JUDr. Heinrich Zinke byl ve své době známým žateckým právníkem, který se za první republiky aktivně zapojoval do kulturního života i městské politiky. Některé jeho názory byly z pohledu Čechů radikální, až nacionalistické. Byl také nadšeným numismatikem. Jeho „česká" sbírka je dnes součástí sbírek Národního muzea. Po odsunu se věnoval rovněž publikační činnosti v periodiku odsunutých sudetských Němců Heimatbrief Saazerland.
Narodil se 2. listopadu 1879 v Kamenickém Šenově v domě č.p. 423 v rodině malíře skla. Záznam o jeho narození najdeme v matrice.
Studoval práva na pražské univerzitě. Měl velký kulturní přehled, dokázal konverzovat v italštině i latině.
V Žatci si otevřel svou právnickou kancelář roku 1914. Brzy se zde prosadil, byť zde v jeho době existovalo již 14 konkurenčních kanceláří.
Protože roku 1914 začala první světová válka, musel Zinke narukovat jako poručík-rezervista. Bojoval na frontě v Itálii v bojích na řece Isonzo (Soča). Vrátil se s několika vyznamenáními do nové doby – první republiky, aby pokračoval ve své úspěšné právnické činnosti. Byl oceňován pro ochotu zastupovat i chudé klienty, jen Češi k němu někdy pro jeho názory raději nechodili, jak sám poznamenal v jednom ze svých posudků. Nijak se tím však netrápil.
Byl aktivní v řadě německých spolků, proslul zejména jako zapálený řečník na tradičních slavnostech německého slunovratu, které měly často i politický podtext. Kronika zmiňuje např. jeho vystoupení roku 1921. Tehdy se v den oslav slunovratu sjeli do Žatce Češi z celé republiky, aby si připomněli výročí popravy žateckého primátora Maxmiliána Hošťálka při známé Staroměstské exekuci. Setkaly se tak nejen dvě slavnosti, ale i dvě rozdílné interpretace dějin. K násilnostem nedošlo, bojovalo se jen slovně.
Kronika dále zmiňuje, že Zinke vystupoval rovněž za evangelickou obec. Byl činný u právovárečníků, velmi aktivních turnerů, Svazu Němců nebo v dalších německých spolcích, jako byly Alpenverein nebo Wandervogel. Spolu se svou rodinou vlastnil v Žatci několik domů. Jeho advokátní kancelář, která několikrát měnila místo, fungovala i za druhé světové války. Roku 1941 ji adresář uvádí na adrese Schillerstrasse 31/297, tedy v místech dnešního Kruhového náměstí a ulice Obránců míru.
Zinke byl celý život nadšeným numismatikem. O mincích také přednášel a psal články. Roku 1937 ho díky jeho zálibě přizvali i do komise, která jako první posuzovala známý žatecký poklad po jeho vyzvednutí ze země. Po odsunu začínal se svou sbírkou od nuly, zajímal se rovněž o poštovní známky.
Do Německa se dostal se svou ženou Margarethou, která zemřela již roku 1955, dvěma dcerami (Gerlinde a Sterntraut), snachou a dvěma vnučkami. Žatecký adresář zmiňuje za války rovněž dvakrát právníky Zinke juniory, snad jeho syny, kteří jako sudetští Němci museli patrně narukovat. Přeživší část rodiny přišla do Německa, jako mnozí při odsunu, jen s tím, co měli na sobě. Zinke se však dokázal rychle vzpamatovat, brzy opět vykonával své povolání a pomáhal svým soukmenovcům, u kterých si získal velký vděk a úctu.
Působil např. u soudu v Ebersbergu nebo u zemského soudu v Mnichově. Od roku 1958 žil s rodinou v Grafingu u Mnichova ve Wasserburgerstraße 16. I v Bavorsku spolupracoval s Alpským spolkem, protože miloval hory. Ještě v 75 letech dokázal vystoupat k Sudetoněmecké chatě, která ležela ve výšce 2 650 m nad mořem.
Odsun chápal jako obrovskou křivdu. Kromě článků pro Heimatbrief psal např. také příspěvky pro známou sudetoněmeckou Bílou knihu (svědectví o násilnostech při odsunu). K 95. narozeninám proto obdržel Lodgmanovu plaketu za zásluhy o sudetské Němce.
Heimatbrief Saazerland pravidelně zveřejňoval gratulace k jeho životním výročím. Roku 1972 to byl např. článek k jeho 93 narozeninám. Tehdy již špatně chodil a slyšel, ale stále se zajímal o společenské dění. Starala se o něj jeho dcera Gerlinde. Zemřel pokojně ve spánku v 97 letech. Heimatbrief ho označil za sudetského Němce, který se patrně dožil nejvyššího věku. H. Zinke byl pohřben na lesním hřbitově v Grafingu.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
