Perličky z depozitáře 2023

Úvodem

Jako letošní téma Perliček z depozitáře našeho Regionálního muzea K. A. Polánka jsme vybrali zástupce zvířecích říší. Muzeum sice nemá přírodovědnou část, sbírkové předměty se zvířecími motivy však ve sbírkách zastoupeny jsou. A to i zvířata mytická, jako draci nebo bazilišek. Lidé a zvířata byli a jsou vždy propojeni. Dozvíte se proto, i z jakých důvodů si lidé podobné motivy vybírali. Nebo jakou měli symboliku. Z praktických důvodů vynecháme nejčastěji používaná zvířata, tj. lvy a orly (orlice). Dodejme, že v případě německého Žatce by patrně orlice (rakouské a německé) měly mírnější převahu, ale ani lvi by se jistě nenechali zahanbit. Měli je ostatně v oblibě jak Češi, tak Němci, vzpomeňme např. na žatecký pomník obětem první světové války, který měl podobu lva. Sice dle německého (braunschweigského) vzoru, ale lev to byl. Český lev byl a je i v městském znaku. My se však zaměříme jinam, postupně představíme např. muzejního baziliška, motivy s drakem, patrona výra, koně, psa, mandelinku, krávu, mluvící veverku, sokola, jelena, holubici a slona. 

Kovový bazilišek na nás vylezl ze sklepa. Notně zkorodovaný, ale jinak nepoškozený. Patrně kdysi tvořil součást nějakého vývěsního štítu obchodu či hostince, jeho přesný původ neznáme. Ani jeho stáří. Dnes je bazilišek asi nejvíce znám čtenářům románů o Harry Potterovi. Jejich autorka zvolila starší antickou hadí podobu baziliška. Ten žatecký je podobou spíše středověký.

Jak měl bazilišek vypadat? První popisy máme již z antické mytologie. Bazilišek byl had s diadémem na hlavě, který měl mimořádné destruktivní schopnosti. Dokázal např. změnit krajinu v poušť. Uměl chodit vzpřímeně, neplazil se tedy jako hadi, byl považován za jejich krále. Nepomohlo probodnutí jako u draka, protože byl mimořádně jedovatý, hrozilo otrávení zbraně, jezdce i jeho koně. Později přibyla i z Harryho Pottera známá schopnost zabíjet pouhým pohledem. Pomoci proti němu mohlo zrcadlo. Poněkud krkolomný nápad představovalo také přivedení lasičky (jinde lišky) do jeho doupěte, na ty totiž nepůsobil baziliščí jed. Pokud malé zvíře bylo rychlé, mohlo naopak baziliška kousnout. A kousnutí bylo pro něj smrtelné. Verze o kohoutím kokrhání, které má baziliška zabít, se poprvé objevila v díle řeckého spisovatele Claudia Aeliana (De Natura Animalium). Poutníci si pod jeho vlivem často brali na cesty kohouta. Mnoho se také fabulovalo o tom, jak se bazilišek narodí. Možná znáte verze o tom, že vznikne z vejce kohouta, sneseného a vysezeného za určených podmínek.

Ve středověku už nemusel být bazilišek pouze hadem, byl směsicí různých bytostí, dostal nohy, zpravidla dvě. Typický byl zatočený dlouhý ocas. Mohl mít také křídla. Připomínal tak jakousi kombinaci mezi drakem a kohoutem. Fantazii se meze nekladly. Bazilišek se objevoval např. u fontán nebo jako vývěsní štít.

Žatecký bazilišek, kterého konzervátorská dílna již zbavila nánosu prachu a v rámci možností i koroze, měl možná i své dvojče. Mořské panny aj. bytosti zavěšované nad prodejními pulty, byly často ve dvou. Mohl však také viset osamoceně venku před krámem např. s názvem podniku. Nebo měl nějaké využití při některé z početných žateckých slavností, např. jako výzdoba alegorického vozu? Nevíme. Na žádné z dobových fotografií zachycen není. Kdy a jak se dostal do muzejního sklepa také nevíme.

Vidíme jeho otevřený zobák, na hlavě hřebínek, naznačeno je oko, má křídla, pařáty a dlouhý šupinatý ocas. Vyroben byl z plechů a drátů. Převažujícím materiálem je mosaz. Dlouhý je 40 cm. Tváří se poněkud rozčíleně, jako by na někoho útočil. Podobná zobrazení měla nejen zdobnou a reklamní, ale často také ochrannou funkci. Snad se jednou dozvíme, odkud pocházel.

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.

