Domovská stránka Muzem Žatec Hlavní budova Muzem Žatec Perličky z depozitáře 2023

Perličky z depozitáře 2023

Perličky z depozitáře 2023 představí tak trochu malý muzejní zvířetník.

Úvodem

Jako letošní téma Perliček z depozitáře našeho Regionálního muzea K. A. Polánka jsme vybrali zástupce zvířecích říší. Muzeum sice nemá přírodovědnou část, sbírkové předměty se zvířecími motivy však ve sbírkách zastoupeny jsou. A to i zvířata mytická, jako draci nebo bazilišek. Lidé a zvířata byli a jsou vždy propojeni. Dozvíte se proto, i z jakých důvodů si lidé podobné motivy vybírali. Nebo jakou měli symboliku. Z praktických důvodů vynecháme nejčastěji používaná zvířata, tj. lvy a orly (orlice). Dodejme, že v případě německého Žatce by patrně orlice (rakouské a německé) měly mírnější převahu, ale ani lvi by se jistě nenechali zahanbit. Měli je ostatně v oblibě jak Češi, tak Němci, vzpomeňme např. na žatecký pomník obětem první světové války, který měl podobu lva. Sice dle německého (braunschweigského) vzoru, ale lev to byl. Český lev byl a je i v městském znaku. My se však zaměříme jinam, postupně představíme např. muzejního baziliška, motivy s drakem, patrona výra, koně, psa, mandelinku, krávu, mluvící veverku, sokola, jelena, holubici a slona. 

1. díl - Tajemný bazilišek
 

Kovový bazilišek na nás vylezl ze sklepa. Notně zkorodovaný, ale jinak nepoškozený. Patrně kdysi tvořil součást nějakého vývěsního štítu obchodu či hostince, jeho přesný původ neznáme. Ani jeho stáří. Dnes je bazilišek asi nejvíce znám čtenářům románů o Harry Potterovi. Jejich autorka zvolila starší antickou hadí podobu baziliška. Ten žatecký je podobou spíše středověký.

Bazilišek z upraveného německého překladu Naturalis historia od Johanna Heidena ilustrovaného Jostou Ammanem (1584)Jak měl bazilišek vypadat? První popisy máme již z antické mytologie. Bazilišek byl had s diadémem na hlavě, který měl mimořádné destruktivní schopnosti. Dokázal např. změnit krajinu v poušť. Uměl chodit vzpřímeně, neplazil se tedy jako hadi, byl považován za jejich krále. Nepomohlo probodnutí jako u draka, protože byl mimořádně jedovatý, hrozilo otrávení zbraně, jezdce i jeho koně. Později přibyla i z Harryho Pottera známá schopnost zabíjet pouhým pohledem. Pomoci proti němu mohlo zrcadlo. Poněkud krkolomný nápad představovalo také přivedení lasičky (jinde lišky) do jeho doupěte, na ty totiž nepůsobil baziliščí jed. Pokud malé zvíře bylo rychlé, mohlo naopak baziliška kousnout. A kousnutí bylo pro něj smrtelné. Verze o kohoutím kokrhání, které má baziliška zabít, se poprvé objevila v díle řeckého spisovatele Claudia Aeliana (De Natura Animalium). Poutníci si pod jeho vlivem často brali na cesty kohouta. Mnoho se také fabulovalo o tom, jak se bazilišek narodí. Možná znáte verze o tom, že vznikne z vejce kohouta, sneseného a vysezeného za určených podmínek.

Ve středověku už nemusel být bazilišek pouze hadem, byl směsicí různých bytostí, dostal nohy, zpravidla dvě. Typický byl zatočený dlouhý ocas. Mohl mít také křídla. Připomínal tak jakousi kombinaci mezi drakem a kohoutem. Fantazii se meze nekladly. Bazilišek se objevoval např. u fontán nebo jako vývěsní štít.

Náš záhadný bazilišek (1)Náš záhadný bazilišek (2)Žatecký bazilišek, kterého konzervátorská dílna již zbavila nánosu prachu a v rámci možností i koroze, měl možná i své dvojče. Mořské panny aj. bytosti zavěšované nad prodejními pulty, byly často ve dvou. Mohl však také viset osamoceně venku před krámem např. s názvem podniku. Nebo měl nějaké využití při některé z početných žateckých slavností, např. jako výzdoba alegorického vozu? Nevíme. Na žádné z dobových fotografií zachycen není. Kdy a jak se dostal do muzejního sklepa také nevíme.

