Jan ze Žatce

Jan ze Žatce je znám pod několika jmény. Důvodem je to, že byl „znovuobjeven“ v 19. století i fakt, že ve středověku nebylo ustáleno příjmení, jak ho známe dnes. Jméno Jan ze Žatce tak patrně sám neužíval, přišli s ním až literární vědci koncem 19. století. V němčině zní jeho jméno Johann či Johannes von Saaz. Uváděn je také jako Johann von Tepl (Jan z Teplé), Johannes Henslin von Schütwa (Jan Henslin ze Šitboře). Přídomky jsou odvozeny od míst jeho působení.  

Velká pozornost mu vždy byla věnována v německém jazykovém prostředí, především díky jeho literárnímu dílu. Jeho nesmrtelná skladba Ackermann aus Böhmen (Oráč z Čech) je dodnes vydávána knižně a hrána na divadelních jevištích v nejrůznějších podáních a zpracováních. Je také povinnou součástí výuky německého jazyka a historie jako dílo s nadčasovým filozofickým obsahem i dílo, které přispělo k utváření spisovného německého jazyka.

I pro sudetské Němce je Jan dodnes nesmrtelnou ikonou, podle zmíněné skladby se jmenuje i jeden z jejich velmi aktivních spolků (Ackermanngemeinde), který po sametové revoluci přispěl k obnově řady českých historický památek u nás.

Literatura o Janovi ze Žatce a jeho díle je velmi rozsáhlá. My se zde zaměříme hlavně na vztah Jana ze Žatce k Žatci a na místní tradici spojenou s jeho jménem.

 Za Janovo rodiště je považována Šitboř nedaleko Poběžovic. Narodil se někdy kolem roku 1350. Dle nových zjištění je možné, že byl nemanželským synem místního faráře, což by byl ve středověku dost velký handicap. Vzdělání získával pravděpodobně nejprve v klášterní škole v Teplé. Je ovšem také možné, že Teplá byla jeho prvním pracovním působištěm. Jeho životopisci uvádějí, že studoval na pražské univerzitě. Jeho jméno však v záznamech není, je tedy možné, že studoval i v cizině. Víme, že ovládal latinu, němčinu i češtinu. Až k dalším létům jeho života máme spolehlivější informace.

Někdy před rokem 1378 přišel do Žatce, kdy je uváděn jako městský písař. Zastával zde dokonce tři funkce: byl městským písařem, rektorem uznávané žatecké školy a veřejným notářem. V roce 1383 zde založil tzv. kopiář, kam byly opisovány soukromé i veřejné listiny. Kopiář je dnes uložen v archivu v Lounech. Protože se většina originálů listin včetně panovnických privilegií v průběhu doby ztratila, můžeme Janovu kopiáři děkovat za naše znalosti starších dějin Žatce. Najdeme zde např. i opis listiny krále Přemysla Otakara II. z roku 1265.

 Jan byl bohatým a vlivným mužem. Vlastnil dům u hradeb proti škole u kostela, u něhož mu městská rada dokonce povolila postavit věž. Měl také vinici a sad. V roce 1411 odešel do Prahy na Nové Město, kde se stal veřejným notářem. Důvod jeho odchodu ze Žatce není znám, snad ho přesvědčili jeho pražští přátelé. I v Praze měl dům ve Spálené ulici. Již roku 1413 vážně onemocněl a nemohl vykonávat úřad. Počátkem roku 1415 je již uváděn jako zesnulý.

 Doloženo je, že měl pět dětí. Nejstarší Pavel se vydal na duchovní dráhu. Nevíme, zda měl jednu, či dvě manželky. Známo je jméno jeho ženy Kláry, která po jeho smrti prodala pražský dům.

 Svého Ackermanna sepsal Jan kolem roku 1400 v Žatci. Sugestivní spor prostého středověkého rolníka (oráče) se zosobněnou Smrtí, který si stěžuje na předčasnou smrt své milované manželky, oslovuje lidi dodnes. Děsí i fascinuje zároveň. Do sporu o smysl lidského života vstupuje kromě těchto dvou postav i samotný Bůh, který dává symbolicky za pravdu oběma stranám. Majestát Smrti i smutek člověka tak přes středověké dílo dodnes promlouvají k dnešku. Starší literatura uvádí, že Jan se nechal inspirovat vlastním osudem, konkrétně smrtí své první manželky Markéty, která měla být pohřbena v žateckém kostele. Sám autor však v dopise příteli označil toto dílo za rétorické cvičení. Někdy se také uvádí, že postava oráče je alegorií písaře. Tiskem vyšel Ackermann poprvé kolem roku 1461. Žatecké Regionální muzeum má ve své knihovně početnou sbírku různých novějších vydání Ackermanna i literatury o něm.

