Za bílým zlatem do Hluban

Původně gotická tvrz v Hlubanech u Podbořan skrývá ve svých zdech expozici věnovanou těžbě a zpracování kaolinu a výrobě kdysi proslulých porcelánek v podbořanském regionu. Expozice Kaolin na Podbořansku byla otevřena roku 2018.

 

 

Hlavnímu prostoru dominuje figurína horníka v hlubinném kaolinovém dole s těžebním vozíkem. Tři dioramata ukazují, jak vypadal kaolinový povrchový důl, plavírna a porcelánka. Centrálně je umístěn model přírodní sušárny kaolinových placek na dole Nepomyšl. V klipech najdete informace, mapky i fotografie o tom, kde a jak se v regionu kaolin těžil a dále zpracovával. Ve vitrínách se ukrývá křehká krása starého porcelánu. Za socialismu často nedostatkové hrnky z Lubence, jejichž soubor se neustále rozšiřuje, našly své místo přímo ve výklenku pod oknem.

 

Ve spodní části tvrze zaujmou např. obkladačky – ty s různými barevnými vzory a dekory. Ale i ty méně běžné, propagační až propagandistické (s Gottwaldem či J. Fučíkem). Nebo různými hesly. Nechybí ani připomínky starší slávy keramičky v Podbořanech, která se zaměřovala původně hlavně na figurální keramiku a kachlová kamna (značka Hardmuth). Dodnes pokračuje výroba obkladaček – vlastníkem je rakouská firma LASSELSBERGER.

 

V plánu je také vznik naučné stezky, která by provedla zájemce místy spojenými s těžbou a výrobou, podobně jako je to např. v okolí Horní Břízy na Plzeňsku. Její délka by měla být 14 km. Vycházet by měla právě od tvrze.

 

Mezi vystavenými ukázkami místní výroby najdete i několik sbírkových předmětů zapůjčených z našeho muzea. Jde o ukázky porcelánu značka Alp z Hluban (Lubau). Již od roku 1874 působila v Hlubanech úspěšná firma bratrů Martinových. Roku 1913 už měla 250 zaměstnanců, vyvážela do Anglie, Ameriky i Austrálie. Roku 1917 koupil porcelánku švédský podnikatel P.R. Nyaman s partnery. Kaolin z okolí se tak vyvážel do Švédska a porcelánka pokračovala ve výrobě pod novou značkou ALP, po vzniku republiky ALP Czechoslovakia. Již roku 1921 však došlo k další změně majitele (Josef Dengler), byť spolupráce se Švédskem i značka pokračovaly. V prosinci 1923 továrna vyhořela, ale ještě byla obnovena. Do roku 1930 stoupl počet zaměstnanců na 500. Kaolin brala z dolu u Buškovic. Provoz ukončila za druhé světové války, kdy nezvládla konkurovat říšským továrnám. V muzejních sbírkách máme např. hrnečky s motivem černobílé dvojice nebo naopak barevnými třemi Gráciemi z 20. let 20. století.

 

Prohlídku tvrze lze objednat přes nové podbořanské informační centrum. Kontakt najdete zde

Město Podbořany vydalo roku 2020 také výpravnou publikaci s příznačným názvem Bílé zlato Podbořanska autorů Jiřího Svejkovského, Františka Pticena a Martina Cypriana, která přináší řadu dalších materiálů, které se do expozice nevešly. Zaujmou unikátní vzpomínky pracovníků provozů. Bohatá fotografická a mapová dokumentace vás provede dosud existujícími i zaniklými místy spojenými s těžbou a zpracováním kaolinu. Seznámíte se s mnohdy dramatickými osudy otců zakladatelů i každodenní náročnou prací v dolech, lomech a továrnách. I řadou vtipných historek, které přinesla práce v tomto oboru. Nechybí ani fotografie výrobků, z nichž mnohé možná ještě máte doma, aniž byste tušili, kdy a jak vznikaly. Jsou zde i fotografie unikátů ze soukromých sbírek.

 

„Tak jako šla slavná historie naší oblasti přes posvátný vrch Rubín, románský kostelík ve Vroutku nebo například nádherný zámek Černínů v Krásném Dvoře s prvním anglickým parkem v Čechách, tak tvořili historii i bílí horníci, kteří dolovali většinou ručně bílý kaolin i z neuvěřitelných hloubek. Spojení lidí s kaolinem trvá na Podbořansku již celých 200 let. Je ale pravděpodobné, že člověk v okolí Podbořan využíval bíle se pálící jíly a surový kaolin už mnohem dříve, o čemž svědčí četné archeologické nálezy jak střepů nádob, tak i dalších artefaktů. Celé generace rodů z Buškovic, Nepomyšle, ale i z Podbořan a okolních vsí budovaly slávu podbořanského kaolinu. Byli to sudetští Němci, kteří objevili první ložiska kaolinu a zasloužili se o věhlas této velmi zajímavé suroviny v Evropě. Byli to lidé z továrny na kachle a obkladačky v Podbořanech a z porcelánek v Hlubanech a v Lubenci, kteří do receptury přidávali po výpalu zářivě bílý surový kaolin a později i vytříděný plavený kaolin a ten přetvářeli na užitkové a umělecky hodnotné předměty..." (z úvodu ke kapitole Lidé a kaolin z knihy Bílé zlato Podbořanska, Podbořany 2020, s. 165.)

 

Jeden z exemplářů knihy, která byla vydána péčí města Podbořany, získalo muzeum i pro svou muzejní knihovnu.