Vidíme jeho otevřený zobák, na hlavě hřebínek, naznačeno je oko, má křídla, pařáty a dlouhý šupinatý ocas. Vyroben byl z plechů a drátů. Převažujícím materiálem je mosaz. Dlouhý je 40 cm. Tváří se poněkud rozčíleně, jako by na někoho útočil. Podobná zobrazení měla nejen zdobnou a reklamní, ale často také ochrannou funkci. Snad se jednou dozvíme, odkud pocházel.

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.

 

2. díl - Motiv draka v muzejních sbírkách
 

Asi by bylo zajímavé prozkoumat, kolik a jaké předměty mají naše muzea s dračí tematikou. Samostatného draka máme ve sbírkách jednoho, alespoň v evidenci je uvedeno, že jde o draka. Jedná se totiž o ne moc zřetelnou dlouhou kamennou hlavu, která patrně sloužila kdysi jako chrlič u některého z kostelů.

Pěkné draky nejrůznějších tvarů najdeme zejména v numizmatické části sbírek. U mincí a bankovek byly dračí motivy velmi oblíbené, stejně jako u medailí. Bylo to hlavně kvůli jeho heraldické funkci (drak jako součást různých erbů).

Ukázka jedné strany ochranné medaile s motivem sv. JiříV muzejních sbírkách Regionálního muzea K. A. Polánka najdeme také několik medailí se svatým Jiřím a drakem. Lidé je s sebou nosili v 19. století jako ochranu před extrémy počasí. Na mořích i při cestování po zemi. Sv. Jiří je u nás nejznámější drakobijec. Podle legendy byl tento oblíbený a vzorný antický voják nakonec umučen pro svoje křesťanské přesvědčení. Žít měl za císaře Diokleciána.

K jeho největším hrdinským činům patřilo zabití draka a zachránění princezny, s kterou se ovšem neoženil. Co boj přesně znamenal v symbolické rovině a zda šlo skutečně o draka, o tom se přou vykladači oblíbeného mýtu po staletí. Žádné historické prameny sice existenci sv. Jiří (a ani jeho draka) neprokazují, jeho obliba je však dodnes díky legendám značná. A skutečně mezinárodní. Je patronem celých států, spolků i ochráncem jednotlivců. Jeho svátek je 23. dubna, u nás až 24. dubna. Protože se 23. dubna připomíná svátek sv. Vojtěcha. Na sv. Jiří, jak praví lidová pranostika, vylézají hadi a štíři.

Židle se sv. Jiřím (1)Židle se sv. Jiřím (2)V muzejních sbírkách najdeme zobrazení boje s drakem např. na jedné ze selských truhel. Pro Perličky měsíce si však vybereme masivní krásně vyřezávanou židli z mořeného dubového dřeva z konce 19. století. Kdysi už si na ní začal pochutnávat červotoč, ale díky péči naší konzervátorské dílny je už dnes neaktivní. Neznámý umělec vytvořil na opěradle působivý výjev boje s drakem. Sv. Jiří je zachycen v idealizované podobě. Jako středověký rytíř. V přilbici, zbroji a s vlajícím pláštěm. Draka zabíjí klasicky kopím, zvíře se svíjí pod kopyty jeho koně. Princezna, v romanticky dlouhých šatech, s korunkou na hlavě a se sepjatýma rukama stojí za zády bojovníka a přihlíží. Naznačena je i krajina. Nad výjevem vidíme ještě hlavu andílka, po stranách v rozích jsou vyřezány květiny.

Sedadlo židle je hladké bez ozdoby. Vpředu zdobí židli hlava skřítka, či zeleného mužíka. Na bocích židle z obou stran jsou zobrazeni lvi stojící na zadních nohou. Nohy židle jsou rovné, kvádříkovité, nezdobené a neprofilované. Kde byla židle používána, není známo. Snad pochází ze Žatecka, ale také nemusí.

Podobné romantizující výjevy byly v 19. století, období různých historizujících slohů (novogotika apod.), velmi oblíbené na zámcích i v měšťanských domácnostech. Může jít ale také např. o židli spolkovou.

