velké plány však zhatil další vývoj.

Ředitelem muzea byl již od roku 1938 dr. Hermann Fődisch. Po Mnichovu se mu podařilo vymoci návrat archeologických nálezů z českého menšinového muzea, které byly odvezeny do vnitrozemí. Šlo mj. o nálezy ze slovanských hradištních hrobů z pohřebiště v dnešní ulici bří Čapků, popsané Helmutem Preidelem v Kraji Lučanů. 

Součástí sbírek se roku 1946 stala i Födischova soukromá archeologická sbírka, včetně pečlivě vedené evidence. Po druhé světové válce se budova a většina sbírek dostala pod českou správu.

České menšinové muzeum

S nárůstem počtu Čechů v Žatci za první republiky se otevřela možnost pro rozšíření jejich aktivit na politickém, kulturním i vědeckém poli. České menšinové muzeum bylo založeno roku 1925. Zprvu fungovalo při inspektorátu českých menšinových škol.  Své prostory otevřelo veřejnosti roku 1927. Nejdříve v budově Obecné české školy v Trnovanské ulici č.p. 808 (dnešní ul. Pražská). V čele českého muzea stanul inspektor, učitel a vlastivědný pracovník Karel Alois Polánek, který se do města přistěhoval právě v roce 1925. Muzeu byly v budově dnešního dětského domova vyhrazeny dvě místnosti v prvním patře. V první z nich byla studijní a muzejní knihovna. Druhá musela pojmout sbírky archeologické, historické, etnografické a přírodovědné. V roce 1927 začalo muzeum vydávat i svůj časopis.  O rok později získal název Krajem Lučanů. Na jeho vydávání se podílel Český muzejní spolek pro kraj Žatecký se sídlem v Žatci, založený roku 1927. Jeho předsedou byl dr. Josef Mrázek. Při svém založení měl spolek 845 členů, roku 1936 již 1624.   

Vydávání oblíbeného Kraje Lučanů přerušila až druhá světová válka. Po jejím skončení bylo nakrátko obnoveno a časopis vycházel do roku 1949. Náklad činil kolem 2000 kusů. Zaměřoval se nejen na historii Žatce, ale i na minulost Podbořanska, Žluticka a Chomutovska. Psali do něj zejména čeští učitelé. V redakční radě byli vedle K. A. Polánka také profesor Václav Lhotka, dr. Josef Mrázek a odborný učitel Karel Vitha.

Již roku 1929 muselo muzeum prostory v Trnovanské ulici opustit, když došlo k prodeji budovy. V dubnu toho roku byly proto sbírkové předměty muzea uloženy provizorně ve sklepě českého státního učitelského ústavu. Následně se muzeum stěhovalo do družstevního domu Eigener Herd v Libočanské ulici č.p. 1605.

V letech 1935–1938 sídlilo muzeum v suterénu nové budovy české Švehlovy národní školy (dnes 1. ZŠ) v ulici Petra Bezruče č.p. 2000. Prostory byly konečně důstojné a dobře vybavené. Ke zmiňovaným sbírkám přibyly další, ryze  českého charakteru – totiž oddělení věnované husitství, tzv. památník osvobození s upomínkami na legionáře a staročeská světnička s typickým malovaným nábytkem. Zřízeno bylo také oddělení církevní.

Knihovna, která obsahovala knihy muzejní a knihy muzejního spolku, měla roku 1937 přes 25 000 svazků. Muzeum shromáždilo knihy řady starých autorů spojených se Žateckem. Našli byste zde např. všechna vydání Hájkovy Kroniky české, veršovanou kroniku Václava Ripy Staňkovského, spisy Václava Březana, rodáka z Března u Postoloprt, díla žateckého rodáka a prvního knihovníka pražské univerzitní knihovny Karla Rafaela Ungara aj. Ze starých tisků byla nejcennější Bible benátská z roku 1506, tisky Melantrichovy a Veleslavínovy či Balbínova díla. Při knihovně byl zřízen také archiv zaměřený na činnost českých spolků.

Německá správa města menšinové muzeum nepodporovala i přes četné Polánkovy stížnosti. Ač byly vztahy mezi Němci a Čechy v Žatci tradičně napjaté, obě muzea alespoň částečně spolupracovala (zápůjčky  exponátů, publikace v časopisech). České muzeum bylo podporováno podobně jako ostatní menšinová muzea českými vlasteneckými organizacemi, konkrétně Národní jednotou severočeskou. Finančně přispívali také členové muzejního spolku.

Kraj Lučanů mj. informoval o otevření nových prostor německého muzea v květnu roku 1930: „Nezávidíme německému muzeu. Je možné, aby tu vedle sebe žila dvě muzea, české a německé, protože obě chtějí ukázat, jak se u nás dřív žilo.“

Podobně jako německé městské muzeum věnovalo i muzeum české velkou pozornost archeologii.  Evidovalo nálezy např. z Března u Postoloprt, z Blšan, Dolánek, Libočan, Lipence, Kněžic a Počerad.    

Po odstoupení pohraničí Německu byla činnost muzea zastavena, část jeho sbírek převzalo muzeum německé, část byla odvezena do vnitrozemí. Archiv včetně cenných listin byl převezen do Loun. Přesná evidence sbírek někdejšího menšinového muzea chybí, nedochoval se ani katalog knihovny.

Poválečný vývoj

Po válce se karta obrátila. Němci byli ze Žatce odsunuti a Češi obnovili městské muzeum ve své režii.

Dne 20. května 1945 zajistil sbírky německého městského muzea z příkazu ministerstva školství František Kostka, dlouholetý jednatel Českého muzejního spolku a školní inspektor. V muzeu tehdy bydlel Anton Schmiedl, kustod a konzervátor, a jako vědecká síla zde působil známý archeolog dr. Helmut Preidel. O měsíc později nastoupil do muzea učitel František Kopecký,který byl v září téhož roku pověřen správou muzea. Oba německé pracovníky v muzeu ponechal a využil jejich znalostí k obnovení expozic, na kterých pracovali až do července 1946, kdy byli na vlastní žádost odsunuti. V budově muzea také sídlil archiv, jehož správcem se stal dr. Václav Kůrka.

V neděli 25. května 1947 v 10 hodin se žatecká veřejnost dočkala zpřístupnění muzejních sbírek. Muzeum bylo slavnostně otevřeno a pojmenováno na počest Karla Aloise Polánka, zakladatele někdejšího českého menšinového muzea. Ten byl také při znovuotevření muzea přítomen jako čestný host. Slavnost měla důstojný průběh a těšila se velkému zájmu veřejnosti. Mužský pěvecký sbor Smetana zazpíval na úvod píseň Čechy krásné, Čechy mé. Poté řečnil předseda MNV F. Malát, který ocenil jak zásluhy Polánkovy, tak organizační a evidenční práci nového ředitele F. Kopeckého, který následně provedl přítomné nově uspořádanými a instalovanými sbírkami.

Na znovuvzkříšení muzea po zmatcích konce války měli zásluhu opět především místní učitelé. Obnovena byla i činnost Českého muzejního a archivního spolku v Žatci, jehož prvním předsedou se stal František Kostka. Roku 1948 ho vystřídal Jan Bartoš. Spolek však fungoval jen do konce roku 1949, kdy byl rozpuštěn s odůvodněním, že ho již není třeba, protože muzea jsou financována z veřejných prostředků. Podobně skončilo roku 1949 i vydávání obnoveného Kraje Lučanů, v redakci F. Kopeckého. 

R. 1949 přišlo muzeum navíc i o pět tisíc pečlivě evidovaných německých knih, které byly prostě zabaveny Fondem národní obnovy s odůvodněním, že jde o konfiskáty. Většina z nich skončila v papírně jako surovina, menší část byla prodána v Praze. 

F. Kopecký měl roku 1948 k dispozici jediného spolupracovníka, správce budovy Karla Rückla. Nedostal se tak ani k inventarizaci sbírek, kterou na tento rok plánoval. Sám prováděl po muzeu i po městě. MNV v červnu 1948 přidělilo muzeu ke stávající budově ještě dvě místnosti v Křížově vile, která byla roku 1945 zkonfiskována manželům Křížovým. Měla zde vzniknout městská obrazová galerie. Obtížnou situaci muzejníků dokumentuje skutečnost, že teprve až roku 1949 získal Kopecký pro muzeum po letech přemlouvání úřadů alespoň psací stroj. 

Žatecké muzeum v budovatelských padesátých letech

V padesátých letech měla muzea především vychovávat a také patřičně ideologicky působit. Také žatecké muzeum mělo určena témata výstav. Mnohé z nich byly pro větší účinnost instalovány přímo ve výlohách obchodů či v Domě osvěty (později Posádkový dům armády).

Muzeum se zapojilo i do akce mandelinka. Když se rozmnožil tento škůdce brambor, tvrdila oficiální komunistická propaganda, že tohoto „amerického brouka“ rozšířili úmyslně z letadel nepřátelští imperialisté. Proto byla i na zemědělském Žatecku muzeem připravena výstava Boj proti mandelince bramborové, která byla prezentována veřejnosti během dočesné 1950.

