Domovská stránka Muzem Žatec Hlavní budova Muzem Žatec Perličky z depozitáře 2024

Perličky z depozitáře 2024

V letošním roce představí seriál Perličky z depozitáře předměty spojené s českými prezidenty. Nahlédneme do sbírek muzea, pomocné evidence, digitálních fotografií i do muzejní knihovny. Muzeum roku 2019 vydalo publikaci Korunované hlavy v Žatci,která je dosud v prodeji za 95 Kč. Na prezidenty však dosud nedošlo. Ne všichni se do Žatce podívali. Nejčastěji pobýval ve městě Ludvík Svoboda, který sem přijížděl za vojáky a na slavnosti organizované Volyňskými Čechy. A to jako generál i v prezidentské funkci. Do regionu s oblibou zajížděl i prezident Miloš Zeman. Generál Petr Pavel si Žatec zase vybral pro zahájení své prezidentské kampaně. Jediným prezidentem, který má ve městě pomník, ač zde osobně nikdy nebyl, je prezident Edvard Beneš.
 
Návštěvy i události spojené s prezidenty připomínají dobové fotografie i plakáty. Ve sbírkách jsou rovněž jejich portréty či rámované reprodukce fotografií. V muzejní knihovně najdete dobový tisk s články o nich. Uloženy jsou zde také starší městské kroniky. Věříme, že naše perličky najdou své čtenáře a že budou moci být využity např. při školních referátech. Zařazujeme proto i některé další zajímavosti, citáty z literatury, novin apod.
 
Na některé návštěvy se již zapomnělo, další žijí v paměti či v historických publikacích dál. Možná i Vy doplníte naše sbírky o další „prezidentské památky."
 
Vydejme se tedy postupně po prezidentských stopách T. G. Masaryka, E. Beneše, Žatec ve správě Říše, K. Gottwalda, A. Zápotockého, A. Novotného, L. Svobodu, G. Husáka, V. Havla, V. Klause, M. Zemana a P. Pavla.
1. díl: Tomáš Garrigue Masaryk
 

Prezident Tomáš Garrigue Masaryk strávil pouze 5 minut na žateckém nádraží. Stalo se tak 20. srpna 1922, když tudy projížděl prezidentský vlak a Masaryk vystoupil ze salónního vozu. Vracel se právě z letního pobytu na Capri do Lán.

Prezidentský vlak projížděl žateckým nádražím také 3. října 1923. Kronikář referoval opět jen stručně. Dodejme, že ve stejném dílu kroniky najdeme i záznam z doby první světové války, kde se o budoucím prezidentovi hovoří jako o zrádci Rakousko-Uherska, který se jako „nájemný vrah" nechává najmout do služeb cizí mocnosti.

Po Masarykovi se v Žatci od roku 1990 jmenuje jedna z hlavních ulic, původně Karlbadergasse, tedy Karlovarská ulice. Masarykovo jméno nesla již těsně po válce, v letech 1945–1947. I za první republiky měl Masaryk, k němuž měli Němci v převážně stále ještě německém Žatci vždy rezervovaný ale celkem uctivý postoj, svou ulici. Symbolicky šlo o ulici vedoucí k nádraží, dnešní Roosveltovu.

T. G. Masaryk je od roku 1935 čestným občanem Žatce, nemá zde však ani pomník ani pamětní desku.

Masaryka v Žatci za první republiky obdivovala a uctívala hlavně česká menšina. Slavnostní příležitosti ovšem město povinně připomínalo, Žatečtí vždy slavili rádi. V jednom z přípisů k opisu v městské kronice k roku 1930 najdeme poznámku, že oslava jeho 80. narozenin nebyla v tomto roce zdaleka tak idylická, jak se oficiálně líčilo. Poněkud větší nadšení, ale možná spíše z oblíbeného pochodňového průvodu než z Masaryka, bylo možno pozorovat roku 1934.

