Rok v životě Žatce - 1924

Rok v životě Žatce – 1924

Série článků Rok v životě Žatce vznikla roku 2024. Jako nahlédnutí do světa před sto lety, kdy byl Žatec bohatým chmelařským městem, ve kterém se protínal starý svět převážně německých obyvatel s novou Československou republikou. Neobešlo se to bez střetů, protože rostoucí česká menšina o sobě nechávala slyšet. Z celostátních událostí zajímala region nejvíce probíhající prvorepubliková pozemková reforma, která se výrazně dotkla i zdejšího regionu. Tisk i německy psaná městská kronika však pilně informovaly i o všedním životě města. Rok 1924 přinesl dnes již zapomenuté příběhy. Připomeňme si alespoň některé z nich. Ty, které ovlivnily další historický vývoj, i ty, které žijí dnes již jen na zažloutlých stránkách novin.

Přečtěte si, co se událo v jednotlivých měsících: leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad, prosinec. 

 

Leden - Ve znamení inflace

Jaké starosti měli naši předci právě před sto lety? Nahlédněme do městské kroniky. Zjistíme, že rok 1924 byl plný ekonomických problémů i oblíbených místních česko-německých strkanic. Místní Němci si stále ještě nezvykli na novou republiku, čemuž potíže v ekonomice jen nahrávaly. V lednu zastavila práci továrna na kůže v dnešní ulici Osvoboditelů, čímž vzrostl v Žatci počet nezaměstnaných.

Německá inflační bankovka 5 miliard  marekNěmecká inflační bankovka 10 miliard marek6. ledna probíhala ve městě sbírka na podporu chudých Němců z Výmarské republiky pod názvem „obětní den německé pomoci.“ Nová německá republika čelila po konci císařství obrovské inflaci. Místní Němci tradičně cítili s „říšskými Němci“ větší sounáležitost než s Československou republikou, která na tom byla v té době ekonomicky lépe, než po válce zbídačené Německo. To na podzim 1923 vydávalo běžně bankovky v miliardových hodnotách, za které se nedalo prakticky nic koupit. Dnes patří k oblíbeným objektům sběratelů.

V Žatci se v rámci zmíněné sbírky onoho 6. ledna vybralo 5370 korun, což kronikář označil za potěšující výsledek a projev pocitu „sounáležitosti s trpícími zástupci našeho národa v Říši.“

I v lednu 1924 silně mrzlo. V Žatci bylo navíc obrovské množství sněhu. Ptáci umírali a stejně tak i nejstarší lidé. 14. ledna byl např. pohřben mistr krejčí Josef Rössler, narozený 1837, veterán spolku ostrostřelců, který byl u svěcení praporu spolku v roce 1869.

Kronikář zmínil rovněž, jakou obživu si našli někteří nezaměstnaní. V noci chodili s acetylenovými lampami, kterými oslepovali vysílenou zvěř, aby ji mohli skolit. 11. ledna došlo mezi četnickou hlídkou a pytláky doslova k souboji. Bylo vystříleno na dvacet ran. Druhý den bylo zatčeno dvacet mladíků a nejmenovaná místní obchodnice, která prodávala maso zabitých zvířat.

 

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.

Únor - Nárůst cen chmele i německé frustrace

V případě února 1924 byl žatecký kronikář L. Engl poněkud lakonický, patrně byl plně zaměstnán přípravou březnových obecních voleb. Pečlivě zaznamenal jen prudký nárůst cen chmele a rozebral i změny u místních chmelařských společností. V únoru 1924 ukončila svou činnost společnost pro obchod se chmelem Saazia s.r.o. V obchodu chmelem se v té době naopak dařilo zejména rodině Zulegerů.

