Kašna Boreš

Náměstí mělo v minulosti dvě kašny. Kašna čtvercového tvaru stávala poblíž hlavního vstupu do náměstí od Pražské brány. Před radnicí stávala kruhová kašna, osazená sochou bájného zachránce města, Boreše. Václav Hájek z blízkých Libočan zaznamenal v 16. století ve své kronice následující historku. Nevíme kdy přesně, každopádně před několika staletími se kolem půlnoci začaly Žatcem procházet záhadné postavy s rozsvícenými lampami v rukou. Na město padl strach, neboť nikdo nevěděl, co to má znamenat. Tehdejší ponocný ze strachu utekl ze služby. Dlouho se nikdo další nepřihlásil,  až jednoho dne nastoupil do služby jistý Boreš. Žatečtí se dozvěděli, že duchové se chystají jedné noci město dobýt. Všichni se báli až na Boreše. Ten se postavil na hradby, a když už chtěli duchové zaútočit, zatroubil na čtyři světové strany a zvolal: "Všichni dobří duchové, chvalte Hospodina. Vesele ho-ho-ho.!" Postavy se najednou daly do pohybu, avšak nezaútočily, ale ztratily se na hřbitově a od té noci je nikdo neviděl. Žatečané postavili svému zachránci z vděčnosti sochu na kašně před radnicí. 

Socha bájného Boreše byla ze soklu před radnicí dne 12. 3. 1902 přemístěna do místnosti v radnici, odkud měla být převezena do parku. To se ale neuskutečnilo, proto byla na podzim 1902 převezena do muzea (to tehdy bylo na nám. 5. května).L: F I/157-8

Dnes se originál nachází v Regionálním muzeu K. A. Polánka v Žatci.

 

Před dávnými a dávnými časy, jednou před svatým Janem kolem půlnoci se vracel žatecký mistr tesař ztichlými uličkami města domů. Vtom uviděl podivný průvod stovek malých mužíčků v kápích, kteří vycházeli z pootevřených hřbitovních vrat a putovali s modrými světélky v rukou směrem k Ohři, kde mizeli v sítinách u břehu. Tento hrůzostrašný zážitek si tesař nenechal jen pro sebe a hned druhý den každému na potkání vyprávěl svou noční příhodu. Jenže málokdo mu věřil, protože tesařský mistr nepožíval jakožto častý návštěvník městských šenků obecné důvěry. Neminul však ani týden a stejný průvod spatřil sám první radní, a protože to byl muž vážený, nebylo možno o jeho slovech pochybovat. Na město dolehl strach. Dokonce i ponocný se zřekl služby a nebylo nikoho, kdo by ji zastal... Až koncem října se za ponocného přihlásil jakýsi Boreš. Jakmile se zešeřilo, začal procházet liduprázdné žatecké ulice. Po jedenácté hodině vystoupil na hradby, a když se podíval k řece, strnul. Před hradbami, jako by připraveno k útoku, stálo celé vojsko duchů! Za chvíli mu však mlha zakryla výhled a do rána neviděl už nic.

Žatečtí konšelé nevěděli, co má vojsko duchů v plánu. A tak poslali dva k smrti odsouzené lupiče Šíbu a Hrobka na výzvědy. Pokud se vrátí ve zdraví a zjistí, co duchové chtějí podniknout, bude jim zachován život. Šíba s Hrobkem se vykradli nepozorovaně z města postranní brankou a vskutku se jim podařilo vyslechnout hovor několika mužíčků. Vyrozuměli z něho, že se do města chystají o příští půlnoci, tedy právě na dušičky.

O Všech svatých se celý Žatec chystal na noční přepadení. Mnozí ujeli, jiní se zabarikádovali ve svých domech, jen ponocný Boreš zůstal po soumraku venku. Musel, jak mu povinnost přikazovala, chodit ulicemi a po jedenácté opět vystoupil na hradby. Všiml si, že vojsko duchů chystá vpád do města Pražskou branou, neboť tam blikala světýlka v hustých řadách za sebou a zbývající se k nim ještě přidávala. Minutu před půlnocí stála už všechna zcela nehnutě jako jednolitý proud, jakoby čekala na povel k útoku. Boreš se déle nerozmýšlel. Čtyřikrát do všech světových stran mocně zadul na troubu, a právě když začala odbíjet půlnoc, zvolal silným hlasem: „Všichni dobří duchové, usínejte v pokoji!“ V okamžiku se celé vojsko ztratilo a zůstala jen blikající světýlka, která se bez jediného zvuku pohnula, prošla uzavřenou branou a vydala se rovnou cestou ke hřbitovu. Vrzla hřbitovní vrata a jedno po druhém zmizelo na svatém poli. Tak zásluhou ponocného skončilo podivné obléhání Žatce duchy vlastních mrtvých a Žatečané pro věčnou připomínku vztyčili na kašně před radnicí sochu udatného Boreše. 

Dnes už Boreš město nehlídá. Po zrušení kašny byla socha převezena do muzea, kde střeží klid návštěvníků. Dodnes však lze kolem půlnoci  v jeho chodbách zaslechnout volání: “Všichni dobří......“