R. 1951 požadoval Svaz českých muzeí, jehož členem bylo žatecké muzeum od roku 1949, uspořádání dvou budovatelských výstav. Vybrána byla témata Školy Žatecka v budování a Chmelařství dnes a zítra.  

V květnu 1955 byla uspořádána výstava k desátému výročí osvobození regionu sovětskou armádou 10 let svobodného Žatecka. Roku 1957 následovala v rámci květnových oslav výstava v Domě osvěty Žatecko buduje.

Organizována byla také řada přednášek pro veřejnost s tématikou žateckého pravěku a dobově oblíbeného husitství. Historii slovanského osídlení byly věnovány dva lučanské sjezdy (1955, 1956).

Muzeum v té době pracovalo na přípravě speciální chmelařské expozice a také na stálé výstavě věnované Volyňských Čechům. Nevzdávalo se naděje, že se podaří prosadit přestěhování muzea blíže historickému centru, což by výrazně zvedlo návštěvnost. I přes snahu ředitele Kopeckého se však tento záměr nepodařilo uskutečnit. Uvažovalo se o nejrůznějších objektech, např. o domech na náměstí č.p. 163, v Poděbradově ulici č.p. 148 a v Dlouhé ulici č.p. 176 (1949); o domě č. p. 144 na náměstí  či o bloku domů ve Dvořákově ulici č. p. 34 - 37 (1962). Pro objekty ve Dvořákově ulici byla dokonce již zpracována studie. 

R. 1955 získalo název Okresní (Žatec byl sídlem okresu).Úkoly stále přibývaly, na personálním obsazení se však nic neměnilo. Ředitel stále pracoval jen na poloviční úvazek. Jediným pracovníkem na plný úvazek byla uklízečka F. Vyšínová. Odbor školství a kultury ONV uložil muzeu v r. 1959 zhotovit popisy historických a památkových budov v celém okrese, reinstalovat sbírky a uspořádat konferenci o husitském hnutí. Pro nedostatek místa nemohlo tehdy muzeum přijmout ani soubor exponátů z velké chmelařské výstavy v Domě osvěty, které byly darovány městu.

Muzeum v 60. letech 20. století

Roku 1960 ztratilo město statut okresu, tím se muzeum stalo opět muzeem městským. Oficiální název byl Městské vlastivědné muzeum K. A. Polánka. V červenci 1961 převzalo město muzeum oficiálně do své správy. Zlepšil se personální stav. V srpnu 1962 nastoupil archeolog Miroslav Jančák.

Ten se v Žatci však nezdržel dlouho, odešel nejprve do Chomutova, kde působil jako archeolog a ředitel, v 70. letech emigroval do USA, kde tragicky zahynul. Od ledna 1964 do roku 1968 pracoval v žateckému muzeu František Šíma ze zrušeného muzea v Podbořanech.

V 60. letech bylo centrálně rozhodnuto, že se muzeum v Žatci nadále bude zaměřovat na archeologii, historický a urbanistický vývoj města a chmelařství.

Z výstav v 60. letech zaujaly zejména Dějiny dělnického hnutí na Žatecku (1961). Výstava byla připravena ve spolupráci se žateckou Šroubárnou a instalována byla přímo v jeho podnikovém závodním klubu Jitřenka.

Roku 1965 slavil Žatec 700. výročí udělení privilegií městu králem Přemyslem Otakarem II.  Oslavám byl věnován již třetí tzv. lučanský sjezd r. 1963.  Součástí oslav, které probíhaly spolu s dočesnou r. 1965, bylo i pět výstav. Největší z nich Rozvoj československého chmelařství mohli návštěvníci vidět v sále Střelnice. Pro Dům osvěty připravil Kopecký výstavu  20 a 700 let města Žatce, věnovanou historickému vývoji města a také jeho proměnám v posledních dvaceti letech.

Roku 1966 odstoupil po opakované kritice jeho muzejní činnosti ředitel Kopecký. Novým ředitelem se stal Josef Bubeník (nar. 1942), čerstvý absolvent Karlovy univerzity a specialista na slovanskou archeologii. 

Za ředitele Bubeníka začala oprava budovy. V akci „Z“ byla roku 1966 opravena fasáda a vyměněna okna. Muzeum bylo od listopadu roku 1967 uzavřeno, aby mohly pokračovat také vnitřní úpravy. S nástupem nového ředitele však tradiční problémy nezmizely. Pokračoval boj s nedostatkem financí i boj o kvalitní personální obsazení. A také o další prostory, zejména pro depozitáře.

V letech 1967–1968 pracovala v muzeu archeoložka Daniela Linksfeilerová, která se specializovala zejména na keramiku doby halštatské a časně laténské. Podílela se na přípravě nové archeologické expozice Pravěký vývoj středního Poohří.  Roku 1968 však emigrovala a usadila se ve Švýcarsku. Na její místo nastoupila v roce 1969 Jindřiška Zakopalová (Ungrová, Stodolovská), která setrvala v muzeu do roku 1980.

Muzeum získalo novou administrativní sílu, která zároveň spravovala knihovnu. Hlavním úkolem byla nadále katalogizace a revize sbírek a knižních fondů.

Bývalý ředitel Kopecký se zapojil do činnosti obnovené muzejní rady. Pracoval v ní např. také sochař František Rada, dr. Karel Štěpánek či Jan Řánek.

Josef Bubeník setrval ve funkci do června roku 1969. Poté odešel na Expozituru AÚ ČSAV do Mostu a v 80. letech na Archeologický ústav do Prahy. Nadále se zaměřoval na nejstarší historii regionu, v letech 1984 – 1991 vedl výzkumy na hradišti Rubín.  

Po Bubeníkově odchodu stanul v čele žateckého muzea bývalý ředitel muzea v Lounech, akademický sochař Josef Šimůnek (nar. 1926), který se žateckým muzeem spolupracoval na přípravě nové historické expozice. Šimůnek však již v srpnu 1970 předal vedení nově jmenovanému řediteli Jaroslavu Venclíkovi (nar. 1921), který byl povoláním středoškolský profesor. Ředitelem muzea byl deset let.

Nové expozice se představují,  muzeum  v sedmdesátých letech

V 70. letech pokračovaly stavební úpravy budovy v Husově ulici a příprava nových expozic. V srpnu 1970 muzeum slavnostně otevřelo nejprve expozici Historický a urbanistický vývoj města. Její libreto připravil archivář PhDr. Bořivoj Lůžek.  Návštěvník v ní získal možnost seznámit se ve stručnosti se základními mezníky ve vývoji města od 10. století až po 19. století.  

Znovuotevření muzea r. 1970 zaznamenala městská kronika takto: „Dne 30. srpna 1970 se konalo v našem městě znovuotevření městského Polánkova musea, které mělo opravdu slavnostní ráz. Verše na zahájení přednesla s. Helena Venclíková a byly dokladem, že nová éra činnosti žateckého muzea bude dalším významným příspěvkem pro kulturu života v našem městě. Tak nějak to také řekl nový ředitel musea profesor Jaroslav Venclík. Museum pak otevřel přestřižením pásky starobylými nůžkami z inventáře musea vedoucí odboru pro kulturu rady ONV s. Vladimír Řezáč a s vystavenými exponáty seznámil účastníky vernisáže autor libreta jejich uspořádání s. Dr. Bořivoj Lůžek. Sbírky musea jsou nově uspořádány na téma Historie města Žatce a byly přijaty s velkým zájmem všech návštěvníků tohoto zahajovacího otevření žateckého Polánkova muzea.“

Muzeum však bylo otevřeno pouze dva měsíce, protože bylo třeba upravit další prostory pro novou archeologickou expozici.

Libreto velké archeologické expozice připravovala archeoložka Jindřiška Zakopalová. Ta vycházela z již zpracovaných podkladů archeoložky Linksfeilerové a bývalého ředitele Bubeníka. Odborníky i laiky vysoce oceňovaná nová archeologická expozice Pravěký vývoj středního Poohří byla otevřena 26. května 1972. Stala se stěžejní expozicí muzea.

Dobově silně poplatnou byla pak třetí z expozic zpřístupněných v 70. letech Za socialistickou budoucnost Žatce. Otevřena byla v roce 1978, jejím autorem byl sám ředitel. Vydržela do sametové revoluce.

V Kulturním měsíčníku Žatecka z roku 1977 inzeroval Jaroslav Venclík přípravu expozice k novějším dějinám slovy: „Sedmička je výročním číslem muzea a je tedy šťastně shodným spojením s historickým výročím VŘSR (Velké říjnové socialistické revoluce). Uskutečňuje se proto koncepce nové expozice, která pod názvem „Za socialistickou budoucnost Žatce“ bude seznamovat veřejnost a především mládež s novějšími dějinami města, hlavně s bojem proletariátu v době Rakouska- Uherska, I. republiky, v našem městě v konfrontaci s poválečným rozvojem v socialistickém státě.“

Muzeum bylo po úpravách na velmi slušné úrovni. Mělo nové expozice, přednáškový sál pro 45 osob vybavený kvalitní audiovizuální technikou, vytápěné kanceláře i depozitáře, malou laboratoř určenou k práci s archeologickými nálezy a také fotolaboratoř. Roku 1976 se avizovala možnost vybudování lapidária, které však nebylo nikdy dokončeno. Pouze na papíře zůstaly také plány na získání prostor v Dvořákově ulici, včetně Husitské bašty, kde měla vzniknout umělecko-historická expozice. Rovněž plány na vznik chmelařského muzea nebo pamětní síně Hájka z Libočan nebyly tehdy zrealizovány.     