Žatec byl tehdy jako centrum chmelařství relativně bohaté město. K. A. Polánek v knize Náš vývoj v severních Čechách pod ochranou Národní jednoty severočeské (1936) věnoval pozornost nejen vývoji národnostnímu ve 20. – 30. letech 20. stol., ale i vývoji ekonomickému. Tehdejší obchod se chmelem v Žatci zhodnotil takto: „Sem dováží se chmel prodaný pěstiteli a upravuje se za dozoru státu pro prodej v tuzemsku i za hranicemi. Právě tento obchod dodal mu snad ráz města zámožnějšího, poněvadž obchod chmelem vyžaduje velikého kapitálu s patřičným rozšířením staveb pro další zpracování chmele i jeho uskladnění a kanceláře pro zaměstnance. Jeho úprava vyžaduje mnoho sil, které zde nacházejí takto obživy. Veliké obraty milionové ve chmelném obchodu poskytly jedné vrstvě lepší možnost obživy, takže spec. obchodů jest v tomto městě proti jinde více a v dosti značném rozsahu. I příliv cizinců jest zde značnější než v jiném městě téže polohy, čehož příčinou jsou nákupy chmele pro cizinu a shlédnutí pěstování toto plodiny.“

Reklama na radniční kavárnu z adresáře pro rok 1924. Archiv RMŽMóda pro zimu roku 1924 v nabídce firmy na dnešním Smetanově náměstí. Adresář pro rok 1924. Archiv RMŽVraťme se však zpátky k záznamu z kroniky z února 1924. Místní rostoucí česká menšina přivítala nařízení zemské správy, podle kterého měly mít všechny hostince sloužící k ubytování turistů nebo ty, ve kterých se stýkají Češi, do roku 1924 české nápisy venku i uvnitř. Zdůrazněno bylo, ze české nápisy mají být stejně velké a ve stejné formě jako ty německé, navíc na prvním místě. Rovněž jídelníčky a nápojové lístky měly být v češtině a hostince měly dbát i na to, aby obsluhující personál ovládal češtinu. V tomto případě si německy psaná kronika kupodivu odpustila jízlivé komentáře, které byly jinak často u věcí, které se týkaly používání češtiny, obvyklé. Nařízení bylo v pozdějším přípisu pouze citováno.

Za války, kdy se kronika přepisovala, byla k únoru 1924 doplněna rovněž noticka o tom, že místní zaujal průběh soudu s Adolfem Hitlerem, který právě probíhal v Německu. Šlo o soud po jeho nevydařeném „pivním“ mnichovském puči v listopadu 1923. Místní noviny Saazer Anzeiger stály tehdy prokazatelně spíše na Hitlerově straně. Neopomněly poznamenat, že „obžalovaný se stal žalobcem“ a citovaly i z jeho závěrečné řeči, ve které mimo jiné řekl, že se přiznává, vinen se však necítí a domnívá se, že jako Němec udělal to nejlepší pro blaho národa. Hitler byl tehdy odsouzen k pěti letům vězení, z kterých strávil ve vězení v Landsbergu jen devět měsíců. Nejen žatečtí Němci měli ve dvacátých letech o budoucím diktátorovi velmi přehnané iluze. On rozhodně nebyl tím, kdo měl vyřešit jejich problémy, ba právě naopak.

 

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.

Březen - Kvadratura muže

V březnu 1924 proběhly v Žatci obecní volby. Dle kronikáře se dostavilo 9 335 voličů, z toho 9 267 odevzdalo platný hlas. Starostou města se 29. 3. stal Rudolf Ritter von Schönfeld, major ve výslužbě. Zvolen byl za Stranu křesťansko-sociální. Místostarostou byl učitel Johann Heiser, který vedl kandidátku vlivné Německé nacionální strany. Svou pozici oslabili sociální demokraté, kteří ztratili osm mandátů.

Wurdingerův sklad na historické fotografii. Foto Josef Wara.Pravidelné zprávy o cenách chmele z novin Saazer Hopfen- und Brauer- Zeitung - i v březnu 1924 stoupaly27. března zemřel v 69 letech obchodník se chmelem a regionální politik Engelbert Wurdinger. Wurdingerové patřili k místním významným chmelařským rodinám, jejich sklad najdete dodnes poblíž nádraží Žatec – západ.

Další záznam ze žatecké kroniky se týká opět problému se zaváděním českého jazyka do oblastí s převahou německých obyvatel. Kronikář si tentokrát stěžuje, že čeština povinně uváděná na nákladních listech, avízech a razítkách stanic vedla k tomu, že strany hledaly zboží v Žatci na špatném nádraží a došlo i ke zkažení nákladu.

Reklama restaurace na žateckém nádraží z adresáře pro rok 1924I dnes mají mnozí, kteří cestují vlakem, problém s tím, že Žatec má nádraží dvě.

