Rudolf Ritter von Schönfeld

* 3. 2. 1876 Žatec  -  † 10. 4. 1940 Žatec

Rudolf Ritter von SchonfeldJako třetí z rodu von Schönfeldů se stal starostou Rudolf Ritter von Schönfeld. Jeho otcem byl Konstantin Ritter von Schönfeld, matkou Marie, roz. Hassmannová.

Rudolf se dal po studiu na žateckém gymnáziu na vojenskou kariéru. Prožil dost dobrodružný život. Od roku 1894 sloužil u hulánského regimentu v Tarnově. Roku 1895 se stal poručíkem, roku 1899 nadporučíkem a roku 1909 rytmistrem. Za první světové války byl na frontě dvakrát těžce zraněn. Poprvé již v prvním roce války 1914, podruhé během Brusilovy ofenzívy roku 1916. Méně závažné zranění utrpěl jedenáctkrát. Několik měsíců strávil v zajetí, odkud se dostal jako nemocný výměnou za jiného zajatce. Přežil tyfus i neštovice. Doma byl poslán nejprve do karanténního špitálu v Mostě. Potom se léčil v žatecké nemocnici. I přes trvalé zdravotní následky byl roku 1918 znovu poslán na frontu a povýšen na majora.

Po válce převzal rodinné hospodářství po matce v Trnovanech a  v Žatci a odešel z aktivní služby. Podobně jako jeho otec a děd se dal na politiku. Pomohla mu i jeho vojenská kariéra, protože mezi německým obyvatelstvem Žatce přetrvávala velká úcta pro ty, kteří bojovali za staré Rakousko-Uhersko. Poprvé byl zvolen starostou Žatce 29. března 1924 za Stranu křesťansko-sociální, znovu roku 1928 a 1932. Provedl město těžkým obdobím poválečného zadlužení a následné hospodářské krize.

Za jeho starostování vzniklo například hřiště u Ohře, stadion Flora, nová známkovna chmele nebo obchodní škola v Podměstí. Rozvedena byla také pitná voda z Holedeče (1932). Starosta prosadil stavbu nového mostu přes Ohři u hlavního nádraží (počátek stavby 1937) a stavbu nové poštovní budovy (poč. stavby 1936), pro které bylo třeba získat podporu v Praze.

Na náměstí se také poprvé roku 1927 objevil vánoční strom po brněnském vzoru. Šlo o smrk s elektrickým osvětlením a ozdobami v městských barvách, tedy v bílé a modré. Roku 1930 byl po dlouhých letech příprav odhalen nový pomník obětem první světové války v podobě bronzového lva v místech dnešní chmelničky. Starosta byl ostatně velkým podporovatelem místních veteránských spolků, které u nového pomníku začaly pořádat různé vzpomínkové akce.

Nejobtížnější byly pro Žatec léta hospodářské krize ve 30. letech a následný vývoj až do připojení k Říši po Mnichovské dohodě (1938). Situace byla horší než za první světové války. Opět bylo třeba vyvařovat pro chudé, situaci zhoršovala neúroda a sucho, do města se stahovali žebráci, chudina jedla i psy... 8. ledna 1932 protestovali nezaměstnaní přímo na náměstí, došlo i k zásahu policie. Obchody proto musely být krátce uzavřeny. Obecní volby vyhráli roku 1932 ještě němečtí sociální demokraté před německými národními socialisty. Starostou se stal potřetí Rudolf Schönfeld, jehož Strana německých křesťanských sociálů skončila ve volbách třetí.

Roku 1933 zažil Žatec známý sraz turnerů, který vrcholil cvičením na Flóře. Starosta je pozdravil při projevu z balkonu radnice. Žatec miloval srazy, přehlídky, slavnosti a průvody již od dob starého Rakouska. Byly také skvělou ukázkou momentálních vztahů mezi místními Němci a rostoucí českou menšinou, které za první republiky zpravidla kopírovaly celostátní vývoj.

22. dubna 1934 přijel do Žatce na návštěvu ministerský předseda Jan Malypetr. Zúčastnil se velké kulturní akce v sále Střelnice, kde si místní Češi připomStarosta Rudolf Schönfeld při dočesné roku 1934ínali památku Antonína Švehly. Zúčastnila se i početná delegace regionálních německých politiků včetně starosty Žatce. Malypetr tehdy místní česko-německé vztahy chválil. Německé vedení města nechtělo provokovat, proto pilně připomínalo např. znovuzvolení prezidenta Masaryka. Typicky německým způsobem, kterým byl pochodňový průvod (24. května 1934). Město mělo slavnostní vlajkovou výzdobu, starosta řečnil opět z balkonu radnice. Hovořil v němčině, jeho projev posléze tlumočil do češtiny místostarosta katecheta (učitel náboženství) Ignác Leitner. Dle kroniky šlo o největší oslavu za první republiky, v průvodu mělo jít 4 500 lidí, na náměstí se jich shromáždilo na 11 tisíc.

