Perličky z depozitáře

Mezi souborem v Regionálním muzeu K. A. Polánka v Žatci dochovaných ostrostřeleckých terčů z 19. století najdeme také dva, které spolku darovali budoucí žatečtí starostové ze známého rodu von Schönfeld. První z nich má poněkud lechtivý motiv. Popsán je jako Překvapení v lázni. Zachycuje (doufejme) milostné laškování v lesní tůni zobrazené v kruhovém rámečku. Polonahá dívka je "překvapena" svým milým při koupeli uprostřed lesa. Terč byl aktivně používán, najdeme na něm několik zásahů. Jeho základem je dřevěná deska, rozměry jsou 55 x 58 cm. Ostrostřelcům ho daroval mladý Theodor Ritter von Schönfeld v červnu roku 1837, jak dosvědčuje černý nápis v rozích terče. Víme, že Theodor, narozený roku 1816, se stal členem spolku roku 1836, od roku 1843 byl ostrostřeleckým hejtmanem. Starostou Žatce byl zvolen poprvé roku 1855. Povoláním byl knihkupec.

Druhý z terčů daroval ostrostřelcům Theodorův syn Konstantin (Constantin), který byl povoláním advokát. Byl také aktivní v ostrostřeleckém spolku a stal se jeho hejtmanem. I on daroval svým druhům terč ještě předtím, než se stal starostou, konkrétně roku 1885. Starostou byl zvolen o tři roky později.

Konstantinův terč má rozměry 60 x 60 cm. Tvoří ho kresba přichycená na dřevěnou desku. Na terči je na černém pozadí v osmiúhelníku realisticky zobrazena budova Střelnice, která stávala v místech dnešního autobusového nádraží. Před Střelnicí stojí ostrostřelci ve svých uniformách s péřovým kloboukem a jedna dáma v modrých šatech. Nad budovou vlaje prapor v rakouských barvách. Zachyceny jsou rovněž stromy v okolí a tehdejší pouliční lampy. Okraje terče i osmiúhelníku zdůrazňují plastické lišty zlaté barvy. Součástí je německý nápis se jménem sponzora i datací, umístěný nahoře a dole, opět ve zlaté barvě. Přes kresbu Střelnice je namalován terč, v jehož prostředku je patrný jediný "zásah". Je pravděpodobné, že tento terč byl určen jako cena pro vítěze, či jako upomínka, právě proto, že má jen jeden zásah. Dosud neprošel restaurováním. Spolu s dalšími spolkovými památkami, ke kterým patří např. ostrostřelecký klobouk, je uložen v depozitáři ve Staré papírně.

Ostrostřelci patřili kdysi k nejaktivnějším a nejvlivnějším místním spolkům, bez jejichž účasti se nemohla obejít žádná velká kulturní akce či slavnost. Budova Střelnice zažila i návštěvy několika panovníků a dalších členů habsburské dynastie. 

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.

Mýtickou ochránkyní Žatce byla Saazia (v českém překladu Žatecie). Tuto postavu znovuobjevilo právě Regionální muzeum v Žatci v souvislosti s přípravou výstavy Král a jeho město roku 2015. Historičku muzea zaujaly staré dosud neurčené fotografie z velké slavnosti roku 1910, kdy se konal monumentální historický průvod. Do Žatce přijel tehdy rovněž Karel Habsburk, patron žateckého spolku ostrostřelců, kterému místní dívky předvedly na náměstí chmelový tanec. Karel se později stal posledním českým králem.

Podle fotografií se podařilo určit také velký štít uchovávaný dosud v pomocné evidenci, který byl zařazen do sbírek. Štít měla na voze jedna z hlavních aktérek slavnosti Saazia. Stála před velkým modelem Kněžské brány. Postava vznikla patrně podle obdobných ženských ztělesnění, jako byla např. Bavaria (známá z Mnichova), Slavia či Austria. Starší doklad její "historické" existence se dosud najít nepodařilo, přesto muzeum začalo Žatecii používat jako "moderátorku" některých svých akcí i ze starší minulosti Žatce. Zatímco v současnosti ji několikrát ztělesnila historička muzea, roku 1910 byla Saazií Carola Wachert. Spolu se svou kolegyní Austrií (patronkou tehdejšího Rakouska-Uherska) byla Carola roku 1910 představena po slavnosti i arcivévodovi Karlovi.