Velký prostor byl v březnu v kronice věnován tajuplné vraždě, ke které došlo poblíž města. Kronika do jisté míry fungovala i jako černá kronika, najdeme zde pravidelně zprávy o zločinech, přečinech i sebevraždách. O kriminalitě s oblibou informoval i regionální tisk, protože mu to zaručovalo dobré prodeje. Podobně brutální záležitost byla však přece jen výjimkou. Došlo k ní právě, když ve městě nastupoval nový starosta. Vražda byla spáchána u tzv. Schubertovy zahrady na cestě ze Žatce do Stroupče. Pachatel zabil neznámého muže na spojovací cestě, která tehdy vedla od stroupečské cesty k vodárně státních drah. Pak vlekl mrtvolu k břehu Ohře. Patrně sekerou jí usekl hlavu, končetiny i genitálie. Zřejmě je hodil do řeky. Trup mrtvoly byl nalezen 29. března 1924 dopoledne. Na místě činu našli také delší kapesní nůž a malý kousek chleba se sádlem. Identitu oběti ani vraha se nikdy nepodařilo zjistit. Probíhalo sice vyšetřování, objevila se udání i podezření, ovšem bez výsledku. Šokující událost zastínila až vražda žateckého lékaře Antona Siegla, který byl zastřelen na dovolené v Rakousku v srpnu 1924.

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.

Duben - Dubnový kaleidoskop

Inzertní stránka z noviny Saazer Hopfen-und Brauer-Zeitung, Uprostřed inzerát  na promítání  žateckého kina v dubnu 1924Reklama z dubna 1924 na gumové podrážky Berson, které zaručovaly, že vás nebude bolet hlava. Pokud tedy nebudet číst dobový tisk.Nahlédněme opět do žatecké městské kroniky i regionálního tisku. A podívejme se, co trápilo obyvatele města Žatec před sto lety. Rostoucí ceny chmele vedly k tomu, že byl oficiálně zakázán jeho vývoz do ciziny. Saazer Hopfen-und Brauer-Zeitung (Žatecké chmelařské a pivovarnické noviny) opakovaně už od začátku roku varovaly pivovary před nákupem levnějšího amerického chmele, který označovaly za málo kvalitní. České pivo po něm nemělo dle varování dobře chutnat. Objevila se i výtka, že si pivovary měly nakoupit chmel hned po sklizni nebo na podzim, kdy byly jeho ceny daleko nižší.

K devátému dubnu najdeme v kronice záznam, že zemřel řeznický mistr Gustav John ve věku 57 let. John působil mnoho let v obecním zastupitelstvu, předsedal řeznickému společenstvu a byl velitelem spolku veteránů. K podtržení jeho charakteru dodal kronikář, že byl oblíbený pro svoji poctivost. S manželkou Albínou vlastnil dům č.p. 142 b.

Místní se měli v dubnu 1924 možnost odreagovat např. v kině. V první polovině roku bylo ještě na staré adrese v dnešní Obloukové ulici č.p. 192. Ve dnech 12. – 14. dubna se promítal mládeži nepřístupný němý film „Muž bez srdce“ (Der Mann ohne Herz) v hlavní roli s Karlem Lamačem, který hrál zákeřného prince Edgara šikanujícího svou ženu. Dodnes se nedochoval. Byl uváděn s podtitulem „kriminální příběh z prostředí mezinárodní lázeňské smetánky.“

Dubnové zápisy v kronice ukončuje noticka o ukončení stravovací akce pro děti nezaměstnaných, která byla zahájena v lednu 1924. Spočívala v tom, že stát přispíval obci na provoz kuchyně, včetně topení, pomocných sil apod. Z tehdejšího vyúčtování vyplynulo, že během 72 dní dostalo teplý oběd více kolem 331 dětí. Opět téma, které je aktuální i v dnešní době.

 

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.

Květen - Jaro plné průvodů a stávek

I v roce 1924 slavili v Žatci svátek práce. Kronikář si oddechl, že 1. máj proběhl bez incidentů. Jen komunistům zabavili tři transparenty. Městem prošly dva průvody. Oba s hudbou a rudými prapory. Komunisté slavili dopoledne. Z Komenského, tehdy Wussinovy, aleje pochodovali na náměstí ke sloupu Nejsvětější Trojice, kde řečnil „jistý pan Fraß“, a to německy i česky. Počet účastníků odhadl kronikář na 460, včetně žen a dětí. Odpoledne na náměstí před radnici napochodovali početnější a vlivnější sociální demokraté, kterých mělo být kolem 700. V jejich průvodu jeli i cyklisté na ozdobených kolech. Ze speciálně upraveného vozu mluvil jako z tribuny sekretář Patzelt. Účastnili se i sociálně demokratičtí zástupci obce. Počasí bylo zamračené a poprchávalo, z okolních vesnic proto dorazilo méně lidí než obvykle.

