Norbert Josef Oswald

* 24. dubna 1801 Žatec † 11.května 1868 Praha

Norbert Josef Oswald byl oblíbeným žateckým děkanem v letech 1832–1861. Již jako první kaplan zastupoval svého předchůdce, nemocného děkana Singera. Děkanem byl zvolen po jeho úmrtí v prosinci 1831. Potvrzen byl počátkem následujícího roku. Purkmistrem byl tehdy Josef Hoffmann.

Oswald byl rodilý Žatečan. Matka se jmenovala Anna. Zemřela roku 1860 ve věku 88 let. Otec Josef byl mistr ševcovský, žil v č.p. 277. Toto číslo situuje nejstarší žatecký adresář z roku 1889 na Schießhausplatz, což byl prostor před Střelnicí (v místech dnešního autobusového nádraží). Roku 1889 zde žil jeho bratr Johann Oswald a jeho žena Franziska. Adresář z roku 1899 už uvádí jako adresu Jakobsgase, která se opakuje v adresářích až do 30. let 20. stol. Následně s objevují zmínky o spojení s jiným domem. Původní dům rodiny Oswaldů byl nakonec zbořen a číslo použito pro jiný objekt. (Za druhé světové války je již uváděno na dnešním Nerudově náměstí, tehdejším Töpferringu). Povědomost o starém domě v blízkosti Jakubské čtvrti, kde žila děkanova rodina, však minimálně mezi sudetskými Němci přetrvala, jak dosvědčují vzpomínky v Heimatbriefu.

Oswald studoval v letech 1813-1818 tehdy pětitřídní gymnázium a poté filozofii na univerzitě v Praze. Vstoupil do kláštera ve Strahově jako novic. Po vysvěcení na kněze sloužil na velikonoční neděli svou první mši (primici) v žateckém děkanském kostele. Bylo to 26. března 1826. Roku 1832 se stal žateckým děkanem.

Zasloužil se např. o rozšíření hřbitova u sv. Jakuba. Když získal od manželského páru, který zemřel na choleru, dům č.p. 262, nechal ho zbořit na vlastní náklady. Pozemek byl pak vyrovnán a použit pro potřeby hřbitova. Číslo zbořeného domu dostala nedaleká novostavba.

Oswaldovi vděčíme také za současný vzhled prostoru kolem děkanského kostela a částečně i za vzhled kostela samého. V listopadu 1833 prosadil děkan zboření jižní zdi, který zbyla po bývalém hřbitově. Byl také nově upraven a vydlážděn prostor před kostelem, včetně opravy soch a přemístění některých z nich. V prosinci 1836 zmizela i severní zeď. Roku 1840 byl kostel poškozen při velkém požáru. Velká oprava kostela začala roku 1857, sbírku finančních prostředků organizoval děkan. Oprava exteriéru byla dokončena roku 1858, opravy interiéru proběhly až za jeho nástupců.

Oswald si získal uznání i ve Vídni na císařském dvoře. Pomohly mu k tomu návštěvy členů panovnického rodu v Žatci, zejména krátký pobyt Františka I. roku 1833. Roku 1835 přijel do města i Ferdinand V. Blíže: https://www.muzeumzatec.cz/joseph-hoffmann.html . V roce 1847 přijeli do Žatce dokonce tři rakouští princové, mezi kterými byl i budoucí císař František Josef.

Roku 1851 světil děkan prapor žatecké národní gardy při velké slavnosti na náměstí.

Úcta k členům panovnické dynastie byla v Žatci nepsanou povinností. Připomínaly se narozeniny, svatby, pohřby i mimořádné události v rodině. Vždy i bohoslužbou. A různými doprovodnými akcemi, jejichž organizaci měl na starosti děkan. Pro představu: Roku 1835 bylo např. z jeho iniciativy po bohoslužbě u příležitosti narozenin Františka I. pohoštěno 14 chudých. Následně bylo mezi chudinu rozděleno deset fůr uhlí. Když se ve stejném roce poprvé slavily narozeniny Ferdinanda V., bylo pohoštěno 138 chudých. A rozděleny peníze mezi chudé děti, aby si mohly koupit lepší oblečení. U příležitosti svatby Alžběty Bavorské (Sissi) a Františka Josefa roku 1854 bylo pohoštěno 182 chudých, dále jim bylo rozděleno 184 zlatých konvenční měny a sto bochníků chleba. Na pohoštění a další dary pro chudé bylo vždy třeba vybrat finanční prostředky. Oswald dbal o chudé po celou dobu v úřadě. Organizoval roznášení za pomoci školní mládeže, často sám přispěl nebo almužnu donesl. Měl rovněž zásluhy na získání finančních prostředků pro vznik nejstarší nemocnice (dnes budova Regionálního muzea), otevřené roku 1860.