Když Masaryk roku 1937 zemřel, konala se na náměstí tryzna v české režii. Žatečtí Sokolové vyslali na pohřeb delegaci s praporem zahaleným černou látkou. Český časopis Krajem Lučanů věnoval Masarykovi vzpomínkovou báseň v č. 3 z roku 1938.

V době války se o Masarykovi v Žatci, který byl po Mnichovu připojen k Říši, samozřejmě mluvilo buď kriticky, nebo vůbec. Jeho kult ožil opět až po druhé světové válce, díky místním Čechům i armádě.

V muzejních sbírkách se dochovalo několik textových plakátů z této doby. Již 14. září 1945 zval jeden z nich na vzpomínkovou slavnost na Masaryka do Holedeče. Místní osvětová rada zase pořádala v září 1946 v městském divadle tryznu k výročí jeho úmrtí. I na tu zval velký plakát s programem. Další akce se konala k 10. výročí Masarykova úmrtí roku 1947. Žatec si tehdy připomínal Masaryka dokonce celý týden v rámci akce Osvětou k lidové demokracii (od 14. září do 21. září 1947). Po nástupu komunistů v únoru 1948 k moci ovšem připomínky na Masaryka rychle skončily. Snad ještě proběhla slavnostní akademie k jeho výročí narození, na kterou zval další z plakátů z března 1948.

Masarykův pomník v PodbořanechOdznáček k odhalení pomníku v Podbořanech v roce 1933Návrh na Masarykův pomník, Podbořany V depozitáři Regionálního muzea K. A. Polánka pečujeme i o další doklady úcty k T. G. Masarykovi. A to nejen ze Žatce. Jde např. o návrh části podstavce pro sochu prezidenta Masaryka v Podbořanech. Velká dvojdílná hliněná dlaždice s motivem lipových listů a státním znakem Československa byla umístěna roku 1933 za novou Masarykovou sochou. V muzeu se dochoval zmenšený model oboustranné dlaždice, která připomínala, co se v okolí vyrábí. Autorem pomníku byl keramik Václav Fürst. Pomník stával před školou. Odstraněn byl v padesátých letech. (Masarykova škola a pomník T. G. Masaryka).

Masarykův rodný dům       Pamětní diplom pro padlého legionáře      Masaryk na koniPamětní mince z roku 1928Ve sbírce muzea uchováváme litografii Masarykův rodný dům od Rudolfa Livory. Dále pamětní rámovaný diplom pro střelce Františka Patrmana, střelce 35. pluku s podpisem T. G. Masaryka (datováno 30. 11. 1920). Máme i jednoho, žel již notně otlučeného, malého sádrového Masaryka na koni z roku 1947 od Antonína Procházky. Masarykova busta ve sbírkách není, najdeme v nich však hned dvě busty jeho syna Jana. Masarykův portrét zdobí mince i pamětní plakety. A hlavně odznaky. Ty prvorepublikové vynikají velkou precizností provedení. Vyráběly se pro různé slavnosti (otevření Masarykovských škol, výročí vzniku republiky, odhalení Masarykových pomníků v různých místech). Nadšený sběratel, který je patrně kdysi předal do muzea, shromáždil kolekci z různých míst republiky. Pokud nebylo dost prostředků na odznak, objednávali si pořadatelé alespoň textové stužky, jednobarevné i v barvě trikolóry.

Odznak k otevření Masarykovy školy v Lubenci Odznak k 10. výročí návratu Masaryka do vlasti 1928 Odznak jako poděkování za zásluhy o vznik samostatného Československa Pamětní odznak s Masarykem  Ukázka stužky 1935

V připravované publikaci budete moci navíc nahlédnout do často velmi jedovatých komentářů z pera žateckého kronikáře. Zařazen bude i širší výběr z našich sbírkových předmětů s masarykovským tématem, stejně jako pozoruhodná báseň z Krajem Lučanů věnovaná památce T. G. Masaryka.

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.

 

2. díl - Edvard Beneš

Po prezidentu Edvardu Benešovi (1884–1948) se v letech 1937–1938 a 1945–1947 jmenovalo hlavní žatecké náměstí.