Na vesnicích navíc nevládla nejlepší nálada, protože pokračovala prvorepubliková pozemková reforma. Státní pozemkový úřad zveřejnil, že v průběhu roku 1924 dojde k vyvlastnění přes 200.000 ha půdy. Kromě přerozdělení a prodeje novým vlastníkům za státem stanovené ceny znamenala reforma i ztrátu práce pro dosavadní zaměstnance. V pozdějším přípisu v kronice se tak objevila zmínka, že v tisících německých rodin zavládl strach ze ztráty obživy. V okolí Žatce se reforma týkala např. známých Dreherů.

I v květnu kroniku zajímaly ekonomické otázky, najdeme zde např. přehled cen na trzích. Máslo tehdy stálo např. 20–26 korun, vejce 60–70 haléřů, kuřata 3 koruny za kus…

Odznak spolku Deutsche Liedertafel 1922. Archiv RMŽZaznamenán je také úspěšný koncert oblíbeného místního pěveckého spolku Deutsche Liedertafel.

7. května si kronikář pochválil, že ovocné stromy již jsou v plném květu, aby hned k 13. květnu doplnil záznam o děsivém požáru. Hořelo v Nikolaigasse (dnes Volyňských Čechů) č.p. 330 v domě řezníka a povozníka Josefa Willmitzera. Žár byl tak velký, že v protějším domě č.p. 743 paní Marie Baumann poškodil řadu oken. Příčinou byl elektrický zkrat.

 

 

Telatkova továrna na fotografii Josefa Wary z publikace K. Tutteho

20. května stávkovalo na 200 kovodělníků Telatkovy továrny (dnes Chmelařství). Továrna tak přerušila výrobu. Zda splnila pohrůžku propustit všechny zúčastněné, kronika ani tisk neuvedly.

Žatečtí radní řešili v květnu dlouhodobý problém s pitnou vodou pro město. Stále se nedařilo najít dostatečně silné prameny poblíž města. Schválena byla také stavba nové obchodní školy a projednány zprávy německé i české knihovny.

Poslední květnový kronikářský záznam se týkal péče o mládež v okrese. Úřad péče o mládež se roku 1924 staral o 1229 dětí, zejména válečných sirotků. Jen pro provoz dětského domova v Žatci bylo třeba 75 tisíc korun ročně.

 

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.

Červen - Bavíme se venku

I červen před sto lety přinesl městu Žatec a jeho obyvatelům řadu událostí, příjemných i dramatických. Začněme nejdříve u pohrom.

Stávkovali pracovníci sociálně – demokratického společenství pekařů. To se sice pokusilo péci s náhradním personálem, ale nakonec ukončilo činnost, která byla ztrátová. Bylo vyhlášeno pátraní po členu vlivné místní rodiny, na kterého byl vydán zatykač pro zpronevěru. Na chycení uprchlého Albrechta Hellera byla vypsána odměna 5000 korun. Došlo ke dvěma požárům v průmyslových podnicích.

Reklama žatecké rafinerie ještě z dob Rakouska- UherskaV neděli 14. června k večeru vzplál sklad místní rafinerie na smolu ve Staňkovické ulici. Plameny měly 20–30 metrů. Vodou se hasit nedalo, protože by mohla způsobit explozi. Hasiči proto chránili jen vedlejší objekty. Škoda byla vyčíslena na 80.000 korun. Kronikář uvedl, že požár byl patrně založen úmyslně. Jen o dva dny později, v pondělí 16. června, chytla stodola majitele cihelny Oskara Lauera (dříve Schöfflova cihelna) v údolí Perče. Majitel v ní měl uskladněné i různé stroje, škoda tak činila 250 000 korun, kryta pojišťovnou byla jen z části.

