Ignaz Josef Preiss

* 20. března 1870 Mladá Boleslav † 29. března 1966 Moravec (okres Žďár nad Sázavou)

Děkan Preiss 1937Budoucí žatecký děkan se narodil jako Josef Joachim Preiss roku 1870 v Mladé Boleslavi. Digitalizovaný zápis v matrice (psané česky) je přístupný na adrese.Dle tohoto zápisu byl jeho otec Josef zhotovitel střelných zbraní pro měšťany. Matka se jmenovala Anna.

Josef se vydal na duchovní dráhu, vstoupil do řádu premonstrátů. Když mu bylo dvacet let, složil řeholní sliby ve strahovské bazilice (25. května 1890). Na kněze byl vysvěcen 16. června 1893. Jako kaplan působil v Jihlavě v letech 1895–1899. Nejdelší část života strávil právě v Žatci, kam přišel roku 1899. Působil zde až do konce druhé světové války. Byl kaplanem, administrátorem a později oblíbeným děkanem.

V tisku, kronice a dalších materiálech se postupně objevuje různý způsob psaní jeho jména, od Preiss, až po poněmčené Preiß, či naopak zkráceně Preis. Jeho jméno se často objevuje ve vzpomínkových materiálech sudetských Němců ještě dlouho po válce a jeho odchodu ze Žatce.

Příchod Preisse do Žatce zaznamenala městská kronika. Zmiňuje, že 4. ledna 1899 byla nově obsazena obě kaplanská místa v děkanském kostele. Převzali je páteři Raimund Hummel a Ignac Preiss. Jejich předchůdci se vrátili na Strahov (Městská kronika, 1. díl, s. 8).

Preissův představený, děkan P. Alois Hanel, oslavil v listopadu 1899 sedmdesátiny. Preiss byl v čele delegace, která mu po bohoslužbě gratulovala. V kronice se dozvídáme i podrobnosti z následné oslavy, kdy dojetí z proslovů vystřídaly rozpaky. Na Střelnici totiž večer kromě katolického spolku v čele s Hanelem slavil i někdo jiný – místní radikálové. Až do pootevřených dveří byly proto slyšet jejich výkřiky „Pryč od Říma!", „Mizerní flanďáci!" a jiné proticírkevní narážky.

Přelom 19. a 20. století byl v Žatci poznamenán růstem radikalismu a nacionalismu, který předznamenával nálady 20. století.

Kronikář zaznamenal i Preissovu promoci doktorem teologie. Promoval již v novém století, konkrétně 26. května 1900 na německé části tehdejší Karlo-Ferdinandovy univerzity. Kronika zmiňuje i hojnou účast vybraného publika (Městská kronika, 1. díl, s. 89). Preiss byl tehdy stále druhým žateckým kaplanem.

Již v září 1900 se stal kaplanem prvním, když kaplan Hummel pro nemoc odjel do domovského kláštera. 4. dubna 1905 byl jmenován administrátorem kvůli špatnému zdravotnímu stavu děkana Hanela. Preiss se stal jeho nástupcem.

Za první republiky čekalo nového děkana nejdříve relativně klidnější období. Jeho jméno najdeme i mezi kandidáty do obecních voleb. Roku 1924 byl na listině č. 6. Německého volebního sdružení křesťansko-sociální strany, německých agrárníků a živnostenské strany dokonce na druhém místě, za Rudolfem von Schönfeldem. (Městská kronika, 2. díl, s. 321).

Preiss byl také duchovním poradcem žateckého spolku ostrostřelců, což je vzhledem k povolání jeho otce více než logické. Ve spolku působili také příbuzní někdejšího děkana Oswalda. Zajímavou zmínku nám v této souvislosti zanechala opět městská kronika. 20. září 1925 pořádali ostrostřelci velkou slavnost. Součástí byla bohoslužba a odpoledne závody ve střelbě. Následoval slavnostní večer na počest 50. výročí členství Josefa Oswalda (Oßwalda), synovce někdejšího děkana Norberta Oswalda, ve spolku. Zároveň se slavilo 25 let práce I. Preisse pro ostrostřelce. (Městská kronika, 2. díl, s. 365). Kronikář zároveň zmínil, že Josef Oswald byl posledním nositelem tohoto jména, protože jeho syn Franz padl na italské frontě.

Kázání děkana Preisse jsou zpravidla označována za velmi působivá. V kronice je jmenovitě zmíněno např. kázání u příležitosti dne matek roku 1927. Děkan měl nejen chválit, ale i kritizovat. Nelíbilo se mu například, že mnohé ženy tehdy matkami být nechtěly. Připomněl, že mrtvé matky žijí dále ve svých dětech. Chválil rovněž německé matky za jejich obětavost a lásku.