Výročí vzniku republiky 28. října se slavilo obvykle v městském divadle, např. operou Fidelio. Slavnosti byly také vítaným odreagováním od skutečně nelehké hospodářské situace. Nakolik se však místní Němci skutečně identifikovali s novou republikou, je otázka. Početná radikální skupina zároveň totiž pokukovala, co se děje v Německu, protože představa o připojení k němu zde byla živá již od roku 1918. A sotva se situace po Mnichovu otočila, mluvili již jen o českém útlaku. K Čechům měla blíže např. německá sociální demokracie, často také z existenciálních důvodů. Rudolf Ritter von Schönfeld zdědil dar svých předků. Jako liberál a diplomat dokázal v městské radě uklidňovat spory mezi jednotlivými skupinami. Platilo také pravidlo, že po dvou napomenutích při slovním útoku následoval peněžní trest. Brzy však ani to nemělo stačit.

Roku 1936 slavil starosta šedesáté narozeniny . Kronikář i tisk zároveň připomněli zásluhy jeho předků a příbuzných. Dostalo se mu řady gratulací i dárků. Tím ovšem idylické časy skončily; následné roky přinesly vážnou politickou krizi.

I v Žatci narůstal vliv Sudetoněmecké strany. 1. máje 1938 se na žateckém náměstí při velkém shromáždění ozývala staronová hesla v němčině: „Žatec musí zůstat německý!“

Obecní volby v červnu 1938 již vyhrála SdP. Seskupení místních českých stran skončilo jako druhé. Za SdP (Sudetoněmeckou stranu) kandidoval i starosta Schönfeld. Je třeba zmínit, že tato strana tehdy spojila v sobě většinu existujících německých stran. To však již bylo pro Sch önfelda nevýhodné, protože si nebyl schopen udržet svoji pozici. Stal se pouze 1. místostarostou, ale starostenskou pozici nakonec získal úředně. 1. července 1938 byl totiž žateckým starostou zvolen Alois Kaiser, majitel žatecké cihelny Astra, kterého ovšem Praha odmítla pro jeho radikální smýšlení potvrdit.

Při všeobecné mobilizaci v září odmítla řada místních Němců bojovat za republiku. Utekli a skrývali se před povinností narukovat. Češi se snažili situaci čelit, ale zdálo se, že bojují s větrnými mlýny. Místním vadila přítomnost českého vojska i úředníků, nevoli vzbudil příkaz odevzdat zbraně i rozhlasové přijímače (aby nemohli poslouchat Hitlerovy projevy). Funkcionáři strany byli zatčeni, mezi nimi i sám starosta. Měl být i fyzicky napaden, ale po dvou hodinách byl zase propuštěn.

Po Mnichovské dohodě se ukázalo, kolik sympatizantů připojení k Německu ve městě je. Když 9. října přijela do města německá armáda, bylo centrum vyzdobené dosud zakázanými vlajkami s hákovými kříži, které si místní tajně doma ušili. 9. říjen byl Němci označen za den osvobození.

Kronikář popsal atmosféru následovně (překlad MK) :

„9. říjen 1938 – den osvobození. V noci na 9. říjen spalo jen málo Žatečanů. Horečnaté napětí a radost. V časných raných hodinách byla ještě ve městě česká policie, která město opouštěla až v sedm ráno. Ještě za její přítomnosti se rozezněly sirény a daly podle domluvy znamení obyvatelstvu, aby vyzdobili město. V okamžení se objevily ve vikýřích a oknech vlajky s hákovými kříži, domy byly vyzdobeny zelenými větvemi, na radnici byl namontován velký hákový kříž. Všude stály stožáry s věnci, zmizely české názvy ulic. Náměstí, které se za vlády Čechů jmenovalo E. Beneše, bylo přejmenováno na náměstí Adolfa Hitlera. Na mnoha velkých budovách svítily obrovské hákové kříže. Vše bylo připraveno na slavnostní večerní osvětlení důležitých budov. Ještě nikdy nebylo město tak vyzdobeno, jako tohoto dne....“