Poněkud příjemnější byly oblíbené červnové venkovní akce, ty tradiční i mimořádné. Na svatodušní pondělí 9. června předvedli své cvičení dětští turneři župy Severozápad 7 v zahradě Střelnice; předcházely mu závody a dětský průvod cvičenců.

Atmosféra slavnosti Božího těla v Žatci - foto z roku 1937. Archiv RMŽSlavnost Božího těla připadla na 19. červen, tradičně se jí účastnily všechny početné místní spolky se zástupci správy města a okresu. Součástí byl velký průvod a procesí. Na náměstí byly postaveny tři oltáře pro bohoslužbu pod širým nebem. Následovala přehlídka spolků před starostou Rudolfem Ritter von Schönfeldem, který s radními zaujal pozici u sloupu Nejsvětější trojice. Krásné počasí přilákalo davy lidí.

21. června se konala oblíbená slavnost slunovratu s pálením ohňů a projevy s politickým podtextem. Řečnil nacionalistický místostarosta Johann Heiser. Více k oslavě žateckých slunovratů.

Jedna ze stran nového praporu spolku Gesang u.Musik-Verein z roku 1888. Archiv RMŽ22. června slavil známý pěvecký a hudební spolek Saazer Gesang- und Musikverein 70. výročí své existence. Začínal jako mužský pěvecký spolek pod vedením Emanuela Seiferta roku 1854. Roku 1924 vystoupil samozřejmě i při oslavě slunovratu 21. června, po níž se konal ještě slavnostní večer k uctění zasloužilých spolkových členů. Ve výroční den, 22. června, pak byli uvítáni čestní hosté na nádraží, dopoledne se podávala ranní sklenka v hotelu Anděl, v kavárně radnice následoval slavnostní oběd, zkouška sboru a koncert v budově Střelnice (v místech dnešního autobusového nádraží). A večer ještě koncert přímo na náměstí. Náročný den pak zakončila sklenka opět v budově Střelnice. Spolek sklidil pochvalu kronikáře za péči o německý jazyk a píseň.

Skrytý osten kritiky na politiku české vlády najdeme v posledním červnovém záznamu. V novém bytovém domě pro úředníky totiž našli ubytování jen úředníci čeští, Němec ani jeden.

 

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.

Červenec - Otvíráme kino!

Červencové kronikářské záznamy začaly poněkud netypicky. Neznámo proč, zapsal kronikář, že se v Žatci každý den zkonzumuje 35 hektolitrů mléka. Z toho je 25 hl dovezeno a 10 vyprodukováno sedláky ze Žatce.

Následoval jako vždy kaleidoskop událostí nejrůznějšího typu. Krátká noticka informovala o Husových oslavách v předvečer výročí jeho upálení, s douškou, že účast místních Čechů byla slabá. Důvodem bylo to, že jich bylo stále málo, a navíc oslava neměla v místě tradici. Účastníci zapálili k večeru 5. července hranici v polích směrem na Hořetice.

8. července zemřela v chorobinci (dobový nepěkný název pro léčebnu dlouhodobě nemocných, neplést s chudobincem) tehdejší nejstarší obyvatelka města, paní Rosine Gellert, která se dožila 91 let. Provozovala obchod s ovocem a zeleninou a na odpočinek odešla před třemi lety. Noviny Saazer Anzeiger přinesly 22. července zprávu o úmrtí žateckého puškaře Johanna Mahnera (Oblouková ulice 219), který zemřel 21.července ve věku 70 let.

Hüttlova cihelna poč. 20. stol. na fotografii J. WaryPodobně jako v červnu, hořelo i v červenci v jedné ze starých místních cihelen, ze které už dnes nic nezbylo. Jen stará fotografie od Josefa Wary z doby, kdy se ještě jmenovala dle původního majitele, Hüttlova. Roku 1924 patřila tato cihelna s kruhovou pecí manželům Ernstovi a Zdence Kotkových. Lokalizována je do nivy Neposkvrněného početí P. Marie, tehdejší ulice Theodora Körnera (pův. Hüttlweg, dnes ulice Politických vězňů) č.p. 956. Škodu 40 tisíc měla krýt pojišťovna.

