Bustu středověkého spisovatele Jana ze Žatce najdete dnes v zahradě kapucínského kláštera v Žatci. Působení Jana ze Žatce, jehož jméno nechybí v žádné německé učebnici, připomíná i deska na radnici. Ty dnešní však měly své předchůdce. Původní německá deska na radnici byla odhalena při velké městské slavnosti roku 1921, sňata byla po druhé světové válce. Dnes je uložena v Regionálním muzeu. I o pomníku Janu ze Žatce se v Žatci dlouho uvažovalo, nejblíže k němu měl Žatec za druhé světové války. O jeho podobu se zajímal i Konrád Henlein, který se přátelil se žateckým starostou Rudolfem Dietlem.
Město si ostatně Jana ze Žatce připomnělo roku 1940 monumentální slavností pod širým nebem před žateckým kostelem, o kterém se dlouho věřilo, že v něm odpočívá manželka Jana ze Žatce, které měl věnovat své nesmrtelné dílo Ackermann aus Böhmen. Akce proběhla v rámci celožupního kulturního měsíce. Pro hlavní role město angažovalo herce z divadla v Liberci, představitel Smrti přijel až z dalekého Hamburku. Rok 1940 byl ještě relativně plný nadšení, byť fakt, že i sudetští Němci museli rukovat znamenal tvrdé vystřízlivění z iluzí o připojení k Říši. Žatec poznal smutek nad prvními padlými. Janova hra o vyrovnávání se se smrtí milované osoby tak dostala nový význam a byla také opatřena dobovým propagandistickým úvodem. Měla demonstrovat jednotu německého národa i starobylost německé kultury. Ve hře sehrané 26. května 1940 vystoupilo také více než sto účinkujících ze Žatce. Z kostela bylo slyšet hudbu varhan a zpěv žateckého sboru. Na závěr se rozezněly zvony. Občané byli požádáni, aby zavřeli okna a postavili za ně svíčky. Za zmínku stojí rovněž, že představení inicioval známý spisovatel Hans Watzlik při velkých oslavách Jana ze Žatce roku 1921. O jeho realizaci léta usiloval ředitel německého muzea Födisch, kterého ale právě v době inscenace povolali na frontu.
Už od třicátých let se v Žatci objevovaly snahy o stavbu pomníku Janu ze Žatce. V souvislosti se zmíněnou kulturní akcí, která se těšila podpoře nacistických prominentů, byl roku 1940 vybrán sochař z Karlových Varů Wilhelm Srb - Schloßbauer, který slíbil, že Žatec navštíví. V tisku bylo zmíněno, že Žatec „obdrží figurální sousoší k tématu Ackermann" právě v souvislosti se zahájením župního kulturního měsíce v Praze, při kterém řečnil Konrád Henlein. Ještě v březnu 1942 navštívil Konrád Henlein ateliér zmíněného sochaře, aby se přesvědčil o stavu příprav „velkého" pomníku. Údajně byl s pracemi spokojen. Pomník nebyl nikdy realizován. Zachovala se však jeho skica, přetiskovaná v sudetoněmeckých materiálech. Pro pomníky (zejména pro ty kovové) již koncem války nebyla příznivá doba. Místo aby se stavěly, byly odevzdávány v prospěch Říše. Žatec měl takto obětovat i svůj milovaný pomník obětem první světové války v podobě bronzového lva, u kterého se v prvních letech druhé světové války pilně slavilo. Lev však válku zázrakem přežil, byť se na své místo i díky zneužití jeho role nikdy nevrátil (blíže https://www.muzeumzatec.cz/chmelnicka.html). Jan ze Žatce se svého pomníku dočkal až roku 2011 díky spolupráce s bývalými německými obyvateli Žatce. Tentokrát již bez ideologického nánosu.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D., Regionální muzeum K. A. Polánka Žatec