Pomník obětem (odsunu) na hřbitově

K méně známým žateckým pomníkům patří ohořelý kříž v rohu žateckého hřbitova a jeho okolí (včetně desky s letopočtem 1945). Často jsou o něm uváděny nepřesné údaje. Důvodem je i absence nápisu. Ten chybí proto, že v době vzniku vládly stále obavy z reakcí na připomínání obětí tzv. divokého odsunu po druhé světové válce. Někdy je proto uváděn jako pomník obětem války, jak byl také u nás prezentován.

 

 

Ačkoliv se jedná o pomník velmi mladý (2008), nebo právě proto, brzy se zapomnělo, za jakých okolností vznikl a památku koho připomíná. Svědčí o tom i časté dotazy na adresu našeho muzea. Čí je to pomník? Je to vůbec pomník? Nebo obráceně. Mají oběti odsunu v Žatci nějaký pomník?

 

Hlavní iniciátor vzniku pomníku Dr. Gerhard Illing, který pravidelně přijížděl do Žatce v čele skupin sudetských Němců, dnes již nežije. Stejně jako jeho žatecký spolupracovník při vzniku pomníku Jan Řánek.

 

Městská kronika roku 2008 (s. 115) uvádí k okolnostem vzniku pomníku:
3.11. 2008 Nový pomník připomíná všechny oběti války. Nové pietní místo v Žatci odhalili členové německého krajanského spolku. Předseda německého krajanského spolku Gerhard Illing položil v neděli odpoledne věnec u nově vybudovaného pomníku na žateckém hřbitově. Pomník ve tvaru kříže, který doplňuje ještě deska s letopočtem 1945, má být pietním místem, které bude připomínat památku všech obětí války i tragických událostí krátce po ní. „Nesmíme dopustit, aby ještě někdy došlo k něčemu tak špatnému. Už nikdy nesmí být nikde utlačována jakákoliv menšina." uvedl během odhalování pomníku Illing. Na pietním místě není kromě číslice 1945 žádný jiný nápis. „Je to apolitické a klidné vzpomínkové místo pro všechny. Připomíná památku všech obětí války bez rozdílu, dodal předseda spolku Kulturkreis Saaz, které výstavbu pomníku i opravu hřbitovní zdi financovalo. Na nové pietní místo položily květiny a věnce desítky přítomných, včetně představitelů žatecké radnice".

 

Jak je zřejmé z textu i dalších pramenů, číslo 1945 patří k pomníku. Nejedná se tedy o jakési dva pomníky, jak je někdy chybně uváděno, ale jeden celek. U zdi hřbitova vznikl pomník proto, že zabití i zemřelí sudetští Němci měli být pohřbeni v hromadném hrobě právě zde.

 

Odborná literatura k válečnému i poválečnému dění v regionu je dnes již bohatší. Žatec však stojí stále spíše na okraji zájmu. Jiří Padavět shrnul v knize Krvavé léto 1945 (Academia 2016) události k Žatci (s. 348-349) následovně:

 

"Mezi květnem a srpnem došlo ve městě asi k padesáti sebevraždám. 3. června bylo vyhlášeno soustředění všech mužů, Němců ve věku od 13 do 65 let. Kdo by se nedostavil, měl být zastřelen. Na náměstí se dostavilo asi 4000–5000 osob, které byly kontrolovány a tříděny příslušníky místních správních orgánů, příslušníky Revolučních gard a vojáky z Postoloprt. Poté byli muži ve skupinách odváděni do Postoloprt do kasáren nebo do čtyř táborů v Žatci. Během této v podstatě vojenské operace, při níž bylo město zcela obklíčeno a nasazen byl i pancéřový vlak Uhříněves, byli zabiti dva muži. Těla dalších tří byla nalezena po několika dnech. Několik mužů zemřelo během cesty do Postoloprt. Většina zastřelených byla zřejmě pochována u jižní zdi hřbitova. Tuto akci řídil nadporučík Jan Zícha, který měl podíl i na vraždách v Postoloprtech. Na hřbitově byli vražděni Němci internovaní předtím v budově soudu. Jednalo se minimálně o šest obětí.

13. června se musely do kasáren dostavit všechny německé ženy. Většina z nich pochopitelně přišla i s dětmi, a tak bylo v kasárnách soustředěno více než 1400 osob. Během noci byla řada žen a dívek znásilněna. Ty, které odporovaly, byly zbity a znásilněny vojáky Československé armády a lokálními ozbrojenci. Podobná situace se opakovala po několik dalších nocí. Řada žen byla z kasáren odvedena a zřejmě se nikdy nevrátila. Vzhledem k nedostatku potravin a nevyhovujícím hygienickým podmínkám zde od 25.- 30. května zemřelo 76 dětí. Jejich těla musely matky samy odvážet na ručním vozíku na hřbitov. Velitelem tohoto tábora byl Bohuslav Marek.

Podle výpovědi Vlastimila Slavíka došlo k několika nočním popravám na hřbitově, které nařizoval policejní velitel Žatce, vrchní velitel Hans Strebl a příslušník SNB Klatovský. V samotném Žatci byly provozovány do konce srpna čtyři internační tábory, ve kterých bylo soustředěno více než 7000 osob".

Odsunutí Sudetští Němci zveřejňovali po desetiletí své vzpomínky např. ve svém periodiku Heimatbrief Saazerland, který je dnes k dispozici v muzejní knihovně. Vzpomínky často velmi bolestné, ale také zatrpklé.

Německý pohled na odsun v regionu najdeme také na stránkách místního krajanského sdružení. Zde byl také dlouho k dispozici jmenný seznam obětí i se starými žateckými adresami, který zde však již (patrně kvůli ochraně osobních údajů) nenajdete.

Odhalení pomníku v Žatci roku 2008 vzbudilo pochopitelně pozornost i u nich. Noviny Sudetenpost z 11. prosince 2008 (přetištěno v Heimatbrief Saazerland 2009, č. 1, s. 4) si pochopitelně nehrály na to, že pomník je pomníkem všem obětem války, jak musel být u nás prezentován, aby vůbec mohl vzniknout. Sudetští Němci přímo napsali, že jde konečně o pomník a důstojnou úpravu místa masového hrobu o ploše zhruba 100 m².

Dr. Gerhard Illing referoval o práci na pomníku a jeho odhalení rovněž v Heimatbrief Saazerland (2008, č. 12, s. 4). Poděkoval městu za možnost podílet se na úpravě této části hřbitova i za to, že město převzalo pomník do své péče.

Slavností odhalení se konalo 2. listopadu 2008, původně měl být pomník odhalen 31. 10. 2008. Projev přednesli G. Illing a starosta Žatce E. Knoblauch. Opálené dřevo pomníku má symbolizovat utrpení obětí. Kříž (vysoký 2,5 m) byl zhotoven z trámů domu ze 16. století a na úpravu povrchu masového hrobu byly použity staré kameny z dláždění žateckého náměstí. Roku 2009 se na dušičky konala první velká vzpomínková akce u pamětního místa, kterou filmovala i televize. Další se konaly v následujících letech.

Pro mimožatecké dodejme, že v přední části hřbitova je starší pomník obětem války z řad osvoboditelů a před ním se nachází pomník obětem Malínské tragédie. Z pomníků připomínajících osvobození Rudou armádou ve městě zůstaly jen některé, byly však doplněny novými pomníky bojovníkům za svobodu z řad západního odboje. Své busty se v Žatci dočkal i sudetskými Němci často démonizovaný prezident Beneš.

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.