Konexe u panovnického dvora Žatec využil, když se při správní reformě v 50. letech 19. století rozhodovalo, zda zůstane krajským městem. Byl to právě uznávaný Oswald, který byl vyslán roku 1852 starostou Petrowitzem do Vídně, aby se připomněl u císařských úředníků. Po kladné odpovědi jel do Vídně znovu s děkovným dopisem. Blíže: https://www.muzeumzatec.cz/karl-petrowitz.html. 24. ledna 1852 byl Oswald jmenován čestným občanem města Žatce.

Vztahy děkana s městem se zhoršily v 60. letech 19. století za starosty Theodora Hassmanna. Vedly nakonec až k děkanově rezignaci 27. prosince 1861 a soudnímu řízení. 29. prosince bylo odstoupení přijato. Oswaldovi bylo nařízeno opustit město. Na jeho místo byl zvolen profesor gymnázia Aegid Christoph Kaiser. Důvody? Udání a intriky. Městský historik Adolf Seifert o těchto událostech hovoří v náznacích a s jistou dávkou zášti vůči starostovi. Blíže: https://www.muzeumzatec.cz/theodor-karl-hassmann.html. Zmiňuje, že proti děkanovi vystupovali zejména jeho dva kaplani P. Eduard Heger z Klášterce a P. Raimund Malik z Teplic. K žalobě se přidal i starosta Hassmann. Seifert zmiňuje podezření z falšování listin, krádeže církevního majetku a později píše dokonce o dopisech s výhrůžkami podpálení. V souvislosti s nimi se vrací se i ke starším sporům mezi děkanem a starostou. Co se přesně stalo, se však z jeho líčení nedovíme. Jisté je, že když se, nyní již bývalý děkan, Oswald chtěl z města vydat do svého domovského kláštera, jeho příznivci zasáhli a způsobili srocení na dnešním Hošťálkově (tehdy Františkově) náměstí.

To, co se v Žatci tehdy dělo, by jistě stálo za dramatické ztvárnění: Píše se 31. leden 1862. Je studený zimní den. Děkan, roztrpčený po letech věrné služby městu, se rozhodne odjet raději tajně, aby nejitřil nálady. Je unavený. Doufá, že ho vyšetřování očistí. Vydá se pěšky k hospodě u Černé slepice, kde hodlá nastoupit na vůz a odjet do Prahy raději oklikou. Přes Staňkovice. Jeho příznivci však jsou na stráži. Vypřáhnou vůz. Za pokřiku ho vedou zpátky do města. Přicházejí další a další. Kostel a děkanství jsou však zavřené. Ten nevděk. Děkanovi stoupají slzy do očí. Co teď? Prosí velitele husarského regimentu Morice von Simony o pomoc. Č.p. 137 bylo svědkem dramatického odchodu děkana z městaTen ho vede do svého domu č.p. 137 na dnešním Hošťálkově, tehdy Františkově náměstí.Dnešní Hošťálkovo náměstí - Oswald je znal jako Františkovo Náměstí se stále plní lidmi. Ozývají se výkřiky namířené proti starostovi Hassmannovi. To on je chce připravit o jejich milovaného děkana! Hanba mu! Simony povolává proti protestujícím své husary. Děkan ví, že musí urychleně pryč, než se vše ještě zhorší. Prochází tedy domem na protihlehlé Florianské náměstí a nasedá do připraveného kočáru. Za doprovodu osmi husarů projíždí až k Trnovanské ulici a míří na Prahu. Dav se pomalu rozchází...

9. února 1862 přijela do města vyšetřovací komise, která měla sebrat důkazy. Seifert píše, že toho mnoho nevyšetřila. Přesto soudy následně Oswalda očistily od všech podezření. Včetně nařčení, že za pozdvižení, ke kterému ve městě došlo, mohl on sám. Starosta zapsal totiž do pamětní knihy, že srocení chudiny vyvolal svým chováním. Přesto se Oswald už do města nevrátil. Na Strahově se stal sekretářem opata. Zemřel zde v květnu 1868.

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.

Encyklopedie
kontakt HLAVNÍ BUDOVA
Regionální muzeum K. A. Polánka
Husova 678
Žatec 438 01
IČO: 00360805
 
telefon
608 200 697
email
rmz@muzeumzatec.cz
bod
mapa

fb instagram youtobe zonerama

 

 

kontakt KŘÍŽOVA VILA
Regionální muzeum K. A. Polánka, pracoviště Křížova vila
Zeyerova 344
Žatec 438 01

telefon
774 192 414, 415 710 389
email
 
bod
mapa
kontakt STARÁ PAPÍRNA
Regionální muzeum K. A. Polánka
pracoviště Stará papírna
Volyňských Čechů 733
Žatec 43801
 
telefon
email
 
bod
Používáním tohoto webu souhlasíte s ukládáním cookies, nezbytných pro dobré fungování webu.