Tipy na výlet

 
Občas se stane, že nemáte tzv. do čeho píchnout. Obstoupí vás nuda, a to je opravdu to nejhorší, co vás může potkat. Proto jsme si dovolili pro vás připravit malou poradnu, jak se takové situaci vyhnout. Co takhle vyrazit na výlet na nějaké pěkné a přitom i něčím zajímavé a tajemné místo? V této rubrice několik takových míst vždy najdete. Dá se tam dojet na kole - na ta bližší se lze vydat i pěšky, na vzdálenější možná autem. Budeme se v rámci možností snažit nabídku cílů postupně doplňovat. Zároveň nás potěší, když nám o nějaké uskutečněné výpravě podle našeho "návodu" dáte zprávu. Tak vzhůru na cestu!!!!!

Každopádně si při žádné výpravě nezapomeňte vzít s sebou pořádnou turistickou mapu a přesnou trasu si prostudujte raději předem.

Turistické cíle
Bedřichův Světec - kostel, Blšany, Břvany - pramen, Divice, Drahomyšl - menhir, Drahúš - hradiště, Dřevíč u Kozojed - hradiště, Holedeč - naučná stezka městských lesů, Chyše - zámek, Jimlín - Nový hrad, Kluček - zřícenina hradu, Kounovské kamenné řady, Krásný Dvůr, Kryry - rozhledna, Libyně - kostel sv. Jiljí, Libočany, Líčkov - zámek, LINA - u Podbořanského Rohozce, LipenecMarkvarec - naučná stezka u Petra a Pavla, vrch Milá, Nechranice - vodní nádrž,  Nové Sedlo - kostel, OplotyPanenský TýnecPerucPetrohrad, Písečný vrch u Bečova, PravdaRočov, Rokle - sluňáky, Rubín - pravěké sídliště, Siřem, Stekník - zámek, Třeskonice - hradiště Výrov, Tuchořice - naleziště zkamenělin,  Úhošť u Kadaně, Valeč, Vintířov - tvrz a zámek, Vlčí hora u Bílence, Vochlice u Lubence - rozhledna,  Vroutek - kostel,  Žatec - Chmelařské muzeum, Žatec - Muzeum homolupulů

 

STROUPEČEK - PAMÁTNÉ STROMY

Památný stromZajímavá chráněná lokalita Stroupeček "U zámečku" s památnými stromy se nachází za obcí Stroupeč v hlubokém údolí na levém břehu řeky Ohře, 5 km SZ od Žatce, v nadmořské výšce 217 m. V bývalé zahradě dnes již rozbořeného zámečku se dochovala skupina památných stromů (11 dubů a 1 jilm), z nichž nejstarší dub s obvodem 930 cm je starý cca 500 let.Severně nad obcí Stroupeč ve stupňovitých svazích údolí řeky Ohře po obou stranách silnice až nad Stroupeček se prostírá unikátní lokalita vzácných druhů teplomilného hmyzu a stepních rostin.
Ideální výlet pro víkendové odpoledne! A ze Žatce třeba i pěšky.

 

ROKLE - sluňáky

SluňákyVes, poprvé připomínanou listinou z r. 1368, najdete na cestě ze Žatce do Kadaně, pojedete-li přes Poláky. K jejím největším zajímavostem, kromě barokní kaple P. Marie z 2. čtvrtiny 18. století a sloupu Nejsvětější Trojice, patří ojedinělá národní přírodní rezervace "Sluňáky". Byla vyhlášena v r. 1966 na ploše 3,54 ha na jv. okraji obce. Sluňáky je lidový název pro velké křemencové balvany se zvláštním typicky navětralým povrchem, které vznikaly v různých obdobích a za různých podmínek. Zdejší sluňáky vznikly pravděpodobně v druhohorách a jsou považovány za jeden z posledních výskytů v republice! Proto byste si jejich návštěvu rozhodně neměli nechat ujít.

 

VODNÍ NÁDRŽ NECHRANICE

Nechranice - pohled od severuV letních měsících je možno spojit návštěvu turisticky zajímavých míst s příjemným koupáním a odpočinkem. Obojí nabízí vodní nádrž Nechranice na řece Ohři, největší zemní přehrada v ČR. Byla postavena v l. 1961 - 1968 pro zásobování průmyslu a energetiky užitkovou vodou. Zemní hráz je sypaná, dlouhá 3 280 m, vysoká 50 m, maximální hloubka přehrady je 46 m. Vodní plocha zaujímá prostor 1 338 ha. Kromě koupání nabízí možnost rybaření a vodních sportů.

 

PETROHRAD

Petrohrad - zámek12 km JZ od Podbořan leží obec Petrohrad s původně renesančním zámkem, postaveným kol. r. 1560, jehož majiteli byli Černínové. Zámek je v současnosti využíván jako léčebna. Veřejnosti přístupný park v okolí zámku byl založen v anglickém stylu koncem 18. století černínským zahradníkem R. Födischem. Na okraji obce směrem na Černčice stojí pozůstatky pivovaru.
Na zalesněném kopci jižně od zámku se dochovaly zbytky hradu Petršpurk, postaveného kol. r. 1360. Z romantické rozhledny je výhled na část Jesenicka, Doupovské a Krušné hory. Před areálem hradu byla v letech 1651 - 1656 vybudována okrouhlá kaple Všech svatých. Lokalita je přístupná po červené a žluté turistické značce z nádraží ČD Petrohrad.
Po levé straně silnice z Petrohradu do Stebna se nachází památný strom - dub letní, s obvodem kmene 900 cm, starý cca 900 let. Na okraji pole po pravé straně téže silnice stojí smírčí kříž.

 

VALEČ

Valeč - zámekZajímavé, architektonicky malebné městečko na JV okraji Doupovských hor, neprávem poněkud stranou turistického zájmu. Dominantou Valče je zámek, postavený v místě původního gotického hradu, barokně přestavěný v letech 1730 - 1733 a novobarokně upravený v letech 1895 - 1896, dnes z důvodu značného poškození požárem v r. 1976 veřejnosti nepřístupný. Od r. 1996 zde probíhá kompletní rekonstrukce objektu, jejímž investorem je Národní památkový ústav v Plzni. Za návštěvu ovšem stojí přilehlý rozsáhlý park, kde býval početný soubor kopií soch M. B. Brauna, a mnoho dalších zajímavostí (např. skleník s vysokou kopulí, kočárovna se sgrafitovou výzdobou, letohrádek - žel značně zchátralý, teatron, obelisk).
Dalšími význačnými památkami Valče jsou zámecký kostel Nejsvětější Trojice z let 1710 - 1728, sloup Nejsvětější Trojice z roku 1725 se sochami z dílny M. B. Brauna, městský kostel sv. Jana Křtitele nebo fara. Do Valče se dostanete ze silnice Praha - Karlovy Vary odbočkou doprava nedaleko za Lubencem.

 

VINTÍŘOV - tvrz a zámek

Obec Vintířov leží 8 km jižně od Kadaně. První zmínka o něm pochází z r. 1295. Na konci 14. stol. byl rozdělen na dvě části a již r. 1403 stály v obou částech tvrze. První patřila Vlčkovi z Vintířova, druhá Arnoštu ze Šumburku. V místě první tvrze byl v l. 1544 - 1556 postaven renesanční zámek obklopený vodním příkopem a přístupný po padacím mostu. V r. 1717 započal Jan Adam Losy se stavbou nového zámku poblíž starého. V r. 1720 však zemřel a po jeho smrti pokračoval v započatém díle až Josef Mikuláš Windischgratz v l. 1816 - 1823, který zde vybudoval nový zámek v klasicistním stylu podle plánu francouzského architekta Jeana Moreaua. Současně byl zmodernizován zbytek staré renesanční budovy, která byla s novým zámkem spojena zimní zahradou, a rozšířen a zmodernizován byl i zámecký park.

Vintířov

Roku 1868 koupil velkostatek Vintířov i se zámky kníže Josef Lobkovic, který nový zámek přebudoval v pseudogotickém stylu, provedl další úpravy parku a zrušil zbytky vodního příkopu u starého zámku. Lobkovicové hospodařili na statku až do r. 1948, kdy jejich majetek přešel do vlastnictví státu.
Starý zámek je dnes témeř neopravitelnou ruinou, nový zámek na tom není o mnoho lépe. Po roce 1989 byl velkostatek i se zámky vrácen původním majitelům, šlechtickému rodu Thurn-Taxisů, před nimiž stojí nelehký úkol záchrany této velmi hodnotné památky regionu.
Na kopci nad Vintířovem stojí obnovená poutní kaple Panny Marie Pomocné. Při pozvolné pěší cestě ke kapli je od r. 2004 občanským sdružením Klub přátel historických památek Radonice - Vintířov budován památník "Lapidárium zaniklých obcí Doupovska". Lapidárium je umístěno v hořejší části této cesty a postupně zde budou shromážděny autentické fragmenty ze zaniklých obcí Doupovska a Kadaňska, jako jejich připomenutí, s označním první historické zprávy i datem zániku obce.

Obě místa - zámky i kaple - jsou zajímavým a příjemným cílem například pro milovníky cykloturistiky.

