Okurčička ze Žatecka,
tu zná celý svět,
díky její kyselosti,
smutek zmizí hned.
Okurkový král se volil nejprve v původním starém hostinci na Ostrově (někdejší č. p. 498). Z konce 19. století máme již zprávy i o volbě druhého krále v převážně německém prostředí centra města. Slavnost se konala tradičně v sále Střelnice (v místech dnešního autobusového nádraží).
Starší okurkový král „z Wostrova" se volil o některé z prvních masopustních nedělí. Jeho úkolem bylo symbolicky zahnat všechny potencionální škůdce okurek a zeleniny vůbec a apelovat na zákaz prodávat špatnou zeleninu. V Žatci byl totiž také tradiční „okurkový trh" na dnes již neexistujícím Okurkovém náměstí. Králem se zpravidla stával ten, který měl v daném roce nejlepší úrodu zeleniny.
Slavnost líčí např. Ladislav Vltavský v knize Čechové na Žatecku (1902): „Slavnost korunovace okurkového krále koná se o půlnoci. Před půlnocí zmizí ze sálu hudba a po chvíli vrací se v čele slavnostního průvodu za zvuků řízného pochodu. Za hudbou kráčejí bílé družičky, za těmi „vinaři chmele", dále zakuklené ženy v kazajkách pracovních, v jedné ruce s lucernou a v druhé s košem plným naložených okurek. Naposledy kráčí okurkový král v průvodu několika ministrů. Král je oblečen v plášť ozdobený cibulí, česnekem a mrkví, Žezlo královské je ozdobně spleteno ve svazky cibule. Celý průvod obejde několikrát sál, přičemž ženy rozdávají z košíků okurky. Po tomto průvodu odvedou ministři krále na podium, načež se odbývá korunovace. Král je tázán, chce-li býti milostiv okurkám, cibuli, zelí atd. Ke všemu odpovídá, že ano. Na to první ministr prohlásí ho za krále a všichni ostatní za břeskných fanfár hluboce se mu klaní. Tím slibují, že jej budou ctíti. Po fanfárách provolají mu hlučné „hoch" a i několikrát nazdar. Tím slavnost není ještě ukončena. První ministr přednese králi holdovací řeč, přičemž oslovuje ho zvláštním způsobem asi takto: Ty králi okurek, pane chmelnice, zelnišť, kníže na Loužce, hrabě z Podchmelnicí, markrabě z Macerky atd. V tomto titulu zahrnuta jsou již jména všech místních polí. Zajímavo je, že ve spoustě těch názvů je slyšeti tři čtvrtiny jmen českých (které se zachovaly až do dneška i v řeči německé česky vyslovované); po holdovací řeči provoláno ještě několikrát „hoch" a celý průvod zmizí. Někdy bývá král útrapami korunovačními zmořen tak, že klesne v garderobě se židle a musí mu pomáhati černou kávou k životu. Tím je slavnost ukončena a v sále rozproudí se veselý taneční rej."
Jinde jsou zmíněna i jména královských ministrů, zpravidla v podobě: Déšť, Slunce, Ten, který přináší teplo.
Střelnice jako druhé místo volby měla poněkud složitější scénář. Podle několika zachovaných textů slavnosti zde měl významnou úlohu
kancléř, který shrnul úspěch a neúspěchy krále z minulého roku. Král pak předal vládu svému nástupci, kterému se patřičně holdovalo. Změnil se i vzhled monarchy, které působil poněkud více královsky. Prvek zeleniny se však stále uplatňoval při zdobení jeho královských insignií.
Zajímavostí je také, že volbu okurkového krále si sebou vzali do Německa i místní odsunutí Němci.
Protože doba pokročila, vstoupil časem do volby i ženský prvek.Roku 1975 si sudetští Němci o masopustu v Mnichově zvolili poprvé okurkovou královnu, které asistovaly ministryně Slunce a Déšť.
Slávu okurkového krále připomnělo žatecké Regionální muzeum např. při výstavě věnované Masopustu roku 2015, (https://www.muzeumzatec.cz/kalendar-od-masopustu-do-velikonoc.html).
(PhDr. Milada Krausová, Ph.D.)