Saazia roku 1910 představovala město ještě s převahou německých obyvatel. Na hlavě měla korunu, v ruce žezlo. Dlouhé šaty zdobil chmel a motiv dubových listů. Pro její štít se zobrazením městského znaku byl zvolen tvar gotický. Vysoký je 104 cm, široký 55 cm. Štít pro historickou slavnost nebyl kovový, ale dřevěný. Kovová je pouze obruba s ozdobou z velkých nýtů. Ze zadní strany byl připevněn úchyt.

S městským znakem souvisela roku 1910 i celá koncepce slavnosti, kdy se připomínalo výročí jeho údajného udělení. Šlo o dodnes populární pověst o dobývání Milána, která byla dlouho prezentována jako historická skutečnost. Tzv. Kronika neznámého kladla tuto událost do roku 1160. Své počátky tehdy u Milána poněkud ahistoricky hledal i zmíněný spolek ostrostřelců, který vznikl samozřejmě o mnoho později. Oslava roku 1910 byla jednou z největších a nejkrásnějších slavností doby před první světovou válkou. Více se o ní můžete dočíst v publikaci Korunované hlavy v Žatci nebo v článku Ještě se tančilo aneb Návštěva Karla Habsburského v Žatci roku 1910, uveřejněném ve sborníku Poohří 6.

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.

Roku 2015 otevřené nové depozitáře Regionálního muzea v Žatci se nacházejí v budově tzv. Staré papírny č.p. 733, která byla původně kartonážkou. Navazovala na činnost nejstarší kartonážky ve městě, kterou roku 1873 koupil Moritz Rudolf Lüdersdorf (1844 –1923), a připojil ji k litografické dílně svého otce. Lüdersdorf výrobu rozšířil a nechal postavit novou budovu, zmíněné č.p. 733. Kartonážka se zaměřovala na výrobu obalů (krabičky, sáčky, tašky), které šly i na export. Měla také vlastní tiskárnu. Převážně z mladší doby, kdy patřila např. pod SEPAP, se dochovala řada výrobků, jak ostatně dokumentuje výstava o činnosti papírny, připravená muzeem právě pro rok 2022.

V depozitáři muzea v souboru archiválií však najdeme i několik faktur, které firma vystavila svým zákazníkům již počátkem 20. století. Jedna z nich je z válečného léta 1917. Vystavena byla pro Hugo Taubera z Luhačovic. Hlavička faktury přináší vyčerpávající informace o kartonážce, zmíněny jsou všechny činnosti firmy. Nechybí ani informace o tradici firmy, sahající až do roku 1866, umístěná pod rakouskou dvojhlavou orlicí. V hlavičce faktury najdeme rovněž informace o číslech kont. Následují údaje o odběrateli, a tradiční vyúčtování s pokyny pro zaplacení a případnými sankcemi. Papírová faktura, dnes mírně zažloutlá, má klasický formát A4. Ozdobná hlavička je provedena v modré barvě. Do tištěné předlohy byly vpisovány další údaje ručně. Ve sbírkách muzea jsou rovněž další faktury, např. z roku 1879 či 1913, v odlišné grafické úpravě.

Na faktuře z roku 1917 můžeme najít i podpis Moritze Lüdersdorfa. Ten patřil v Žatci ke známým a oblíbeným podnikatelům. Jako evangelík poskytl např. prostředky na stavbu evangelického kostela vedle dnešní hlavní budovy muzea v Husově ulici. Později podpořil i stavbu fary. Pocházel ze Saska. Roku 1913 se stal obchodním radou. Byl také nositelem saského královského Albrechtova řádu 1. třídy a pruské červené orlice. Hrobku rodiny najdeme dodnes na žateckém hřbitově.

Bližší informace o kartonážce můžete najít rovněž v brožuře Z dějin žateckého průmyslu (2016) nebo ve stálé expozici v budově Staré papírny.

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.

