* 17. listopadu 1852 Liběšice † 23.červen 1941 Žatec
Chmelař Josef Fischer, třetí z „otců chmelařů", zobrazený na dnes již neexistujícím pomníku v Žatci byl jediným, kdo byl osobně přítomen jeho odhalení. Pomník byl představen veřejnosti 3. července 1932. Stával v ulici u nové známkovny (dnes dvůr Chmelařství). Žatecký kronikář poznamenal, že Fischer v listopadu oslaví osmdesáté narozeniny.
O jeho významu pro místní chmelařství svědčí právě fakt, že se v regionu rozhodli uctít ho ještě za jeho života. Jeho podobu zachytil karlovarský sochař Wilhelm Srb-Schlossbauer. Pomník dále zdobily reliéfy jeho někdejších přátel Hanse Damma (zemřel 1917) a Theodora Zulegera (zemřel 1929). Místní původně plánovali jen Dammův pomník, ve 30. letech se však rozhodli pro pomník trojice, která společně bojovala za práva místního chmelařství. Bojem se v tomto případě rozumí ochrana kvality chmele, prosazování zákonů na ochranu místního chmelařství, boj o ceny, cla i kvalitu života místních pěstitelů. Josef Fischer byl zpočátku ve vedení spolku pro postavení Dammova pomníku, který vznikl už roku 1918. V roce 1930, kdy se spolek po dlouholeté pauze znovu sešel na zasedání, byl předsedou. Předsednictví se však vzdal a byl již jen předsedou čestným.
Zprávy o Josefovi Fischerovi, které se dochovaly do dnešní doby, jsou poněkud méně početné než v případě jeho dvou druhů, kteří se zapojili i do velké politiky. Fischer se zaměřil spíše na tu místní. Pocházel ze staré selské rodiny z Liběšic, na liběšickém hřbitově najdeme dodnes několik hrobek této rozvětvené rodiny. Část desek je však bohužel poničená nebo jen částečně obnovená.
Fischer absolvoval reálku v Praze a roku 1883 převzal hospodářství po otci. Brzy se zapojil nejdříve do správy obce Liběšice, později působil v okresním zastupitelstvu žateckého okresu. Roku 1891 se s ním setkáváme jako se zástupcem chmelařů při městské známkovně v Žatci, od roku 1893 by činný v Žateckém svazu (spolku) pěstitelů chmele, od roku 1903 působil v jeho výboru, od roku 1909 byl zástupcem předsedy. Zároveň byl činný v předsednictvu německé sekce. Měl podíl na vzniku nové známkovny svazu, později spolupředsedal spojeným žateckým známkovnám. Zasloužil se o vznik zákona na ochranu chmele roku 1907.
Stál i při vzniku centrály Chmelařských sdružení střední Evropy (Hopfenvereinigungen Mitteleuropas) roku 1912. Zmiňovány jsou rovněž jeho zásluhy za nákup pozemků pro stavbu nové známkovny roku 1912, tedy prostoru, kde byl později odhalen i pomník chmelařů. Nechyběl při zakládání dalších chmelařských organizací počátkem 20. století, jako byla např. Německá společnost pro dopravu chmele (Deutsche Hopfenverkehrsgesselschaft m.b.H., ve které pak léta působil. Ta měla pak pomník chmelařů ve správě, protože stál na jejím pozemku.
Po smrti Hanse Damma převzal jeho funkci předsedy Žateckého chmelařského svazu. S Dammem se rozloučil jako hlavní řečník při převozu jeho ostatků ze zámku v Novém Sedle na hřbitov v Liběšicích v srpnu 1917. Řečnil i na připomínkové akci v Žatci. Roku 1921 měl zásluhy o vznik dalšího chmelařského zákona o provenienci chmele.
Jméno Josef Fischer zmínil rovněž Karl Tutte ve své publikaci Der politische Bezirk Saaz, kde je uvedeno, že Josef Fischer z Liběšic získal několik cen za chmel. První cenu dostal na Jubilejní výstavě ve Vídni 1898, cenu Grand Prix obdržel ve Vídni roku 1900 a stříbrnou medaili na výstavě v Liberci roku 1906. Nevíme však, zda to byl právě „náš" Fischer. Je to však pravděpodobné. Mate jen přídomek „ekonom."
Když Fischer zestárl, stal se postupně „jen" čestným předsedou chmelařských organizací, přesto nadále veřejně vystupoval. Byl jmenován čestným občanem několika obcí na Žatecku. Roku 1932 se mu pak dostalo největší pocty, kdy byl zahrnut mezi „otce chmelaře" pro nový žatecký pomník. V listopadu se pak v budově známkovny slavily jeho osmdesáté narozeniny. Noviny Saazer Hopfen-und Brauerzeitung přinesly jeho životopis i texty oslavných projevů.
Rok 1932 byl rokem spojeným s velkou hospodářskou krizí, která zasáhla i žatecké chmelařství. I sám dojatý oslavenec ve své odpovědi na projevy hostů, mezi kterými byli nejen místní chmelaři, ale i řada politiků, apeloval na snahu zachránit místní chmelařství a zlepšit život pěstitelů chmele. Řekl mimo jiné: „Gelingt uns das große Werk – und zu dieser Aufgabe sind alle berufen, die eines guten Willens sind – dann haben wir für das Saazer Land und sein Produkt eine Tat für eine Zukunft geschaffen und unsere späten Enkel werden die Männer segnen, die durch ihren Mut und ihre Opferwilligkeit dem Saazer Lande das höchste Kleinod gerettet haben. Und das, meine Herren, walte Gott." - „Pokud se nám podaří toto velké dílo – a k tomuto úkolu jsme všichni, kteří máme dobrou vůli, povoláni – pak jsme pro Žatecko a jeho produkt vytvořili budoucnost. A naši pozdější vnuci budou žehnat mužům, kteří svou odvahou a obětavostí zachránili pro Žatecko jeho největší klenot. A k tomu nám dopomáhej Bůh."
Josef Fischer zemřel za druhé světové války ve věku 89 let. Žatecký kronikář ho označil za „nestora a bývalého vůdce žateckých chmelařů."
Osudy i zásluhy tří německých otců chmelařů časem upadly do zapomnění, Regionální muzeum v Žatci je proto připomíná alespoň krátkými portréty. Činí tak rovněž v souvislosti s výročím odhalením pomníku z roku 1932 a přípravou expozice o žateckém pokladu, který se našel roku 1937 kousek od něj.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.