Loreta je obecný stavební typ kaple, která napodobuje - včetně uměle zhotovených vnitřních trhlin a fragmentů maleb na cihelné zdi - tzv. svatou chýši (Casa Sancta) v italském Loretu. Podle pověsti stávala původní svatá chýše v rodišti Panny Marie v Nazaretu. Jeskyně ve skále, považovaná za součást obydlí svaté rodiny, byla uctívána od dob prvních křesťanů. Dějiště narození Panny Marie klade legenda do kaple vystavěné před jeskyní. Právě zbytky této kaple byly někdy ke konci 13. století převezeny šlechtickou rodinou Angeli, která vládla v Epiru (východní část dnešního Řecka), na křižácké lodi přes moře do italského Loreta. Kaple získala záhy značnou proslulost, a to díky zprávám o milostech a uzdravení, přičítaných přímluvě Panny Marie Loretánské. Do Loreta se začaly hrnout zbožní poutníci z celé Evropy. Hlavním předmětem uctívání se stala soška Černé Matky Boží Loretánské. Původně temně červená ikona totiž od plamene svící a olejových lamp zčernala. Někdejší prostá stavba svaté chýše v Loretu byla obestavěna v 1. čtvrtině 16. století reprezentativní sloupovou architekturou navrženou Donatem Angelem zv. Bramante a bohatě doplněnou plastikami Andrey Sansovina.
Žatecká Loreta vznikla v letech 1713 – 1715 podle projektu Martina Loschyho.Byla postavena z pozůstalosti žateckého lékárníka a radního Johanna Klemense Caldarara. Jeho vdova si vybrala tehdy opuštěné místo nedaleko někdejšího hradu. Roku 1738 Loreta vyhořela. Byla však obnovena, na průčelí bylo osazeno osm soch andělů od Johanna Karla Vettera. Kaple však byla zrušena již za osvíceneckých reforem Josefa II. roku 1786. Objekt byl od roku 1791 využíván jako sýpka a později jako obytný dům. Loreta byla zbořena koncem roku 1945. Přispělo k tomu i to, že stála před pivovarem (založen 1801), který přivítal, že na něj po jejím zboření bylo lépe vidět.