V letech 1971 a 1978 fungoval při muzeu historický seminář pro studenty gymnázia. Také muzejní archeoložka vedla dva kroužky, jeden přímo v muzeu a druhý při Domu pionýrů, dětí a mládeže. Od roku 1971 žatecké muzeum připravovalo také speciální témata jako doplněk výuky dějepisu v rámci akce Mládež a kultura. 

Muzeum mělo v 70. letech stabilně 4 – 5 stálých zaměstnanců. V letech 1972–1974  zde jako archeolog pracoval pozdější ředitel muzea v Lounech Dr. Bedřich Štauber.

Dobrovolným spolupracovníkem muzea byl stále bývalý ředitel Kopecký. Roku 1971, v době tuhé normalizace, připravil např. výstavu k 50. výročí založení Komunistické strany Československa. Od muzea se totiž stále očekávalo, že bude fungovat spíše jako jakási osvětová beseda. Není proto divu, že péče o sbírky (zejména jejich evidence) byla na téměř posledním místě.

Bohaté aktivity muzea podporované městem měly však i pozitivní důsledek. Muzeum obhájilo svou existenci a samostatnost. Právě v 70. letech byla totiž městská muzea plošně rušena v rámci nové krajské koncepce muzejnictví. Z dvanácti zůstala  jen čtyři.

Změna koncepce, činnost muzea - 80. léta 20. století

V září 1980 se ředitelkou muzea stala PhDr. Radmila Bartošová (provdaná Holodňáková). Na místo archeologa nastoupil PhDr. Petr Holodňák. V letech 1983–1984 v muzeu krátce působil jako archeolog také Dr. Jiří Waldhauser, CSc., v letech 1991–1993 Mgr. Petr Čech.

Muzeum se od 80. let začalo systematicky zaměřovat na odbornou činnost, kterou je zejména evidence a zpracování muzejních fondů.  Stále chyběl potřebný počet pracovníků i vybavení. Podařilo se pouze získat prostředky na zaplacení dokumentátora, zprvu jen na poloviční úvazek.

V letech 1984-1985 byla dokončena úplná evidence archeologických a historických sbírkových fondů v prvním stupni. Evidence v druhém stupni historických sbírek se dokončovala v 90. letech. Všechny sbírkové předměty byly systematicky očíslovány a uloženy. Starší přírodovědné sbírky byly postupně předány jiným specializovaným pracovištím, především do Teplic a Loun.

Muzeum naopak převzalo roku 1995 archeologické nálezy z lokalit na Žatecku ze zrušeného depozitáře mostecké Expozitury Archeologického ústavu.

Stále citelně chyběla moderní konzervační dílna, byť ji dle plánů pro 7. pětiletku mělo mít každé muzeum.  Zato se však muzea měla dle nařízení centrálních orgánů zaměřit např. na „komplexní dokumentaci výstavby socialismu.“

Více potěšující byla v této době objevy muzejních archeologů. Na vrchu Výrov u Třeskonic bylo zjištěno nové slovanské hradiště. Nadregionálního významu nabyl rozsáhlý záchranný výzkum polykulturní lokality v pískovně Soběsuky. Výsledky z těchto výzkumů byly prezentovány na odborných konferencích u nás i v cizině a ve sbornících a časopisech. Představeny byly také veřejnosti (soutěže, výstavy) a školám. V květnu 1987 bylo uspořádáno kolokvium Archeologické výzkumy v Čechách a na Moravě v období 7. pětiletky.

Popularitu si získaly i prohlídky archeologické expozice s magnetofonovým průvodcem, nově zpracova-ným v r. 1983, při kterých mohly děti při výuce soutěžit o odznak muzea. Podobné tématické programy nabízelo muzeum i k historii města středověkého, husitství apod. V druhé polovině 80. let pracoval při muzeu kroužek experimentální archeologie, v letech 1986–1987 Studentský muzejní klub, od r. 1988 historicko-vlastivědný kroužek.

V 80. letech přibyla  další expozice. Ve spolupráci s podnikem Chmelařství Žatec byla r. 1983 v přízemí budovy muzea v Husově ulici otevřena stálá expozice  Historie a současnost pěstování chmele na Žatecku. Autorem libreta byl dlouholetý  spolupracovník muzea a pracovník podniku Chmelařství Jan Řánek. Na výstavě o tradici pěstování zeleného zlata na Žatecku spolupracoval také Ing. Jaroslav Urban, který po J. Řánkovi předsedal (od r. 1984) muzejní radě.

Z krátkodobých výstav z 80. let byly návštěvnicky nejatraktivnější archeologická výstava Život v pravěku (1986–87), mezi historickými výstavami nejvíce bodovaly výstavy Z čeho se pilo dříve (1983), Historie záznamu zvuku (1984), Žatec historický a současný (1985), Střelci a střelecké terče (1989).

Rozvoj  činnosti  -  90. léta 20. století

Po sametové revoluci se obecně zlepšily podmínky pro muzejní práci. Protože činnost muzea vždy překračovala hranice města, získalo muzeum r. 1991 statut regionální instituce pro oblast středního Poohří (Žatecko, Podbořansko).

V 90. letech se podařilo vylepšit také personální stav muzea. Roku 1990 nastoupila historička PhDr. Alena Zinnerová. Roku 1992 rozšířila personál muzea Jitka Krouzová jako dokumentátorka a později i pracovnice v knihovně (od roku 2013 vedoucí nově zřízeného výstavnicko-propagačního oddělení). Od roku 1994 pracuje v muzeu dokumentátor a správce fotografické sbírky Jaroslav Holštajn.

V květnu 1990 upřesnila kompetence muzea ve věci archeologického výzkumu dohoda uzavřená s expoziturou Archeologického ústavu v Mostě (dnes Ústav archeologické památkové péče) a Okresním muzeum v Lounech. Ta vymezila sběrné oblasti pro jednotlivé instituce. V červnu 1990 proběhl celostátní seminář muzejních archeologů s exkurzí po archeologických lokalitách okresu. Rozvíjející se stavební činnost podniková i soukromá přinesla od 90. let nárůst úkolů pro muzejní archeology.

Od konce 90. let provádí muzeum výzkum v pískovně u Chudeřína (1998), který pokračuje dodnes. Roku 1999 muzeum prozkoumalo a zdokumentoval místo, kde kdysi  stávala Čeradická brána. Výzkumy provádělo v dalších částech města či na hradbách za budovou Střelnice (u dnešního autobusového nádraží). Tento výzkum přinesl zásadní poznatky o rozsahu raně středověkého opevnění žatecké ostrožny. Roku 2000 začal dlouhodobý výzkum v pískovně v Roztylech.  

Roku 1990 připravilo muzeum výstavu Žatecké proměny u příležitosti 725. výročí udělení privilegií městu Přemyslem Otakarem II. Ta nahradila po sametové revoluci zrušenou expozici Za socialistickou budoucnost. Na výstavě byl porovnán historický vzhled vybraných míst ve městě a jejich současný stav objektivem současného fotografa.

Poslední expozicí zpřístupněnou do konce 20. století byly Žatecké obrázky, soubor obrazů a grafik, dokumentující proměny města (1999).

V 90. letech 20. století muzeum uspořádalo řadu krátkodobých výstav s rozmanitými tématy. V souladu s trendy těchto let byla hojně věnována pozornost každodennosti, tedy životu různých společenských vrstev v různých historických obdobích, a také různým záhadám a tajemnu.  Opomíjena však nezůstala ani tradiční témata regionální. Nejvíce návštěvníky zaujala témata  jako Falšovaný pravěk (1992), Kamenné kounovské řady (1992), Pojďte s námi do pravěku (1995). Z historických výstav Umělecká a knižní vazba (1992), Osudy Čechů na Volyni (1993), Žena a móda (1994), Žatecká privilegia (1995), Palné a chladné zbraně ze sbírek muzea (1996), Pláč koruny české (1996, 1999 - 2000), Eduard Glaser a Štastná Arábie (1998), Hračky našich předků (1998 – 99), výstava k 17. listopadu 1989 (v divadle, 1999), Dřeviny kolem nás (1999), Jak náprstek o práci přišel aneb Z historie šicí techniky (1999), Pivní etikety (1999), Kámen ve službách civilizace (1999). V letech 1992 – 94 muzeum pořádalo v zahradě prodejní výstavy bonsají.

Postupně se vžila tradice výstav vánočních, založená na vlastní sbírce muzejních betlémů. Na Štědrý den je do muzea dodnes vstup zdarma. Místní si zvykli navštěvovat i tradiční výstavy velikonoční, spojené s různými doprovodnými akcemi, workshopy či  trhy. 

Od 90. let narostl počet doprovodných akcí k výstavám i mimo ně. Výstavu Jak náprstek o práci přišel (1999) tak otevírala např. módní přehlídka v muzejní zahradě.

