Pomník Sbratření v Žatci

Příběh sousoší Sbratření v Žatci

Pomník SbratřeníPískovcové sousoší Sbratření v Žatci od známého sochaře Františka Rady stávalo na Kruhovém (dříve Švermovo) náměstí v místech dnešního pomníku prezidentu Benešovi. Často bylo označováno také jako Pomník osvobození, někdy také jako Pomník Rudé armády. Odstraněno bylo v devadesátých letech 20. století v souvislosti s rekonstrukcí náměstí i z ideologických důvodů.

Pomník vznikl v padesátých letech 20. století, kdy vzpomínky na osvobození byly ještě relativně čerstvé a nezkalené pozdější zkušeností z okupace 1968. Žatec měl v té době již pomník obětem z řad osvoboditelů v přední části hřbitova, jehož podoba se v průběhu času měnila. Známý tank v Podměstí (v místech dnešního pomníku letců) přibyl až v době normalizace, konkrétně roku 1975.

Podoba pomníku Sbratření vyšla z veřejné soutěže. Kronikář roku 1951 poznamenal, že vypracování návrhů a modelů stálo 60 000 Kč (s.153). V Regionálním muzeu K. A. Polánka se dochovalo pět různých sádrových návrhů s možnou podobou pomníku v podobě menších realistických modelů. Všechny s důrazem na pohyb, emoce a detail v provedení.

Sádrový návrh na pomník 1 Sádrový návrh pomníku 2-1 Sádrový návrh pomníku 2-2 Sádrový návrh pomníku 3-1 Sádrový návrh pomníku 3-2 Sádrový návrh pomníku 4 Sádrový návrh pomníku 5

Na soklu s náznakem terénu byly realisticky zobrazeny tři postavy. Vybrána byla varianta, na které žena v šátku se šeříkem v ruce vítá sovětského vojáka v brigadýrce s pláštěm a samopalem na zádech. Třetí postavou byla postava československého vojáka v důstojnické uniformě s polní čapkou na hlavě, s pláštěm přes ruku a pistolí za pasem.

Podoba pomníku byla schválena roku 1952. Práce začaly roku 1953. Dne 18. února 1953 uzavřelo město smlouvu o dílo se sochařem Radou. (Městská kronika 1953, s. 249). Ten se zavázal, že základy pomníku provede zdarma jako brigádu. Hotovo mělo být do 1. května 1954. Rada vedl osobně práce svého týmu a obstarával i materiál. Na práci dohlížela komise pod vedením předsedy MNV Jiřího Blochina. Od 1. srpna 1953 provádělo stavbu pomníku formálně Krajské středisko Svazu československých výtvarných umělců v Ústí nad Labem, jehož členem byl i Rada, který práce stále vedl fakticky. Rozpočet činil 180 000 korun. Termín se nestihl, místo v květnu se odhalovalo až v říjnu.

Instalace pomníku  na Kruhovém náměstí 1954Odhalení pomníku 1954Jako rok odhalení je často uváděn rok 1955. Městská kronika (1954, s. 61) však zaznamenala slavnostní odhalení dne 2. - 3. října 1954 u příležitosti oslav Dne Československé armády. Pomník nazvala Pomníkem Rudé armády. Kronikář připojil poznámku, že pomník „se stal výrazem vděčnosti a lásky občanů celého okresu k našim osvoboditelům." Na straně 91 pak následovala ještě dodatečná poznámka, informující, že autorem pomníku byl „známý žatecký a kulturní pracovník, člen MNV v Žatci". Rok 1955 se uváděl pravděpodobně proto, že první květnová oslava osvobození se zde konala právě v tomto roce.

Pomník prošel dvěma velkými opravami. Poprvé roku 1970, v souvislosti s vážným poškozením po okupaci roku 1968, kdy byl pomník poničen. Podruhé byl rekonstruován roku 1985 (restaurátor J. Středa). Po sametové revoluci začaly sílit hlasy volající po jeho odstranění.

Roku 1993 byl po odborném posouzení zbaven památkové ochrany. Ministerstvo kultury napsalo ve svém dopise městskému úřadu z 22. června 1993, že pomník evidovaný pod číslem 4989 byl za kulturní památku prohlášen z politických důvodů, nikoliv pro své umělecké nebo historické hodnoty. Doporučilo umístění v depozitáři, nebo jeho přemístění. Ve starší korespondenci s ministerstvem se ovšem objevuje také námitka, že zejména vztah Volyňských Čechů, kteří se v regionu usazovali po válce a někteří přišli i přímo se Svobodovou armádou, k pomníku, je „stále značně živý".

