Až půjdete po žateckém náměstí Svobody, zvedněte hlavu k fasádě původně renesančního domu č.p. 54 v severní části západní fronty. Pokud budete rychlí, spatříte na něm ještě originál desky s českým nápisem, který připomíná velkou epidemii moru roku 1582. Při této epidemii zemřeli např. všichni mužští členové žatecké rodiny Hošťálků. Přežil pouze Maxmilián Hošťálek, pozdější žatecký primátor, popravený při známé staroměstské exekuci roku 1621. Přežil, protože pravděpodobně nebyl v Žatci. Zemřelo např. i několik proslulých profesorů tehdy proslulé staré žatecké školy. Zdecimována byla i městská rada.
Obdélnou desku s nápisem rámovanou profilovaným páskem najdete mezi střední dvojicí oken. Nad ní je kartuše s datem jedné z renovací domu („RENOV. MCMIII"). Morová deska vždy zajímala historiky, stejně jako vlastní epidemie. Často bývá uváděna v literatuře právě pro její český nápis. Většinou se už ale nedočtete, že nápisy byly alespoň po nějakou dobu dva. I když na fasádě je dodnes vidět ještě jedna prázdná obdélníková deska. V té byl totiž nápis v němčině. Dosvědčuje to i vzácná fotografie z muzejních sbírek z počátku 20. století. Nevíme ovšem, odkdy zde nápis byl, snad právě od renovace domu roku 1903. Dům č.p. 54 patřil dle žateckých adresářů počátkem 20. století Franzi a Anně Nowakovým. V přízemí měla obchod s konfekcí Maria Schrauzer.
Žatecký historik A. Seifert ve své knize o historii města Geschichte der königlichen Stadt Saaz von den ältesten Zeiten bis in die Gegenwart (1894, s. 392) píše o jedné („eine") české desce. Přináší také její německý překlad. Ze zmíněné fotografie je zřejmé, že německému textu na domě předcházel ještě úvodní text ca. ve dvou řádcích. Kdy přesně německá písmena opět zmizela, nevíme. Pravděpodobně po druhé světové válce, kdy byly odstraňovány připomínky německých obyvatel města. Nakolik byla poč. 20. století upravena i původní česká deska, rovněž není známo.
Dům č.p. 54 je památkově chráněn, má i svoji kartu ohrožené památky z roku 2013. Zde je také uveden nápis v „překladu" do dnešní češtiny: „Léta Páně 1582, toho času, když Pán Bůh město toto pro hříchy morem velkým navštíviti ráčil, tak že mnoho mužů předních obojí rady zemřelo, tento štít z gruntu nákladu Petra Štyrla ze Záboje vystaven jest." Chybí konec nápisu s citací ze žalmu, respektive, jak si všiml již Dr. Václav Kůrka roku 1968, jeho zkrácenou citací.
Protože v současnosti probíhá oprava fasády domu, dojde i na slavnou žateckou desku. Její záchrana však pro její špatný stav i techniku zhotovení již bohužel není možná. Nejde ji totiž sejmout, písmena jsou přímo v omítce. Proto bude nahrazena kopií. Český nápis, jehož spodní část je už dnes zcela odrolená, tak bude zase celý.
Díky A. Seifertovi víme, co chybí. V přepisu ve zmíněné knize najdeme text ve staročeštině. Chybí jen kroužek nad „u" ve slově Bůh. Můžete si text zkusit vyluštit i sami podle fotografie původní desky. V době jejího vzniku vlastnil dům Petr Styrle ze Záboje, povoláním kramář, tedy prodejce luxusního zboží a koření. Dle archiváře B. Roedla žil v Žatci nejpozději od roku 1577. Za manželku měl dceru bývalého městského písaře Václava Vodňanského z Radkova.
Nápis ve staročeštině dle A. Seiferta:
„Letha 1582, toho czieasu, když P. Bůh miesto toto pro hrzichy morem walnym nawsstijwiti raczil, tak že mnoho předních mužův z obojy raddygt pomřelo, tento sstyt z gruntu nakladoem Petra Sstyrle z Zaboje z nowa jest vystawen. Žialm CXIII. Ne nam Pane, ne nam, ale gmenu twemu dey slawu."
Překlad do němčiny dle Seiferta použitý s úpravami na německé desce
„Im Jahre 1582 zu der Zeit, als Gott der Herr diese Stadt wegen ihres Sünde mit einer schrecklichen Pest heimzusuchen für gut fand, so daß viele vorzügliche Männer aus beiden Rathskörpern starben in dieser Giebel auf Kosten der Peter Styrl von Zaboj neu hergestellt worden. Psalm 113. Nicht uns, nicht uns, sondern Deinem Namen gieb die Ehre."
Je jen škoda, že k záchraně původní desky se nepřistoupilo dříve, kdy ještě bylo co zachraňovat.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
Známý historik Bohumír Roedl věnoval epidemii moru pozornost ve své knize Žatecká rodina Hošťálků z Javořice (1997). Její poslední exempláře jsou ještě v prodeji v našem muzeu. O epidemii moru roku 1582, která podle zápisků městského písaře M. Jana Striala z Pomouše, zasáhla město ve dvou vlnách, napsal mimo jiné:
„První, zřejmě mírnější úder přišel v říjnu 1581 a trval do března následujícího roku. Druhá fáze pandemie vypukla v červnu 1582 a trvala přibližně do února 1583. Myslím, že dosud vůbec netušíme obrovský rozsah tohoto neštěstí. Strial odhadl počet obětí v Žatci během první fáze na pět a půl tisíce osob. Kdyby to byla pravda, bylo by město už tehdy zcela vylidněno a ve druhé půli roku by neměl kdo umírat. Počty obětí dávných epidemií ovšem jejich současníci nadhodnocovali pravidelně. Václav Volfius, po Strialově úmrtí dočasně pověřený úřadem městského písaře, zapsal na úvodní folio jedné ze soudních knih zprávu o tom, že v roce 1582 zemřelo v Žatci na mor šest univerzitních mistrů a 2. února 1583 ještě sedmý – M. Václav Arpin z Dorndorfu. ... Podle Volfia z univerzitních mistrů přežil jen školní správce M. Jan Štender z Berouna. Vyučování na žatecké škole muselo být na dva roky přerušeno. Morová epidemie se neomezila jen na Žatec. Podobně postiženy byly i Praha, Litoměřice, Louny, Most, Kadaň, Rakovník a snad i další města. Říkalo se, že v Praze zahynulo na třicet tisíc osob, ale i tento údaj bude dost nadsazený. Jen na Malé Straně ale zahynulo mezi 22. červencem a 14. zářím podle úřední zprávy 1 085 lidí! Žatecké písemné prameny mají takovou povahu, že neumožňují ani přibližný odhad počtu obětí nebo jejich poměru na celkovém počtu obyvatel. Ve druhé polovině roku 1582 však téměř všechny vklady do městských knih zlověstně ustávají, život se jako by zastavil. ... Žatecký rodák Jan Rosinus viděl příčiny morové rány v tom, že lidé nectí zásady Jana Husa a Jana Rokycany. Epidemie byla pro nábožensky hluboce zakotvenou společnost zaslouženým božím trestem za spáchané hříchy. ..." (s. 143 – s. 144)