V rámci výstavy Z historie praní prádla (2000) čekala na návštěvníky přehlídka dobového spodního prádla. Ve stejném roce otevřelo muzeum svoji hernu v rámci akce Udělej si hračku.  Roku 1999 byl uspořádán Keltský den. V zahradě proběhla také předváděcí akce historických řemesel s názvem Řemeslo má zlaté dno. 

Počet odborných přednášek se již od  80. let pohyboval kolem 10 ročně. V letech 1991 a 1993 se ve spolupráci s Archivem města Ústí n. Labem uskutečňovaly tzv. Papírové soboty. Šlo o  mezinárodní sympozia knihařů s praktickými ukázkami výroby knihařského papíru, konaná  na muzejní zahradě.

Od 90. let  začala vycházet  řada publikací v rámci nově založené edice Studie Regionálního muzea v Žatci. Velkou odezvu měla hned první knížka z pera ředitelky Radmily Holodňákové Ulice města Žatce, která systematicky zpracovala v Žatci velmi časté změny názvů ulic. R. 1997 byla vydána publikace Z historie žateckého muzejnictví, opět z pera kolektivu muzejních autorů. Ve stejném roce vydalo muzeum knihu lounského historika a dlouholetého spolupracovníka muzea dr. Bohumíra Roedla Žatecká rodina Hošťálků z Javořice. 

Oblibu si v 80. a 90. letech získaly také muzejní pochody, které se postupně staly specifickou muzejní tradicí. Jejich cílem byly a jsou zajímavé archeologické, historické a přírodovědné lokality v regionu. Zájemci si tak vyšlápli např. do Března u Loun, podívali se za Kelty do Soběsuk, za Slovany na Výrov nebo na vrch Rubín u Podbořan,  shlédli kamenné kounovské řady.

Od roku 1991 se muzeum každoročně zapojuje jako garant za město Žatec do Dnů evropského dědictví - EHD (dříve Dnů otevřených dveří památek), v jejichž rámci zpřístupňuje i běžně uzavřené zajímavé historické objekty a spoluvytváří kulturní program ve městě.

Muzeum se rozrůstá – nové muzejní budovy

Roku 2000 získalo muzeum další prostory pro své depozitáře - pro rozrůstající se sbírky mu byla přidělena budova bývalé mateřské školky v ulici Volyňských Čechů, kterou užívalo až do roku 2016.

Hlavní budova muzea v Husově ulici se r. 2001 dočkala nové fasády. Rekonstrukce elektroinstalace a malování čekaly tuto budovu r. 2004. Dle finančních možností bylo pamatováno i na sbírkové předměty. R. 2006 byly zrestaurovány a zprovozněny velké staré věžní hodiny, které se staly jedním z nevyhledávanějších exponátů v hlavní budově muzea.

Rozvoj výpočetní techniky přinesl i nutnost moderní prezentace. Žatecké muzeum mělo od r. 2000 své internetové stránky, modernizované r. 2012 (http://www.muzeumzatec.cz). Novinkou r. 2012 byla i dnes hojně používaná muzejní encyklopedie, propojená s  novou multimediální expozici Žatecký stroj času (od prosince 2012).

V listopadu 2002 získalo muzeum jako provozovatel  budovu nově opravené Křížovy vily, která byla slavnostně otevřena 9. března 2003. Náklady na několik let trvající rekonstrukci činily 14 milionů Kč.  Osm milionů poskytlo ministerstvo kultury, zbytek město Žatec jako majitel objektu. 

V souvislosti s probíhající rekonstrukcí vily navštívil město Žatec také ministr kultury Pavel Dostál (6.11.2001), pro kterého muzeum připravilo ve spolupráci s žateckými ochotníky procházku chmelařskou minulostí Žatce. Na ulici tak mohl potkat chmelaře s žokem, ctihodné měšťany, brusiče nožů, ale i děvy lehkých mravů.

Křížovou vilou získalo muzeum nejen další výstavní prostory, ale i reprezentativní přednáškový sál. První krátkodobou výstavou, která zde byla představena, byla výstava s názvem Stříbro. Od r. 2006 je  vila druhým obřadním místem v Žatci, kde se konají svatby. Atraktivní jsou rovněž prohlídky novorenesančních interiérů, kde je dnes instalována i stálá expozice obrazů z muzejní sbírky. Úvazek na první stálou průvodkyni do vily se podařilo získat pro r. 2008.

Romantické je  prostředí původní zahrady, která se při nejrůznějších akcích rovněž představuje veřejnosti. Jednou z prvních akcí byli Slované na zahradě u Křížů v podání skupiny Berounští měšťané, módní přehlídka Jarní korzo a výstava ostrostřeleckých terčů. R. 2004 sehrála v zahradě skupina Vítkovci z Postoloprt Proces s čarodějnicí.

V roce 2013 zahájilo muzeum v zahradě vily první  z ovocnářských výstav, která nepřímo navázala na někdejší výstavy jednoho z předchozích majitelů vily, lékaře a pomologa Ambrože Wolframa. Výstava (a její pokračovatelky v r. 2014 a 2015) byla doprovázena soutěží o nejkrásnější jablko. V r. 2016 bylo rozhodnuto o dvouletém cyklu pořádání těchto výstav.

I po r. 2000 řešilo Regionální muzeum dlouholetý problém s vhodným uložením sbírkových předmětů. Záležitost se významně pohnula až roku 2012, kdy se muzeu u zřizovatele podařilo prosadit záměr na využití budovy staré kartonážky (papírny) v ulici Volyňských Čechů pro potřeby muzea. V listopadu roku 2013 byla zpracována a Městem Žatcem podána žádost o dotaci z Regionálního operačního programu Severozápad (ROP). Dotace na rekonstrukci části budovy pro potřeby depozitářů a muzejní knihovny byla schválena na jaře roku 2014. Dne 7. června 2014 byla předáním staveniště zahájena přestavba budovy.

K užívání byla Stará papírna předána muzeu v prosinci 2015. Vznikla zde  moderní laboratoř  s pracovištěm konzervátora, odborná knihovna, depozitáře archeologických a společenskovědních sbírek a multifunkční sál pro pořádání akcí nejrůznějšího charakteru.  Společenskovědní oddělení připravilo a realizovalo v části multifunkčního sálu novou expozici Z dějin žateckého průmyslu. Toto téma dosud v Žatci chybělo.

Průběh náročné rekonstrukce objektu papíren představuje veřejnosti panelová fotografická výstava připravená archeologem PhDr. Petrem Holodňákem Záchrana objektu bývalých papíren v Žatci a vybudování depozitářů v jejich části. Veřejnost měla možnost seznámit se s depozitáři v rámci Dne otevřených dveří a při slavnostním zahájení provozu v prosinci 2015.

Roku 2016 zahájilo muzeum stěhování sbírkových předmětů. Stará papírna poprvé ožila také muzejními akcemi. Probíhala zde výuka univerzity třetího věku, začal pracovat muzejní kroužek, konaly se první krátkodobé výstavy, akce pro školy, promítání filmů, garážové výprodeje i tradiční trhy. V dubnu 2016 byly při vstupu do budovy slavnostně odhaleny pamětní desky „osvoboditeli“ sedláků Hansi Kudlichovi, které byly původně umístěny na jeho roku 1948 odstraněném pomníku před vjezdem do areálu papíren. V červnu 2016 byly v rámci muzejního pochodu veřejnosti  v papírně zpřístupněny také originály článků ze starého řetězového mostu.

Roku 2017 představilo muzeum veřejnosti (v hlavní budově) nový  model tohoto nejstaršího řetězového mostu v Čechách.

Personální změny

Na počátku tisíciletí pod vedením PhDr. Radmily Holodňákové mělo žatecké muzeum 10 stálých  zaměstnanců. Se získáváním dalších budov jejich počet narůstal. R. 2014 jich bylo 12, r. 2016 již 15.

V listopadu 2007 se stal ředitelem muzea Mgr. Jiří Kopica. Oborem jeho zájmu bylo zejména období druhé světové války. To se projevilo i na změně v zaměření části akcí muzea. Kopica veřejnosti prezentoval již zapomenuté fotografie z příjezdu německého wehrmachtu do města 9. října 1938 (tedy po Mnichovské dohodě), zapojil se do projektu Židé na Žatecku (ve spolupráci s gymnáziem).

Konferenci Fergunna II. Z dějin židovské komunity v severozápadních Čechách, která se roku 2009 konala v Křížově vile, navštívil jako čestný host izraelský velvyslanec. Kopica rozvinul také spolupráci s Kluby vojenské historie aÚstavem pro studium totalitních režimů.

Veřejnost zaujaly výstavy k nejnovějším dějinám Říkali mu Korea (2010) a Židé na Žatecku (2010). Další z výstav Žatec ve třetím odboji. Odbojová skupina Praha – Žatec, ke která byla vydána i knižní publikace, se v Žatci paradoxně nesetkala s velkým zájmem. Jinak tomu však bylo při její prezentaci jinde. Jen v Praze v Památníku na Vítkově ji vidělo 8000 lidí.

Novinkou byla za Kopici také hlubší spolupráce s žateckými neziskovými organizacemi, které získaly možnost prezentovat svou činnost v muzeu v rámci  Dnů neziskového sektoru (2008 – 2010).