 

LIBOČANY

Obec v severozápadních Čechách asi 2 km severozápadně od Žatce. Dominantou obce je jednolodní kostel Všech svatých z l. 1749 - 1769 s dvouvěžovým průčelím a bohatě zdobenou fasádou. V současnosti zde probíhají restaurátorské práce při opravách interiérů. Jižně na kostel navazuje areál barokní fary z odobí kol. r. 1770 a z téže doby pochází i zámek, položený jižně od kostela za návsí. Objekt však není přístupný veřejnosti. Celý komplex patří k předním památkám období baroka v Čechách. V hospodářském areálu jižně od zámku se zachovala hodnotná barokní sýpla a v zatáčce silnice směrem na Kadaň stojí kovárna z přelomu 18. a 19. století.Libočany - bývalý zámek

Na různých místech katastru obce jsou nálezy halštatské a laténské, většinou však bez bližší lokalizace. V Národním muzeu v Praze je uložen bronzový opaskový 99 cm dlouhý řetěz z kruhových článků spojených kuželkovitými segmenty s háčkovitou záponou v podobě stylizované ptačí hlavičky. Nalezen byl údajně v kostrovém hrobě při stavbě domu v obci. Další opaskový řetěz přechovává muzeum v Chomutově. Je opatřen háčkovitou záponou zdobenou plochými lístkovitými výběžky. Při stavbě stodoly v r. 1894 byla získána na kruhu točená nádoba s plastickým vodorovným žebrem na podhrdlí, která pravděpodobně rovněž pochází z porušeného hrobu. Všechny nálezy lze datovat do stupně LT C1. Muzeum v Teplicích získalo na počátku 19. století laténskou keramiku a další střepy se ocitly i ve sbírce místní školy a posléze v žateckém muzeu. Z polohy, která se před 2. světovou válkou nazývala "Wehrl", se do muzea v Chomutově dostal zlomek skleněného náramku. Při stavbě rodinného domu asi 250 m SZ od návsi došlo při záchranném výzkumu v roce 1998 k objevu zahloubeného domu s keramikou ze 6./5. stol. př.n.l. a čtyř laténských kostrových hrobů. Jde o první spolehlivě lokalizovatelné keltské pohřebiště v katastru obce. Dva hroby byly při stavebních pracích téměř zcela zničeny, další pohřeb patrně dospělého muže obsahoval masivní železnou sponu z období LT.C1. Zcela unikátní inventář byl nalezen v ženském hrobě č. 3/98. Zemřelá byla uložena v dřevěné rakvi opatřené víkem, na ramenou a uprostřed hrudníku byly rozmístěny dvě železné a jedna bronzová spona. Předloktí obou rukou byla opatřena bronzovými náramky a po levé straně pánve ležel železný opaskový kruh. Unikátním předmětem byl zlatý nepravidelně kruhový korál o váze 2,9 g s otvorem pro zavěšení uprostřed. Umístěn byl na pravé straně hrudníku a původně byl nošen zavěšený na krku. Při spektrální analýze, kterou provedl Ústav jaderného výzkumu v Řeži u Prahy, bylo zjištěno jeho složení: 95,9% zlata, 3,2% stříbra a 0,9% mědi. Je pozoruhodné, že zcela identický předmět - zlatý korál o váze 2,84 g byl nalezen v roce 1986 v Soběsukách v hrobě č. 19. Pohřeb z Libočan lze podle předmětů hrobové výbavy datovat do fáze LT B2a. Obě lokality jsou od sebe vzdáleny asi 8 km vzdušnou čarou. Předměty z obou uvedených hrobů deponuje Regionální muzeum v Žatci. V r. 2000 bylo na katastru obce lokalizováno další laténské sídliště na nevýrazné ostrožně nad pravým břehem potoka Liboc. Sběrem zde spolupracovníci žateckého muzea získali nejen zlomky keramiky, ale i fragment skleněného náramku.

 

ÚHOŠŤ U KADANĚ

Úhošť Vrch v severozápadních Čechách asi 3 km jihozápadně od města Kadaň. Na pravém břehu Ohře, v místech, kde se řeka vlévá do otevřené a ploché krajiny žatecké tabule, se nachází impozantní vrch Úhošť (kóta 593 m.n.m.). Jeho strategická poloha je umocněna přírodní konfigurací stolové hory s plochou vrcholovou částí přibližně obdélníkového tvaru o rozloze asi 78 hektarů. Na ní jsou patrné dvě mírné vyvýšeniny v JZ a JV části a zhruba uprostřed dvě malá jezírka. Obvod je vymezen strmými, místy skalnatými srázy, pouze k jihu spadá terén pozvolněji. V literatuře je lokalita uváděna už od 80. let 19. století, kdy sem August Sedláček hypoteticky lokalizoval raně středověký Wogastisburg. Stav archeologického výzkumu a poznání pravěkých aktivit na Úhošti lze však až doposud označit za nedostačující. Z plochy Úhoště jsou uváděny ojedinělé intruze keramiky kultury vypíchané a střepy mohylové kultury. V případě písemné informace o sběrem získaných střepech malované keramiky z r. 1941 v SV nároží dnes nelze spolehlivě ověřit, zda mohlo jít o pozdnělaténskou malovanou keramiku nebo červeně malovanou keramiku středověkou, neboť nálezy se ztratily. Sondáže I. Borkovského po 2. světové válce přinesly pouze doklady knovízského osídlení. Při plošně omezeném výzkum Z. Smrže v letech 1979-1980 byla získána keramika mohylová, knovízská, štítarská, halštatská, laténská, hradištní a středověká a v prostoru jihovýchodní vyvýšeniny ("akropole") zjištěny stopy terénních úprav v podobě rozsáhlé kamenito-hlinité vyrovnávky, kterou ovšem nelze spolehlivě datovat. Celkově je dosud z lokality k dispozici kolekce zhruba sta keramických zlomků, které lze datovat do doby laténské. Od roku 1984 je vedena polemika o charakteru aktivit doložených keramickými zlomky z doby laténské. J. Waldhauser (Muzeum Mladá Boleslav), který datuje nálezy do období LT B2-D1 (nejpravděpodobněji do LT C2-D1), vyslovil domněnku o existenci oppida/refugia. Tu opřel o terénní situaci a stopy opevnění na několika místech včetně terénního útvaru podobného klešťovité bráně, dále o datování keramických nálezů i samotnou geografickou polohu místa ve vztahu ke struktuře osídlení Podkrušnohorského makroregionu. Uvádí i podobnost se známými oppidy na stolových horách (např. Alesia nebo Heidengraben). Jeho názory se setkaly s kritikou zejména N. Venclové (Archeologický ústav Praha) i dalších badatelů, kteří polemizují jak s existencí opevnění, tak i s datováním laténské keramiky, kterou kladou do rozmezí stupňů LT B2 - C2. V rámci dlouholeté diskuse již byly patrně vyčerpány všechny teoretické argumenty a tak jedinou možností k objasnění funkce stolové hory Úhošť nejen v době laténské je další terénní výzkum.

 

TŘESKONICE - hradiště Výrov

Výrov - letecký pohledDalší pozoruhodné hradiště najdete jeden kilometr jižně o Třeskonic. Po červené turistické stezce se dostanete až na vrch Výrov (kóta 509 m). Temeno stolové hory o rozloze asi 6 ha je ploché a obklopené po obvodu impozantním opevněním, které bylo tvořeno hradbou, příkopem a dalším valem vně příkopu (nejlépe jsou zbytky opevnění vidět na severní hraně návrší). Podle dosavadních výzkumů bylo opevnění vybudováno na sklonku starší doby železné v 6. stol. př.n.l. a potom znovu obnoveno v době hradištní (7.- poč. 9. stol.). Úchvatná podívaná se vám naskytne ze západní části hradiště do zalesněné krajiny přírodního parku Džbán.

 

DRAHOMYŠL - menhir

Drahomyšl - menhirObec 8 km jihovýchodně od Žatce. Severně od vsi v polích po levé straně cesty na Strkovice ční menhir - osamocený vztyčený kámen o výšce přes 220 cm. Podle pověstí se mu říká "Zakletý mnich". Někteří lidé věří, že zde stojí odpradávna na místě, které má magickou moc a energii. Pravdou je, že se archeologům dosud nepodařilo určit, kdy byl kámen na místě vztyčen. Každopádně stojí za to tuto pozoruhodnost navštívit a tajemno tohoto místa si vyzkoušet na vlastní kůži.

 

VROUTEK - románský kostel sv. Jakuba

Vroutek - románský kostelVroutek leží asi 6 km jihozápadně od Podbořan a lze se tam dostat vlakem na trati Žatec - Plzeň. Uprostřed obce už z dálky uvidíte špičatou věž kostela sv. Jakuba Většího, vystavěnou z typického červeného pískovce, který se těžil v okolí. Románská jednolodní tribunová bazilika pochází z 20. let l3. století - věž byla přestavována později v baroku. Tento kostel, který byl původně součástí opevněného areálu panského sídla, prokázaného archeologickým výzkumem v místech dnešního hospodářského dvora, patří skutečně ke klenotům románské architektury nejen na našem okrese.


 

LÍČKOV - zámek

Líčkov - zámekZámek v Líčkově leží na severním okraji obce. Cestou k němu si pod zámkem při silnici povšimněte mohutného dubu. Tento památný strom má obvod kmene 650 cm a jeho stáří se odhaduje na 300 let. Zámek vznikl mnoha přestavbami z původně gotického hrádku. Jeho dnešní rokoková úprava pochází ze šedesátých let 18. století.
K zajímavostem lokality lze uvést, že zde byl vězněn Jiří Popel z Lobkovic, odsouzený Rudolfem II. za vlastizradu. Roku 1633 zde přespal Albrecht z Valdštejna. Dnes zde naleznete galerii připomínající tvorbu malíře Oskara Brázdy, který zde žil v letech 1925 - 1977.

Líčkov najdete asi 8 km jihovýchodně od Žatce.

 

KRYRY - rozhledna

Kryry - rozhlednaDalším místem, odkud můžete zhlédnout pěkný kus Podbořanska, je Schillerova rozhledna nad městečkem Kryry, které byly povýšeny na město na počátku 15. století. Rozhledna, vybudovaná na počátku 20. století (1906) na místě hradu, který je poprvé v historických pramenech uváděn k roku 1320 a z něhož do dnešní doby zbyly jen příkopy, byla v roce 2000 zrekonstruována a zpřístupněna veřejnosti.  Bližší informace najdete na http://www.kryry.cz

 

KOUNOVSKÉ KAMENNÉ ŘADY

Kounovské kamenné řadyNa náhorní plošině Rovina mezi obcemi Kounov, Pnětluky a Domoušice se v nadmořské výšce 525 m nacházejí kamenné řady, s jejichž původem a datováním si lámou hlavu generace archeologů. Na ploše cca 11 hektarů se nachází minimáně 14 kamenných řad. Jsou dlouhé až 350 metrů a jsou tvořeny neopracovanými kameny různých velikostí, z nichž největší nesou název Gibbon a Pegas. Archeologickými výzkumy v r. 1935 a 1976 se nepodařilo prokázat jejich časovou souvislost s blízkým hradištěm Rovina u Domoušic, které je odtud vzdáleno necelý kilometr a které bylo osídleno v pozdní době kamenné, halštatské a časně laténské.
Na lokalitu, která někdy bývá interpretována i jako astronomická pozorovatelna, vede naučná stezka, začínající na ŽST Mutějovice. Měří asi 2 km a podává informace v 11 zastaveních.