Výzdoba boční strany domu č.p. 55 na žateckém náměstíDodejme, že v evropské symbolice byl drak dříve až příliš často ten zlý, s rozvojem fantasy i novými ekologickými významy se však stále více setkáváme i u nás s drakem, který není jen zosobněním toho špatného. Přibližujeme se tak k chápání draka, tak jak ho odedávna viděli např. v Číně. A nemusí být nutně trochu přihlouplý a jíst dřevěné uhlí jako dráček Mráček ze známé (i zfilmované) pohádky. Dnešní děti už s hodným drakem žádné problémy nemají, ještě ve 2. polovině 20. století byl však spíše výjimkou. Jen škoda, že Žatec nemá žádnou vlastní dračí pověst, jako např. Brno, Trutnov nebo bavorský Furth im Wald, kde můžete navštívit slavnost Zabití draka i dračí muzeum. V regionu můžete za nejbližším drakem vyrazit do Března u Chomutova, kde tak říkají místnímu vysloužilému rypadlu. A dokázali kolem něj stvořit krásný novodobý příběh, který se rychle ujal. Za žatecké draky můžeme s trochou fantazie považovat novorenesanční sgrafita z boku domu někdejší lékárny U zlatého pelikána č.p. 55. Dům ozdobily při rekonstrukci roku 1897 v historizujícím duchu. Dráček prince Bajaji výtvarnice Aleny Kartákové v zahradě jeslí v Podměstí je už dnes bohužel značně poškozen.

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.

3. díl - Výr, patron spolku Schlaraffie
 
 
Zvířata byla často používána jako symboly a ochránci různých spolků, podniků, organizací a zájmových skupin. Jejich výběr byl někdy systematický, jindy náhodný. Recesistický spolek Schlaraffia měl jako symbol výra, protože nad stolem otců zakladatelů visel jeden výr vycpaný. Měl podobně jako klasická sova symbolizovat moudrost. Byť se sovami byly a jsou spojené různé pověry, výr byl pro svůj majestátní vzhled i pronikavé oranžové oči vždy výjimkou. Lidé si dokonce často zapamatovali i jeho latinské pojmenování Bubo. V případě výra velkého Bubo bubo. I v němčině zní označení výra zajímavě a zapamatovatelně – Uhu.
 
Zobrazení výra i jeho vycpaniny najdeme ve společenských sálech, kde se spolky scházely. Byť šlo o spolek, jehož členy byli hlavně měšťané, prostorám (většinou v hostincích či u některého ze členů) se říkalo hrad – německy tedy „Burg“.
 
V 19. století si lidé v rámci oblíbeného historismu rádi hráli na šlechtu. V tomto případě to byla zároveň recese, muži si dávali vtipné šlechtické přídomky. Podobně jako to děláme dnes po vzoru např. Hry o trůny. Přídomky vycházely z občanského povolání a odrážely také vlastnosti konkrétního člena. K titulu rytíř (Ritter) se musel člen propracovat přes panoše (Knappe) a zemana (Junker – dle pruského označení mladého venkovského šlechtice).
 
Měli i vlastní počítání času. Měsícům dali nové názvy. Vytvořili si i nový letopočet, rok založení (1859 v Praze) byl vyhlášen rokem výra – v kombinaci latiny a němčiny Anno Uhui, od kterého se počítalo. V sálech pak nechybělo ani spolkové heslo In arte voluptas (V umění požitek). V programu vždy zdůrazňovali přátelství, humor a umění. Členové na schůzkách např. básnili či vedli symbolické rétorické souboje. Patřilo k tomu i dobré jídlo a pití. Neradi nesli, když byl spolek zaměňován s prostou zábavou jako u karnevalu, či dokonce se zednáři. Sváděla k tomu totiž jejich složitá symbolika, důraz na hierarchii či pestré oblečení.
 
Pražská Schlaraffia v muzejních sbírkách 1První Schlaraffiie vznikla v Praze. Spolek založil ředitel Stavovského divadla Franz Thomé. Důvodem byl fakt, že starobylý spolek Arkadia, který vztahoval svou činnost ke starému Řecku, odmítl přijmout jeho přátele. Představenstvu Arkadie se nezdáli dost nóbl. V jednom z pražských hostinců tak vznikl spolek nový, orientovaný více na středověk. Název dostal podle středověké literární pohádkové země. Pojem Schlaraffe pochází patrně ze středohornoněmeckého slova slur-affe. Znamená bezstarostný požitkář. Schlaraffové pořádali srazy (tzv. Sippung – od die Sippe – kmen) s ostatními pobočkami (tzv. říšemi).
 
Členové mezi sebou mluvili zkomolenou němčinou, kromě titulů si rozdělovali i recesistická vyznamenání. Ta se zavěšovala na šerpy, nebo připínala na speciální pokrývku hlavy, která nezasvěceným tvarem připomínala šaškovskou čepičku. Členové ji nosili na schůzky a akce spolku s dlouhým kabátem v pestrých spolkových barvách, kterému říkali po „rytířsku" brnění. Člen mohl být vyznamenán např. i za vzornou docházku.
 
Nápad se brzy rozšířil i do ciziny. První cizí říše vznikly v Berlíně pod názvem Berolina (1865) a v Lipsku pod názvem Lipsia (1872).
 