„Požehnáním pro sbírkové předměty“ muzea, jak se vyjádřil ředitel ve výroční zprávě muzea, byl nástup vůbec první muzejní konzervátorky ing. Jaroslavy Kubíkové roku 2009.

Koncem března 2012 se ředitel Kopica vzdal funkce. Po dva měsíce vedl muzeum historik PhDr. Jiří Matyáš. V květnu 2012 se vrátila do funkce ředitelky PhDr. Radmila Holodňáková.

Roku 2014 odešel z muzea historik PhDr. Jiří Matyáš, který se stal ředitelem muzea v Lounech. Na místo historičky nastoupila v dubnu 2014 PhDr. Milada Krausová, PhD.

Ke změně došlo i na místě výstavářky a muzejní pedagožky. L. Šulganovou vystřídala Mgr. Hana Lencová. Mgr. Miroslava Černého, který se stal vedoucím skanzenu v Březně u Loun, nahradil na místě průvodce, výstaváře a technika v hlavní budově Libor Šebek. M. Černý se vrátil do žateckého muzea v srpnu 2016 jako zástup za muzejní pedagožku.  Poté, co muzeum získalo do užívání budovu depozitářů ve Staré papírně, byli přijati pro její provoz roku 2016 Mgr. Monika Merdová (do dubna 2017) a Tomáš Weidisch. Zatím co Monika Merdová se do muzea dne 1. 10. 2018 vrátila a pracuje zde do dnes, na uvolněné místo ve Staré papírně po Tomáši Weidischovi nastoupil od července 2017 Ing. Martin Čížek.

Muzeum jako centrum archeologického výzkumu

V novém tisíciletí pokračovalo žatecké muzeum v záchranném výzkumu v pískovně v Roztylech (2000–2004, 2006–2007). Zkoumalo také prostor kolem žateckých hradeb (do 2004). Zajímavé výzkumy přinesl rok 2003 -  ve Staňkovicích, v Žatci - svah Pod známkovnou. 

V letech 2005 – 7 proběhl výzkum při stavbě rodinných domů v Holedeči, roku 2007 záchranná akce na stavbě vodovodu pro Želeč. Roku 2009 bylo nově lokalizováno středověké tvrziště Starý zámek na katastru Lhoty u Nečemic. Při průzkumu se uplatnil i muzeem nově pořízený detektor. Roku 2010 muzeum prozkoumalo objekt z doby hradištní v Radíčevsi. V předpolí pískovny v Břežanech byly nalezeny základy několika rekordně dlouhých pravěkých staveb.

Archeolog muzea  PhDr. Petr Holodňák se r. 2010 stal členem redakční rady sborníku Archeologické výzkumy v severozápadních Čechách, který od r. 2011 vydává Ústav archeologické památkové péče SZ Čech  v Mostě.

Výzkum Břežanech pokračoval i v r. 2012, ve stejném roce proběhly výzkumy v Holedeči. Roku 2013 provádělo muzeum záchranný archeologický výzkum při obchvatu a dostavbě plynovodu Žatec – v poloze Buberlik. Na zhruba čtyřsetmetrovém úseku stavby byly nalezeny četné zásobní jámy sloužící k uskladňování obilí, ale i zřícená pec a zbytky obydlí. Od roku 2014 probíhá velký archeologický výzkum v pískovně v Chudeříně. Z archeologických výstav měla největší ohlas putovní výstava Smrt v pravěku a středověku. Z dalších úspěšných výstav s archeologickými tématy připomeňme Archeologii jinak (2004) či Výpravu do pravěku (2009).

Zajímavou konfrontací současnosti a dávné doby přinesla výstava Pravěký a současný šperk (2013). Při doprovodné přednášce Mgr. Kristiny Urbanové na téma Odívání a móda v pravěku v Křížově vile byla vystavena i hrobová výbava ze Soběsuk.

Od roku 2014 začaly ve spolupráci s Ústavem jaderného výzkumu v Řeži, Národním muzeem a Archeologickým ústavem v Praze práce na konzervování žateckého raně středověkého stříbrného pokladu, proběhly kompletní analýzy složení kovových předmětů, fotodokumentace a příprava monografie o tomto depotu.

Žatecký poklad se prezentuje veřejnosti

Žatecký stříbrný poklad (nalezen na Chmelařském náměstí 1937) měla po roce 2000 možnost několikrát spatřit veřejnost. Již roku 2002 byla jeho část představena nejprve na Pražském hradě v rámci mezinárodní putovní výstavy Střed Evropy kolem roku 1000.

Roku 2014 Žatec slavil  1010 let od první písemné zmínky o městě (v kronice Dětmara z Merseburku). Při této příležitosti byl poprvé vystaven kompletně zrestaurovaný žatecký poklad při jednodenní výstavě 13. září v Křížově vile. Za jediný den ho vidělovíce než  jedenáct stovek zájemců. (Pro porovnání: za celý rok 2014 přišlo do muzea a na muzejní akce přes 9 100 lidí.) Doprovodná přednáška PhDr. Luboše Polanského Výpověď mincí ze žateckého pokladu musela být pro velký zájem opakována, protože se všichni nevešli do sálu.

Roku 2015 pokračovaly práce na vědeckém zpracování žateckého pokladu a příprava kolektivní monografie o něm. Část pokladu byla zapůjčena pro výstavu pořádanou Archeologickým ústavem v Praze ve Starém královském paláci na Pražském hradě s názvem Dědictví Karla Velikého: Raný středověk jako kolébka evropské civilizace.

Sbírkové předměty na cestách

Žatecké muzeum zapůjčuje pravidelně své sbírkové předměty (nejen zmíněný žatecký poklad) na velké výstavy v Praze i v regionu.

R. 2013 se muzeum zapojilo do Ústeckým krajem pořádané výstavy Tajnosti depozitářů, která byla od května do poloviny října na zámku Jimlín – Nový hrad. Později byla prezentována také v Německu a roku 2014 v různých krajích České republiky. K výstavě byla vydána i výpravná publikace. Žatec reprezentoval slavný husitský klobouk.

R. 2015 mohli lidé obdivovat renesanční kamnové kachle ze sbírek žateckého muzea na výstavě  Bez hranic, Umění Krušnohoří mezi gotikou a renesancí ve Valdštejnské jízdárně. Lounské muzeum si zapůjčilo maketu husitského vozíku pro výstavu Luna a kalich. Hus a husitství v našem regionu.

Výbava unikátního ženského hrobu z doby stěhování národů z lokality Měcholupy putovala do Muzea hlavního města Prahy na výstavu Hroby Barbarů. Svět živých a mrtvých doby stěhování národů. 

Bohatý kaleidoskop výstav 

K nejnavštěvovanějším krátkodobým výstavám od  r. 2000 patřily:  výstava obrazů Jany Haasové České středohoří – krajina mého srdce (2000), Karel IV.  a drahé kameny (2000),  Pradědeček po škole (2001), Třicet let filmování v Žatci (připraveno ve spolupráci s J. Kubovským r. 2002), Šaty dělají člověka - od tkanice k plátnu (2002), Člověk proti nemocem (připraveno ve spolupráci s Národním muzeem r. 2003), Z pokladů muzea (2004), Krystaly ve službách civilizace (ve spolupráci s muzeem v Turnově r. 2004), Fotografie z natáčení (2004), Pohlednice města Žatec (2004), Žatec na historických pohlednicích do r. 1918 (sbírka J. Řánka - r. 2005), Drahé kameny Krušných hor (2005, ve spolupráci s muzeem v Turnově), Historie    a současnost českého loutkového divadla (putovní výstava Muzea loutkářských kultur v Chrudimi - r. 2005), 60. let ochotnického divadla v Žatci (2005), Kuriozity z muzeí Ústeckého kraje (2005), 102 roků poté (obce dříve a dnes – fotografie J. Wary - r. 2006), Žatečtí živnostníci (2008), Z čeho pil pivo Martin Luther (s obcemi mikroregionu Nechranicko, 2008), Cukr, cukřík, cukříček (2011), Rakousko-uherské námořnictvo (2011), Zdraví, sílu, najdeš v sýru (sběratelská výstava etiket ze sbírky M. Černého - r. 2012), Sladký život čokolády (2014) s degustací, Mýdlová bublina aneb Hygiena nade vše (2015) s dílnami s výrobou přírodního mýdla, Za Husem k sousedům, nejen po cestě do Kostnice (2015), Čajem nečajem (s akcí Malý bylinkář, 2016) a Na Mayovky nejen v máji (s osobní návštěvou Vinetoua a jeho druhů při vernisáži a tematickou indiánskou nocí, 2016) či Čas odložit svůj šat (2017).

Mezi témata z oboru přírodních věd patřily výstavy: Nech brouka žít (2006), Přírodní krásy a zákoutí kolem nás (2009), Objev přírodu Žatecka (2010 - 2011). Zájem byl o i o přednášku o útulku pro zvířata v Jimlíně (2012) a následující umisťovací výstavu koček (2013).

Jako putovní byly kromě zmíněné úspěšné archeologické výstavy Smrt v pravěku a středověku koncipovány také muzejní výstavy Hádej, hádej, hadači (2009), při které návštěvníci určovali původní účel vystavených předmětů, nebo výstava Pahorkatina Džbán (z r. 2014), která putovala po obcích a muzeích s touto tématikou nějak propojenými.