Díky iniciativě nejen žateckých volyňských Čechů byl 29. června 2007 na Kruhovém náměstí odhalen Benešův pomník v podobně busty na podstavci. Na slavnost přijeli i vnuk generála Ludvíka Svobody a jeho dcera Zoe. V následujícím roce vyšla rovněž publikace kolektivu autorů s názvem Vytesán v žule – odlita z kovu. K šedesátému výročí návratu volyňských Čechů do vlasti. Na podstavci pomníku je deska s nápisem: VOLYŇŠTÍ ČEŠI S VDĚKEM SVÉMU PRESIDENTOVI. Roku 2017 přibyla další malá deska s osobními daty Dr. Edvarda Beneše. Na pomník ji přidal Český svaz bojovníků za svobodu. Blíže: https://www.muzeumzatec.cz/pomnik-prezidenta-e.-benese.html.

E. Beneš Žatec jako prezident nikdy nenavštívil. Převážně německé obyvatelstvo Žatce k němu mělo ostatně velmi rezervovaný postoj, stejně jako předtím k prezidentu Masarykovi. Část místních Němců se nikdy nedokázala identifikovat ani s první republikou, a chápala odboj Čechů, tedy i Beneše, proti Rakousko-Uhersku jako zradu, o čemž svědčí např. jedovaté poznámky na jeho adresu v žatecké městské kronice.

V době první republiky se i v Žatci připomínaly prezidentovy narozeniny. Podobně jako se dříve slavily narozeniny rakouských císařů. Ještě v květnu roku 1937 byla v divadle hrána u příležitosti prezidentových narozenin Čapkova Bílá nemoc. Následně oznámil starosta města Rudolf Schönfeld z balkonu radnice přejmenování hlavního žateckého náměstí na náměstí Edvarda Beneše. 7. června, jak zapsal kronikář, vyslovil prezident Beneš městu písemné poděkování za oslavu i přejmenování náměstí. Po připojení Žatce k Říši bylo jeho největší náměstí přejmenováno na náměstí A. Hitlera. Město ozdobily nacistické symboly. A Beneš a celé období první republiky bylo nacionalisty líčeno už pouze v negativním světle. Sudetští Němci nemají Beneše v oblibě dodnes, protože ho považují za jednoho z hlavních strůjců poválečného odsunu.

Ukázka ze souboru fotografii z návštěvy prezidenta Beneše v JeseniciKraj Lučanů 1947 o zastávce E. Beneše v Jesenici (1)Ani po druhé světové válce se E. Beneš, který se opět ujal prezidentského úřadu, do Žatce nevydal. Nejblíže městu byl 18. května 1947, kdy na 17 minut s manželkou Hanou zastavil v Jesenici. Tato krátká návštěva byla fotograficky zdokumentována a psalo se o ní i v žateckém Kraji Lučanů. V muzeu se z ní zachoval i soubor originálních fotografií. Prezident Beneš projížděl tehdy neoficiálně krajem, jel z Lán přes Rakovník, Čistou, Kožlany, Kralovice a Jesenici do Karlových Varů, Mariánských Lázní a Jáchymova. Svaz české mládeže v Jesenici pořádal tehdy dvoudenní Majáles. Přes okresní národní výbor se podařilo zajistit, aby se prezidentský pár zastavil alespoň krátce i v Jesenici. Krajem Lučanů (č. 3–4, 1947, s. 17–19) líčí atmosféru tehdejší doby: „Přijel! Konečně. Řada pěti aut, tvořících doprovod pana prezidenta, šesté auto, označené číslem 1 a prezidentskou vlajkou na blatníku. Projíždí pomalu špalírem dětí a občanstva a zastavuje na prostranství, lemovaném kolem dokola příslušníky SČM, školní mládeží, příslušníky Čsl. obce legionářské a občanstvem. Při vjezdu na náměstí hraje hudba presidentské fanfáry.“ Prezident vystoupil a byl uvítán nejprve předsedou okresního národního výboru, odborným učitelem Prchalem. Děti předaly paní prezidentové kytičku konvalinek. Prezident se podepsal do městské kroniky a popřál Jesenici „aby zůstala navždy tak česká, jako je,“ což byla dobová reakce na odsun německých obyvatel, kteří museli nedávno opustit i Jesenici. Beneš se pak v Jesenici pozdravil s mládeží, legionáři a reemigranty z Volyně a vydal se na další cestu.