 

KLUČEK - kamenné řady

Pokud při toulkách za houbami narazíte v lese mezi obcemi Lhota a Kluček na velké křemencové balvany osazené do řad, podařilo se Vám najít další z pozoruhodností našeho okresu. Kameny, které původně byly uspořádány do 5 - 6 řad, se nacházejí na mírně nakloněné terase nad samotou Tasov. Podrobněji se o nich dočtete v knížce J. Helšuse a A. Hluštíka "Kamenné otazníky aneb megality v Čechách", vyd. nakladatelstvím Svojtka a Vašut v r. 1991.

 

LIPENEC - naučná stezka

Lipenec - naučná stezkaJste-li milovníky geologických a paleontologických zajímavostí, určitě by Vám neměla uniknout návštěva naučné stezky u Lipence. Stezka vedoucí údolím potoka Hasiny začíná vlevo u parkoviště (při cestě směrem ze Žatce do Loun), měří asi 1,5 km, má deset zastávek a můžete ji absolvovat i s dětmi za necelou hodinu. Kromě pozůstatků fauny a flóry z druhohor z období svrchní křídy můžete pozorovat i zajímavosti současné živočišné a rostlinné říše. Přírodovědnou stezku realizovala a provozuje 38/01 ZO ČSOP Hasina Louny. Průvodce touto naučnou stezkou vydal v r. 2000 OÚ Louny a můžete jej zakoupit i u nás.

 

PRAVDA - zřícenina hradu u Pnětluk

Pravda - hradAsi 1,5 km jihovýchodně od obce Pnětluky po zelené značce Vás stezka dovede ke zřícenině hradu Pravda. Hrad byl nejspíš postaven ve 2. pol. 15. století pány z Kolovrat. Již v r. 1593 je uváděn jako pustý. Do současnosti se částečně dochovala hradební zeď s torzy věžovité brány a dvou obytných budov a mohutné příkopy.
Kromě kvalitní turistické mapy by na Vaše toulky okresem Louny mohl být dobrým pomocníkem PRŮVODCE vydaný nakladatelstvím Fabio pro Okresní úřad Louny.

 

STEKNÍK - zámek a vesnická památková zóna

Stekník - zámekZámek patří k nejvýznamnějším rokokovým stavbám v Čechách. Od roku 1997 prochází celkovou rekonstrukcí. Veřejnosti budou v letošním roce 2016 zpřístupněny nově zrestaurované prostory: zámecké kaple s původním mobiliářem z r. 1772, dále vstupní hala a chodby prvního patra. S průvodcem se také podíváte do salónů jižního a západního křídla zámku, kde probíhá výstava historických hraček a kočárků. Samostatně jsou zpřístupněny chodby přízemí zámku, kde je umístěn výstavní prostor a samozřejmě je návštěvníkům otevřena zámecká terasovitá zahrada, kterou si mohou projít samostatně. Více se dozvíte na www.zamek-steknik.cz

oltář úprava lustr detail chodba varhany

 

ŽATEC - Chmelařské muzeum

Návštěvu Chmelařského muzea v Žatci je možno uskutečnit od května do října od pondělí do soboty vždy od 10.00 - 17.00 hodin. A je skutečně co vidět. K prohlídce láká nejen celá řada trojrozměrných předmětů, dokumentujících dějiny pěstování chmele na Žatecku, ale i galerie osobností spjatých se chmelem či zakonzervovaná část archeologického výzkumu, který v tomto objektu proběhl před rekonstrukcí objektu muzea. České Chmelařské muzeum je největší expozicí svého druhu na světě. Na ploše 4000 m² představuje vývoj chmelařství od raného středověku do současnosti.   Individuální termín návštěvy lze domluvit na tel. 415 710 062, 724 431 422. Najdete ho na náměstí Prokopa Velkého. Info na http://www.muzeum.chmelarstvi.cz/

 

ŽATEC - Muzeum homolupulů

Muzeum HomolupulůToto netradiční muzeum najdete v objektu tzv. Husitské bašty ve dvoře resturace v Dvořákově ulici č.p. 37 v Žatci. Kromě pozůstatků nejstaršího pivaře Lojzy Lupulína zde můžete spatřit připomínky běžného života nejstarších obyvatel žatecké chmelařské oblasti, bájných Homolupulů. Muzeum je možno navštívit po dohodě. Více na stránkách http://www.chrampiva.cz.

 

NOVÉ SEDLO - kostel Nejsvětější Trojice a sv. Václava

Kostel Nejsvětější Trojice a sv. VáclavaBeze sporu nejhodnotnějším a nejzajímavějším objektem malé vesnice ulicového typu Nové Sedlo je barokní kostel. Pochází z let 1735 - 1737, předsíň byla vybudována v r. 1840. Stavba je jednolodní, s dvouvěžovým průčelím a předsíní v jeho ose. Presbytář je obdélný, se zkosenými nárožími. Přístavky, tj. sakristie a oratoř, jsou umístěny symetricky po obou stranách. Na průčelí jsou umístěny nárožní a sdružené pilastry, v ose portál a okno a štít mezi věžemi. Ostatní fasády jsou členěny lizénovými rámci a okny. Především na hlavicích pilastrů je bohatá výzdoba. Kostel je bohatě zdoben nástěnnými malbami, jejichž autorem je FR. LICHTENREITER: na klenbě presbytáře jsou vyobrazeni andělé a polopostavy evangelistů, na klenbě lodi Setkání sv. Václava s Jindřichem Ptáčníkem, kolem menší výjevy ze života sv. Václava a alegorie ctností ve štukových rámech, na klenbě nad kruchtou Nanebevzetí P. Marie. Všechny malby opravil v r. 1872 J. Schirmer ze Žatce. Celý prostor kostela i s oratoří je zdoben štukami a bohatě zařízen. Kostel si můžete prohlédnout po dohodě s místním správcem p. Ryskou.
Nedaleko kostela se dochovala jednopatrová budova fary, postavená r. 1754. Vedle fary stojí sloup Nejsvětější Trojice. Na okraji obce směřem na Břežany byl v letech 1898 - 1901 na místě starší tvrze podle projektu architekta Fuchse ze Žatce postaven jednopatrový pseudorenesanční zámek s dvojicí věží při hlavním průčelí (dnes v soukromém držení, nepřístupný).

 

RUBÍN - pravěké hradiště

Rubín - pravěké hradištěČedičová kupa, jeden z nejvýchodnějších výběžků Doupovských hor (kóta 352 m.n.m.) v katastru obce Dolánky. Akropole na temeni kopce má rozlohu asi 0,7 ha. Zjištěno bylo i opevněné předhradí. Část hradiště na severu, západě a jihozápadě je porušena těžbou kamene. O další narušení se "postarali" sedláci, kteří z jižních svahů odváželi hlínu na svá pole a těžili zde pravěké kosti (údajně 100q), které vozili do okolních cukrovarů na výrobu spodia.O poznávání Rubína se zasloužili místní amatérští archeologové, zejména A. Tischer, E. Kittl a Fr. Steiner. První řádný výzkum uskutečnil v letech 1934-38 Helmut Preidel. Následovaly výzkumy V. Kruty v roce 1970 a Josefa Bubeníka v letech 1987-1991.Na jižním svahu akropole se ve směru západ-východ táhnou zbytky nejméně dvou valů, které jsou paralelně vedle sebe ve odstupu asi 15 metrů. Jiné zřetelné zbytky opevnění zde nejsou v terénu patrny. Nejstarší fortifikace vznikla ve starší době bronzové, v obdobé mladší fáze únětické kultury. V té samé linii byla pak hradba obnovena v době halštatské a v raném středověku. Sondáž při výzkumu Václava Kruty v r. 1970 přinesla další poznatky o osídlení Rubína. Zjistil vrstvy od pozdní doby kamenné až do doby hradištní. V pozdní době halštatské (6. stol. př.n.l.) byla opevněna celá akropole. Do ní se vstupovalo podle H. Preidela klešťovitou bránou, kterou vedla vydlážděná cesta. Hradba byla 3-4 metry široká a její dřevohlinitá konstrukce byla zničena požárem. Není vyloučeno, že vrchol kopce byl však opevněn už v pozdní době kamenné lidem s kulturou řivnáčskou. Uvnitř akropole zjistil Helmut Preidel hustou zástavbu a stopy obytných staveb kůlové i srubové konstrukce.Na různých místech vrcholu kopce a jeho úpatí byly nalezeny stopy osídlení kultury lineární, vypíchané, jordanovské, nálevkovitých pohárů, šňůrové, únětické, mohylové, knovízské a štítarské. Výrazné osídlení halštatské vystřídalo méně intenzivní osídlení Kelty v době laténské a doloženy jsou i předměty z doby římské.Na jihovýchodním předpolí Rubína zjistil J. Bubeník opevnění z 9. století, které mělo komorovou konstrukci. Slovanské osídlení zde datujeme do 7. až poč. 10. století. K unikátním nálezům patří m.j. zlatá hrozníčkovitá náušnice velkomoravského typu. Někteří badatelé se domnívají, že zde mohl být bájný Vogastisburg, u něhož r. 632 zvítězilo Sámovo slovanské vojsko nad franským králem Dagobertem. Jiní zde lokalizují ústřední hrad luckého knížectví v 9. století.