Četné byly výstavy fotografické. V muzeu a v Křížově vile vystavoval opakovaně Žatecký fotoklub i fotografové jako Zdeněk Dongres,  Josef Svoboda, Jan Hodač, Jaroslav Hora, Tomáš Bartůšek.  Roku 2005 obdivovali návštěvníci fotografie Ústeckého kraje z ptačí perspektivy.

Muzeum představilo také řadu sbírek soukromých sběratelů v úspěšném sběratelském cyklu. Vystavovány byly již zmíněné pohlednice, sýrové nálepky, čajové krabičky, figurky indiánů, mayovky, mýdla, ale i telefony, knoflíky, ubrousky, kočárky, staré počítače, fotoaparáty, zápalky ad. Ve spolupráci s místními pěstiteli pak byly vystavovány i kaktusy nebo bonsaje.

Další výstavy - viz archivy akcí u jednotlivých budov (hlavní budova, Křížova vila, Stará papírna)

Za kulturou ke Křížům

Od r. 2003 má muzeum další výstavní prostory v Křížově vile. Historické prostředí vily dobře ladí s výstavami výtvarníků. V přízemí vily mohli návštěvníci obdivovat díla desítek umělců nejen z regionu, ať už šlo o obrazy, sochy, loutky, několik výstav krajek, skla či porcelánu. Nejvíce návštěvníky lákají pochopitelně známá jména. A že bylo z čeho vybírat:

R. 2007 vystavoval v Křížově vila své obrazy Karel Gott. Chodilo se i na Fotoobrázky Evy Pilarové a Obrázky a litografie Báry Srncové (2010), Obrázky Ivy Hüttnerové (2011), Květiny a to ostatní (obrazy Marie Havlenové Saudkové, dcery známého fotografa) ad.

Z regionálních autorů se největší pozornosti těšila retrospektivní výstava obrazů Oskara Brázdy (2010), připravená ve spolupráci s jeho manželkou Marií. Na tuto akci navázala o rok později výstava Žáci Oskara Brázdy. Z regionálních autorů byla nejvíce navštívena výstava sugestivních obrazů Dana Richtera (2013) nebo Miroslava Gabriela (2015).

Roku 2009 proběhla ve vile výstava Slavné vily Ústeckého kraje. Do publikace, která z výstavy vznikla, byla zařazena i Křížova vila.

V letech 2008 - 2009 se ve vile konaly pravidelné VVV (Večery ve vile), které navázaly na cyklus Na návštěvě u Křížů a které se od skromných počátků vypracovaly na jednu z nejnavštěvovanějších akcí ve městě. V rámci VVV se např. roku 2009  návštěvníci podívali S Čezetou do města Tuaregů, za Nejnovějšími poznatky z historie Žatce,  poslechli si písničkáře Jaroslava Hutku, seznámili se s Úvodem do astrofyziky a dozvěděli se, jak se fotí mlhoviny. VVV se od r. 2013 přetransformovaly do cyklu Náš host.

Za komorními  koncerty, besedami a přednáškami se do vily chodí stále. Přednášky pro veřejnost, které probíhají v cyklu Náš host, se konají nejen ve vile, ale i v dalších budovách muzea.

Nejčastějšími jsou témata historická, umělecká, oblíbené jsou přednášky cestopisné. Zahrada vily ožívá speciálními programy o Muzejní noci, při EHD, ovocnářských výstavách i při vernisážích nebo venkovních svatbách.

Muzeum dětem  - děti muzeu

Mnoho muzejních  témat se zaměřuje na děti a mládež (ale nejen na ně). Na přelomu let 2005 - 2006 tak zavítali do vily Panenky a medvídci, roku 2011 se pozornosti návštěvníků těšila v hlavní budově výstava o stavebnici Merkur. Kolem 1700 návštěvníků se přišlo podívat v roce 2013 na výstavu Igráček (připravena ve spolupráci s firmou Efko a Technickým muzeem v Brně). Tradiční dřevěné hračky i s ukázkou jejich výroby byly představeny ve vile roku 2013 na výstavě Tradice hračkářství v Krušnohoří.  Ve vile si zájemci mohli také pohrát s legem – výstava a herna Lego, svět kostiček (2015).Nejen děti potěšily panenky Reborn – Panenky jako živé (2015) či výstava 65 let stálé loutkové scény Jitřenka (2017).   

Další výstavy děti přímo připravily:  Dobrou chuť (ZUŠ Žatec, 2006), Mýty a legendy (ZUŠ, 2008), Vesmír (ZUŠ 2009), Čas (2010), Les (2011), Človíček badatel aneb co všechno dokážeme (Mateřská školka speciální, 2015), Brána recyklace – Co se děje v trávě? (2017, ve spolupráci se sdružením Ekokom). Roku 2016 se v budově Staré papírny prezentovala Iva Mottlová a práce žáků ZUŠ z Podbořan (Do říše snů). Děti (nejčastěji z Liběšic) také tradičně hrají dětem. V Křížově vile byla na programu vánoční témata nebo oblíbená pohádka O červené Karkulce.

Pro děti jsou připravovány speciální akce v rámci výstav i muzejních nocí, kde mohou rozvíjet své dovednosti, zasoutěžit si i ledacos se dozvědět. Žatecké muzeum si oblíbily již děti z mateřských škol.

Pro školky byla připravena výroba, míchání čajů, kreslení na kamínky, hledání pokladu nebo pozorování ptáků na Muzejním krmítku. Archeologická expozice a nejnověji také expozice Z dějin průmyslu jsou využívány pro výuku dějepisu. Muzejní pedagog nabízí školám speciální prohlídky města, připravuje didaktické aplikace pro jednotlivé výstavy či vede výukové  semináře. Starším dětem i dospělým jsou určeny pravidelné poznávací prohlídky stromů, které připravuje dokumentátor Jaroslav Holštajn. Školy hojně navštěvovaly i sérii prezentací ze života Keltů ve Staré papírně (2016), do kterých se mohly  samy zapojit. Půlroční cyklus Keltové známí, neznámí vyvrcholil Dny s Kelty na muzejní zahradě v měsíci červnu. 

Nejen pro mládež byly určeny výstavy s literárním podtextem jako Babička (2006), Byl pozdní večer, první máj (2013), Václav Hájek z Libočan (2015), ale i Cesta do hlubin študákovy a kantorovy duše (zapůjčeno z Pedagogického muzea J. A. Komenského v Praze, 2009).

Za lidovými zvyky do muzea a nejen tam

Oblíbenou náplní muzejní činnosti jsou připomínky lidových zvyků nejen v žateckém regionu, ale z celého Česka nebo i příhraničí. Český rok plný lidových tradic připomněla výstava Od Martina ke Třem králům (2001). Projekt  Podzim v lidové kultuře aneb Co nám zbylo z tradic přinesl výstavu, jejíž součástí byly tvůrčí dílny pro školy, kulturní vystoupení či přednáška o vinařství s degustací vína. Velký úspěch sklidila hojně navštívená tajemná  dušičková komentovaná prohlídka staré části žateckého hřbitova v podání muzejní historičky. Při výstavě Od Masopustu k velikonocům (2015) zavítal do zahrady muzea masopustní průvod ZUŠ Žatec. Cyklus uzavřela výstava Jaro a léto v lidové kultuře aneb Co nám zbylo z tradic (2016) v Křížově vile.

Návštěvnost muzea pravidelně vzrůstá při  velikonočních akcích. Na Velikonoční  jarmaření r. 2013 se přišlo podívat na 700 osob. V letech 2016 - 17 se hojně navštívený velikonoční jarmark konal také v budově Staré papírny. Podobně to v muzeu žije kolem vánoc, které se pracovníci muzea snaží připravit pokaždé trochu jinak.  R. 2011 to bylo ve spolupráci se školami Vánoční mlsání, vánoce 2015 byly např. „medové“, včetně soutěže o nejchutnější med. 

Od r. 2020 nabízí muzeum novou tradici – tzv. Velikonoční posejpku.

Moderní dějiny v muzejním podání

Muzeum nezapomíná ani na dějiny dvacátého a jednadvacátého století. Po sametové revoluci se otevřela možnost prezentovat za minulého režimu tabuizovaná témata. Představily se např. Zmizelé Sudety (výstava připravená ve spolupráci se sdružením Antikomplex) (2010), Zničené kostely severních Čech (putovní panelová výstava zapůjčená od Sdružení pro obnovu památek Úštěcka, 2015) i Zapomenutí hrdinové – o německých antifašistech v českých zemích (ve spolupráci s Muzeem Ústí nad Labem).

Do muzea se chodí také na pamětníky historických událostí. Byly uspořádány např. beseda s bojovníky od Dukly (2008) u příležitosti Dne válečných veteránů, beseda na téma  Přežil jsem Mengeleho s Tomanem Brodem (2013),  beseda z generálem Miroslavem Brožem (při výstavě Sokolovo připravené ve spolupráci s Československou obcí legionářskou, 2014) či beseda s letci v rámci úspěšné výstavy k 65. výročí vzniku 11. stíhacího pluku v Žatci (2016).

Tradiční je také spolupráce s organizacemi Volyňských Čechů, kteří po r. 1945 osídlovali Žatecko (např. výstava Návraty Volyňských Čechů, 2013 – 2014).