Asi by bylo zajímavé prozkoumat, kolik a jaké předměty mají naše muzea s dračí tematikou. Samostatného draka máme ve sbírkách jednoho, alespoň v evidenci je uvedeno, že jde o draka. Jedná se totiž o ne moc zřetelnou dlouhou kamennou hlavu, která patrně sloužila kdysi jako chrlič u některého z kostelů.

Pěkné draky nejrůznějších tvarů najdeme zejména v numizmatické části sbírek. U mincí a bankovek byly dračí motivy velmi oblíbené, stejně jako u medailí. Bylo to hlavně kvůli jeho heraldické funkci (drak jako součást různých erbů).

V muzejních sbírkách Regionálního muzea K. A. Polánka najdeme také několik medailí se svatým Jiřím a drakem. Lidé je s sebou nosili v 19. století jako ochranu před extrémy počasí. Na mořích i při cestování po zemi. Sv. Jiří je u nás nejznámější drakobijec. Podle legendy byl tento oblíbený a vzorný antický voják nakonec umučen pro svoje křesťanské přesvědčení. Žít měl za císaře Diokleciána.

K jeho největším hrdinským činům patřilo zabití draka a zachránění princezny, s kterou se ovšem neoženil. Co boj přesně znamenal v symbolické rovině a zda šlo skutečně o draka, o tom se přou vykladači oblíbeného mýtu po staletí. Žádné historické prameny sice existenci sv. Jiří (a ani jeho draka) neprokazují, jeho obliba je však dodnes díky legendám značná. A skutečně mezinárodní. Je patronem celých států, spolků i ochráncem jednotlivců. Jeho svátek je 23. dubna, u nás až 24. dubna. Protože se 23. dubna připomíná svátek sv. Vojtěcha. Na sv. Jiří, jak praví lidová pranostika, vylézají hadi a štíři.

V muzejních sbírkách najdeme zobrazení boje s drakem např. na jedné ze selských truhel. Pro Perličky měsíce si však vybereme masivní krásně vyřezávanou židli z mořeného dubového dřeva z konce 19. století. Kdysi už si na ní začal pochutnávat červotoč, ale díky péči naší konzervátorské dílny je už dnes neaktivní. Neznámý umělec vytvořil na opěradle působivý výjev boje s drakem. Sv. Jiří je zachycen v idealizované podobě. Jako středověký rytíř. V přilbici, zbroji a s vlajícím pláštěm. Draka zabíjí klasicky kopím, zvíře se svíjí pod kopyty jeho koně. Princezna, v romanticky dlouhých šatech, s korunkou na hlavě a se sepjatýma rukama stojí za zády bojovníka a přihlíží. Naznačena je i krajina. Nad výjevem vidíme ještě hlavu andílka, po stranách v rozích jsou vyřezány květiny.

Sedadlo židle je hladké bez ozdoby. Vpředu zdobí židli hlava skřítka, či zeleného mužíka. Na bocích židle z obou stran jsou zobrazeni lvi stojící na zadních nohou. Nohy židle jsou rovné, kvádříkovité, nezdobené a neprofilované. Kde byla židle používána, není známo. Snad pochází ze Žatecka, ale také nemusí.

Podobné romantizující výjevy byly v 19. století, období různých historizujících slohů (novogotika apod.), velmi oblíbené na zámcích i v měšťanských domácnostech. Může jít ale také např. o židli spolkovou.

Dodejme, že v evropské symbolice byl drak dříve až příliš často ten zlý, s rozvojem fantasy i novými ekologickými významy se však stále více setkáváme i u nás s drakem, který není jen zosobněním toho špatného. Přibližujeme se tak k chápání draka, tak jak ho odedávna viděli např. v Číně. A nemusí být nutně trochu přihlouplý a jíst dřevěné uhlí jako dráček Mráček ze známé (i zfilmované) pohádky. Dnešní děti už s hodným drakem žádné problémy nemají, ještě ve 2. polovině 20. století byl však spíše výjimkou. Jen škoda, že Žatec nemá žádnou vlastní dračí pověst, jako např. Brno, Trutnov nebo bavorský Furth im Wald, kde můžete navštívit slavnost Zabití draka i dračí muzeum. V regionu můžete za nejbližším drakem vyrazit do Března u Chomutova, kde tak říkají místnímu vysloužilému rypadlu. A dokázali kolem něj stvořit krásný novodobý příběh, který se rychle ujal. Za žatecké draky můžeme s trochou fantazie považovat novorenesanční sgrafita z boku domu někdejší lékárny U zlatého pelikána č.p. 55. Dům ozdobily při rekonstrukci roku 1897 v historizujícím duchu. Dráček prince Bajaji výtvarnice Aleny Kartákové v zahradě jeslí v Podměstí je už dnes bohužel značně poškozen.

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.