 

VLČÍ HORA u Bílence

Vlčí horaZalesněná ostrožna asi 1,5 km jihovýchodně od obce Bílenec, kóta 480 m.n.m. Rulový kopec je ohraničen na severní, západní a jižní straně vysokými skalními srázy. Vrcholová plošina dosahuje rozlohy téměř 6 hektarů a je poseta bizardními balvany a skalními suky.V terénu jsou zejména patrny stopy opevnění, přehrazujícího nejpřístupnější východní stranu. Další obvodové opevnění je téměř nezřetelné a bylo zmapováno při výzkumu, který společně provádělo lounské a plzeňské muzeum. Nálezy jsou zde zastoupeny kultury eneolitické, dále starší a střední doba bronzová a údajně i nálezy halštatské. Podle zmíněného výzkumu vzniklo ovšem opevnění v době únětické kultury ve starší době bronzové. Na západním úpatí kopce jsou zbytky několika mohyl, které byly buď vyloupeny. Část nálezů z nich zachránil E. J. Födisch, správce na zámku v Petrohradě. Nálezy zničil požár v roce 1915. Když byl kopec kdysi odlesněn, byl skalní suk na jeho temeni zdálky viditelný a mohlo zde být i jakési kultovní místo. Na ostrožně vybíhající z Vlčí hory jsou patrné zříceniny hradu Šprymberk. Hrad založili potomci Bohuslava ze Šanova. Poprvé je písemně zmíněn za Bohuslava ze Šprymberka roku 1363, později patřil k nedalekému hradu Petrohrad a v roce 1483 už je uváděn jako pustý. O vzhledu hradu se mnoho neví. Na druhém předhradí jsou nepatrné zbytky rozměrnějšího patrně podsklepeného stavení a část zdiva obvodové hradby. Jádru hradu dominovala za širokým třetím příkopem věžovitá stavba založená přímo na skále.Na protějším návrší Tobiášův vrch je v provozu turisticky zajímavá rozhledna ve správě muzea Rakovník.


 

LINA - hrad nebo rezidenční dvorec asi 3,5 km jižně od Podbořanského Rohozce

LIna - hrad nebo rezidenční dvorec ?Málo známá a dodnes záhadná památka na ostrožně nad potokem mezi obcemi Nová Ves a Vrbička. V historických pramenech není tato lokalita vůbec zmiňována. Jméno Lina (původně asi znějící Hlína) je odvozeno od novodobého ovčína, jehož zbytky jsou v areálu také patrné. Z areálu pochází keramika 14. až 15. století. V terénu jsou patrné zbytky valů či zděných oplocení. Na straně nad rybníkem se pod nejvyšším bodem návrší nacházejí zbytky zříceniny čtverhranné lehce obdélníkové stavby z lomového kamene a otvory po trámcích lešení. Nedochovaly se žádné architektonické detaily. Vedle této stavby považované za věž jsou zbytky tří výraznějších zřejmě podsklepených staveb. Na nejvyšším bodě terénu jsou ruiny novověkého nedostavěného ovčína. Jediné vyobrazení je od F. A. Hebera z roku 1844. Od té doby se badatelé přou, zda se jednalo o hrad. Podle T. Durdíka však postrádá tato památka některé atributy hradu (chybí např. příkopy) a celek neodpovídá ani tvrzi. Lokalita spíše budí dojem malého hradiště nebo spíše nějakého rezidenčního dvorce. Vyřešení záhady, o jaký objekt se vlastně jednalo, je teprve úkolem dalšího terénního výzkumu.

 

JIMLÍN - Nový hrad

Jimlín - zámekNa místě starší tvrze byl v letech 1465 - 1474 zbudován pozdně gotický hrad s palácem a věží, původně chráněný příkopem a valem. Poté stavba byla kol. r. 1560 přestavěna na zámek, koncem 17. století došlo k rozšíření areálu západním směrem a přestavbě raně barokní. Z té doby pocházejí nástropní malby a štuky reprezentačních sálů i zámecké kaple. Od konce 18. stol. zámek postupně upadal. Moderní opravy a celková rekonstrukce byly zahájeny v 80. letech 20. století. V současné době je zámek majetkem Ústeckého kraje a funguje pod správou muzea v Lounech. Jimlín - Nový hrad se nachází cca 6 km JZ od Loun, při cestě na Žatec. Více na http://www.novyhradjimlin.cz/

 

TUCHOŘICE - naleziště zkamenělin

Tuchořice - sladkovodní vápenceV těsné blízkosti obce se nalézá několik přírodních zajímavostí : Při cestě z Tuchořic na Lipno na SV okraji obce se nachází chráněná lokalita sladkovodních vápenců s nalezištěm zkamenělin z období mladších třetihor. Na JV okraji obce u silnice na Makrvarec je to PP Travertinová kupa, významné paleontologické naleziště s kosterními pozůstatky třetihorních obratlovců a 2 km dále na JV můžete navštívit PP Kozinecká stráň s bohatou populací třemdavy bílé (po červené turistické značce z Třeskonic přes Výrov do Konětop). V samotné obci Tuchořice lze vidět na návsi raně barokní sloup P. Marie z r. 1680 a při silnici na Dubčany kapli Nanebevzetí P. Marie. Zámek na návsi, přestavěný v 19. století, není veřejnosti přístupný. Obec leží cca 9 km JV od Žatce.

 

CHYŠE - zámek

Chyše - zámekNa místě dnešního zámku stávala ve druhé polovině 12. století tvrz, která byla po dvě stě let sídlem rodu Odolenoviců. V roce 1467 byla tvrz zcela zničena vojsky krále Jiřího z Poděbrad. O obnovu se postaral Burián z Gutštejna, který nechal postavit opevnění s jedenácti baštami, dále postavil městský špitál s kostelíkem sv. Bartoloměje. Posledním mužským držitelem z rodu Gutštejnů byl Viktorín, po jehož smrti se správy ujala jeho dcera Anežka, která po sňatku s Mikulášem z Lobkovic nechala veškerý svůj majetek včetně zámku přepsat na manžela. Mikuláš z Lobkovic nechal přestavět gotický hrad na reprezentační renesanční zámek a v roce 1579 ho prodal Ferdinandu Ronšpergárovi z Ronšperka a Držkovic.

Po několika dalších výměnách majitelů se dostal do vlastnictví rodu Lažanských. Po smrti Prokopa I. v roce 1804 došlo k rozdělení majetku mezi dva syny – Prokopa II. a Jana (dvě linie v Čechách – manětínská a chyšská). Po smrti Prokopa II. roku 1823 získal zámek romantickou podobu. Přestavba podle projektu stavitele Vojtěcha Ignáce Ullmanna byla provedena v letech 1856 – 1858. Rodina Lažanských vlastnila zámek do roku 1945, kdy byl podle Benešových dekretů zestátněn. Poslední z majitelů, hrabě JUDr. Vladimír Lažanský, opustil zámek v červnu 1946. Objekt využívalo Ředitelství lesů a statků, které bylo vystřídáno zemědělským učilištěm a později Střední zemědělskou školou. Největší zkáza zámku nastala v letech 1967 – 1989, kdy správcem byl ONV Most. Prostory zámku sloužily jako škola v přírodě pro děti z Mostecka. V roce 1976 byl zámek kompletně vyklizen, do budovy začalo zatékat a nastalo období devastace. Po sametové revoluci se vlastníkem stala firma Balnex, která zde chtěla vybudovat luxusní hotel, ovšem záměr nevyšel a zámek byl odsouzen k rozpadu.

Koncem roku 1995 o zámek projevil zájem Ing. Vladimír Lažanský z Děčína se svou ženou Marcelou a od roku 1996 byla zahájena celková obnova a oprava zámecké budovy. Oprava zámku byla v letech 1997 – 2001 zařazena do Programu záchrany architektonického dědictví ČR při MK. Z fondu byly poskytnuty dotace  a 30. května 1999 byla slavnostně otevřena první stálá expozice „Karel Čapek a západočeský kraj", která připomíná pobyt českého spisovatele v roce 1917 na zámku. Expozice zámku jsou postupně rozšiřovány. Na zámku je možno uspořádat svatební obřady a v přilehlé zámecké restauraci s pivovarem si můžete pochutnat na dobrém jídle i chyšském pivu vařeném přímo na místě v minivárku dle staročeských receptur. http://www.chyse.com/

 

SIŘEM

Siřem se nachází se asi 2,5 km na severovýchod od Blšan a její součástí je i osada Cárka. Poprvé je v písemných pramenech uváděna v roce 1237. Roku 1325 vesnici král Jan Lucemburský prodal Vyšehradské kapitule. Ta zde nechala v polovině 14. století postavit farní kostel, který však již nestojí. Po husitských válkách se Siřem dostala do šlechtických rukou. Postupně patřila k panstvím Petrohrad, Blšany, Libořice a Krásný Dvůr. V 17. století se pro Siřem, která se zcela poněmčila, začalo používat německého názvu Zürau. V roce 1875 zde byla otevřena škola, Češi si svoji jednotřídku otevřeli o padesát let později. K hlavním pěstovaným komoditám v minulosti kromě obilí patřil chmel, ze žateckého poloraného červeňáku zde dokonce byla vyšlechtěna odrůda "Siřem".Siřem - kostel
I v této malé obci můžeme najít zajímavé památky. Jednou z nich je kostel  z roku 1750, zasvěcený Neposkvrněnému početí Panny Marie. V 19. století byl kostel čtyřikrát opravován, před rokem 1989 měl být pro špatný technický stav zbourán. Naštěstí k tomu nedošlo a celý areál včetně ohradní zdi, dvou andělů a márnice je dnes památkově chráněný. Dosud se však na opravy nepodařilo zajistit potřebné finanční zdroje.Z poloviny 18. století pochází na návsi umístěná socha ochránce proti moru -  sv. Rocha, zbudovaná na mohutném zděném soklu. Památkově chráněná je i usedlost č.p. 7 v jižní části návsi se sušárnou, chlévem a stodolou, pocházející z druhé poloviny 19. století.

Dominantou Siřemi je barokní kontribuční sýpka, která údajně posloužila Franzi Kafkovi jako předloha pro román "Zámek". Sýpka leží na svahu Králičího vrchu, kde se vyskytují chráněné druhy rostlin.
I Siřem má své významné rodáky. Jedním z nich byl Josef Quoika ( nar. 7. 3. 1813  v Cárce, zemřel 11. 12. 1900 v Litoměřicích), který od roku 1843 zastával v Litoměřicích funkci městského lékaře a do r. 1896 byl primářem veřejné nemocnice.  V letech 1861 - 1876 se angažoval jako člen městského zastupitelstva nebo městské rady a  v Litoměřicích založil pěvecký a několik dalších spolků.
Anton Quoika (nar. 14. 12. 1830 v Cárce, zemřel 24. 1. 1913 ve Vídni) působil jako generální inspektor cukrovarů v Čechách a stal se spoluzakladatelem Červeného kříže a Spolku pro bezdomovce v Praze.
Siřem rovněž navštívilo několik významných osobností. Jednou z nich byl Franz Kafka, který pobýval v Siřemi od září 1917 do dubna 1918. Bydlel u své sestry Ottly a léčil se z tuberkulózy. Bydlel s největší pravděpodobností na návsi v domě č.p. 35, který byl po 2. světové válce zbořen. Během svého pobytu se Kafka věnoval hlavně procházkám a četbě. Napsal zde sbírku úvah, vydanou posmrtně pod názvem Aforismy. Po sametové revoluci navštívili obec Václav Havel  a  režisér Miloš Forman.