S oslavami spojenými s návštěvou Karla Habsburka v Žatci v červnu 1910 souvisí rovněž nedávno objevený plakátek s rozkazem pro jeho ostrostřelecký sbor. Je již pomuchlaný a potrhaný, přesto však stále dobře čitelný. Hejtman sboru Voigt v něm vyzývá členy žateckého spolku ostrostřelců k účasti na slavnosti, konané při příležitosti 750. výročí jeho založení. Ostrostřelci vztahovali i přes ostrý nesouhlas městského historika Adolfa Seiferta datum založení spolku k roku 1160 v souvislosti s dobýváním Milána. Toto datum uvádí kontroverzní Kronika neznámého. Novodobý ostrostřelecký spolek pochopitelně nebyl tak starý, byť navazoval jistou formou na činnost městských střelců ze starších dob. V Žatci se tradovalo, že u Milána město získalo i svůj znak, rovněž na základě zmíněné kroniky, což bylo při slavnosti rovněž připomínáno. Dodejme ještě, že zmiňovaný historik Seifert se slavnosti nedožil.

V textu plakátku je zdůrazněna mimořádnost oslav. Spočívala právě v tom, že se jich zúčastnil osobně protektor (patron) spolku arcivévoda Karel Habsburk. Bylo to skutečně velmi vzácné, vznešení či bohatí protektoři často posílali na městské slavnosti jen své zástupce. Pokyny řádně zdůraznily výjimečnost akce, nechybělo tradiční podtržení věrnosti habsburskému domu. Každý člen spolku si měl dát do pořádku uniformu.

Papírový rozkaz má rozměry 14,5 x 23,5 cm. Graficky je jednoduchý, světlý podklad a černé písmo různých typů. Na zadní straně je malé razítko žateckého zámečníka: Anton Grabner, Schlossermeister Saaz. Plakátek patří k nejstarším a nejvzácnějším ze sbírkové podskupiny plakátů, kterých má v současnosti muzeum přes tisíc. Prošel základní konzervací.

V knihovně žateckého Regionálního muzea K. A. Polánka je rovněž dostupná knížečka z pera kronikáře Ludwiga Engla k údajnému 750. výročí založení spolku. Najdeme v ní i oficiální fotografii Karla Habsburka, patrona spolku.

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.

Říká se, že bez portrétu Marie Terezie se nemůže obejít žádný český zámek. Jeden portrét již zubem času poněkud "ohlodaný" o rozměrech 28,7 x 21,5 cm najdeme i v žateckém muzeu. Jedná se o poničené plátno bez rámu, jehož přesný původ není znám. Nevíme, zda je ze Žatce či ze svozu z některého ze zámků. Marie Terezie je zde zobrazena již ve svém černém vdovském šatu. Obraz vznikl tedy po smrti jejího milovaného manžela Františka Štěpána. Kromě tohoto panovnického portrétu najdeme ve sbírkách muzea např. různá zobrazení Františka I. či Františka Josefa I., nechybí ani Josef II., který měl ve městě oblíbený pomník. Fotografie zase dokumentují návštěvu budoucího posledního krále Karla Habsburka v Žatci roku 1910.

Marie Terezie (vládla 1740-1780) ani její syn Josef II. (vládl 1780-1790) patrně v Žatci nikdy nebyli. Prameny jejich návštěvu nezmiňují. První léta její vlády ostatně vyplňují války, které Žatec postihly dosti výrazně. Roku 1742 město obsadili nepřátelští Francouzi. V dalších letech prošla městem opakovaně pruská vojska. Poněkud pozitivnější stopu zanechala Marie Terezie v dějinách města, když mu roku 1746 poskytla právo konat třetí výroční trh - na svátek Obrácení svatého Pavla 25. ledna. V 50. letech 18. století byla v Žatci postavena nová kasárna v místech bývalého hradu. Na sklonku vlády Marie Terezie v letech 1770-71 postihl město hladomor. Vznik magistrátu roku 1788 spadá již do doby vlády jejího syna Josefa II.

Kromě zmíněného portrétu najdeme ve sbírkách muzea např. velký soubor nejrůznějších mincí z tereziánské doby, většinou s jejím zobrazením. Jde zejména o krejcary a grešle. Ve sbírkách je rovněž několik mincí jejího manžela Františka Štěpána i medaile k jeho korunovaci na římského krále z roku 1745. Zajímavá je rovněž plaketa (medaile) s mladou Marií Terezií, o průměru 9,4 cm. Nahoře má malý otvor na zavěšení, po obvodu je opis s jejími tituly.

