Kultura mohylová

Střední doba bronzová – mohylová kultura (1 600 – 1 300 př. n. l.)

Více než pět set let trvající osídlení našeho regionu lidem únětické kultury se postupně proměňuje v hmotný projev  kultury mohylové (název podle typických hrobů zakrytých mohylovým náspem). Památky z tohoto období svědčí o tom, že severozápadní Čechy, podobně jako Čechy střední a Morava, se dostaly do okruhu tzv. středodunajské mohylové kultury. Naproti tomu západní a jižní Čechy byly tehdy doménou českofalcké mohylové kultury. Ke kulturní změně přispěly zejména déletrvající vlivy z oblasti dnešního Maďarska, odkud se šířily proti toku Dunaje k západu a severozápadu typy výrobků i duchovní hodnoty do končin s původně únětickým osídlením. Výsledkem je konečné vítězství bronzu. Ten s definitivní platností nahradil dosud užívaný kámen a kromě typů předmětů známých již ve starší době bronzové (např. jehlic, seker, náramků a dýk) se prosadil i ve výrobě specializovaných výrobních nástrojů a zbraní. V kovovém inventáři se poprvé objevují břitvy, srpy a nože. Ve výzbroji se hojně uplatnily bronzové meče a hroty kopí a šípů. Zdá se, že kromě chovu domácích zvířat a obilnářství hrál v tehdejší společnosti významnou roli i boj.

Dokladem existence „bojovnického" stavu i výraznějšího majetkového rozvrstvení tehdejší společnosti je nepochybně pohřeb válečníka z Malnice u Postoloprt. Významné postavení pohřbeného zde m. j. podtrhovaly tři zlaté drátěné spirálky. Poblíž jedné z nich byl další předmět z velmi tenkého bronzového plechu. Při vykopávkách však nebyly zjištěny ostatky zemřelého, takže není jasné, zda šlo o pohřeb kostrový či žárový. Kremace je v mohylové kultuře doložena asi u jedné pětiny pohřbů, zejména na sklonku střední doby bronzové. V sousedství malnické mohyly se našla ještě druhá, rovněž s kamennou konstrukcí. Výpověď pamětníků, že se v okolí již v minulosti při orbě naráželo na velké kameny, vede k domněnce, že zde mohyl bylo původně ještě více. V zemědělsky intenzivně obdělávané krajině středního Poohří byly však nadzemní násypy pravěkých mohyl zničeny orbou, až úplně splynuly s okolním terénem. Tak postupně zmizely výrazné památníky posvátné krajiny našich předků.

Výše uvedená skutečnost však neznamená, že nad všemi pohřby původně mohyla byla. Doloženy jsou i hroby tzv. ploché, bez hlinitého rovu nad terénem, a to jak kostrové tak žárové. I když počet pohřebišť mohylové kultury na Žatecku je ve srovnání se hřbitovy únětické kultury podstatně nižší, lze uvést přesto několik dalších lokalit. Např. z Tvršic pochází z hrobu malý džbánek a bronzová jehlice, další hrob byl nalezen v Dobříčanech u Žatce. Z porušené výbavy pohřbu, dokládajícího prohlubující se společenskou nerovnost, patrně pochází skvostný zlatý  náramek s růžicemi z Větrušic, který chová ve svých sbírkách Národní muzeum. Možná i další ojedinělé předměty, které jsou v žateckém muzeu, byly kdysi součástí rozoraných hrobů. To se týká např. bronzového nože s prolamovanou rukojetí ze zahrádkářské kolonie poblíž Čeradické ulice v Žatci, bronzové dýky se čtyřmi nýty, nalezené v lese u Holedeče či sekery, kterou kdysi z okolí Žatce získalo muzeum v Teplicích.

Jestliže ve srovnání s předchozím obdobím známe méně pohřebišť, pak pro sídliště kultury mohylové v severozápadních Čechách platí toto tvrzení dvojnásob. Jde spíše o jednotlivé objekty či soubory keramiky z menších výzkumů či sběrů. Vzhled domů neznáme vůbec. Přesto i ze Žatce máme náznaky osídlení mohylové kultury z několika míst. Jedna jáma s keramikou se našla při stavbě sídliště Jih III v poloze Macerka. Další střepy jsou ojediněle známy z Obloukové ulice, prostoru tankodromu u kasáren či návrší Černovka u civilního letiště. Z lokalit v nejbližším okolí města lze uvést např. Libočany, Záhoří a Bezděkov.

Kromě stop osídlení uprostřed zemědělsky příhodné krajiny však zaznamenáváme tendenci budování výšinných sídlišť na strategických a dobře hájitelných místech. K nim se v období mohylové kultury ve středním Poohří řadí např. vrch Rubín u Dolánek, Hradec u Kadaně, Černovice nad Chomutovem a Vlčí hora u Bílence na Podbořansku. Na úpatí výšinného sídliště na Vlčí hoře se v okolí Rudolfovy myslivny rozkládá skupina asi deseti mohyl, vzácně dochovaných včetně nadzemních násypů. Ty byly zkoumány na popud hraběte Černína už roku 1866 a později prakticky zničeny různými amatérskými výkopy. Z předmětů, které se v nich našly, lze usuzovat, že přinejmenším některé byly snad vybudovány právě v období mohylové kultury střední doby bronzové.

Osídlení výšinných poloh je dalším projevem majetkové nerovnosti a společenského napětí. Rozvrstvení společnosti se prohlubovalo i dále a vyvrcholilo později ve starší době železné. Jeho příčinou byla snad rozvíjející se kovolitecká výroba, kterou známe kromě běžných nálezů i z depotů. Hromadný sklad výrobků ze střední doby bronzové se našel u Železné. Obsahoval celkem čtrnáct bronzových seker. Vzácný soubor kovoliteckých pomůcek pochází z Rybňan u Žatce.  Asi patnáct odlévacích forem na nože, srpy, sekery, břitvy, dále několik hliněných dyzen sloužících k nasazení měchu na tavící pec a kovolitecký tyglík spolu s dalšími předměty dokládají slévání bronzu přímo na místě i tehdy používané  technologické postupy.

Významné lokality:  Malnice, Větrušice, Rybňany, Železná

Mohylová kultura
Encyklopedie
kontakt HLAVNÍ BUDOVA
Regionální muzeum K. A. Polánka
Husova 678
Žatec 438 01
IČO: 00360805
 
telefon
608 200 697
email
rmz@muzeumzatec.cz
bod
mapa

přejít na Facebook

 

kontakt KŘÍŽOVA VILA
Regionální muzeum K. A. Polánka, pracoviště Křížova vila
Zeyerova 344
Žatec 438 01

telefon
774 192 414, 415 710 389
email
 
bod
mapa
kontakt STARÁ PAPÍRNA
Regionální muzeum K. A. Polánka
pracoviště Stará papírna
Volyňských Čechů 733
Žatec 43801
 
telefon
email
 
bod
Používáním tohoto webu souhlasíte s ukládáním cookies, nezbytných pro dobré fungování webu.