 
 

DIVICE

Divice - tvrzDivice leží asi 12km jihozápadně od Loun v přírodním parku Džbán. Nápadnou dominantou obce je gotická věž bývalé tvrze. Prvně v pramenech je tvrz uvedená r. 1318 jako sídlo vladyků. V 16. i 17.století stol. drželi tvrz Lobkovicové,  kteří ji nákladně  přestavěli na zámek.  V jejich rodovém majetku zůstala stavba  až do roku 1656. Poté zámek s pivovarem, kde se vystřídalo mnoho správců chátral a až od roku  1802 jej  na více než 120 let získal rod Schwarzenbergů. Kolem roku 1810 byl zámek pro velkou zchátralost zčásti snesen, zbytek byl upraven k hospodářským účelům. V roce 1992 byl areál navrácen v restituci potomkům původních majitelů hospodářství, kteří areál získali od Schwarzenbergů po první pozemkové reformě v r. 1924.

Zachována je mohutná čtyřhranná (dříve obytná) pětipodlažní věž, zevně hladká se stopami psaníčkových sgrafit. Přízemí a I. patro mají valené klenby, ostatní poschodí mají ploché stropy. Druhé a třetí  patro věže spojuje schodiště v síle zdiva, které ústí do 3. patra renesančním portálem. Ve třetím patře se dochovaly profilované stropní trámy a pod stropem pás malovaných znaků. Jsou zde čtyři okna se sedátky a vstup na prevet. Stejná sedátka mají i okna ve 4. patře. K věži je přistaveno mladší vnější schodiště a palácové křídlo, které k obytné věži patřilo v jiné podobě již ve středověku. Kolem věže je velký  hospodářský dvůr. Od r. 1950 zde působilo JZD, které  v roce 1956  opravilo a nově zastřešilo věž. V současnosti vlastní tvrz soukromý majitel, který po dohodě návštěvu tvrze umožní.

 

ROČOV

Ročov - pohled na klášter v údolíRočov a jeho okolí je možno poznávat pěšky i na kole. Orientaci po krajině Vám usnadní dobré turistické značení. Dnešní obec Ročov tvoří dvě původně samostatné osady Horní a Dolní Ročov. Starší je Dolní Ročov, který vznikl někdy v 1. polovině 14. století kolem tvrze Albrechta z Kolovrat. Ten získal v roce 1352 od císaře Karla IV. svolení založit na kopci nad svou tvrzí městečko. Dalšími významnými vlastníky byli v 16. století Lobkovicové a posledními majiteli od r.1802 Schwarzenbergové

Rozvoj Horního Ročova nastal v druhé polovině 19. století a byl těsně spojen s rozvojem pěstování chmele. Na přelomu 19. a 20. století se obec stala skutečným chmelařským centrem regionu. Byla zde největší výměra chmelnic na okrese.
Kromě chmelařství byl Ročov i centrem ostatních řemesel. Vzestup obce se projevil i v její vybavenosti: r. 1870 byla zřízena pošta, r. 1885 postaven telegraf, r. 1877 byla otevřena lékárna a později i lékařská ordinace. Dlouhou tradici má škola, původně umístěna v Dolním Ročově,  od r. 1896 přesunuta do Horního Ročova. Dominantou dolnoročovského údolí je komplex klášterního kostela a konventu.

Původní klášter Nanebevzetí Panny Marie augustiniánského řádu založil zakladatel Ročova Albrecht z Kolovrat v roce 1373. Přestože klášter za husitských válek utrpěl četné šrámy, po jejich skončení byl opět obnoven. Zničen byl v období třicetileté války v roce 1631 saskými vojsky při jejich vpádu do Čech. V letech 1647 – 1648 byl díky přízni zakladatelského rodu znovu obnoven. V roce 1718 ukončil přestavbu klášterního kostela a přilehlých ambitů s poutní kaplí Giovanni Santini, tvůrce tzv. barokní gotiky. Nedlouho poté, v roce 1745, byla stavba značně poškozena obrovskými průtržemi mračen, v důsledku čehož následovala další přestavba, jíž se ujal vynikající architekt své doby Kilián Ignác Dientzenhofer hned v příštím roce. Po jeho smrti pokračoval ve stavbě neméně známý Anselmo Lurago, který stavbu dokončil v roce 1750. Vnitřní výzdoba je dílem významných umělců své doby, kteří vytvořili vrcholné umělecké dílo baroka v tomto regionu (malíř Václav Vavřinec Reiner, sochař František Ignác Weiss).

V 50. letech 20. století zde byla zřízena věznice a poté kasárna. Po roce 1960 byl klášter sídlem dětské psychiatrické léčebny, která zde sídlila až do roku 1995. V devadesátých letech 20. století byl navrácen řádu sv. Augustiniánů.

 

MARKVAREC  -  Naučná stezka U Petra a Pavla

Markvarec - naučná stezka U Petra a PavlaZ turistického rozcestí Výrov nedaleko známého vrcholu vede podél žlutě značené cesty naučná stezka vytvořená pracovníky státního podniku Lesy České republiky. Stezka má délku 3,5 km. Končí na rozcestí při silnici mezi obcemi Konětopy a Markvarec. Návštěvníci poznají mnoho zajímavých poznatků z lesního hospodářství a obdivovatelé přírody budou odměněni četnými výhledy na nekonečné lesní porosty. Zajímavé je i celé okolí stezky, ale to již zjistíte jistě sami.

 

HOLEDEČ  – Naučná stezka Městských lesů Žatec

Holedeč - stráň Na PískáchZ obce Holedeč vás zavede modře značená cesta do prostor zajímavých lesů a stepních strání, které oživili zaměstnanci Městských lesů v Žatci a členové Ekocentra Žatec tabulemi se základními informacemi o výskytu rostlin a živočichů. Značení stezky  je poměrně nepřehledné a snadno se stane, že sejdete ze správné cesty. Tím se nenechte znechutit, okolí Holedeče je totiž krásné i bez informací z některých vynechaných tabulí.

 

PANENSKÝ TÝNEC

Panenský Týnec - nedostavěný klášterObec se nachází 11 km od Loun směrem na jihovýchod (na Prahu). První písemná zmínka o ní se váže k r. 1115. Její dějiny jsou nerozlučně spjaty s klášterem klarisek, který zde byl vybudován kol. r. 1280. V letech 1382 - 1410 se stavěl, snad za účasti huti Petra Parléře, nový konventní kostel, jehož stavbu přerušily husitské války a již nikdy nebyl dokončen. Z původně plánovaného trojlodí se dochovaly pouze fragmenty s bohatě členěným portálem a presbytář. Torzo chrámu patří mezi nejpůsobivější památky okresu. Dnešní stavba bývalého konventu pochází částečně ze 16. století a slouží jako sídlo obecního úřadu, který v areálu nedostavěného chrámu provádí svatební obřady. Podle některých psychotroniků se v presbytáři nedostavěného chrámu nachází silná pozitivní síla, mající příznivý vliv na lidské zdraví. Dále lze v obci obdivovat barokní kostel sv. Jiří z r. 1722, za obcí, po levé straně silnice na Prahu poutní kapli sv.Blažeje z 2. pol. 17. stol., přestavěnou ve století osmnáctém. Altánek vztyčený vedle kaple chrání pramen údajně s vodou schopnou léčit oční nemoci.

Lokalita na Lounsku v severozápadních Čechách je zajímavá i archeologicky. Při rozkopávání nápadné vyvýšeniny na poli při silnici do Vrbna došlo v roce 1892 na parc. č. 528 k nálezu skvostné bronzové maskovité spony ze zničené knížecí mohyly. Situace nebyla bohužel nijak podrobně dokumentována až na zmínku o kamenné konstrukci a lidských kostech (snad několika jedinců?). Maskovitá spona o délce 8,1 cm, uložená ve sbírkách Národního muzea v Praze, je prací mistrovského šperkaře. Její patka je ztvárněna v podobě ovčí hlavy, zatímco na protilehlé straně je lučík ukončen podobou letícího dravce s rozepjatými křídly, která překrývají vinutí. Lučík je pokryt výzdobou v podobě kosodélníkových plošek, jejichž předlohy jsou hledány v thráckém umění. Esovité motivy na lučíku jsou naopak blízké výzdobě časnělaténské kolkované keramiky. Spona je datována na přelom 5. a 4. stol. př.n.l. a dokládá mimořádné společenské postavení pohřbené osoby.

Při letecké prospekci se podařilo v r. 2000 dr. Z. Smržovi z Ústavu archeologické památkové péče v Mostě mohylu přesně lokalizovat. Mohyla měla průměr asi 30 metrů, byla ohraničena asi 2,5 metru širokým příkopem a byla situována na nejvyšším místě terénu na přirozeném pahorku. Existenci zahloubené pohřební komory vyvrátilo geofyzikální měření. Hrob (hroby?) byl tedy umístěn patrně na úrovni tehdejšího terénu nebo již v náspu buď pod kamenným závalem či v kamenné skříňce. Mohyla takové velikosti musela obsahovat početný inventář (možná i vůz), který byl tehdy bohužel z neznalosti zničen či zcizen.

