* 1564 v Žatci † 21. června 1621
žatecký primátor, politik
Příslušník přední žatecké patricijské rodiny, která zde sídlila minimálně od počátku 16. století. Po předcích získal postupně rozsáhlý nemovitý majetek – dva domy, hospodářský dvůr, sedm chalup pro zemědělské dělníky, tři chmelnice, tři vinice, jeden sad, čtyři louky, jedenáct polí. Dále vlastnil statek na Velichově, poplužní dvůr v Žiželicích a díl vsi Hříškova. Majetkem se tedy vyrovnal průměrnému rytíři, i když nebyl šlechticem. Počátkem 90. let 16. století byl členem sboru obecních starších, v roce 1597 jmenován krajským berníkem (úředníkem pro výběr královské daně), v roce 1539 zasedal v městské radě, někdy počátkem 17. století se stal starším cechu soukeníků a v květnu 1610 primátorem města, tj. prvním ze 12 konšelů, kteří se ve funkci purkmistra po měsíci střídali.
Na zemském sněmu v červnu 1617 podpořil požadavek šlechty, aby se budoucí král Ferdinand zavázal k dodržování náboženských svobod Rudolfova Majestátu z roku 1609. Po vytvoření zemské vlády (direktoria) v květnu 1618 se stal jejím členem. Po zvolení Fridricha Falckého českým králem přivítal Hošťálek nového panovníka dne 27. října 1619 v Žatci a v jeho domě (č.p. 144) král přenocoval. Po porážce stavovského povstání byl Maxmilián Hošťálek v únoru 1621 zajat a dne 21. června téhož roku na Staroměstském náměstí v Praze katem Mydlářem popraven mečem. Jeho hlava byla přibita na Pražskou bránu v Žatci. Sejmuta byla až na přímluvu Maxmiliánova syna Jana Zikmunda Hošťálka u krále v únoru roku 1637. Pohřbena byla pravděpodobně na tehdejším městském hřbitově u sv. Jakuba.
Poprava na Staroměstském náměstí (Podle soudobé rytiny)
V roce 1609 vedl Hošťálek zajímavou při se svým sousedem Janem Břeským o výši střechy domu č.p. 144, který Hošťálek tehdy přestavoval. Přestavba a především zvýšení domu měly také význam symbolický. Hošťálek tím demonstroval své ambice stát se primátorem. I přes závazek respektování stejné úrovně střech v domovní frontě (z bezpečnostních důvodů zejména při zasahování v době požárů, kdy hrozilo zřícení na sousední dům) Hošťálek postavil dům vyšší a vyvolal tak stížnost Břeského u městské rady na nedodržování předpisů. Ta po přezkoumání situace na místě rozhodla ve prospěch Hošťálka a Břeský dal průchod svému rozhořčení nad nespravedlivým rozhodnutím radních jadrnými nadávkami, kterými počastoval Hošťálka v hospodě u piva (nazval ho tehdy viselcem, psem, lhářem, zrádcem a hromským Maxou). Znesváření sousedé se smířili před městskou radou a rychtářem až v srpnu roku 1610. Z tohoto sporu tedy bezpečně víme, že Maxmilián Hošťálek bydlel v domě č.p. 144 u dnešní chmelničky a nikoli, jak se dodnes chybně traduje, v nárožním domě č.p. 48 s arkýřem.
Dům č.p. 144 na náměstí Svobody v němž bydlel Maxmilián Hošťálek
Ještě v 18. století lidé nazývali jeho bývalý dům „malovaným", neboť je pravděpodobné, že výzdoba v podobě sgrafit nebo fresek pocházela právě z doby Hošťálkových úprav v roce 1609. Dnešní podoba výše zmíněných domů je však zcela jiná a bývalý Břeského dům je dnes paradoxně vyšší.