 Tradice spojená se jménem Jana ze Žatce v Žatci

 Ulice a náměstí

Po Janovi ze Žatce se od roku 1947 jmenuje ulice poblíž nádraží. Původně se jmenovala po hudebním skladateli Beethovenovi. Ještě v letech 1945 až 1946 se uvažovalo o názvu ulice Jana Žateckého pro dnešní Preslovu ulici.

Název Ackermannovo neslo od roku 1921 dnešní Hošťálkovo náměstí u kostela, tedy místo, kde historický Jan ze Žatce působil. Náměstí měnilo název často, původně bylo Kostelní, za Rakouska-Uherska zase Františkovo (na počest návštěvy Františka I. v Žatci roku 1833).

 Pamětní desky

Na žatecké radnici připomíná Jana ze Žatce pamětní deska z roku 1990 s textem: „V této radniční budově působil po dobu třicet let jako městský notář Jan ze Žatce. Svou německou prózou z roku 1400 „Oráč z Čech“ – Der Ackermann aus Böhmen vytvořil klenot evropské středověké kultury.“

 Tato deska měla svoji předchůdkyni v desce z roku 1921, která byla vyrobena v odborné umělecké škole v Jablonci nad Nisou podle návrhu ředitele gymnázia Dr. Aloise Bernta, odborníka na dílo Jana ze Žatce, a Prof. A. Hammera.

Zdobil ji obrázek obou aktérů a německý nápis. „Zum Gedächtnis: Dem Dichter Johannes von Saaz, dem Verfasser des Streitgespräches Der Ackermann aus Böhmen vom Jahre 1400, des bedeutendsten Prosawerkes des deutschen Humanismus. Stadt Saaz i. Herbst 1921.“ V překladu: „Na památku básníkovi Janu ze Žatce, tvůrci rozepře „Oráč a smrt“ z r. 1400, nejvýznamnějšího prozaického díla německého humanismu. Město Žatec, na podzim 1921.“ Dnes je uložena v Regionálním muzeu K. A. Polánka v Žatci. Odhalena byla v rámci velké dvoudenní slavnosti 16. října 1921. Oslavy se tehdy nesly hlavně v duchu připomínek důležitosti německé kultury, kromě místních řečnili také hosté z Prahy. Součástí byl i oblíbený průvod spolků.

Za zmínku stojí i divadelní inscenace Ackermanna v žateckém divadle 15. října 1921. Hra se odehrávala na pozadí kulis se siluetou Žatce. V hlavních rolích se představili Wilhelm Schrader (divadlo Ústí nad Labem) jako Ackermann a profesor Otto Czihaczek z Jablonce jako Smrt. Zájem byl veliký, mnozí se do divadla nevešli. Již tehdy vznikla myšlenka, že dílo by měla být inscenováno pod širým nebem, nejlépe před hlavním žateckým kostelem. S tímto nápadem měl přijít jeden z čestných hostů, známý spisovatel Hans Watzlik, autor románu „Phönix“ z roku 1916 o Janovi ze Žatce. Nápad se líbil, ale na realizaci si museli v Žatci počkat až do druhé světové války.

Téma Jan ze Žatce bylo využito i pro propagaci města i při známém srazu turnerů roku 1933, vrchol využití a bohužel i zneužití Janova díla měl přijít za druhé světové války.

 Pokus o vznik pomníku Jana ze Žatce za druhé světové války

 Už od třicátých let se v Žatci objevovaly snahy o stavbu pomníku Janu ze Žatce. Roku 1940 byl vybrán sochař Karlových Varů Wilhelm Srb - Schloßbauer, který slíbil, že Žatec navštíví. V tisku bylo zmíněno, že Žatec „obdrží figurální sousoší k tématu Ackermann“ v souvislosti se zahájením župního kulturního měsíce v Praze, při kterém řečnil Konrád Henlein.Ten se o podobu pomníku velmi zajímal. Přátelil se ostatně s žateckým starostou Rudolfem Dietlem.