 

OPLOTY

Oploty - zlatý nákrčník z doby laténskéObec v severozápadních Čechách asi 8 km jihozápadně od Žatce. Do Přírodně-historického muzea ve Vídni se odtud jako dar dostala asi polovina zlatého keltského nákrčníku o váze 257,5 g. Nález byl učiněn při orbě na bývalém farském poli roku 1889. Další nálezy při prokopávání této polohy nebyly tehdy objeveny. Spektrální analýzou bylo zjištěno, že nákrčník byl vyroben ze slitiny patrně podunajského původu obsahující 79% zlata, 17% stříbra a 1,1% mědi. Předpokládá se, že pochází patrně z produkce keltských umělců v Itálii a zhotoven byl ve 4. stol. př.n.l. Skutečnost, že byl záměrně zlomen, svědčí spíše pro kultovní manipulaci s ním v nějaké svatyni, než pro jeho uložení do země jako součásti hrobové výbavy.

Na různých místech katastru obce je doloženo osídlení od neolitu do doby hradištní. Významná sídlištní poloha je umístěna severně od obce mezi silnicí na Kněžice a levým břehem Doláneckého potoka. Při povrchových sběrech v letech 1984-2000 zde bylo lokalizováno polykulturní sídliště s halštatskou (6. stol. př.n.l.) a laténskou keramikou 3. - 2. stol. př.n.l. O mimořádném významu polohy svědčí např. zlomky čtyř skleněných kobaltově modrých náramků, a dále i čtyři fragmenty pozdnělaténské malované keramiky s červenobílými a hnědočervenými pruhy a metopovými hnědými pruhy na bílém podkladě. Nalezen byl i zlomek rotačního žernovu. Osídlení na této poloze pokračuje i v horizontu plaňanských pohárů a starší době římské.

 

DRAHÚŠ - hradiště

Drahúš - hradištěBlatné hradiště na břehu Ohře asi 1 km jižně od Postoloprt. Místo spojované s našimi bájnými dějinami poprvé uvedené v Kosmově kronice. Po porážce luckého knížete Vlastislava v bitvě na Turském poli dal údajně kníže Neklan vybudovat na luckém území hradiště Drahúš, kde měl být vychován nezletilý syn Vlastislavův. Jeho poručník Durynk však malého kněžice úkladně zavraždil při lovu ryb, ale místo očekávané odměny si musel vybrat sebevraždu - oběsil se na olši. Jde o jedno z mála hradišť v rovině jen několik metrů nad záplavovým územím Ohře. V terénu jsou patrné zbytky valů o celkové délce 1100 metrů. Hradiště je dvojdílné a má celkovou rozlohu 6,75 ha. Nejlépe se dochoval severní val o délce přes 300 m, který vystupuje dnes do výšky 2,ř metru nad okolní terén. Od jihu byla poloha chráněna tokem řeky, od severu tehdy ještě zavodnělým slepým ramenem Ohře.V roce 1890 a 1891 zde správce velkostatku a cukrovaru v Postoloprtech J. Maschat a archeolog J.N.Woldřich hledali zbytky benediktinského kláštera Porta apostolorum. Ten stál ovšem na jiném místě. V 80. létech 20. stol. bylo jeho zdivo nalezeno v hospodářském stavení u fary na náměstí v Postoloprtech. Další výzkum zde provedl J. Bubeník poč. 70. let minulého století. Prokopal severní část opevnění a zjistil, že původní šířka hradby dosahovala více než 7 metrů. Val se opíral o vnější kamennou zeď o šířce 1,5 metru. Před ní se ještě nacházel příkop, který zatím nebyl prozkoumán. Samotné opevnění datujeme podle výzkumu do 2. pol. 10. století a počátku 11. století. Z plochy hradiště pocházejí i nálezy neolitické, halštatské a z doby římské. V prostoru akropole bylo zjištěno i pohřebiště z 12. století a zbytky osídlení až do 14. století.Narozdíl od bájí byly skutečné důvody založení hradiště v těchto místech spíše ekonomické. Hradiště vzniklo na křižovatce významných cest vedoucích od východu (směrem od Prahy). Zde se cesty větvily do několika směrů na Litoměřicko, Bílinsko či  dále k západu směrem na Žatec a Krušné hory.

 

BLŠANY

Blšany - kostelPokud jste se rozhodli vydat se na rozhlednu v Kryrech na Podbořansku, projíždíte městečkem Blšany , které před více než desítkou let na sebe upozornily v souvislosti s první fotbalovou ligou.

BLŠANY leží v údolí řeky Blšanky (dříve Goldbach). Obec byla v písemnostech uváděna pod různými názvy - např. Vlohen, Blssan, Blssano, Blssany, Gütl Flöhen, Föhau, Stadt Flöhau. První zmínka o ní se objevuje v r. 1238, kdy je ves uváděna jako majetek bavorského kláštera ve Waldsassenu. V 2. polovině 13. století se staly majetkem pražského arcibiskupství a ve 14. století byly vsí farní s vladyckým sídlem a tvrzí. Tvrz, zaniklá za třicetileté války, stávala zřejmě na ostrově tvořeném Blšankou a mlýnským náhonem a bývala majetkem vladyků ze Rvenic.Na počátku 16. století se obec stala součástí majetku rodu Lobkoviců a tehdy byla povýšena na městečko s vlastním znakem a pečetidlem. Roku 1541 byla městečku Bohuslavem Felixem z Lobkovic udělena důležitá privilegia - právo vlastního soudu, právo vařit pivo, vybírat clo, obchodovat se solí a konat týdenní a výroční trhy. Tyto výhody si obec pečlivě střežila a měla kvůli tomu mnoho sporů s vrchností. Městečko mělo vlastní opevnění,  jeho Stachovská brána je zmiňována ještě v r. 1727.

Po smrti Bohuslava Felixe z Lobkovic v roce 1595 přecházely Blšany z jednoho majitele na druhého (Kolovratové, hrabata z Baden-Badenu, nakonec Černínové). V květnu r. 1872 se městečkem prohnala strašlivá povodeň, která obrovskou silou zničila 5 domů, 4 učinila neobyvatelnými, 6 domů bylo poškozeno částečně a voda odnesla několik stodol. Napočítáno bylo 7 lidských obětí. V současnosti má městečko 14 ulic a spravuje 6 místních částí: Blšany Siřem, Liběšovice, Malá Černoc, Soběchleby, Stachov.

K zajímavým památkám patří na jižní straně náměstí kostel sv. Michaela Archanděla, postavený v letech 1716 – 1717, k němuž byla v r. 1762 přistavěna věž. Kostel r. 1825 vyhořel, ale byl znovu obnoven a z této doby pochází jeho dnešní podoba. Východně od kostela stojí jednopatrová budova fary, postavená r. 1734. V letech 1954 – 1960 zde sídlil podbořanský okresní archiv. Před farou stojí barokní plastika sv. Jana Nepomuckého se dvěma anděly z r. 1735. Radnice v jihovýchodním rohu náměstí  byla postavena v 2. polovině 18. století. Z obce pochází několik osobností, které se zapojily do vědeckého a odborného života. Jednou z nich byl teolog Jan Nepomuk Grűn (1751 – 1816), který byl od r. 1804 opatem premonstrátského kláštera v Praze na Strahově, řídil rovněž gymnázium v Žatci, v letech 1807 – 1816 byl děkanem a později rektorem filozofické fakulty Karlovy univerzity v Praze. Dalším byl Carl Leiner (1871 – 1930), jenž se stal uznávaným rakouským pediatrem a profesorem na lékařské fakultě ve Vídni. Z Blšan je možné zavítat do nedaleké Siřemi a projít se obcí, v níž od září 1917 do dubna 1918 pobýval spisovatel Franz Kafka.

 

PERUC

Oldřichův dubI když první písemná zmínka o obci pochází až z roku 1170, je Peruc kulturní veřejnosti známa především díky pověsti Václava Hájka z Libočan, který sem kladl bájné setkání knížete Oldřicha a selky Boženy, z jejichž svazku se narodil budoucí kníže Břetislav. Místo setkání se podle tradice mělo udát u stromu, který je nazýván Oldřichův dub (stáří asi 1000 let) a nalézá se nad potokem u silnice pod zámkem. S pověstí souvisí i pseudogotická Boženina studánka nalézající se při cestě od zámku k Oldřichovu dubu.

Svažité návsi dominuje jednolodní kostel sv. Petra a Pavla s věží a sochařskou výzdobou v západním průčelí, postavený v letech 1722-1725 Petrem Pavlem Columbanim. Na protější straně návsi se rozkládá areál rokokového zámku, postaveného v letech 1760-1770 na místě staršího renesančního zámku. Sochařská výzdoba sloupového schodiště v oválné vstupní hale zámku  je bohatě vyzdobena sochami andílků – světlonošů z dílny I. F. Platzera z doby kolem roku 1770.V jižním křídle zámku je v letních měsících otevřena  Pamětní síň Emila Filly, který zde trávil poslední roky svého života a zdejší krajinu velmi miloval.

V parčíku u kostela stojí socha sv. Jana Nepomuckého od K. Platzera z roku 1857. Na návsi pod kostelem se zachovala zvonička (vidlák) a blíže nedatovaná boží muka. Ze starší zástavby z doby kolem roku 1840 stojí na návsi bývalý empírový hostinec č.p. 19.

Na místním hřbitově je pochován (novoklasicistní hrobka) páter  František Daneš, kněz, vlastenec a pedagog, který byl v 19. století vůdčí osobou kulturního, společenského i politického života v Peruci. Perucká fara se stala za jeho působení  - i díky Hájkově pověsti - místem schůzek našich buditelů a vlasteneckých politiků, předních mužů českého kulturního a společenského života, jako byl např. K. H. Borovský, Fr. Palacký, W. W. Tomek, Sv. Čech, F. L. Rieger, K. Sabina, L. Čelakovský, J. V. Frič a další.

V zámecké zahradě je otevřeno Muzeum české vesnice, které  bylo vybudováno ze staré barokní sýpky z konce 18. století. Zde jsou uchovány staré zemědělské stroje, různé nářadí,  nástroje a předměty,  které byly odedávna součástí života na českém venkově, ale také loutkové divadélko a stará školní třída.

Nenapodobitelná je  Krásná (Čechova)  vyhlídka  uprostřed blízkého lesa, kde se otevírá pohled na panorama Českého středohoří.  Zde vznikaly kromě krásných obrazů Emila Filly i Čechovy verše. V údolí mezi Perucí a Stradonicemi se nad Débeřským potokem nalézá přírodní památka V hlubokém, lokalita teplomilných rostlin na opukovém podkladu (třemdava bílá, lilie zlatohlávek aj.).

