Nejstarší zmínka o trhu v Žatci pochází z roku 1227. Listinou z r. 1265 poskytl panovník Přemysl Otakar II. významné zabezpečení účastníkům žateckého trhu v okruhu jedné míle. K posílení významu trhů přispěla i poloha Žatce na důležité obchodní cestě z Prahy do Norimberka. Trhy se odehrávaly především na největším prostranství, dnešním náměstí Svobody, zpočátku nazývaném Ring, později Marktplatz. K trhům byla využívána i ostatní náměstí. V této souvislosti je zajímavá zmínka o tom, že ve 14. století přijíždělo na žatecký trh takové množství vozů, že je vnitřní tržní prostory města nebyly schopny pojmout.
Trhy byly v Žatci týdenní a výroční. Na týdenní trhy měli výhradní přístup měšťané a v nabídce byly především zemědělské a řemeslné výrobky. Jarmark byl trhem zcela svobodným a mohli se ho účastnit obchodníci odkudkoli. Významným obchodním artiklem byla rovněž sůl, dřevo nebo sukno. Trhy se odehrávaly pod širým nebem nebo pod ochranou různých stánků, soukeníci si dokonce v roce 1362 vybudovali zděnou tržnici, když část jejích prostor sloužila i jako radnice.
Náměstí mělo v minulosti dvě kašny. Kašna čtvercového tvaru stávala poblíž hlavního vstupu do náměstí od Pražské brány. Před radnicí stávala kruhová kašna, osazená sochou bájného zachránce města, Boreše.
Náměstí Svobody - pohled od jihu
Náměstí Svobody - pohled od severu
Náměstí Svobody - pohled z ochozu radnice
Náměstí Svobody - pohled na č.p. 160
Radnice města sídlí v č.p. 1 na náměstí Svobody. Byla založena na popud bohatého měšťanstva. Podnětem pro její vznik byl spor mezi soukeníky a prodejci sukna tzv. kroječi. V roce 1362 bylo rozhodnuto o „zřízení obchodního domu", který financovali krojiči, ale řídila ho městská obec. Ta spojila s výstavbou tržnice také stavbu radních prostor. Dnešní radniční věž stála na svém místě pravděpodobně ještě před rokem 1362. Byla patrně součástí staršího fortifikačního systému a podvěží, tvořeného gotickými arkádami. Věž vysoká 47 metrů zůstala zachována jako důležitý výškový bod, z něhož se oznamovaly požáry a nájezdy nepřátel. V roce 1559 přikročila městská rada k rozsáhlé přestavbě do renesančního stylu, kterou provedl Jiří Všetečka z Pardubic. Ve druhé polovině 16. století zde bylo zřízeno městské vězení, zvané rathausní. V období třicetileté války sloužila k uskladnění zabavených kacířských knih a kontribucí, převážně chmele a obilí. Velké proměny radnice souvisely s hospodářskými a správními reformami v 18. století. Žatec se stal sídlem krajského úřadu. V říjnu 1767 zachvátil město požár a s ním vyhořela i radnice. V březnu 1769 byla zahájena radikální přestavba J. P. Loschym, která trvala 10 let. Věž byla zvýšena o dvě podlaží a získala prakticky dnešní vzhled s otevřeným ochozem, bání a lucernou. V hlavní budově vzniklo nové patro a celá přestavba se nesla v duchu pozdního baroka. V květnu 1788 znovu radnice vyhořela. Musel být vyměněn krov a cibulová střecha věže. V roce 1846 byla pronajata cukráři, který si v přízemí zřídil obchod. S reformou státní správy došlo k velké klasicistní úpravě radniční budovy. Z důvodu vybudování nových kancelářských místností pro okresní úřad došlo v letech 1857 – 1858 k celkové demolici a následně nové výstavbě trojpodlažního západního křídla a přilehlého severního traktu. Změnu prodělala i venkovní fasáda, která získala kasárenský vzhled. Stavbu řídil A. Grim. K dalším stavebním úpravám došlo ještě v průběhu 19. a 20. století, kdy byla zřízena radniční kavárna a nově upravena venkovní průčelí. Novou fasádu získala v roce 1987. V letech 1990 – 1993 prodělala celkovou rekonstrukci. Autorem projektu byl ing. arch. Josef Lešetický a práce provedla Oblastní stavební a.s. Žatec. Bylo přistavěno podkroví, opraven celkový interiér radnice a také interiér radniční věže. Vyměnily se krovy, vybudovala se obřadní síň, informační kancelář. Dále bylo vystavěno zadní schodiště až do podkroví, kde byly vytvořeny nové kanceláře. Ve vestibulu byla postavena fontána, jejímž autorem je sochař Karel Jungwirt. Celkové náklady byly 39 206 364 korun. Dnes je budova sídlem Městského úřadu v Žatci. Z radniční věže se nabízí zajímavý výhled na město i široké okolí.
V centru náměstí Svobody stojí sloup Nejsvětější Trojice, postavení na ochranu před morovými epidemiemi. Největší rána zasáhla město roku 1582, jejíž devastující působení v Žatci dodnes připomíná deska umístěná na domě č.p. 54. Opatřením k zažehnání moru byla stavba morových sloupů. Žatec měl ochránit 12, 7 metru vysoký sloup Nejsvětější Trojice. Sloup byl postaven v letech 1707 až 1713 sochařem Františkem Tollingerem z Litoměřic, a to na základě testamentu žateckého lékárníka Johanna Clemense Calderara. Ten ve své závěti ze 17. 11. 1707 odkázal prostředky za prodej jeho lékárny v budově radnice na stavbu monumentálního sloupu na žateckém rynku. Celkové náklady na postavení sloupu dosáhly částky 1471 zlatých a 55 krejcarů. Roku 1735 sloup doplnil žatecký sochař Jan Karel Vetter. Čelo sloupu je orientováno k západu, kde je umístěn i pamětní štít se jménem donátora Calderara. Vrchol sloupu zakončuje velký měděný kříž, pod nímž je plastika Nejsvětější Trojice. Okolo sloupu stojí na balustrádě plastiky sv. Jana Nepomuckého, dvou andělů, sv. Karla Boromejského, sv. Prokopa s knihou a řetězem, sv. Antonína Paduánského, sv. Josefa Pěstouna s Ježíškem v náručí, sv. Václava s korouhví a štítem s orlicí, sv. Zikmunda s korunou na hlavě a sv. Floriana s korouhví a putnou. Výše nad nimi jsou na kamenných nosnících sloupu umístěny postavy tří andělů. Donátory soch byli další žatečtí občané, jak dokládají chronogramy pod sochou sv. Prokopa (J. I. Hauner v roce 1712) a pod sochou sv. Zikmunda (Z. Klapka v roce 1713).