Svoji Schlaraffii měl i Žatec, byť byla její činnost brzy přerušena. Také její sídlo se stěhovalo. Z pramenů víme, že Schlaraffia Saazia vznikla roku 1889 jako 99. v pořadí. Po přerušení činnosti byla obnovena roku 1931 jako Nová šíře s pořadovým číslem 294. Podle odznaků však víme, že existovala i poněkud tajemná Urschlaraffia (Praschlaraffia), o které máme málo informací. Původní Schlaraffie, jejíž patronkou (matkou) byla teplická pobočka a sestrou ústecká, se rozpadla pro hádky členů roku 1898. Spolkovým dnem byla středa, barvami spolku bílá a modrá. Fašisté činnost podobných spolků zakázali.
 
2. Jeden ze sálů, kde se scházela žatecká SchlaraffiaPůvodní žatecký hrad, nazývaný Teutonburg, měl být v čp. 300, píše se však i čp. 1110, kde byl reprezentativní sál. Za první republiky se měli Schlaraffové scházel v Chmelovém hradě (Hopgenburg) v restauraci Autohof čp. 1577.
 
Okurkové žatecké vyznamenání pro členy spolku V Regionálním muzeu se dochovaly různé památky na činnost tohoto ryze mužského spolku. Např. typická pokrývka hlavy (vlastně helma, ale protože je z látky připomíná spíše čepičku) plná odznáčků. Také několik vyznamenání, jedno i s proslulou žateckou okurkou, samozřejmě kovovou. Nebo soubor originálních jen pro spolek zhotovených odznaků. Z různých říší i srazů. Některé dosud neurčené, kvůli nápisu ve „schlaraffštině" nebo naopak kvůli absenci nápisu. Na fotografiích si můžete prohlédnout několik z nich. Vybrány jsou samozřejmě ty s výrem. Najdete mezi nimi např. i mostecký nebo pražský.
Hněvínská Schlaraffie Pražská Schlaraffie v muzejních sbírkách 2 Odznak s výrem získaný při akcích Schlaraffie  Odznak ze srazu Urschlaraffie Saazia Výr s chmelovými hlávkami
Ve sbírce najdeme i několik připomínek zmíněné tajemné Urschlaraffie. Nejzajímavější je prvorepublikový odznak s motivem Oráče z Čech. Zobrazena je zde Smrtka a oráč z proslulé německé středověké skladby od Jana ze Žatce. Na Schlaraffii na první pohled poněkud vážné téma. Dosvědčuje místní patriotismus i zájem členů spolků o umění, propagovaný v jejich hesle.
 
Schlaraffové existují dodnes, byť ne v Žatci, centrum mají v Rakousku. Jejich stránky si můžete prohlédnout zde. Samozřejmě na nich nemůže chybět ochránce spolku – výr.

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.

4. díl - Kůň, jedno z nejčastěji zobrazovaných zvířat
 

A co třeba kůň? Navrhla jedna z kolegyň, když jsem zmínila, že perličky z depozitáře budou letos „zvířecí." Koně patří často k oblíbeným zvířatům, pokud se jich tedy nebojíte, jako např. moje maminka. Jako malá totiž viděla splašené koně, kteří se řítili ulicí přímo na ni. A v dohledu nebyla žádná divá Bára, aby je zastavila.
 
V legendách a pohádkách jsou koně převážně hodní a obětaví, někdy dokonce mluvící (princ Bajaja). Najdou se ale i ti nebezpeční a mstiví. Podobu koně na sebe ostatně uměl u nás vzít např. vodník nebo čert. A pak klidně zavezl vůz i s vozkou do rybníka, v případě čerta odnesl hříšníka rovnou do pekla.
 
Každého z nás jistě napadne jméno nějakého slavného oře, ať už mytického nebo skutečně (kdysi, či nedávno) žijícího: okřídlený Pegasus, Bucefalos (kůň Alexandra Velikého), trojský kůň (v původním významu dřevěný dutý kůň, do kterého se ukryli válečníci, aby mohli dobýt starověkou Tróju; místní pak koně i přes varování věštkyně vtáhli do města), Šemík, Železník... A co teprve další mytičtí tvorové, jejichž podoba měla něco společného s koněm (jednorožec, hipogryf či kentaur).
 
Houpací kůň grošovanýKoní, respektive jejich zobrazení, bývá v muzeích, legendách, mýtech i pohádkách opravdu hodně. V Žatci sice nemáme žádného známého Šemíka, nenarazila jsem ani na bezhlavou kobylu či jiného tvora z pověstí tohoto typu. Zato např. koně houpací nám lidé nosí s oblibou. Máme už hnědáky, bělouše i jednoho grošovaného.
 