 

KRÁSNÝ DVŮR

Krásný Dvůr - zámekObec Krásný Dvůr se nachází 5 km severozápadně od města Podbořany. Obci vévodí státní zámek s prvním 100 ha anglickým parkem v Čechách.

Nejstarší zprávy o Krásném Dvoře pochází z konce 13. století, kdy je zmiňován Vilém Fremut, držitel Krásného Dvora. V polovině 15. století byla vesnice rozdělena na dva nestejné díly, z nichž menší držel Zikmund Fremut, větší pak vlastnili Vilém s Jiříkem. Nejvíce se ale do dějin Krásného Dvora zapsal šlechtický rod Černínů, který zdejší panství koupil v 17. století. Příslušník tohoto rodu, František Josef Černín, se poté rozhodl k rozsáhlé přestavbě objektu na renesanční vilu. Projekt přestavby vypracoval známý český architekt František Maxmilián Kaňka. Práce byly zahájeny v lednu r. 1720 a ukončeny v r. 1724. Z archivních materiálů vyplývá, že původní projekt přestavby byl na žádost F. J. Černína zhruba v polovině prací radikálně změněn. Ve stavbě se výrazně odráží vliv francouzského stavitelství. Je začleněna přirozeným a citlivých způsobem do okolní krajiny a vytváří její dominantu. Přirozený anglický park v Krásném Dvoře byl založen v letech 1783 – 1793 Janem Rudolfem Černínem z Chudenic. Park byl oživen řadou romantických staveb, které zkrášlují volné plochy nebo ukončují různé průhledy parkových partií (gloriet, Panův templ, Čínský pavilon, obelisk, novogotická rozhledna, románská brána). Z hlediska dendrologického najdeme v parku přes sto druhů dřevin. Nejvýznamnější je tzv. Goethův dub (dnes již torzo), jehož věk se odhaduje na 1000 let a patří tudíž mezi nejstarší stromy v Čechách. Za východní částí zámku je umístěna tzv. francouzská zahrada.

Zámek hostil řadu významných osobností: J. W. Goetha, básníka Theodora Körnera, kněžnu Zaháňskou s knížetem Metternichem a také Josefa Dobrovského. Zámek a park se zalíbil i filmařům, natáčely se zde např. filmy: Spříznění volbou,  To horké léto v Marienbadu, Konec starých časů či Jak básníkům chutná život a několik pohádek. V současné době je v zámku zpřístupněno pro veřejnost 18 místností a chodbové galerie. Jsou zde instalována velmi cenná malířská díla českých a evropských autorů (P. Brandl, L. Kohl, J. Bergler, K. Škréta, F. Benthum, K. Brand, A. Lebrun), dále grafiky, porcelán, sklo, kamenina, hodiny, původní kamna klasicistních tvarů, nábytek a další ukázky dovednosti historických řemeslníků. Pozoruhodné jsou také některé tematické sbírky (např. rozsáhlý barokní obrazový soubor psích portrétů malíře P. V. Bergera).

 

Hradiště DŘEVÍČ u Kozojed

Hradiště DřevíčJihovýchodně od obce Kozojedy (okr. Rakovník) se rozkládá impozantní hradiště Dřevíč. Je umístěno na ostrožně, která je součástí opukového masivu Džbánu a ze tří stran je chráněno strmými srázy do údolí Pochválovského potoka na západě a Vinařického potoka na straně severní a východní. Převýšení činí místy až 165 metrů. Opevněna je plocha o rozloze 11 až 12 hektarů. Valy dnes dosahují výšky 3 – 6 metrů a u paty jsou široké 7 až 16 metrů. Tyto rozměry jsou ovšem až výsledkem novodobých úprav z počátku 20. století. – původně byly užší a vyšší. Původně se myslelo, že jde o hradiště jednodílné, ale podle leteckého snímkování bylo rozpoznáno ještě vnitřní příčné členění. Hradiště bylo zkoumáno jen ve značně omezené míře. Podle náhodných nálezů (mnohdy již dnes ztracených) zde bylo osídlení v různých obdobích pravěku – neolitu, únětické kultury, knovízské a halštatské kultury. Největšího významu nabyla opevněná poloha v době hradištní (keramické zlomky dokládají osídlení od 10. až do 13. století). Původně bylo snad vybudováno k ochraně stezky vedoucí z Poohří ku Praze. V 11. století se stalo jedním z přemyslovských správních hradů. Kronikář Kosmas se k r. 1002 zmiňuje o Dřevíči jako o „velmi pevném hradu“. Jediný archeologický výzkum zde provedl Antonín Knor v r. 1950. V dlouhé sondě napříč celým hradištěm zachytil pohřebiště z 11. a 12. století. Předpokládá se zde i existence kostela, snad někde v místech, kde dnes stojí barokní kostelík sv. Václava. Podle pověsti našel na hradišti obecní pastýř Houda tak velký poklad, že se stal rychtářem a koupil zvon do kostela. Ať už je to pravda či nikoliv, stojí tato lokalita zcela určitě za návštěvu!

 

LIBYNĚ – kostel sv. Jiljí

Kostel sv. Jiljí v Libyni První zmínka o vsi Libyně pochází z roku 1338, kdy se uvádí farář Střezivoj z Libyně. Již tehdy byl zdejší kostel farním. Snad právě z této doby pochází dnešní podoba gotického, paprsčitě sklenutého presbytáře. Ten je postaven jako pětiboký vzepřený pískovcovými žebry. Klenák, žebra a další opracované nosné prvky jsou zhotoveny z velmi kvalitního pískovce dovezeného z nedalekého dolu. Zajímavostí je gotické okno za oltářem, jež bylo původně zazděno. Při odkrývání tohoto okna bylo objeveno další gotické ostění, tentokrát však podstatně menší a datově nelogicky starší. Na oslím oblouku ze strany presbytáře jsou dochovány ještě gotické fresky s květinovými motivy. Nad oslím obloukem před presbytářem byla objevena freska erbu pánů ze Strojetic, která byla během rekonstrukce datována do roku 1703. Další části stavby pocházejí již z mladší doby a dnešní podoba lodě odpovídá dvěma přestavbám a to barokní a oken se pak týká ještě přestavba klasicistní. Nicméně i tato loď stojí na původních gotických základech s částí ještě gotické zdi, což potvrdil archeologický výzkum. Při rekonstrukci podlahy byla v r. 2013 uvnitř kostela objevena krypta, podzemní zděná prostora s valenou klenbou, která obsahovala kosterní pozůstatky několika jedinců. Vznikla pravděpodobně v rámci rekonstrukce kostela v období baroka, snad na sklonku 17. století a byli v ní pohřbíváni příslušníci šlechty, která vlastnila vesnici Libyně a další statky v okolí. Dále zde archeolog Martin Volf odkryl i několik dalších středověkých hrobů, z nichž dva byly překryty hrubě otesanými náhrobníky. Kostel nyní vlastní občanské sdružení „Za záchranu kostela sv. Jiljí" v čele s manželi Jitkou a Richardem Kantovými z Lubence. Kostel se podařilo zastřešit a staticky zajistit, obnovit sakristii a zrekonstruovat celý gotický presbytář včetně fresky nad oslím obloukem. Jsou osazeny nové vstupní dveře a sedm oken s vitrážemi. Stále pokračují opravy hřbitovní zdi a práce na obnově podlahy a interiéru. V budoucnu se zde plánuje zřízení unikátního muzea vitráží. Kostel zatím není běžně zpřístupněn, návštěvu je nutno domluvit v obchodě vitrážnické firmy  SKLOART, Chýšská 109, 439 83 Lubenec s manželi Kantovými.

 

Rozhledna VOCHLICE u Lubence

Rozhledna Vochlice u LubenceBizarní věž rozhledny se nalézá v nadmořské výšce 449 m na kopci Vochlice mezi osadami Libyně a Mlýnce, cca 4km severně od Lubence.  Informace o vzniku kamenné rozhledny na vršku Vochlice nejsou jednoznačné. Nejspíše byla vybudována v druhé polovině 19. století jako zpestření rozsáhlého anglického parku zámku Mlýnce, který tehdy vlastnili bratři Bauernreutherové. Jiná verze uvádí, že rozhlednu postavili místní turisté v roce 1881, přičemž jako vzor si vzali věž z lubeneckého erbu. Každopádně však na dlouhá léta - hlavně v období totality - upadla v zapomnění a její stav byl velice špatný. Naštěstí se v roce 2007 skupina místních nadšenců - především kolem nově založeného „Občanského sdružení na záchranu kostela sv. Jiljí" – rozhodla již značně zchátralou věž přeměnit v elegantní rozhlednu. Od jara 2007 probíhaly záchranné práce pod hlavičkou sdružení a za pomoci sponzorů, dobrovolníků a nadšenců. Podařilo se upravit přístupovou cestu k rozhledně, vyspravit zdivo stavby, osadit nové schodiště, vstupní dveře a střechu s hromosvodem. Oficiální otevření rozhledny se konalo 28. srpna 2010. Přístup je možný po žluté turistické značce spojující Libyni a Mlýnce (auto možno nechat v Libyni a pokračovat cca 0,5km severně polní cestou po značce až na Vochlici). Otevírací doba:květen až konec října - víkendy 13-16 hod., ostatní dny lze vyzvednout klíče od rozhledny v obchodě vitrážnické firmy SKLOART, Chýšská 109, 439 83 Lubenec. Po-pá: 8.00-17.00, sobota 8.00-12.00. tel: 603 818 185.