 

Rámovaná fotografie Odznak  k otevření školy v MimoniV žateckém muzejním depozitáři jsou kromě fotografií z Jesenice uloženy i další předměty spojené se jménem E. Beneše. Najdeme zde např. rámovanou fotografii, na které je Beneš zachycen ve společnosti Jana Masaryka. Z novějších přírůstků je to rámovaná signovaná reprodukce fotografie, kterou muzeum získalo od rodiny z Mladotic. Beneš je na ní vyobrazen v uniformě, pózuje před bustou prezidenta Masaryka. Autorem byl prezidentský oficiální fotograf Josef Ehm (1906–1989). Do sbírek muzea se dostal také odznak k otevření školy E. Beneše v Mimoni roku 1937. Zajímavý je soubor poválečných plakátů k akcím, které se konaly na žateckém náměstí v době, kdy neslo Benešovo jméno. Např. plakát k tryzně za oběti pochodu smrti z roku 1946.

V únoru 1947 se E. Beneš stal čestným občanem města. Referovaly o tom Žatecké noviny z 7.2.1947 v článku s názvem Historický den města Žatce. Žatec však už Beneš navštívit nestačil. Plakát zvoucí na smuteční tryznu na náměstí E. Beneše v Žatci 1946

V připravované publikaci se budete moci začíst do dalších komentářů žateckého kronikáře k osobnosti E. Beneše a prohlédnout si další z fotografiích z prezidentovy návštěvy v Jesenici.

 

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.

3. díl - Žatec ve správě Říše 

Po prezidentu Benešovi by v přehledu chronologicky měl následovat Emil Hácha. Ten byl prezidentem po Mnichovu okleštěného Československa po odstoupení E. Beneše. Konkrétně od 30. listopadu 1938 do 15. března 1939. Od 16. března byl pak protektorátním státním prezidentem až do 8. května 1945. Připomínky na E. Háchu ve sbírkách žateckého muzea chybí. Na jeho nástup do úřadu nereagovala např. ani městská kronika, která jinak s jásotem přivítala jak připojení Žatce k Říši v říjnu 1938, tak vznik Protektorátu Čechy a Morava.

Žatec byl od podzimu 1938 součástí Velkoněmecké říše. Neměl tedy prezidenta, ale kancléře, A. Hitlera. Nadšení z připojení sice poněkud pominulo po začátku druhé světové války, to už ovšem jela německá propaganda na plné obrátky, a kritika Říše, pokud se objevila, se nepřipouštěla. Čtvrtý díl Městské kroniky je plný servilního obdivu k vůdci. Najdeme zde i úplné texty projevů žateckého starosty Dietla u příležitosti Hitlerových narozenin přednášených na zasedání města.

Jeden z volebních odznaků s Hitlerem z muzejních sbírek Výroční odznak k Hitlerovým narozeninámSbírkový plakát ke znovuuvedení Chaplinova filmu Diktátor 1977Komplexní zpracování osudů Žatce za druhé světové války dosud chybí, byť dílčí studie existují. Ve sbírkách muzea najdeme řadu materiálů k tomuto tématu. Jde zejména o fotografie, z nichž jsou ovšem mnohé dodnes neurčené. Bohatá je také např. sbírka odznaků z druhé světové války, mezi kterými najdeme i několik se zobrazením Hitlera. Hitler na nás shlíží také z rámovaného textilního stříbřitého stínotisku, který se dochoval v podbořanské podsbírce. Jeho busta je na řadě fotografií z nacistických oslav a přehlídek, které byly za války v Žatci opravdu početné, jak frekvencí, tak počtem účastníků. Ze sbírky plakátů zmiňme plakát ke slavnému Chaplinovu filmu Diktátor, ve kterém Chaplin parodoval právě A. Hitlera. Jde o plakát k jeho uvedení u nás v r. 1977.