 
 
 
Sádrová plastika koně při práci Motiv koně na jedné straně nouzové mince z Vestfálska z roku 1923Kachel s motivem ženy při lovu Svatý Václav jako podmalba na skle Řada velikánů i „velikánů" se dříve s oblibou nechávala ztvárnit na koni. My máme ve sbírkách např. sošku Masaryka na koni z roku 1947. A několik zobrazení světců na koni (sv. Václav, sv. Martin, sv. Jiří...). Dívají se na nás z obrazů, praporů, podmaleb na skle, terčů, kachlů, hrnků i talířů. Máme i jejich sochy. Z koně na nás na sbírkových předmětech shlížejí i antičtí hrdinové, poslové, vojáci. Najdou se dámy na koni, např. kachel s loveckým výjevem o rozměrech 45 x 8,5 x 45 cm. Zobrazena je na něm lovkyně. Nechybějí i další zástupci zvířecí říše – zajíc, psi a lovecký sokol. Koně táhnou kočáry, vyzdobené vozy při dočesné, vozy se chmelem, koně pracují na poli... Někdy jsou zobrazováni i samostatně. Najdeme je na mincích, jako heraldický symbol i výrobní značku.
 
Kůň na formě na perník V podsbírce etnografie máme i starou dřevěnou perníkovou formu s oblíbeným motivem husara na koni. Na druhé straně je motiv betlému.
 
Koňský chomoutZ předmětů spojených s koňmi se do muzea dostaly koňské chomouty, třmeny, ostruhy, jařmo. Nedávno jsme získali i dřevěné sáně, do kterých se zapřahali koně. Ze starého podbořanského muzea přibyl soubor starých koňských podkov. V historické části knihovny se najde také knížečka o léčbě koní z roku 1788.
 
 
 
Překážkový parkur při zapomenuté první poválečné dočesné roku 1946 v Žatci na stadionu Flóra Spoustu koní bychom našli i na našich sbírkových fotografiích. Koně byli foceni nejen při práci, ale i při řadě žateckých historických slavností. Ještě v první polovině 20. století se v Žatci konaly velké průvody, při kterých nesměli chybět jezdci na koních a nazdobené kočáry či vozy tažené koňmi. Často v počtu, které si již dnes u žateckých městských slavností neumíme představit. Unikátní jsou sbírkové fotografie z parkuru na žateckém stadionu Flóra při první téměř zapomenuté žatecké dočesné roku 1946. A pokud vás v souvislosti s touto muzejní koňskou přehlídkou napadne název filmu z roku 1980 Neohlížej se, jde za námi kůň, vězte, že i plakát filmu v souboru plakátů díky dárci panu Blechovi máme.
 

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.

Kalendář muzeum ŽatecMěsíční program
Kalendář muzeum ŽatecOtevírací doba

Hlavní budova + Křížova vila

ÚT - PÁ: 9.00 - 17.00
SO - NE: 13.00 - 17.00
PONDĚLÍ: ZAVŘENO
/POLEDNÍ PŘESTÁVKA: 12.00 - 12.30/
Poslední prohlídka v 16.30
 
Hlavní budova muzea otevřena
o velikonočním víkendu
8. - 9. dubna 13:00 - 17:00
 

Žatecký poklad - více zde

Pracoviště Stará papírna

ÚT - ČT: 9.00 - 17.00
PÁ,SO,NE, PO: ZAVŘENO
/POLEDNÍ PŘESTÁVKA: 12.00 - 12.30/
Poslední prohlídka v 16.30
 
Ve všech budovách zavřeno
o svátky a 31.12.
 
Na vernisážích a akcích budou pořizovány
obrazové záznamy pro
dokumentační a propagační účely muzea.
 
 overeno
 
Kalendář muzeum ŽatecVstupné
platné od 1.1. 2023
 
 
kontakt HLAVNÍ BUDOVA
Regionální muzeum K. A. Polánka
Husova 678
Žatec 438 01
IČO: 00360805
 
telefon
608 200 697
email
rmz@muzeumzatec.cz
bod
mapa

fb instagram youtobe zonerama

 

 

kontakt KŘÍŽOVA VILA
Regionální muzeum K. A. Polánka, pracoviště Křížova vila
Zeyerova 344
Žatec 438 01

telefon
774 192 414, 415 710 389
email
 
bod
mapa
kontakt STARÁ PAPÍRNA
Regionální muzeum K. A. Polánka
pracoviště Stará papírna
Volyňských Čechů 733
Žatec 43801
 
telefon
email
 
bod