Při rekonstrukci náměstí byl pomník pod dohledem kameníka sejmut a umístěn prozatímně na pozemek města do Čeradické ulice. Zde byl v květnu 1994 vážně poškozen. V kronice z tohoto roku se dočteme, že se uvažovalo, že pomník bude přemístěn ke hřbitovu, kde měl tvořit jakýsi protějšek k pomníku obětem vypáleného Českého Malína (na Volyni). 26. května 1994 reagovalo na poškození pomníku městské zastupitelstvo. Čin kritizovali zejména poslanci J. Kubovský a J. Zábranský. Ostrá kritika se objevila i ve čtrnáctideníku Žatecko. Městskou kroniku zaujala především část článku zdůrazňující, že Fr. Rada nebyl komunistou, ale věřícím křesťanem. Zničení sochy tak bylo chápáno jako nevděk a neúcta k jeho práci.

Chvilku se ještě řešilo, zda město něco nezanedbalo. Městská rada přijala 28. června 1994 věcné prohlášení, které převzal i tisk. Bylo v něm konstatováno: „MR (městská rada) prošetřila otázku zničení pomníku Sbratření. Bylo zjištěno, že byla řádně vystavena objednávka na sejmutí pomníku a jeho uložení za účasti kameníka a pracovníka MÚ. Socha byla uložena v prostoru s ostrahou, ale nedošlo k písemnému předání. Nedostatečnou ostrahou došlo ke zničení pomníku. Případ a míra zavinění je šetřena PČR (Policií České republiky)." (Městská kronika 1994, s. 172).

Zajímavá je poznámka ke stavu pomníku při jeho odvážení. Tajemník městského úřadu Petr Dvořák uvedl, že pomník se rozpadal už při převozu. Projevilo se staré poškození z roku 1968, které neodstranily ani dvě opravy. Když se s pomníkem hnulo, začal praskat v místech „starých trhlin." To však podle něj nebránilo tomu, aby socha byla umístěna po opravě, jak bylo plánováno, ke hřbitovu. P. Dvořák se vyjádřil i pro místní tisk (Žatecké noviny 24. 5. 1994). Vyslovil lítost nad osudem sousoší slovy: „Rozum však zůstává stát nad nepochopitelným vandalským činem jakoby nepříčetného šílence. Vždyť důkladná devastace sochy pravděpodobně za pomoci kladiv a krumpáčů musela stát vandala nemalé fyzické síly. Neomluvitelnou chybou, a to mou, bylo nedostatečné zabezpečení sousoší. Na moji omluvu snad mohu říci jen to, že mne ani ve snu nenapadlo, že k něčemu takovému může dojít."

Otázka, co s pomníkem, se řešila ještě dalších několik let, než upadl do zapomnění.

Noviny Svobodný hlas přinesly 16. května 1996 glosu reagující na situaci: „Letos se rudoarmějec z Kruhového náměstí věnců a kytic těžko dočká. Při úpravách náměstí byly sochy odvezeny, rozebrány a postaveny na pozemek města u garáží v Čeradické ulici. V květnu 1994 se staly terčem dosud neznámých vandalů a jsou silně poškozeny. Sousoší jako typická ukázka socialistického realismu po léta věrně patřilo ke koloritu města, bylo pouze mlčenlivým svědkem doby. Toto nedůstojné uložení a zacházení si rozhodně nezaslouží."

Stav pomníku roku 2016 (1) Stav pomníku roku 2016 (2) Stav pomníku roku 2016 (3)

Roku 1997 žádal Okresní úřad v Lounech památkáře o posouzení stavu zbytku pomníku uloženého stále v tehdejší budově Technických služeb v Čeradické ulici. K opravě ani uložení do depozitáře nedošlo. Rozbitý pomník začal zarůstat travou a mechem. Zajímá jen občas badatele a studenty. Bude mít příběh sochy pokračování?


PhDr. Milada Krausová, Ph.D.

 

Encyklopedie
kontakt HLAVNÍ BUDOVA
Regionální muzeum K. A. Polánka
Husova 678
Žatec 438 01
IČO: 00360805
 
telefon
608 200 697
email
rmz@muzeumzatec.cz
bod
mapa

fb instagram youtobe zonerama

 

 

kontakt KŘÍŽOVA VILA
Regionální muzeum K. A. Polánka, pracoviště Křížova vila
Zeyerova 344
Žatec 438 01

telefon
774 192 414, 415 710 389
email
 
bod
mapa
kontakt STARÁ PAPÍRNA
Regionální muzeum K. A. Polánka
pracoviště Stará papírna
Volyňských Čechů 733
Žatec 43801
 
telefon
email
 
bod