22. Odraz první pozemkové reformy

První pozemková reforma byla odstartována 16. dubna roku 1919 vydáním záborového zákona č. 215, který stanovil pravidla konfiskace pozemkového vlastnictví na území Československa. Podle § 2 bylo do záboru zahrnuto pozemkové vlastnictví větší než 150 hektarů zemědělské půdy a 250 hektarů vůbec náležící jednomu majiteli. Zákonem zřízený Státní pozemkový úřad na základě následně vybudované legislativy řídil provádění reformy až do poloviny třicátých let. První pozemkovou reformou změnilo majitele 16,32% zemědělské půdy v ČSR. I s lesy bylo celkem vyvlastněno 28,17% půdy.

Zábor půdy postihl v Československu polovinu velkostatků. Obava ze ztráty jejich výkonnosti parcelací na malá hospodářství vedla k zřízení zbytkových statků podle § 25 zákona o přídělu ze dne 30. ledna 1920. Zbytkový statek byl definován jako vyvlastněný dvůr, jemuž i po parcelaci má zbýt tolik půdy, aby budovy a ostatní inventář pro výrobu ve větším měřítku nebyly hospodářsky znehodnoceny. Podle přídělového zákona měly být zbytkové statky hlavně přiděleny ".k vytvoření odborných hospodářství jednotlivcům zvláště způsobilým k vedení větších podniků zemědělských."

Je třeba zmínit, že vedle zbytkových statků byly novým majitelům rozprodány především malé příděly půdy - nedíly, podle přídělového zákona o rozloze 6 - 15 hektarů . Skutečnost ale byla odlišná a některé prameny uvádějí mnohem menší průměrný příděl ( 1,2 ha ). Byla tak sice uspokojena odvěká touha lidí po vlastní půdě, jak ale vypovídají pamětníci, nebylo snadné se na malých přídělech uživit. K drobnému přídělu patřila i kolonizační akce, která vytvořila v českých zemích více než 800 nových usedlostí s průměrnou rozlohou 12,33 ha . Příděly půdy bylo v celé ČSR více či méně uspokojeno na 631 282 žadatelů o drobný příděl, 3068 kolonistů a 2046 nabyvatelů zbytkových statků.

Reforma zapříčinila vedle změn ve vlastnictví výrobních prostředků i proměnu národnostního složení venkova, především v oblastech obývaných obyvatelstvem hlásícím se k německé národnosti. Pro prvotní neúčast německých politických subjektů na československé politické scéně nebylo německé obyvatelstvo ČSR zastoupeno do října 1925 ve vládě. Půdu tak rozdělila mezi své příznivce a potenciální voliče především nejsilnější československá politická strana agrární - Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu, v jejímž čele stál Antonín Švehla, ministerský předseda v letech 1922 - 1929. Německý velkostatkový majetek provedením reformy ztratil 42% rozlohy. To pociťovalo obyvatelstvo německé národnosti jako trvalou křivdu. V oblastech odtržených po mnichovském diktátu od republiky byli většinou čeští majitelé zbytkových statků donuceni přesídlit do českého vnitrozemí. Jak dokládají dochované chmelové známky, jejich místo někdy zaujala německá organizace D. A. G. (Deutsche Ansiedlungsgesellschaf = německá osídlovací společnost.)

V obcích náležících do žatecké chmelařské oblasti byly parcelovány velkostatky Černínů, Fürstenberků, Herbersteinů, Hohenlohe, Lobkowiczů, Schwarzenberků, Thunů, Thurnů-Valsassina a Wallisů. Kromě půdy těchto významných feudálních rodů byly vyvlastněny pozemky nižší šlechty, církve, podnikatelů i firem.

Změny vyvolané pozemkovou reformou se zrcadlí i na chmelových známkách, především na těch, jež byly vydány zbytkovými statky a kolonisty. Takové známky jsou zajímavé z několika hledisek. Z numismatického pohledu pomáhají určit typy známek ražené ve dvacátých a počátkem třicátých let 20. století. Dokumentují rozmanitost a šíři nabídky chmelových známek českých ražeben té doby. Tomuto hledisku byl uzpůsoben i výběr vyobrazení. V širších souvislostech pak známky zbytkových statků dokládají majetkové a národnostní změny na českém venkově v době první republiky. Chmelové známky se tak stávají zajímavým historickým dokumentem.

Tabulka udává přehled třiceti v současnosti známých zbytkových statků z devětadvaceti lokalit, z nichž se dochovaly chmelové známky. Vyobrazení známek naleznete zde.

© Marek Cajthaml 2005

ZPĚT