Vítání zvonů 1927  (3)V Žatci jako ve stále ještě převážně německém městě bylo stále živé trauma z první světovéDěkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Žatci a pohledy z jeho věží do okolí války. Promítlo se i do slavnosti vítání pěti nových zvonů pro děkanský kostel roku 1927. Jeden z nich byl věnován přímo obětem a pojmenován Zvon hrdinů. Další získaly názvy Mariánský zvon (později zvaný městský), Sv. Alžběta, Sv. Florián (zvaný také hasičský) a Anděl strážný. Každý měl své kmotry. Na nápisu na Mariánském zvonu je objevilo i jméno tehdejšího starosty Rudolfa von Schönfelda a děkana Preisse. Zvony vyrobila firma Herold z Chomutova. Původní zvony musely být odevzdány pro potřeby fronty za první světové války (1916).

 

Vítání zvonů 1927  (1)Zvony byly slavnostně uvítány 25. června 1927 na mostě přes Ohři a přes Nákladní ulici přivezeny ke kostelu ve slavnostním průvodu. Další část slavnosti následovala 26. června 1927 za účasti většiny obyvatel města. Spolky šly organizovaně z tehdejší Wussinovy (dnes Komenského) aleje k tribuně před kostelem. Zde se shromáždilo téměř 8 tisíc lidí. V 11 hodin posvětil zvony děkan Preiss. Následovala lidová veselice na Střelnici. (Městská kronika, 2. díl, s. 414). Poprvé zvony zazněly v sobotu 2. července. Zvon hrdinů zvonil na počest padlým po pobožnosti sloužené I. Preissem celou hodinu.

Kostel sv. Václava v Podměstí se dočkal zvonu už roku 1925, posvětil ho rovněž Ignác Preiss. (Městská kronika, 2. díl, s. 351)

Roku 1929 inicioval děkan o Vánocích sbírku na opravu interiéru kostela. Roku 1930 sloužil Preiss polní mši při odhalení pomníku padlým, který byl v podobě bronzového lva instalován v místě dnešní chmelničky. (Lev přežil do dnešních dnů jako lev Splavák u Máchova jezera.) Mši u pomníku sloužil i při velké vzpomínkové slavnosti roku 1933.

Roku 1933 byla sloužena slavnostní bohoslužba u příležitosti 40. výročí vysvěcení Preisse na kněze. Místní mu projevili svou přízeň velkou účastí a gratulacemi.

Z roku 1937 pochází fotografie děkana Preisse z oblíbené tradiční slavnosti Božího těla na žateckém náměstí. Zde byly připraveny „polní oltáře", které byly bohatě ozdobeny. Podle krátké zprávy v žatecké kronice se na nich používala za první republiky např. i socha z klášterního kostela. Byla vždy slavnostně přenesena na náměstí a po slavnosti opět vrácena zpátky.

Roku 1938 byl Žatec připojen k Říši. Vliv církve silně ustoupil do pozadí. Navenek byla vidět hlavně politika a propaganda. Preissovo působení v Žatci skončilo roku 1945.

Po Preisovi se stal děkanem Gerlak Josef Maria Mazal (1893-1962), rovněž člen řádu premonstrátů. V Žatci působil do roku 1956. Zasloužil se o realizaci křížové cesty z lipového dřeva v žateckém děkanském kostele, na jejímž zhotovení se podílel sochař V. Rada. Děkan a bankovní úředník Josef Bedřich, další z iniciátorů vzniku křížové cesty, jsou zobrazeni na 14. zastavení křížové cesty jako Josef z Arimatie a Nikodém.

Komunisté internovali Preisse v klášteře Želiv - jeho jméno je na pamětní stěně pod č. 208Preissův domovský klášter na Strahově byl zrušen v rámci zásahu proti klášterům roku 1950 (akce K). Členové řádu byli rozvezeni do internačních klášterů. Jaké byly další osudy bývalého děkana? Víme zatím jen, že strávil poslední léta svého života v Charitním domově na Moravci, kde také 26. března 1966 zemřel. Pohřben je 29. března 1966 na zdejším hřbitově.

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.

Encyklopedie
kontakt HLAVNÍ BUDOVA
Regionální muzeum K. A. Polánka
Husova 678
Žatec 438 01
IČO: 00360805
 
telefon
608 200 697
email
rmz@muzeumzatec.cz
bod
mapa

fb instagram youtobe zonerama

 

 

kontakt KŘÍŽOVA VILA
Regionální muzeum K. A. Polánka, pracoviště Křížova vila
Zeyerova 344
Žatec 438 01

telefon
774 192 414, 415 710 389
email
 
bod
mapa
kontakt STARÁ PAPÍRNA
Regionální muzeum K. A. Polánka
pracoviště Stará papírna
Volyňských Čechů 733
Žatec 43801
 
telefon
email
 
bod
Používáním tohoto webu souhlasíte s ukládáním cookies, nezbytných pro dobré fungování webu.