České mincovny před rokem 1050

První české mince byly raženy v pražské mincovně s opisem PRAGA CIVITAS. Jejich ražba byla od počátku pravidelná a kontinuální. Na konci 80. let došlo k rozšíření počtu mincoven. Boleslav II. razí nově na Vyšehradě (VISEGRAD CIVITAS) a v Olomouci (ALMUC CIVI), jeho žena Emma ve svém věnném městě na Mělníce (MELNIC CIVITAS) a slavníkovští bratři ve svém východočeském údělu na Libici (LIVBVZ). Soběslav sám pak na Malíně (MALIN CIVITAS). Krize českého státu v letech 1000 až 1004 přináší nejen redukci českého území, ale i mincoven. Razí pouze Praha a Vyšehrad. Na Vyšehradě pak v této době vzniká první čistě biskupská ražba třetího pražského biskupa Thiddaga (HIC DENARIVS EST EPIS[COPI]/THEODATZIUS+ VVI[S]GRAD, tj. tento denár je biskupův/ Thiddag + Vyšehrad). Po návratu Přemyslovců v roce 1004 do Čech je postupně počet českých mincoven rozšiřován. Jaromír tak razí nejen v Praze a na Vyšehradě, ale také v Plzni (PZISEN CIVO) a pravděpodobně i na Kouřimi (OTESA CURIM) a dle výpovědi písemných pramenů a typologické a ikonografické návaznosti možná i v Žatci. Oldřich, který po návratu dostal svůj úděl ve východních Čechách, tak razí již v době vlády Jaromíra mince v Chrudimi (ULDRIH CRVDM) a později na Kouřimi (OEDELRIC CVRIM). Po sesazení Jaromíra razí Oldřich nejen v Praze a dále i na Kouřimi jménem svého syna Břetislava. Se znovudobytím Moravy je pak Břetislavem obnovena ražba i tam, a to buď v Olomouci či v Podivíně. Břetislavův nejstarší syn Spytihněv II. pak razí jako údělník ještě za života svého otce a před rokem 1050 své denáry v Žatci.