Ještě v březnu 1942 navštívil Konrád Henlein ateliér zmíněného sochaře, aby se přesvědčil o stavu příprav „velkého“ pomníku. Údajně byl s pracemi spokojen. Pomník nebyl nikdy realizován. Zachovala se však jeho skica, přetiskovaná v sudetoněmeckých materiálech. Měl zachycovat zoufalého oráče, kterého se drží dvě děti, pluh a zosobněnou Smrt (která je v němčině mužského rodu).

 Busta v kapucínské zahradě

30. října 2011 byla za velkého zájmu odsunutých sudetských Němců odhalena busta Jana ze Žatce v zahradě kapucínského kláštera. Řečnil Dr. Gerhard Illing. Delegaci města vedla starostka Zdeňka Hamousová. Busta je umístěna na podstavci z ušlechtilé oceli, který obstaralo město. Busta je dílem sochaře Urse Kollera z Rohrschachu. Vznikla z iniciativy sudetoněmeckého spolku Kulturkreis Saaz e.V. Sudetští Němci nechali zhotovit busty tři, dvě další byly umístěny v muzeu Saazer Heimatmuseum v Georgensmündu a v muzeu Saazer Heimatmuzeum ve Schweinfurtu.

 Inscenace Ackermanna před žateckým kostelem roku 1940

 Roku 2019 představilo žatecké muzeum při výstavě „Když se v Žatci hrál Ackermann“ znovuobjevený soubor fotografií Antona Modese z unikátního představení Ackermanna před žateckým kostelem z druhé světové války.

Akce proběhla v rámci celožupního kulturního měsíce. Ve hře sehrané 26. května 1940 vystoupilo více než sto účinkujících ze Žatce. Z kostela bylo slyšet varhany a zpěv žateckého sboru. Na závěr se rozezněly zvony. Občané byli požádáni, aby zavřeli okna a postavili za ně svíčky. Středověká hra dostala zcela jiný, propagandistický podtext. Byla opatřena dobovým úvodem, přibyly davové scény. Měla demonstrovat jednotu německého národa i starobylost německé kultury. A také připravenost k boji a oběti.

Hru inscenoval a Oráče hrál intendant Fritz Klippel z libereckého divadla, které mělo tehdy speciální oddělení pro hry pod širým nebem. Fritz Klippel (1900 – 1955) byl ve své době známý herec. Narodil se v Mostě. Působil např. v německém divadle v Praze. Roku 1935 hrál ve filmu Otakara Vávry Listopad. Z divadla v Liberci roku 1940 odešel. Koncem války se věnoval hraní divadla pro německé vojáky. Po válce odešel do Německa. Působil mimo jiné v divadle ve Stuttgartu. Místem jeho posledního působení byl Berlín.

Jako Smrt vystoupil herec z Hamburku Udo Löptin. Kronika označuje výkony obou aktérů za velmi sugestivní. Prolog a epilog z pera F. Klippela přednesla Ellen Krug v oděvu středověké madony. Budila dojem oživlé sochy. Hlas Boha – soudce byl svěřen rovněž herci z Hamburku (Johannes Agger).

Regionální tisk nemohl v propagandě zůstat pozadu. Napsal mj. „Uprostřed velkého zápasu na západě nám bylo za nadšení a účasti obyvatel dopřáno, abychom spatřili uskutečnění starého snu, který měli všichni kulturně smýšlející Žatečané už skoro dvacet let. Největší prozaické dílo německého humanismu Oráč a smrt od Jana ze Žatce ožilo ve starobylém německém městě před městským kostelem, který je obklopen starými sochařskými díly. Velká byla účast obyvatelstva, jež ukázalo silnou vůli a jednotu našich Žatečanů, která se prokazuje ve všech oblastech společenského života.“

 Více se o této unikátní slavnosti můžete dočíst v článku M. Krausové: Když za války hráli v Žatci Ackermanna ve sborníku Poohří 9 (2020).

 I díky zneužití tématu za války byla další inscenace Ackermanna k vidění v Žatci až roku 1992, kdy ji v žateckém divadle uvedlo zámecké divadlo z Ellwangenu v češtině a němčině. Režíroval Dušan R. Pařízek.

 Jan ze Žatce a nové expozice

Bez Jana ze Žatce se nemohou pochopitelně obejít žádné plánované či existující expozice ve městě. Platí to pro plánovanou novou expozici Regionálního muzea v Žatci, novou expozici ve věži žatecké radnice i pro chystanou expozici v Mederově domě. Zájemce o toto téma můžeme rovněž pozvat do Šitboře, kde je k vidění nová výstava o této osobnosti pod širým nebem vedle kostela. Podílelo se na ní i naše Regionální muzeum.

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.