Ani v létě nemohla chybět politika. Sociální demokraté slavili v sobotu 12. července třicet let od založení pobočky své strany v Žatci. Zorganizovali pochodňový průvod, u řeky pak vzplanula hranice, kde prý pálili brakovou literaturu. Projev měl senátor Barth. Oslavy pokračovaly v neděli 13. července, z radniční věže zazněly fanfáry. Dělnická hymna byla troubena do všech čtyř světových stran. Odpoledne se konal další slavnostní průvod s hudbou a prapory, počet účastníků byl odhadnut na 400. Na Ostrově pak proběhla lidová veselice. Hned 27. července se sociální demokraté sešli znovu na protiválečném shromáždění na náměstí, stejně jako komunisté. Heslo „Nikdy víc válku“ přilákalo ale dohromady sotva 300 lidí.

Další červencový záznam se týká oblíbeného dobového tématu, pozemkové reformy. Jde opět o pozdější přípis. Najdeme zde tradiční rýpnutí do československé vlády, došlo totiž na pozemkový majetek známé rodiny Dreherů, spojených s místním pivovarnictvím a chmelařstvím. Konkrétně šlo o majetek Antona Eugena Drehera. Připojena je výtka, že reforma se nedotkla spřátelených cizinců, např. Švýcarů, ale zaměřovala se na majitele původem z Německa a Rakouska. Jsou vyjmenovány i statky, které byly postiženy: Milošice, Líčkov, Drahomyšl, Želeč, Holetice, Deštnice a Sádek. Důvodem nelibosti bylo i to, že změna majitele znamenala ztrátu existence pro místní nájemníky, dělníky i úředníky. Jejich nájemní a jiné smlouvy totiž byly automaticky ukončeny k 12. prosinci 1924. Reforma se v této fázi netýkala Měcholup.

Pohlednice s kinem ElysiumPropagační pohlednice k filmu Siegfriedova smrt - Boj s drakemReklama na film Siegfriedova smrt, Saazer Anzeiger 14.7.1924, s. 412. července byla otevřena nová budova kina a varieté Elysium majitele Carla Hofmanna v Schillerově ulici, dnes Obránců míru č.p. 230. V tisku se dočteme, že ještě dopoledne probíhala kolaudace a ve čtyři odpoledne se poprvé hrálo. Vybrán byl dodnes legendární němý německý film Siegfriedova smrt na motivy středověkého německého eposu Píseň o Nibelunzích. Film se promítal za obrovského zájmu i následující dny. Následoval druhý díl Kriemhildina pomsta. Dodejme, že před otevřením Elysia se krátce hrálo v Obloukové ulici č.p. 192. Hofman, psaný také jako Hoffmann, zakoupil licenci na filmová představení od města roku 1923.

Reklama na poslední představení v budově starého kina v Obloukové ulici. Saazer Anzeiger 8.7.1924. 23.r., č. 153, s. 4Elysium bylo po skončení druhé světové války přejmenováno na Lučan. Poprvé znovu hrálo již 24. 8. 1945. A to podle českého vkusu – konkrétně film To byl český muzikant o kapelníku Františku Kmochovi. V hlavní roli se představil Otomar Korbelář. Kino promítalo až do roku 1977, v následujícím roce bylo z technických důvodů uzavřeno. Pokus obnovit ho po revoluci jako kinokavárnu nevyšel. Dnes je zde obchod.

K 13. červenci kronikář zaznamenal nález, ke kterému došlu při přestavbě domu č.p. 64 b na tehdejším Ackermannově (dnes Hošťálkově) náměstí. Majitel domu Stopkuchen našel pozdně gotické úlomky kamenů. Byly na něm zobrazeny erby i symbol krále Vladislava Jagelonského (W). Prostory v přízemí domu měly původně krásné gotické křížové klenby.

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.

 

 

 

 

 

 

 

Encyklopedie
kontakt HLAVNÍ BUDOVA
Regionální muzeum K. A. Polánka
Husova 678
Žatec 438 01
IČO: 00360805
 
telefon
608 200 697
email
rmz@muzeumzatec.cz
bod
mapa

fb instagram youtobe zonerama

 

 

kontakt KŘÍŽOVA VILA
Regionální muzeum K. A. Polánka, pracoviště Křížova vila
Zeyerova 344
Žatec 438 01

telefon
774 192 414, 415 710 389
email
 
bod
mapa
kontakt STARÁ PAPÍRNA
Regionální muzeum K. A. Polánka
pracoviště Stará papírna
Volyňských Čechů 733
Žatec 43801
 
telefon
email
 
bod