Na „nejnovější minulost“ se muzeum zaměřovalo prostřednictvím výstav 122 dní v Afganistanu (2009), 90. let čs. vojenského letectva (2009), Frontový život vojáka 2. světové války (2010), Žatec ve třetím odboji, Odbojová skupina Žatec (ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů (2010), Jak viděli a vidí svět (s Památníkem Terezín, 2010) Říkali mu Korea (2010 - nejnavštěvovanější).

Muzeum pravidelně připomínalo a připomíná významná výročí celostátního významu (výstavy Srpen 1968 v Žatci (2008), Mnichovská dohoda (2008), Listopad 1989 v Žatci (2009), k 70. výročí skončení  2. světové války roku 2015  byla připravena přednáška s příznačným tématem Minulost, která se  nechce stát minulostí. Zájemci měli také možnost shlédnout bojovou tematickou ukázku v muzejní zahradě, na kterou navázal výlet k řopíku do Holedeče.

Roku 2014 se muzeum zapojilo do programů připomínajících výročí začátku první světové války. Na návštěvníky čekala výstava Žatec – lazaretní město, tři odborné tématicky zaměřené přednášky a při vernisáži výstavy i polní lazaret, postavený Klubem historie Červeného kříže z Lán. Na tyto připomínky nepřímo navázal zajímavý objev sochy lva z pomníku obětem první světové války v Žatci, který stával v místě dnešní chmelničky na náměstí Svobody, a kterého se podařilo roku 2016 identifikovat otci a synovi Valáškovým ve lvu Splavákovi na břehu Máchova jezera. Muzeum uspořádalo k tomuto objevu tiskovou konferenci a výlet za Splavákem.

Originálním a někdy až sarkastickým pohledem se na nejnovější dějiny 20. století podívala výstava připravená ve spolupráci s Národním muzeem. Na vernisáži výstavy Opraski sčeskí historje (2015) nechyběl samotný autor v masce císaře Zikmunda. Speciálně pro výstavu v Žatci vytvořil autor i jeden obraz se žateckým námětem.

Muzejní noci

Oblibu si rychle získaly květnové Muzejní noci pořádané v Žatci od roku 2007 k příležitosti Mezinárodního dne muzeí. Ty žatecké jsou zpravidla navíc tématické. Muzejní noc r. 2008  byla věnována Keltům. Následující Muzejní noc r. 2009 byla připravena ve spolupráci se 4. brigádou rychlého nasazení. R. 2010 připravilo muzeum akci ve spolupráci s Kadaní. Mezi oběma městy vozil zájemce autobus, z Kadaně přijelo na sto návštěvníků. R. 2012 se odehrála  muzejní noc v africkém duchu s vernisáží výstavy Jedeme Afrikou ve vile a přednáškou Dana Přibáně Trabantem napříč Afrikou. V zahradě děti malovaly masky, mohly si pohladit živého opičáka Kiki. Za tmy vzplály symbolické ohně a skupina z Plzně předvedla africké tance. Roku 2013 se muzejní noc vrátila k domácí tématice, jejím patronem byl oživlý strážný duch Žatce Boreš. Roku 2014 byla muzejní noc spojena s výstavou Miroslava Černého o Pahorkatině Džbán, program byl zaměřen na místní lidová řemesla a myslivost. Roce 2015 si návštěvníci hráli. Ve vile měli možnost vyzkoušet hernu se starými počítači. Do zahrady u hlavní budovy se proskákali přes panáka, aby si mohli vyzkoušet hry našich babiček - kuličky, gumu, skákání přes švihadlo, jojo, káču. Po setmění vypukla ohňová show v podání skupiny Hypnotica. Také muzejní noc roku 2016 byla hravá – indiánská.  Vyráběly se lapače snů a totemy. Roku 2017 byla muzejní noc spojena s tématickou loutek, divadla, ale také bezpečnosti.  

Pro muzejní noci se podařilo v posledních letech získat i další žatecké instituce, jako jsou městská knihovna, Chmelařské muzeum, informační centrum radnice, CHCHP, Dvůr sv. Jakuba či Muzeum Homolupulů, které ve svých objektech připravují vlastní programy.

Muzejní pochody

S minulostí regionu seznamovaly tradičně také muzejní pochody, které mají již více než dvacetiletou tradici. Za poslední desetiletí lze zmínit např. výpravu Za pokladem Vlčí hory (2008), Přes náhorní plošinu Džbánu do Dolního Ročova (tedy i ke slavným Kounovským kamenným řadám, 2009), Z Blatna do Chyše (2010), z Mutějovic k hradišti Dřevíč u Kozojed (2011),  Po stopách velké povodně roku 1872 (2012), Na písečný vrch a Milou (2013), do Holedeče a na hradiště Výrov (2014), k Rondelu (2015), Po stopách řetězového mostu v Žatci (k 190. výročí položení jeho základního kamene, 2016), Cyklovýlet Za památkami Žatecka (2017), výlet za žateckým lvem (2018) a Po hranici Sudet (2019).

EHD a velké městské akce

Popularitu si mezi návštěvníky získaly také Dny evropského kulturního dědictví (EHD). Kromě zpřístupňování běžně uzavřených objektů s památkovou hodnotou láká tradičně bohatý doprovodný program. Roku 2002 vzlétl před radnicí horkovzdušný balón, s nímž měli možnost pohlédnout na  Žatec z ptačí perspektivy vítězové soutěže při EHD, skupina Vítkovci připravila historické vystoupení, nechyběl koncert v synagoze a hra na varhany v kostele. Oživena byla také městská pověst o strážci Borešovi. V Kněžské bráně byla prezentována výstava Opevnění města Žatce, která se roku 2003 přestěhovala jako dlouhodobá expozice do muzea.

Roku 2003 obohatil program EHD Slavnostní nástup a defilé rakovnických ostrostřelců na žateckém náměstí, kam muzeum také pozvalo k prezentaci historické dopravní prostředky (automobily a motocykly).

V rámci EHD se v některých letech připomínala rovněž významná městská výročí. K největším akcím patřila oslava žateckého milénia roku 2004. Slavilo se 1000 let od první písemné zmínky o Žatci v kronice Dětmara z Merseburku. Muzeum představilo své nejcennější exponáty při výstavě Z pokladů muzea. Historické výročí připomněl PhDr. J. Sláma přednáškou Žatecko v počátcích českých dějin. Skupina historického šermu Berounští měšťané sehrála v zahradě Křížovy vily dramatickou scénu na motivy kroniky Pobití Poláků v Žatci r. 1004. Návštěvníci si mohli také zastřílet s ostrostřelci, kteří provedli slavnostní nástup na náměstí.

EHD nebyly vždy směřovány jen do Žatce. Roku 2008 proběhla část programu s tématem Památka v krajině také na zámku Stekník. Kromě zámku byly zpřístupněny také dvě sušárny chmele v Trnovanech a statek v Rybňanech.  Protože se tento rok připomínalo výročí podepsání osudné Mnichovské dohody, byla v programu i prohlídka bunkru v zámecké zahradě na Stekníku. Návštěvníci viděli také bojovou ukázku, kterou připravil klub vojenské historie Mitte – Střed.

Roku 2011 slavilo město Žatec 50. výročí od vyhlášení města památkovou rezervací. Muzeum si výročí připomnělo výstavou v Křížově vile, přednáškovým cyklem a také uspořádáním konference Poohří 2 s podtitulem Památky a společnost. Žatec se stal roku 2011 městem, které EHD zahajovalo.  Nad národním zahájením v Žatci převzal záštitu ministr kultury a hejtmanka Ústeckého kraje. Akci financovalo město, sponzorsky ji podpořil Ústecký kraj, Sdružení historických sídel, ČEZ a další firmy. Na náměstí byl připraven historický jarmark s programem, své brány a dveře tradičně otevřely zajímavé objekty. Muzeum připravilo vernisáž výstavy Nositelé tradice lidových řemesel (ve spolupráci s Národním ústavem lidové kultury ve Strážnici). Národní zahájení EHD  se promítlo i do zvýšení návštěvnosti muzea, které v tomto roce vidělo více než 11 tisíc návštěvníků. Na vlastním zahájení včetně návštěvy objektů bylo více než 3 200 lidí. Na EHD spolupracovalo muzeum v tomto roce poprvé také s novou příspěvkovou organizací ve městě, Chrámem chmele a piva. 

Zajímavý byl také program připravený pro rok 2012. Návštěvníci se vydali po industriálních stopách v Žatci a kromě galerie Sladovna či Chmelového majáku měli vzácnou příležitost podívat se např. do prostor kdysi slavného žateckého podniku Šroubárna, nahlédli i do dvora „koželužny“, do jindy nepřístupných prostor na hlavním žateckém nádraží, kde viděli výstavu Lokomotivy. V programu nemohly chybět komentované prohlídky Žateckým pivovarem.

Roku 2013 se památky představovaly dle ústředního tématu EHD „v novém světle“. Žatec proto zvolil pro jednotlivé zpřístupněné objekty hudební kulisu.