Hitler z podbořanské podsbírky Dodejme ještě, že žatecké městské (německé) muzeum, na rozdíl od českého menšinového, za druhé světové války fungovalo. Ještě ve staré budově na Floriánském náměstí ho v dubnu 1939 navštívil nacistický ideolog Alfred von Rosenberg. Zajímaly ho zejména prehistorické sbírky. Doprovázel ho Konrád Henlein, který se přátelil s jedním ze žateckých starostů. Rosenberg se stal ministrem pro východní okupovaná území, byl souzen v norimberském procesu a popraven jako nacistický zločinec. Na přelomu let 1939–1940 se pak muzeum přestěhovalo do budovy bývalé nemocnice a sirotčince v Husově ulici. Část nově plánovaných expozic byla otevřena roku 1940. Velká část sbírek někdejšího německého městského muzea se dochovala do dnešní doby, včetně připomínek na dobu, kdy Žatec byl krátce součástí Německa.

PhDr. Milada Krausová, Ph.D. 

Městská kronika k připojení Žatce k Říši (překlad MK)

„9. říjen 1938 – den osvobození. V noci na 9. říjen spalo jen málo Žatečanů. Horečnaté napětí a radost. V časných ranních hodinách byla ještě ve městě česká policie, která město opouštěla až v sedm ráno. Ještě za její přítomnosti se rozezněly sirény a daly podle domluvy znamení obyvatelstvu, aby vyzdobili město. V okamžení se objevily ve vikýřích a oknech vlajky s hákovými kříží, domy byly vyzdobeny zelenými větvemi, na radnici byl namontován velký hákový kříž. Všude stály stožáry s věnci, zmizely české názvy ulic. Náměstí, které se za vlády Čechů jmenovalo E. Beneše bylo přejmenováno na náměstí Adolfa Hitlera. Na mnoha velkých budovách svítily obrovské hákové kříže. Vše bylo připraveno na slavnostní večerní osvětlení důležitých budov. Ještě nikdy nebylo město tak vyzdobeno, jako tohoto dne…“ (Chronik der Stadt Saaz 1938–1944, 4. díl, s. 15.)

 

Kalendář muzeum ŽatecMěsíční program
Kalendář muzeum ŽatecOtevírací doba

Hlavní budova + Křížova vila

ÚT - PÁ: 9.00 - 17.00
SO - NE: 13.00 - 17.00
PONDĚLÍ: ZAVŘENO
/POLEDNÍ PŘESTÁVKA: 12.00 - 12.30/
Poslední prohlídka v 16.30

Žatecký poklad - více zde

Pracoviště Stará papírna

ÚT - ČT: 9.00 - 17.00
PÁ,SO,NE, PO: ZAVŘENO
/POLEDNÍ PŘESTÁVKA: 12.00 - 12.30/
Poslední prohlídka v 16.30
 
Ve všech budovách zavřeno
o svátky a 31.12.
 
Na vernisážích a akcích budou pořizovány
obrazové záznamy pro
dokumentační a propagační účely muzea.
 
 overeno
 
Kalendář muzeum ŽatecVstupné
platné od 1.1. 2023
 
 
kontakt HLAVNÍ BUDOVA
Regionální muzeum K. A. Polánka
Husova 678
Žatec 438 01
IČO: 00360805
 
telefon
608 200 697
email
rmz@muzeumzatec.cz
bod
mapa

fb instagram youtobe zonerama

 

 

kontakt KŘÍŽOVA VILA
Regionální muzeum K. A. Polánka, pracoviště Křížova vila
Zeyerova 344
Žatec 438 01

telefon
774 192 414, 415 710 389
email
 
bod
mapa
kontakt STARÁ PAPÍRNA
Regionální muzeum K. A. Polánka
pracoviště Stará papírna
Volyňských Čechů 733
Žatec 43801
 
telefon
email
 
bod