Ukázkou pozdější tradice je pak pamětní medaile k odhalení nejznámějšího pomníku Marie Terezie ve Vídni 1888. Medaile nesoucí znaky opotřebení má průměr 3,3 cm. Na jedné straně je obrázek pomníku. Figurálnímu pomníku dominuje panovnice na trůně, která drží v ruce pragmatickou sankci. Nechybí ani její nejslavnější rádcové a generálové, z nichž je u nás nejznámější generál Laudon. Na druhé straně medaile je německý text: Zur Erinnerung an die feierliche Enthüllung des Denkmales der Kaiserin Maria Theresia in Wien Mai 1888. (V překladu: Na památku slavnostního odhalení pomníku císařovny Marie Terezie ve Vídni v květnu 1888). Bronzový pomník byl odhalen ve výroční den narození Marie Terezie 13. května 1888. Sochař Caspar von Zumbusch na něm pracoval třináct let. Pomník dodnes najdeme nedaleko Hofburku. Dodejme ještě, že Praha se dočkala pomníku Marie Terezie až roku 2020, má ryze moderní podobu a najdete ho v parku Marie Terezie na Praze 6. Autorem je Jan Kovářík. Odhalení pomníku předcházela řadu diskuzí a sporů, jak už to u památníků významných osobností v dnešní době často bývá.

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.

V podsbírce plakátů se dochovalo několik kusů plakátů ze zajímavého období od konce druhé světové války do nástupu komunistů k moci v únoru 1948. Tehdy se i žatečtí Češi snažili navázat na starší tradice. Patřila k nim i úcta k prezidentu-osvoboditeli Masarykovi. V Žatci byla ovšem specifická situace.

Za první republiky, kdy zde stále převažovalo německé obyvatelstvo, se sice jaksi povinně Masaryk připomínal. Místní Němci však k němu měli velmi rezervovaný postoj. Největší oslavy proběhly roku 1934 k znovuzvolení Masaryka prezidentem. Typicky německým způsobem, způsobem, kterým byl pochodňový průvod (24. května 1934). Město mělo slavnostní vlajkovou výzdobu, starosta Rudolf Ritter von Schönfeld, řečnil tradičně z balkonu radnice. Hovořil v němčině, jeho projev posléze tlumočil do češtiny místostarosta katecheta (učitel náboženství) Ignác Leitner. Dle kroniky šlo o největší oslavu za první republiky, v průvodu mělo jít 4 500 lidí, na náměstí se jich shromáždilo na 11 tisíc.

Když Masaryk roku 1937 zemřel, tryzna na náměstí byla spíše českou záležitostí. Fotografii ze vzpomínkové akce máme pouze v přetisku z Kraje Lučanů z roku 1938.

Roku 1947 organizovala v Žatci Okresní a místní rada osvětová k 10. výročí úmrtí prezidenta týden pod názvem: Osvětou k lidové demokracii. Proběhl od 14. září do 21. září 1947. Zval na něj typicky dobový jednoduchý a úsporný textový plakát o rozměrech 69 x 99 cm orientovaný na šířku. Protože plakáty byly kromě tisku tehdy jedním z hlavních zdrojů informací o akcích, přinášely často podrobný rozpis programu. Ten probíhal v tomto případě v Městském divadle, Domě osvěty či hotelu Zlatý anděl. Uveden byl organizátor, tiskárna a další pokyny pro účast. Roku 1947 si místní mohli prohlédnout rovněž výstavu o Masarykovi, o které je noticka ve spodní řádce. Pro historika tak plakát přináší řadu zajímavých informací.

Byl Masaryk v Žatci?
Pokud se ptáte, zda Masaryk byl někdy osobně v Žatce, je odpověď poněkud šalamounská. Byl a nebyl. Je návštěvou města pětiminutové vystoupení z vlaku? Kronikář sice roku 1922 napsal pár řádek o prezidentu v Žatci, nahoru do města se však prezident nevydal. Pro ty, kteří nejsou ze Žatce, připomeňme, že obě nádraží jsou dole pod centrem města. Konkrétně se v kronice můžeme dočíst: "20. srpna. Prezident Masaryk se včera vracel z letního pobytu na Capri do Lán. V 16 hodin 35 minut dorazil zvláštní vlak do Žatce a měl zde zastávku 5 minut. Při příjezdu vlaku vystoupil pan prezident ze salónního vagonu a přijal hlášení p. okresního hejtmana Tauera a také okr. velitele četníků podplukovníka Vyskočila. P. prezident se ptal ministerského rady Tauera, co je nového v oblasti." Znovu projel vlak s Masarykem nádražím 3. října 1923. Originální fotografie k dispozici není.

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.