U příležitostí 1010 let od první písemné zmínky o městě bylo roku 2014 vypuštěno na žateckém náměstí 1010 balónků. S akcí bylo spojena úspěšná soutěž, při které bylo sledováno, kam až balonky doletí. Jeden z nich byl nalezen až ve městě Truttion ve Švýcarsku, vzdáleném 493 km od Žatce. V Německu se balonek dostal až do bavorského Nördlingenu. V rámci EHD 2014 byl také na jediný den prezentován veřejnosti žatecký stříbrný poklad. Přilákala rovněž prohlídka běžně nepřístupných chmelařských skladů  připravená ve spolupráci s Petrem Bažantem.

Také následující rok 2015 se v Žatci slavilo, tentokrát udělení privilegií králem Přemyslem Otakarem II. roku 1265. Muzeum připravilo výstavu s příznačným názvem Král a jeho město, při které se ve spolupráci z archivem v Lounech prezentovaly středověké listiny českých panovníků se vztahem k Žatci. Chybět nemohl ani kopiář Jana se Žatce s opisem původního Přemyslova privilegia. Vernisáž proběhla v rámci EHD v září za přítomnosti starostky města a senátorky Mgr. Zdeňky Hamousové. Provázela sama patronka města mytická Žatecie. Žatecie rovněž uvedla hranou scénku na žateckém náměstí při příchodu historického průvodu. Zpřístupněno bylo 12 památkových objektů, které vidělo na 4 600 lidí. Největší zájem byl o návštěvu žateckého podzemí a prohlídku zbytků žateckého středověkého mostu.

Městům a společnosti byla věnována i konference Poohří VI., která se konala v říjnu  v Křížově vile. 

Roku 2016 připravilo muzeum odborný program Konference sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska na téma Kulturní dědictví a regionální tradice, která proběhla na přelomu března a dubna v Chrámu chmele a piva a jejímž pořadatelem bylo Město Žatec.

Ani deštivé počasí nezabránilo stovkám zájemců v návštěvě akcí v rámci EHD 2016. Jeho tématem byly komunity. Památkové objekty proto ve městě oživovaly prezentace a vystoupení žateckých spolků a škol. Největší zájem byl o první Fler jarmark v papírně a vernisáž výstavy k 65. výročí založení 11. stíhacího pluku v Křížově vile. Vyvrcholením akce byly živé šachy před radnicí, které zakončily šachový turnaj, uskutečněný žateckým šachovým klubem Magic. Figurky představovaly děti ze žatecké ZUŠ, opět se zapojila i patronka města Žatecie. Vítězem turnaje se stal člen domácího klubu šachistů Michal Volf z Líčkova.  

V roce 2017 byla připravena prohlídka 12 významných objektů ve městě a celodenní historický program na náměstí Svobody, v němž bylo mj. symbolicky představeno „znovuodhalení sochy císaře Josefa II.", která stávala do r. 1919 v místě dnešní chmelničky. V souladu s tématem EHD „Památky a příroda" byl zábavný program připraven i v městském parku pod nemocnicí.

Od r. 2018 přišlo muzeum s novým nápadem pro EHD – tzv. Žateckými dvorky. Vybrané, často veřejnosti běžně nepřístupné, vnitrobloky v historické zástavbě městského centra byly zpřístupněny nejen k prohlídkám, ale byl v nich připraven pestrý doprovodný program. Žatecké dvorky si ihned získaly mnoho příznivců, a proto bylo toto téma zařazeno i do následujících ročníků EHD.

V r. 2018 bylo zpřístupněno 16 dvorků a 7 historických objektů, v roce 2019 celkem 18 dvorků a v r. 2020 dvanáct dvorků, jejichž návštěva byla spojena se soutěží.

Program EHD v r. 2019 byl navíc doplněn o scénické ztvárnění příjezdu krále Friedricha Falckého do Žatce, jako připomenutí této pro Žatec důležité historické události (1619).

Muzejníci píší

I v novém tisíciletí napsali pracovníci muzea řadu odborných i popularizačních článků a studií. Vydáno bylo také několik knižních publikací. Muzejníci se podíleli na velké kolektivní monografii o  historii města Žatce Žatec - historie, kultura, lidé, která byla v Křížově vile  pokřtěna roku 2004 v rámci oslav žateckého milénia. Roku 2006 vyšla rozsáhlá publikace z pera Petra Holodňáka Labyrintem žateckého pravěku. Roku 2009 přibyly Dějiny žateckého gymnázia Schola Zatecenzis. Autorský kolektiv vedl tehdejší muzejní historik PhDr. Jiří Matyáš. Roku 2014 vyšla publikace historičky M. Krausové Město Žatec za velké války, roku 2015 publikace Za žateckými architekty, roku 2016 Z dějin žateckého průmyslu a roku 2018 Korunované hlavy v Žatci, od stejné autorky. Ve stejném roce vyšla publikace M. Černého Když na Boru rostl Bor, o dva roky později Foto: Vladimír Vaněk, Foto: Josef Wara. Ke konci roku 2020 vyšlo doplněné a rozšířené vydání publikace S uličnicí po Žatci z pera PhDr. Radmily Holodňákové.

Kabinet chmelových známek

V květnu 2002 byla veřejnosti zpřístupněna nová expozice Kabinet chmelových známek. Představuje unikátní soubor účelových známek, který je stále průběžně doplňován. Většinu tvoří známky chmelové. Jde o největší vystavenou sbírkou chmelových známek na evropském kontinentě. V deseti vitrínách je zdokumentován historický vývoj chmelové známky v Čechách od konce 19. století. Více než 1 200 druhů vystavených známek, z nichž většina je zastoupena dvěma exempláři umožňujícími pohled na avers i revers, je řazeno abecedně podle místa, kde se známky užívaly.

Zastoupeny jsou obce okresů Louny, Rakovník, Chomutov a Litoměřice. Na libretu Kabinetu a jeho doplňování spolupracoval externí spolupracovník muzea a největší znalec chmelových známek u nás Marek Cajthaml.
Marek Cajthaml je rovněž autorem řady publikací o chmelových známkách, naposledy vyšly České chmelové známky III. (2021).

Stroj času

V prosinci roku 2012 představilo muzeum novou interaktivní stálou expozici Stroj času. Návštěvníci jsou pomocí tabletu, QR kódů, starých fotografií a pohlednic a zajímavostí z dějin města vtaženi do příběhu fiktivní rodiny Egertalů. Po získání příslušných indicií se mohou dostat až k tajemnému pokladu. Žatecké muzeum tak jako jedno z prvních v republice představilo hravou moderní expozici, která oslovila a oslovuje všechny generace. Ředitelka R. Holodňáková ji představila médiím mj. slovy: „Cílem nové expozice je zbořit zažitou představu muzea jako nudné a zaprášené budovy plné starého harampádí, na které se nesmí sahat. Zcela inovativní je způsob komunikace návštěvníka s expozicí při využití hesla: dotýkati se dovoleno! Pro zájemce o hlubší poznání dějin města vznikla navíc v souvislosti s přípravou této expozice také muzejní internetová encyklopedie, kde je možné dohledávat podrobné informace o historii města. Stále doplňovaná encyklopedie tak slouží nejen těm, kdo se vydají do historie města strojem času, ale často i badatelům a zájemcům o minulost města využívajícím muzejní internetové stránky.“

Průmysl ve Staré papírně

V prosinci 2015 v multifunkčním sále Staré papírny muzeum zpřístupnilo veřejnosti novou dlouhodobou  expozici Z dějin žateckého průmyslu. Ta se  zaměřuje na již zaniklé výrobní podniky a továrny ve městě. Ožívá tak znovu Šroubárna, severočeské papírny Sepap, akciový cukrovar, cihelny, kdysi světoznámý Dreherův vývozní pivovar či výrobce filců Mitop. Je představena téměř zapomenutá výroba likérů (jako chmelová hořká), knoflíků či  pian. Připomenuty jsou i mnohdy dramatické osudy významných žateckých podnikatelů. K expozici byla r. 2016 vydána  stejnojmenná publikace z pera historičky M. Krausové.

Pohled do budoucnosti - příprava nových expozic

Roku 2015 nechalo muzeum zpracovat první návrhy nové historické a archeologické expozice Žatec v proměnách času. Souborné výtvarně prostorové a dispoziční řešení připravilo podle podkladů muzejních pracovníků Studio Fam (architekt Miloslav Čejka). Jednotlivé místnosti se mají věnovat vždy vybranému tématu ze žateckých dějin. Návštěvníci by se tak měli vydat Branou času po stopách předků, na návštěvu u Keltů, po cestě k městu, dále po stopách středověké společnosti až za učenci a válečníky, přes prostor věnovaný ve znamení dvouhlavé orlice až do místnosti, kde se dozvědí, jak žili a žijí v Žatci. Komplexně má návštěvníky historií města provést časová osa napojená na internetovou muzejní encyklopedii. Chybět by neměl ani odpočinkový prostor a malý promítací sál.

O vlastní realizaci nové expozice muzea rozhodne zřizovatel, pakliže se mu podaří vyčlenit či získat prostředky na její instalaci. Veřejnost by tak získala další možnost hlubšího poznání žatecké historie.

V současné době připravujeme expozici o žateckém pokladu.

(Text PhDr. Milada Krausová, PhDr. Radmila Holodňáková, PhDr. Petr Holodňák)