Když na Schönfeldově pohřbu roku 1940 řečnil tehdejší starosta Rudolf Dietl , zmínil, že pro Rudolfa Schönfelda byl 9. říjen vrcholem jeho života. Přesně řekl: „ Jeho nejkrásnějším dnem bylo osvobození vlasti vůdcem, byl to den, který cítil jako vrchol svého života.“ Pamětníci však Schönfelda, jak již bylo zmíněno, za radikála neoznačují. Onen říjnový den byl sice Schönfeld mezi místními prominenty, hlavní slovo však měl Alois Kaiser, kterého všichni chápali jako zvoleného starostu. Kaiser se nakonec úřadu nikdy neujal a dal přednost stranické kariéře. A Schönfeld? Když se od přátel dozvěděl, že byl dán tajný pokyn zbavit ho úřadu, raději odstoupil sám.

Tak byl do úřadu žateckého starosty 3. listopadu 1938 dosazen z moci úřední nadšený nacista, žatecký rodák Eduard Hlawatschek (nar. 1884), povoláním zámečnický mistr působící v Žatci, rakouském Salzburku a ve městě Elbling v dnešním Polsku. Rudolf Schönfeld mohl ještě sledovat, jak se starostou v květnu 1939 stal Rudolf Dietl (1892 – 1976), známý Konráda Henleina. Dietl pronesl nástupní řeč v uniformě SS a přísahal věrnost vůdci. Nebyl žateckým rodákem, ale město znal, protože zde studoval na gymnáziu. Ve své propagandistické nástupní řeči představil Žatec první republiky (a tedy i  Schönfeldův Žatec) typickým pohledem nového režimu: jako místo národnostních bojů a národnostního útlaku. Ocenil však předchozí správu města, vinu dával pražské vládě, a hlavně prezidentu Benešovi.

Hrobka rodu na žateckém hřbitověRudolf Ritter von Schönfeld zemřel 10. dubna 1940. Jeho ostatky byly uloženy do rodinné hrobky 13. dubna. Pohřeb byl opět veřejnou záležitostí. Zúčastnili se zástupci regionálních veteránských organizací, hasičů, mládež ze žateckých škol a vedení města v čele se zmiňovaným R. Dietlem. Přijel i Alois Kaiser. V průvodu s rakví byl nesen také polštář s vyznamenáními, která Rudolf Ritter von Schönfeld získal. Mezi nimi železný kříž z první světové války, kterého si zvláště cenil. Na závěr pohřbu zazněla píseň „O dobrém kamarádovi“ a salvy z hmoždíře. Smuteční hosté pak prošli kolem hrobu, aby vzdali starostovi poslední poctu.

Městská rada uctila jeho památku ještě na zasedání 15. dubna 1940. Pojmenovala po něm např. část ulice, která již nesla název podle jeho otce. Spodní část ulice vedoucí od náměstí k divadlu se měla nově jmenovat Rudolf Ritter von Schönfeld- Gasse. Zbytek ulice měl nést nadále název Schönfeld- Gasse po Rudolfově otci.

Rudolfova první manželka Franziska, roz. Hassmanová (1884 – 1935), zemřela na svém statku v Trnovanech po dlouhé nemoci 20. prosince 1935 ve věku 51 let. Pohřbena byla na žateckém hřbitově 23. prosince. Narodila se ve Vídni 31. května 1884. Rudolf s ní měl tři syny. Nejstarší Roman vystudoval práva, druhorozený Gerhard (převzal majetek v Trnovanech) zemědělskou školu. Nejmladší se jmenoval po otci Rudolf. S druhou manželkou Annou Wagner, která ho přežila, měl syna Petera . Rodině patřil dům v č. p. 327 v dnešní ulici Volyňských Čechů, najdete ho podle hlav lvů nad vraty.

 

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.

Encyklopedie
kontakt HLAVNÍ BUDOVA
Regionální muzeum K. A. Polánka
Husova 678
Žatec 438 01
IČO: 00360805
 
telefon
608 200 697
email
rmz@muzeumzatec.cz
bod
mapa

fb instagram youtobe zonerama

 

 

kontakt KŘÍŽOVA VILA
Regionální muzeum K. A. Polánka, pracoviště Křížova vila
Zeyerova 344
Žatec 438 01

telefon
774 192 414, 415 710 389
email
 
bod
mapa
kontakt STARÁ PAPÍRNA
Regionální muzeum K. A. Polánka
pracoviště Stará papírna
Volyňských Čechů 733
Žatec 43801
 
telefon
email
 
bod
Používáním tohoto webu souhlasíte s ukládáním cookies, nezbytných pro dobré fungování webu.