 

PÍSEČNÝ VRCH u Bečova

Písečný vrchSeskupení paleolitických sídlišť a výrobních míst na Písečném vrchu u Bečova je jednou z nejvýznamnějších lokalit tohoto období v Evropě. Návrší je tvořeno třemi vrcholy, kde se vyskytovaly povrchové výchozy kvalitního, tzv. cukrovitého křemence. Surovina byla velmi vhodná pro výrobu štípaných kamenných nástrojů. Zdejší materiál byl sbírán na ploše až 2 km čtvereční a později i těžen. Nejstarší osídlení je tu doloženo na západním vrcholku kopce a je datováno do období staršího paleolitu (750 000 až 250 000 tis. let př.n.l.). Místo poskytovalo daleký výhled do údolí řeky předcházející dnešní Ohři. O pobytu člověka ve středním paleolitu (250 000 až 40 000 let př.n.l) svědčí malé sídliště umístěné asi 50 metrů nad územím zaplavovaným Praohří. Na tomto místě byly pod skalním převisem odkryty zbytky obydlí – obytné chatrče neandertálců. Vnitřní rozměry asi 5 x 3,5 metru nesvědčí o bůhvíjakém komfortu. Obytný prostor byl vymezen kamennou zídkou a několika balvany, tvořícími konstrukci stěn. Střechu zčásti nahrazoval skalní převis a stěny byly zakryty kůžemi na dřevěné konstrukci. Uprostřed podlahy se nacházelo ohniště a plochý kámen opodál je vysvětlován jako sedátko. V objektu bylo nalezeno přes 2000 kusů štípaných kamenných nástrojů.

Kvalitní kamenná surovina lákala lidi k osídlení i v mladších obdobích, jak to dokládají výzkumy na několika dalších místech Písečného vrchu a v jeho nejbližším okolí. Ke zdrojům cukrovitého křemence se ještě dobýval lid kultury s vypíchanou keramikou v mladší době kamenné (neolitu) a to štolami až 3 metry hlubokými. Ještě později – v době bronzové – byl zdejší materiál používán k výrobě drtidel na zpracování obilí.

 

 

Vrch MILÁ

Vrch MiláVrch Milá nalezneme v západní části CHKO České středohoří, jen pár set metrů nad malebnou vesničkou téhož jména. Kopec je převážně skalnatý čedičový útvar (kupa) třetihorního vulkanického původu, dosahující výšky 510 metrů nad mořem.

V současné době je hojně pokryt vegetací, můžeme zde nalézt stepní společenstva s typickým porostem kavylu. Na nejsušších jižně exponovaných místech kolem úpatí se nachází len rakouský, hlaváček jarní, žluťucha menší. Nejnápadnější rostlinou , která se nikdy nevyskytuje mimo skály a která svými žlutými květy kontrastuje na tmavém skalním povrchu je tařice skalní. Dalšími nápadnými druhy jsou koniklec luční a bělozářka liliovitá. Ve skalních štěrbinách rostou kapradiny jako sleziník červený atd. Vidět zde můžeme mnohá další rostlinná společenstva.Mezi nejčastější dřeviny, které zde můžete spatřit náleží jasany, javory, lísky a lípy. Zajímavostí je jeřáb milský, popsaný teprve nedávno, který se pravděpodobně vyskytuje pouze zde.

Z živočichů zde žijících nacházíme rejska obecného, myšici lesní, hraboše polního. Z ptačí říše například lindušku lesní, strnada obecného, káně lesní, poštolku obecnou. Početná je též třída hmyzu z níž je zajímavé zmínit Saranče Stenobothrus eurasius bohemicus, které je endemitem Českého středohoří a jeho výskyt byl důvodem zařazení Milé do seznamu evropsky významných lokalit Natury 2000.Milá je domovem řady chráněných druhů rostlin, mezi ty významné a zvláště chráněné druhy patří hlaváček jarní, divizna brunátná, bělozářka liliovitá, koniklec luční český, kavyl Ivanův. Druhy jako violka obojetná a česnek tuhý zde mají nejzápadnější stanoviště v Evropě.

Z důvodu  své jedinečnosti, která se i přes  hojně zemědělsky obhospodařovanou krajinu dochovala, byla  25 února 1958 vyhlášena přírodní rezervací s posláním chránit výskyt teplomilných rostlinných společenstev. Přes přírodní rezervaci Milá vede modrá turistická trasa Louny-Most. Pod úpatím kopce se v poměrně hustém porostu odbočuje na vrcholek kupy právě po této barvě.

 

BŘVANY - pramen kyselky

BřvanyNedaleko vlakového nádraží v obci Břvany se lze občerstvit zde vyvěrající minerální vodou, dříve upravovanou a stáčenou pod názvem Praga. Už ve středověku byly známé zdejší  vydatné prameny minerální vody, která se později vyvážela v kameninových lahvích a džbánech do dalekého okolí. Objektivní dokumentace o využívání zdrojů minerální vody je z roku 1910. Za zmínku stojí, jak byla minerální voda objevena - místní občan Trautzl nechal na svém pozemku hloubit studnu a narazil na minerální pramen, který nazval svým jménem Trautzelquelle. V lokalitě se pak prováděly mnohokrát průzkumné vrty a minerální voda tak vyvěrala na mnoha místech, až Zřídelní inspektorát v Karlových Varech doporučil z důvodu ochrany zdrojů sjednocení vrtů pod správu Schwarzenberských statků. Název PRAGA zavedla Schwarzenberská správa pro břvanskou minerální vodu až v roce 1922. Další historické názvy minerální vody, pod kterými se voda prodávala, byly Regina, Perla Břvanská, Bohemia, Santos a za okupace Hilda.

Přirozeně mírně perlivá  břvanská minerálka patří mezi uhličitanové vody (tzv. kyselky) a  rozpuštěné minerální látky jí dávají specifické chuťové vlastnosti velmi příznivé pro občasnou konzumaci. V roce 1948, kdy se zdroje staly majetkem Ministerstva zdravotnictví, byl minerální vodě vrácen název PRAGA. V letech 1966-69 byla postavena nová stáčírna, která využívala dva vrty. Od privatizace v roce 1992  využívala zdroje minerální vody akciová společnost Kyselka PRAGA Břvany, která stáčela, sytila oxidem uhličitým a odželezňovala minerální vodu do listopadu 2005.

V současnosti je areál využíván jen jako mezisklad firmy Karlovarská Korunní.  Před branou  bývalé stáčírny - v zastřešeném altánu -  je stále možnost si oblíbenou  kyselku v přírodním stavu načepovat do přinesené nádoby.

 

BEDŘICHŮV SVĚTEC - kostel sv. Jakuba (okr. Most)

Bedřichův Světec - kostel sv.Jakuba   Kostel je nejstarší stojící stavbou na Mostecku. Byl původně románský (svědčí o tom zachovaná část zdiva lodi kostela), později však ve 14. století byl goticky přestavován a postupně, jak šla doba a měnily se historické slohy, i několikrát upravován a doplňován. Do dnešní doby má kostel tvar jednolodní obdélné stavby s pravoúhlým presbytářem a s pravoúhlou sakristií po straně jižní, jež převyšuje kostelní loď, a s otevřenou předsíní po jižní straně lodi kostela. Kostelní okna jsou hrotitá. Loď kostela v Bedřichově Světci s dřevěnou kruchtou je plochostropá. Presbytář je sklenut dvěma poli křížové žebrové klenby na konzolách. Gotický sanktuář má původní mřížku. Předsíň na jižní straně je sklenuta křížovou hřebínkovou klenbou. Na triumfálním oblouku jsou dochovány gotické nástěnné malby a v lodi kostela po levé straně je taktéž gotická freska (odkryto profesorem Bohuslavem Slánským při stavebně historickém průzkumu kostela). Zařízení kostela sv.Jakuba obsahovalo hlavní oltář, jenž nesl obraz sv. Jakuba a pocházel z konce 17. století (bohužel se nedochoval do dnešních dnů). Kazatelna byla taktéž raně barokní z konce 17. století. Na stěně předsíně kostela se nacházejí dva poškozené náhrobní kameny (pravděpodobně z let 1521 a 1571). Archeologické průzkumy uvnitř objektu kostela i vně sakrálního areálu byly provedeny Archeologickým ústavem Československé akademie věd v Mostě (v 70. a 80. letech, odborný výzkum vedl Doc. Jan Klápště). Stavebně historický průzkum prováděl prof. Bohuslav Slánský v 70. letech a později v 80. letech arch. Ivana Kiszová z tehdejšího Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem.

Kalendář muzeum ŽatecMěsíční program
Kalendář muzeum ŽatecOtevírací doba
Hlavní budova + Křížova vila
ÚT - PÁ: 9.00 - 17.00
SO - NE: 13.00 - 17.00
PONDĚLÍ: ZAVŘENO
/POLEDNÍ PŘESTÁVKA: 12.00 - 12.30/
Poslední prohlídka v 16.30
 
Pracoviště Stará papírna
ÚT - PÁ: 9.00 - 17.00
SO: 13.00 - 17.00
NE a PO: ZAVŘENO
/POLEDNÍ PŘESTÁVKA: 12.00 - 12.30/
Poslední prohlídka v 16.30
 
Ve všech budovách zavřeno
o svátky a 31.12.

 
 overeno
 
Kalendář muzeum ŽatecVstupné
Vstupné: Hlavní budova a Křížova vila
prohlídka jedné budovy
jednotlivci: základní 30,- Kč, snížené 20,- Kč, rodinné 60,- Kč
hromadné výpravy: MŠ á 5,- Kč, ZS,SŠ a VŠ á 20,- Kč
 
prohlídka budov RMŽ a KV
jednotlivci: základní 45,- Kč, snížené 30,- Kč, rodinné 100,- Kč
hromadné výpravy: MŠ á 8,- Kč, ZŠ, SŠ a VŠ á 30,- Kč
 
vstup zdarma
AMG, ZTP, novináři (po předložení průkazu)
děti do 6 let
 
Vstupné: Stará papírna
zdarma
 
kontakt HLAVNÍ BUDOVA
Regionální muzeum K. A. Polánka
Husova 678
Žatec 438 01
IČO: 00360805
 
telefon
608 200 697
email
rmz@muzeumzatec.cz
bod
mapa

přejít na Facebook

 

kontakt KŘÍŽOVA VILA
Regionální muzeum K. A. Polánka, pracoviště Křížova vila
Zeyerova 344
Žatec 438 01

telefon
774 192 414, 415 710 389
email
vilakriz@muzeumzatec.cz
bod
mapa

přejít na Facebook

kontakt STARÁ PAPÍRNA
Regionální muzeum K. A. Polánka
pracoviště Stará papírna
Volyňských Čechů 733
Žatec 43801
 
telefon
email
email
bod
Používáním tohoto webu souhlasíte s ukládáním cookies, nezbytných pro dobré fungování webu.